Plni vděčnosti se ohlížíme za tím, co Pán v těch padesáti letech od odchodu bratra Branhama učinil. Zůstane to tak, že bratr Branham byl zaslíbený prorok. Všechno, co k té jedinečné službě proroka a zvěstovatele náleželo, se naplnilo. Jeho služba skončila. Co se bratra Branhama jako člověka týká, měl právo být člověkem. Měl právo, vyjádřit svá očekávání, ať šlo o „třetí tah“, sedm hromů, vidění se stanem apod. Jeho lidskost tu Boží službu nezlehčuje. V jeho výrocích se o tom nachází ledacos těžce srozumitelného, a žel je to ještě dnes tak, jak Petr psal ohledně Pavlových dopisů: „Mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění, kterýchžto neučení a neutvrzení natahují, jako i jiných Písem, k svému vlastnímu zatracení.“ (2.Petr.3:16).

Pro výklady tu není žádný prostor, na tomto místě jsou zcela mylně, vedou k vlastní záhubě. Jestliže vezmeme všechno do Slova a správně zařadíme, bude to těžce srozumitelné snadno srozumitelné. V pověření Božím prosím o respekt před Božím Slovem. Žádné proroctví Písma nedovoluje svévolný výklad, ani o sedmé pečeti ne, o sedmi hromech a všech ostatních věcech, které se po odchodu bratra Branhama rozšířily mezi lidem a vzbudily falešné naděje.

Nikdo mi nezabrání v tom, abych věřil Božímu Slovu tak jak je napsáno, a to, co řekl bratr Branham, do něho harmonicky zařadil. Tak jistě, jak Pán dokonal Své stvořitelské dílo, tak jistě sám dokoná Své dílo spasení: „Ne silou, ani mocí, ale Duchem Mým, praví Pán zástupů“ (Zach.4:6b).

My jsme ve velikém očekávání, že Pán v krátkosti daruje mocný průlom. Do té doby chceme statečně vytrvat, jak to píše ten apoštol Žid.10:36: „Než potřebí jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.“

Tak je to psáno: „Nebo jako na hoře Perazim povstane Pán, jako v údolí Gabaon hněvati se bude, aby dělal dílo své, neobyčejné dílo své, aby vykonal skutek svůj, neobyčejný skutek svůj“ (Iz.28:21).

Nejedná se při tom o to, co lidé očekávají a předpovídají, nýbrž, co Bůh zaslíbil: „Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté“ (Řím.9:28). (Podle něm. př. Bible: „… neboť své Slovo Pán na zemi naplní, vtom okamžiku jistě ty věci nechá ránu za ránou proběhnout“.)

S ohledem na vážnost času platí dnes více než kdy jindy, co Pavel napsal v Řím.16:17-18: „Prosím pak vás, bratří, abyste si dávali pozor na ty, kteří různice a pohoršení činí, na odpor učení tomu, kterému jste vy se naučili, a varujte se jich. Nebo takoví Pánu našemu Ježíši Kristu neslouží, ale svému břichu; a skrze lahodné řeči a pochlebenství svádí srdce prostých.“

„Naposledy, bratří, mějte se dobře, dokonalí buďte, potěšujte se, jednostejně smyslete, pokoj mějte, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (2.Kor.13:11). Amen.

Plni vděčnosti se ohlížíme za tím, co Pán v těch padesáti letech od odchodu bratra Branhama učinil. Zůstane to tak, že bratr Branham byl zaslíbený prorok. Všechno, co k té jedinečné službě proroka a zvěstovatele náleželo, se naplnilo. Jeho služba skončila. Co se bratra Branhama jako člověka týká, měl právo být člověkem. Měl právo, vyjádřit svá očekávání, ať šlo o „třetí tah“, sedm hromů, vidění se stanem apod. Jeho lidskost tu Boží službu nezlehčuje. V jeho výrocích se o tom nachází ledacos těžce srozumitelného, a žel je to ještě dnes tak, jak Petr psal ohledně Pavlových dopisů: „Mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění, kterýchžto neučení a neutvrzení natahují, jako i jiných Písem, k svému vlastnímu zatracení.“ (2.Petr.3:16).

Pro výklady tu není žádný prostor, na tomto místě jsou zcela mylně, vedou k vlastní záhubě. Jestliže vezmeme všechno do Slova a správně zařadíme, bude to těžce srozumitelné snadno srozumitelné. V pověření Božím prosím o respekt před Božím Slovem. Žádné proroctví Písma nedovoluje svévolný výklad, ani o sedmé pečeti ne, o sedmi hromech a všech ostatních věcech, které se po odchodu bratra Branhama rozšířily mezi lidem a vzbudily falešné naděje.

Nikdo mi nezabrání v tom, abych věřil Božímu Slovu tak jak je napsáno, a to, co řekl bratr Branham, do něho harmonicky zařadil. Tak jistě, jak Pán dokonal Své stvořitelské dílo, tak jistě sám dokoná Své dílo spasení: „Ne silou, ani mocí, ale Duchem Mým, praví Pán zástupů“ (Zach.4:6b).

My jsme ve velikém očekávání, že Pán v krátkosti daruje mocný průlom. Do té doby chceme statečně vytrvat, jak to píše ten apoštol Žid.10:36: „Než potřebí jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.“

Tak je to psáno: „Nebo jako na hoře Perazim povstane Pán, jako v údolí Gabaon hněvati se bude, aby dělal dílo své, neobyčejné dílo své, aby vykonal skutek svůj, neobyčejný skutek svůj“ (Iz.28:21).

Nejedná se při tom o to, co lidé očekávají a předpovídají, nýbrž, co Bůh zaslíbil: „Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté“ (Řím.9:28). (Podle něm. př. Bible: „… neboť své Slovo Pán na zemi naplní, vtom okamžiku jistě ty věci nechá ránu za ránou proběhnout“.)

S ohledem na vážnost času platí dnes více než kdy jindy, co Pavel napsal v Řím.16:17-18: „Prosím pak vás, bratří, abyste si dávali pozor na ty, kteří různice a pohoršení činí, na odpor učení tomu, kterému jste vy se naučili, a varujte se jich. Nebo takoví Pánu našemu Ježíši Kristu neslouží, ale svému břichu; a skrze lahodné řeči a pochlebenství svádí srdce prostých.“

„Naposledy, bratří, mějte se dobře, dokonalí buďte, potěšujte se, jednostejně smyslete, pokoj mějte, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (2.Kor.13:11). Amen.