V Oz.2:19 Pán zaslíbil: „I zasnoubím tě sobě na věčnost, zasnoubím tě sobě, pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství.“ Toto je nabídka milosti našeho Spasitele spaseným. Cenu spasení za Nevěstu z lásky zaplatil Ženich na kříži Golgaty (Jan.3:16). Skrze prolitou krev Nové Smlouvy (Mat.26:26--28) je církev spasená: „V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství milosti jeho“ (Ef.1:7). Tak jako byl Adamovi otevřen bok a Eva z něho byla vzata a k němu přivedena (1.Moj.2), tak byl na kříži otevřen bok Spasitele (Jan.19:34) a ti spasení jsou Jeho Nevěsta-Církev, která se s Ním při vytržení vzhůru ke svatbě potká v povětří (1.Tes.4:17). „Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího“ (1.Kor.15:45). Všichni Boží synové a dcery jsou „údy těla jeho, z masa jeho a z kostí jeho.“ Pavel dále píše: „Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi“ (Ef.5:30-32).

Jako při zásnubách se muž stane ženichem a snoubenka nevěstou, tak pravé, opravdové obrácení k Ježíši Kristu je „Ano“ Jemu, a tak se stává Spasitel nebeským Ženichem a spasení Jeho Nevěstou. Zasnoubení není jednostranné, může nastat jen tehdy, když se dva setkají, jejich srdce bijí v lásce jeden pro druhého a ona řekla „Ano“.

Všichni spasení, do nichž je slovo jako semeno zaseto (Luk.8:11), jsou znovuzrozeni k živé naději (1.Petr.1:3). Oni obdrží božskou bytost Spasitele a věčný život: „Proto jest-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest“ (2.Kor.5:14-21). Kdo náleží k Církvi-Nevěstě, má k Pánu osobní vztah, jako snoubenci k sobě navzájem, a poslouchá to, co Ženich Své milované Nevěstě říká skrze Své Slovo, a následuje tomu. Tak se plní: „… a Jeho Nevěsta se připravila.“

Ti, kteří náležejí k Církvi-Nevěstě budou při návratu Ženicha připraveni. Oni Jej milují a toužebně čekají, aby s Ním vešli na svatební oslavu, jak je psáno: „Blahoslavení, kteří jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni“ (Zj.19:7-9). Službou zaslíbeného proroka Duch Svatý učinil psané Slovo zjeveným Slovem ve všech, kteří skutečně věří. A ještě více: Ve všech, kteří věří a náleží k Církvi-Nevěstě, zvěst Slova vykonává to, k čemu byla poslána (Iz.55:11; Řím.10:16-21).

Jan Křtitel zvolal: „Kdo má nevěstu, ženich jest, přítel pak ženicha, který stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Proto ta radost má naplněna jest“ (Jan.3:29). Jan byl více než prorok: on byl zaslíbený prorok s velmi zvláštním úkolem: „Tento jest zajisté, o němž psáno: Hle, já posílám anděla svého před tváří tvou, který připraví cestu tvou před tebou“ (Mat.11:9-10).

Žádný kazatel nemluvil tak často o Kristově Nevěstě, o přípravě a vytržení jako Boží muž William Branham. Jak všichni vědí, k němu zaznělo 11. června 1933 nebeské povolání: „Jako Jan Křtitel předcházel prvnímu Kristovu příchodu, tak ty budeš poslán se zvěstí, která předejde druhému Kristovu příchodu.“ Jeho služba, která byla přímo spojena se spásným plánem, se vyplatila a jeho radost bude jako Jana Křtitele dokonalá.

Nyní se naplňuje: „A Duch i nevěsta říkají: Pojď. A kdo slyší, řekni: Přijď. A kdo žízní, přijď, a kdo chce, naber vody života darmo (zadarmo)“ (Zj.22:17).

Ale kdo by byl přemožen tím, co Bůh mluvil a zjevil, a chtěl by jako Jan na ostrově Patmos uctívat anděla nebo služebníka Božího, namísto oslavovat Boha samotného, tomu musí být řečeno totéž, co bylo tehdy řečeno Janovi: „Hleď, abys toho nečinil. Neboť jsem spoluslužebník tvůj a bratří tvých proroků, a těch, kteří ostříhají slov knihy této. Bohu se klaněj“ (Zj.22:9). Amen.

V Oz.2:19 Pán zaslíbil: „I zasnoubím tě sobě na věčnost, zasnoubím tě sobě, pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství.“ Toto je nabídka milosti našeho Spasitele spaseným. Cenu spasení za Nevěstu z lásky zaplatil Ženich na kříži Golgaty (Jan.3:16). Skrze prolitou krev Nové Smlouvy (Mat.26:26--28) je církev spasená: „V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství milosti jeho“ (Ef.1:7). Tak jako byl Adamovi otevřen bok a Eva z něho byla vzata a k němu přivedena (1.Moj.2), tak byl na kříži otevřen bok Spasitele (Jan.19:34) a ti spasení jsou Jeho Nevěsta-Církev, která se s Ním při vytržení vzhůru ke svatbě potká v povětří (1.Tes.4:17). „Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího“ (1.Kor.15:45). Všichni Boží synové a dcery jsou „údy těla jeho, z masa jeho a z kostí jeho.“ Pavel dále píše: „Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi“ (Ef.5:30-32).

Jako při zásnubách se muž stane ženichem a snoubenka nevěstou, tak pravé, opravdové obrácení k Ježíši Kristu je „Ano“ Jemu, a tak se stává Spasitel nebeským Ženichem a spasení Jeho Nevěstou. Zasnoubení není jednostranné, může nastat jen tehdy, když se dva setkají, jejich srdce bijí v lásce jeden pro druhého a ona řekla „Ano“.

Všichni spasení, do nichž je slovo jako semeno zaseto (Luk.8:11), jsou znovuzrozeni k živé naději (1.Petr.1:3). Oni obdrží božskou bytost Spasitele a věčný život: „Proto jest-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest“ (2.Kor.5:14-21). Kdo náleží k Církvi-Nevěstě, má k Pánu osobní vztah, jako snoubenci k sobě navzájem, a poslouchá to, co Ženich Své milované Nevěstě říká skrze Své Slovo, a následuje tomu. Tak se plní: „… a Jeho Nevěsta se připravila.“

Ti, kteří náležejí k Církvi-Nevěstě budou při návratu Ženicha připraveni. Oni Jej milují a toužebně čekají, aby s Ním vešli na svatební oslavu, jak je psáno: „Blahoslavení, kteří jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni“ (Zj.19:7-9). Službou zaslíbeného proroka Duch Svatý učinil psané Slovo zjeveným Slovem ve všech, kteří skutečně věří. A ještě více: Ve všech, kteří věří a náleží k Církvi-Nevěstě, zvěst Slova vykonává to, k čemu byla poslána (Iz.55:11; Řím.10:16-21).

Jan Křtitel zvolal: „Kdo má nevěstu, ženich jest, přítel pak ženicha, který stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Proto ta radost má naplněna jest“ (Jan.3:29). Jan byl více než prorok: on byl zaslíbený prorok s velmi zvláštním úkolem: „Tento jest zajisté, o němž psáno: Hle, já posílám anděla svého před tváří tvou, který připraví cestu tvou před tebou“ (Mat.11:9-10).

Žádný kazatel nemluvil tak často o Kristově Nevěstě, o přípravě a vytržení jako Boží muž William Branham. Jak všichni vědí, k němu zaznělo 11. června 1933 nebeské povolání: „Jako Jan Křtitel předcházel prvnímu Kristovu příchodu, tak ty budeš poslán se zvěstí, která předejde druhému Kristovu příchodu.“ Jeho služba, která byla přímo spojena se spásným plánem, se vyplatila a jeho radost bude jako Jana Křtitele dokonalá.

Nyní se naplňuje: „A Duch i nevěsta říkají: Pojď. A kdo slyší, řekni: Přijď. A kdo žízní, přijď, a kdo chce, naber vody života darmo (zadarmo)“ (Zj.22:17).

Ale kdo by byl přemožen tím, co Bůh mluvil a zjevil, a chtěl by jako Jan na ostrově Patmos uctívat anděla nebo služebníka Božího, namísto oslavovat Boha samotného, tomu musí být řečeno totéž, co bylo tehdy řečeno Janovi: „Hleď, abys toho nečinil. Neboť jsem spoluslužebník tvůj a bratří tvých proroků, a těch, kteří ostříhají slov knihy této. Bohu se klaněj“ (Zj.22:9). Amen.