V Mat.24, Mar.13 a Luk.17 a 21 Pán mluvil také o událostech v době před návratem Krista. ON tuto generaci porovnal s časem Noemovým a se stavem Sodomy a Gomory (1.Moj.6-9; 1.Moj.19). Že to bude tak, jak to bylo tehdy. A je to tak.

Boží Slovo a celý božský stvořitelský řád už nejsou moderní společností považovány za aktuální. To se týká manželství, rodiny a jiných tradičních hodnot.

Apoštol Pavel, kterého kritizují především teologové, musel v Řím.1:24-32 ten všeobecný stav popsat: „Proto i Bůh vydal je v žádosti srdce jejich, v nečistotu, aby zprznili těla svá vespolek, jakožto ty, kteří směnili pravdu Boží za lež, a ctili i sloužili stvoření raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný na věky. Amen. Proto je vydal Bůh v žádosti ohavné. Nebo i ženy jejich změnily přirozené sebe užívání v to, které je proti přirození. A podobně i mužské pohlaví, opustivše přirozené užívání ženy, rozpálili se v žádostech svých jedni k druhým, mužské pohlaví vespolek mrzkost páší, a tak spravedlivou mzdu, která na jejich blud slušela, sami na sebe uvedli.“ I tohle se děje před našima očima.

Též kostely jako všichni ostatní se přizpůsobují duchu tohoto času. Tak zněl nedávno jeden tučný titulek: „Obrat v katolickém kostele. Vatikán vychází vstříc homosexuálům a lesbičkám. Vysvětlení: Homosexuálové mohou křesťanské společenství obohacovat svými dary a vlastnostmi …“

Přirozeně má každý člověk právo žít tak, jak to považuje za správné a nikdo nesmí být opovrhován kvůli svému způsobu života, zlehčován a diskriminován. Důstojnost každého člověka je nedotknutelná.

Přesto je pro každého, kdo věří Bohu a je opravdu znovuzrozený skrze Ducha, také dnes ještě Slovo Boží závaznou směrnicí. Kdo náleží k pravé církvi Páně, uznává pořádek Božího stvoření pro manželství a rodinu, taktéž spásný a sborový pořádek, který On dal sepsat ve Svém Slově, a nechá se v přirozené a stejně tak i v duchovní oblasti zařadit do Božího pořádku.

Nejprve se ale musí stát, co bylo před dvěma tisíci lety při založení novozákonní církve v prvním kázání provoláno všem posluchačům: „Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého. Vám zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všem, kteří daleko jsou, kterékoli povolal by Pán Bůh náš“ (Sk.2:38-39). Dnešní kázání musí souhlasit s tím prvním, a pokyny věřícím v posledním období církve platí stále ještě přesně tak, jako pro věřící prvního časového období. Kdo se ale nenechá Duchem Božím přesvědčit a nepřijme darované spasení, ten se také nenechá přivést k pokání.

Nikdo se nemůže sám zachránit; každý musí jméno Pána a Spasitele vzývat, prosit v modlitbě o odpuštění a osvobození, a může ještě dnes prožít, že je pravdivé: „Každý zajisté, kdokoli vzýval by jméno Páně, spasen bude“ (Řím.10:13); „V čas příhodný uslyšel jsem tě a v den spasení spomohl jsem tobě. Hle, nyní jest čas příhodný, hle, nyní dnové spasení“ (2.Kor.6:2).

Boží milostí bude život věřících v duchovní i v přirozené oblasti uveden do souladu s Božím Slovem. Neboť jen kdo je ve Slovu, může být ve vůli Boží, a jen tak můžeme putovat s Bohem, jak to činil již Enoch, který byl vytržen (Žid.11:5). Tak na nás bude z milosti spočívat Boží zalíbení a s Ženichem vejdeme jako Nevěsta bez vady ke svatební hostině. Amen.

„Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony“ (Ef.5:27).

Pro nadcházející měsíce jsou zase plánovány početné misijní cesty. Prosím, vzpomeňte mne ve svých modlitbách.

V pověření Božím působící

Br. Frank

V Mat.24, Mar.13 a Luk.17 a 21 Pán mluvil také o událostech v době před návratem Krista. ON tuto generaci porovnal s časem Noemovým a se stavem Sodomy a Gomory (1.Moj.6-9; 1.Moj.19). Že to bude tak, jak to bylo tehdy. A je to tak.

Boží Slovo a celý božský stvořitelský řád už nejsou moderní společností považovány za aktuální. To se týká manželství, rodiny a jiných tradičních hodnot.

Apoštol Pavel, kterého kritizují především teologové, musel v Řím.1:24-32 ten všeobecný stav popsat: „Proto i Bůh vydal je v žádosti srdce jejich, v nečistotu, aby zprznili těla svá vespolek, jakožto ty, kteří směnili pravdu Boží za lež, a ctili i sloužili stvoření raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný na věky. Amen. Proto je vydal Bůh v žádosti ohavné. Nebo i ženy jejich změnily přirozené sebe užívání v to, které je proti přirození. A podobně i mužské pohlaví, opustivše přirozené užívání ženy, rozpálili se v žádostech svých jedni k druhým, mužské pohlaví vespolek mrzkost páší, a tak spravedlivou mzdu, která na jejich blud slušela, sami na sebe uvedli.“ I tohle se děje před našima očima.

Též kostely jako všichni ostatní se přizpůsobují duchu tohoto času. Tak zněl nedávno jeden tučný titulek: „Obrat v katolickém kostele. Vatikán vychází vstříc homosexuálům a lesbičkám. Vysvětlení: Homosexuálové mohou křesťanské společenství obohacovat svými dary a vlastnostmi …“

Přirozeně má každý člověk právo žít tak, jak to považuje za správné a nikdo nesmí být opovrhován kvůli svému způsobu života, zlehčován a diskriminován. Důstojnost každého člověka je nedotknutelná.

Přesto je pro každého, kdo věří Bohu a je opravdu znovuzrozený skrze Ducha, také dnes ještě Slovo Boží závaznou směrnicí. Kdo náleží k pravé církvi Páně, uznává pořádek Božího stvoření pro manželství a rodinu, taktéž spásný a sborový pořádek, který On dal sepsat ve Svém Slově, a nechá se v přirozené a stejně tak i v duchovní oblasti zařadit do Božího pořádku.

Nejprve se ale musí stát, co bylo před dvěma tisíci lety při založení novozákonní církve v prvním kázání provoláno všem posluchačům: „Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého. Vám zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všem, kteří daleko jsou, kterékoli povolal by Pán Bůh náš“ (Sk.2:38-39). Dnešní kázání musí souhlasit s tím prvním, a pokyny věřícím v posledním období církve platí stále ještě přesně tak, jako pro věřící prvního časového období. Kdo se ale nenechá Duchem Božím přesvědčit a nepřijme darované spasení, ten se také nenechá přivést k pokání.

Nikdo se nemůže sám zachránit; každý musí jméno Pána a Spasitele vzývat, prosit v modlitbě o odpuštění a osvobození, a může ještě dnes prožít, že je pravdivé: „Každý zajisté, kdokoli vzýval by jméno Páně, spasen bude“ (Řím.10:13); „V čas příhodný uslyšel jsem tě a v den spasení spomohl jsem tobě. Hle, nyní jest čas příhodný, hle, nyní dnové spasení“ (2.Kor.6:2).

Boží milostí bude život věřících v duchovní i v přirozené oblasti uveden do souladu s Božím Slovem. Neboť jen kdo je ve Slovu, může být ve vůli Boží, a jen tak můžeme putovat s Bohem, jak to činil již Enoch, který byl vytržen (Žid.11:5). Tak na nás bude z milosti spočívat Boží zalíbení a s Ženichem vejdeme jako Nevěsta bez vady ke svatební hostině. Amen.

„Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony“ (Ef.5:27).

Pro nadcházející měsíce jsou zase plánovány početné misijní cesty. Prosím, vzpomeňte mne ve svých modlitbách.

V pověření Božím působící

Br. Frank