Bratra Branhama jsem slyšel poprvé 13. srpna 1955 mluvit ze Zach.14:7, že „Bude světlo v čas večera“. Víme, že tím mínil poslední prorocký úsek dne spásy, ve kterém nyní žijeme. Ten Večerní čas se přiblížil k půlnoci, kdy zazní křik: „Aj, Ženich přichází!“

Zach.14:6-9 nám ukazuje souvislost s Izraelem: „I stane se v ten den, že nebude světla drahého, ani tmy husté. A tak bude den jeden, který je znám Pánu, aniž bude den, ani noc; avšak stane se, že v čas večera bude světlo. Stane se také v ten den, že vycházet budou vody živé z Jeruzaléma, díl jich k moři východnímu, a díl jich k moři západnímu. V létě i v zimě bude. A bude Pán králem nade vší zemí; v ten den bude Pán jediný, a jméno jeho »JEDINÝ«.“ Tyto verše jsou spojeny s Izraelem, s Jeruzalémem, s Pánem, který pak bude Králem nad celou Zemí.

Ale protože je to prorocké Slovo a bratr Branham měl prorockou službu, použil toto slovo na církev a svoji službu; duchovně řečeno s církví a Izraelem probíhá mnohé souběžně.

V Luk.17:20-37 Pán konečný čas jasně shrnul. Svůj návrat popisuje následovně: „Nebo jako blesk blýskající se z jedné krajiny, která pod nebem jest, až do druhé, která též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.“ (v.24).

O tom časovém období před příchodem čteme následující: „A jako se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterém Noé vešel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.“ (v.26-27).

„A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli. Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky.“ (28-29).

Následující verš bratr Branham stále zdůrazňoval: „… právě tak to bude v ten den, když se zjeví Syn člověka.“

Bylo to období, ve kterém Noé kázal; období, ve kterém se Lot zdržoval v Sodomě. Právě tak bylo v našich dnech období, ve kterém se staly mocné věci a Syn člověka se zjevil stejným způsobem jako za Abrahama a v čase Ježíše Krista. Ale potom přišel den, ve kterém Noé vešel do korábu a den, ve kterém dva andělé vyvedli Lota ze Sodomy (1.Moj.19). My čekáme na blahoslavený den, kdy nás Pán doprovodí domů.

„Jist jsa tím, že ten, který začal ve vás dílo dobré, dokoná až do dne Ježíše Krista“ (Fil.1:6).

„Slovo života zachovávajíce, k chloubě mé v den Kristův, aby bylo vidíno, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.“ (Fil.2:16).

„Pravím vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.“ (Luk.17:34-36). Ó, jak je jasné Boží Slovo, když nám je zjeveno skrze Ducha Svatého!

Je politováníhodné, že o „sedmém andělu“ ze Zj.10:7 stále ještě není jasno. Přitom by přece každý musel pochopit, když čte kapitoly předtím, že tento „sedmý anděl“ patří k těm šesti předchozím andělům, kteří během sedmi pečetí troubí na pozouny (kap.8+9).

O „jiném silném andělovi“, který sestoupí z nebe dolů ve Zj.10:1 a řve jako Lev (Jer.25:30; Oz.11:10; Joel.4:15-16), řekl bratr Branham: „Jestliže jste to pozorovali, je to Kristus. Ve Starém Zákoně je nazýván Andělem Smlouvy. ON nyní přijde k Židům …“ (17. března 1963).

Dále bratr Branham vysvětluje: „Zde v 10. kapitole se On vrací zpět po čase Svého příchodu“ (18. března 1963)

Potom se plní: „V tom hned přijde do chrámu svého Panovník, kterého vy hledáte, a anděl smlouvy, v němž vy libost máte. Aj, přijde, praví Pán zástupů. Ale kdo bude moci snést den příchodu jeho? A kdo ostojí, když se on ukáže? Nebo on jest jako oheň rozpouštějící a jako mýdlo běličů.“ (Mal.3:1b-2).

O sedmém sborovém andělu je psáno jen ve Zj.3:14-22; pak již ne. To byla poslední zvěst poslednímu časovému období církve, které skončí příchodem Ženicha pro Církev – Nevěstu, totiž vytržením.

Ve Zj.8, přímo při otevření sedmé pečetě čteme od 2. verše o sedmi „pozounových andělech“, kteří stojí před Bohem. Právě tak je řečeno, co se zrovna děje, když některý anděl troubí na pozoun; a poté, co troubilo těch šest (kap.8 a 9) přichází mocné oznámení: „Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubit, dokonáno bude tajemství Boží, jako zvěstoval služebníkům svým prorokům.“ (Zj.10:7).

Vždycky, když bratr Branham citoval 7. verš, mluvil o „tajemstvích“ v množném čísle, často dokonce o „tajemstvích Božích“. Ale 10. verš není napsán v jednotném čísle jako „to tajemství Boží“, a podle svědectví Svatého Písma je Ježíš Kristus „tajemství Boží“ zjevené. Opět vidíme spojení s církví a potom s Izraelem. Vidíme sedmého anděla církve, který byl na základě vidění 28. února 1963 v pohoří Arizony, kde se zjevilo sedm andělů v mraku a on slyšel sedm mocných hromových ran. Tam dostal nařízení pro zjevení sedmi pečetí.

A vidíme sedmého pozounového anděla a tak je naplněno Zj.10:7. Při troubení pozounu sedmého anděla začíná kralování: „A sedmý anděl zatroubil, i stali se hlasové velicí v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovat bude na věky věků.“ (Zj.11:15). To je pravdivé a jisté.

Předtím musel Jan v 10. kapitole od 8. verše vzít otevřenou Knihu z ruky Anděla, sníst ji a ještě jednou prorokovat o národech a jazycích. Ano, a nemůže to být dokonalejší, v Jeruzalémě vystoupí ti dva proroci (kap.11) a prorokují tři a půl roku. Po skončení své služby budou zabiti a po třech dnech vyzdviženi vzhůru v oblaku do nebes. Poté bude vyhlášeno kralování. Boží Slovo je prostě dokonalé a my k tomu můžeme jen říci „Amen“.

Bratra Branhama jsem slyšel poprvé 13. srpna 1955 mluvit ze Zach.14:7, že „Bude světlo v čas večera“. Víme, že tím mínil poslední prorocký úsek dne spásy, ve kterém nyní žijeme. Ten Večerní čas se přiblížil k půlnoci, kdy zazní křik: „Aj, Ženich přichází!“

Zach.14:6-9 nám ukazuje souvislost s Izraelem: „I stane se v ten den, že nebude světla drahého, ani tmy husté. A tak bude den jeden, který je znám Pánu, aniž bude den, ani noc; avšak stane se, že v čas večera bude světlo. Stane se také v ten den, že vycházet budou vody živé z Jeruzaléma, díl jich k moři východnímu, a díl jich k moři západnímu. V létě i v zimě bude. A bude Pán králem nade vší zemí; v ten den bude Pán jediný, a jméno jeho »JEDINÝ«.“ Tyto verše jsou spojeny s Izraelem, s Jeruzalémem, s Pánem, který pak bude Králem nad celou Zemí.

Ale protože je to prorocké Slovo a bratr Branham měl prorockou službu, použil toto slovo na církev a svoji službu; duchovně řečeno s církví a Izraelem probíhá mnohé souběžně.

V Luk.17:20-37 Pán konečný čas jasně shrnul. Svůj návrat popisuje následovně: „Nebo jako blesk blýskající se z jedné krajiny, která pod nebem jest, až do druhé, která též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.“ (v.24).

O tom časovém období před příchodem čteme následující: „A jako se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterém Noé vešel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.“ (v.26-27).

„A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli. Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky.“ (28-29).

Následující verš bratr Branham stále zdůrazňoval: „… právě tak to bude v ten den, když se zjeví Syn člověka.“

Bylo to období, ve kterém Noé kázal; období, ve kterém se Lot zdržoval v Sodomě. Právě tak bylo v našich dnech období, ve kterém se staly mocné věci a Syn člověka se zjevil stejným způsobem jako za Abrahama a v čase Ježíše Krista. Ale potom přišel den, ve kterém Noé vešel do korábu a den, ve kterém dva andělé vyvedli Lota ze Sodomy (1.Moj.19). My čekáme na blahoslavený den, kdy nás Pán doprovodí domů.

„Jist jsa tím, že ten, který začal ve vás dílo dobré, dokoná až do dne Ježíše Krista“ (Fil.1:6).

„Slovo života zachovávajíce, k chloubě mé v den Kristův, aby bylo vidíno, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.“ (Fil.2:16).

„Pravím vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.“ (Luk.17:34-36). Ó, jak je jasné Boží Slovo, když nám je zjeveno skrze Ducha Svatého!

Je politováníhodné, že o „sedmém andělu“ ze Zj.10:7 stále ještě není jasno. Přitom by přece každý musel pochopit, když čte kapitoly předtím, že tento „sedmý anděl“ patří k těm šesti předchozím andělům, kteří během sedmi pečetí troubí na pozouny (kap.8+9).

O „jiném silném andělovi“, který sestoupí z nebe dolů ve Zj.10:1 a řve jako Lev (Jer.25:30; Oz.11:10; Joel.4:15-16), řekl bratr Branham: „Jestliže jste to pozorovali, je to Kristus. Ve Starém Zákoně je nazýván Andělem Smlouvy. ON nyní přijde k Židům …“ (17. března 1963).

Dále bratr Branham vysvětluje: „Zde v 10. kapitole se On vrací zpět po čase Svého příchodu“ (18. března 1963)

Potom se plní: „V tom hned přijde do chrámu svého Panovník, kterého vy hledáte, a anděl smlouvy, v němž vy libost máte. Aj, přijde, praví Pán zástupů. Ale kdo bude moci snést den příchodu jeho? A kdo ostojí, když se on ukáže? Nebo on jest jako oheň rozpouštějící a jako mýdlo běličů.“ (Mal.3:1b-2).

O sedmém sborovém andělu je psáno jen ve Zj.3:14-22; pak již ne. To byla poslední zvěst poslednímu časovému období církve, které skončí příchodem Ženicha pro Církev – Nevěstu, totiž vytržením.

Ve Zj.8, přímo při otevření sedmé pečetě čteme od 2. verše o sedmi „pozounových andělech“, kteří stojí před Bohem. Právě tak je řečeno, co se zrovna děje, když některý anděl troubí na pozoun; a poté, co troubilo těch šest (kap.8 a 9) přichází mocné oznámení: „Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubit, dokonáno bude tajemství Boží, jako zvěstoval služebníkům svým prorokům.“ (Zj.10:7).

Vždycky, když bratr Branham citoval 7. verš, mluvil o „tajemstvích“ v množném čísle, často dokonce o „tajemstvích Božích“. Ale 10. verš není napsán v jednotném čísle jako „to tajemství Boží“, a podle svědectví Svatého Písma je Ježíš Kristus „tajemství Boží“ zjevené. Opět vidíme spojení s církví a potom s Izraelem. Vidíme sedmého anděla církve, který byl na základě vidění 28. února 1963 v pohoří Arizony, kde se zjevilo sedm andělů v mraku a on slyšel sedm mocných hromových ran. Tam dostal nařízení pro zjevení sedmi pečetí.

A vidíme sedmého pozounového anděla a tak je naplněno Zj.10:7. Při troubení pozounu sedmého anděla začíná kralování: „A sedmý anděl zatroubil, i stali se hlasové velicí v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovat bude na věky věků.“ (Zj.11:15). To je pravdivé a jisté.

Předtím musel Jan v 10. kapitole od 8. verše vzít otevřenou Knihu z ruky Anděla, sníst ji a ještě jednou prorokovat o národech a jazycích. Ano, a nemůže to být dokonalejší, v Jeruzalémě vystoupí ti dva proroci (kap.11) a prorokují tři a půl roku. Po skončení své služby budou zabiti a po třech dnech vyzdviženi vzhůru v oblaku do nebes. Poté bude vyhlášeno kralování. Boží Slovo je prostě dokonalé a my k tomu můžeme jen říci „Amen“.