Pavel začíná svůj dopis církvi v Římě slovy: „Já, Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený k kázaní evangelium Božího …“ Apoštol Jakub začíná dopis slovy: „Já, Jakub, Boží a Pána Ježíše Krista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje“ (Jak.1:1). Svůj druhý dopis apoštol Petr začíná: „Já, Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm …“ (v.1).

Ten věrný Pán mi v průběhu let stále znovu dával odkazy a pokaždé mě oslovoval „Můj služebníku“, jak jsem již v různých Oběžných dopisech, také v prosinci 2005, informoval. Ti blázniví se tomu rouhají, věří jen v poslání toho zvěstovatele - proroka, ale ne v poslání toho, který tu zvěst nese.

Ve skutečnosti budou všichni postaveni před poslední rozhodnutí. Platí, co musel Pavel psát ohledně svého poslání: „A kterak kázat budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Hle, jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci“ (Řím.10:15).

Tak přece také mohu z milosti říci: „… ten, který mě poslal, ten ke mně mluvil!“ To přece nemá nic společného se mnou jako s člověkem; jsem také jen člověk, omilostněný hříšník, jak bratr Branham řekl o sobě: „A sinner saved by grace“ - „Hříšník, z milosti zachráněný“. My přece máme co činit se spásným Božím plánem a s tím, co On pro tento důležitý časový úsek zaslíbil. Stále platí, co náš Pán řekl: „Jestliže někdo přijme toho, koho Já pošlu, ten Mne přijímá!“ A co je s těmi, kteří ho nepřijímají? „… kdokoli nepřijal by vás, a neuposlechl by řečí vašich, vyjděte ven z domu neb z města toho, vyrazte prach z noh vašich.“ (Mat.10:14).

Kdo je z Boha, uslyší Boží slovo, a kdo je z Boha narozen, bude tomu věřit. Ty bláznivé jdou kolem toho, co se přítomně děje, s opovržením. Na ně se vztahuje jako na všechny ostatní: „Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přijďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, o kterém vy neuvěříte, kdyby vám kdo o něm vypravoval.“ (Sk.13:41). Ty moudré nejen slyšely, co Bůh nyní činí, ony mají přímý podíl při díle až k dokonání.

Zdůrazněme ještě jednou důležitost poslání. V prvním verši Zj.1 čteme: „… On pak zjevil, poslav je skrze anděla svého, služebníku svému Janovi …“ V poslední kapitole je psáno: „Pán, jenž jest Bůh svatých proroků, poslal anděla Svého“ (v.6) a na závěr: „Já, Ježíš, poslal jsem anděla svého“ (v.16). Ať je to nebeský posel nebo pozemský zvěstovatel: koho Bůh pošle, má přímé pověření a mluví slova Boží (Jan.3:34). Ve službě, která je nyní konána, se také jedná o poslání dějinně spásného významu.

Pavel začíná svůj dopis církvi v Římě slovy: „Já, Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený k kázaní evangelium Božího …“ Apoštol Jakub začíná dopis slovy: „Já, Jakub, Boží a Pána Ježíše Krista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje“ (Jak.1:1). Svůj druhý dopis apoštol Petr začíná: „Já, Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm …“ (v.1).

Ten věrný Pán mi v průběhu let stále znovu dával odkazy a pokaždé mě oslovoval „Můj služebníku“, jak jsem již v různých Oběžných dopisech, také v prosinci 2005, informoval. Ti blázniví se tomu rouhají, věří jen v poslání toho zvěstovatele - proroka, ale ne v poslání toho, který tu zvěst nese.

Ve skutečnosti budou všichni postaveni před poslední rozhodnutí. Platí, co musel Pavel psát ohledně svého poslání: „A kterak kázat budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Hle, jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci“ (Řím.10:15).

Tak přece také mohu z milosti říci: „… ten, který mě poslal, ten ke mně mluvil!“ To přece nemá nic společného se mnou jako s člověkem; jsem také jen člověk, omilostněný hříšník, jak bratr Branham řekl o sobě: „A sinner saved by grace“ - „Hříšník, z milosti zachráněný“. My přece máme co činit se spásným Božím plánem a s tím, co On pro tento důležitý časový úsek zaslíbil. Stále platí, co náš Pán řekl: „Jestliže někdo přijme toho, koho Já pošlu, ten Mne přijímá!“ A co je s těmi, kteří ho nepřijímají? „… kdokoli nepřijal by vás, a neuposlechl by řečí vašich, vyjděte ven z domu neb z města toho, vyrazte prach z noh vašich.“ (Mat.10:14).

Kdo je z Boha, uslyší Boží slovo, a kdo je z Boha narozen, bude tomu věřit. Ty bláznivé jdou kolem toho, co se přítomně děje, s opovržením. Na ně se vztahuje jako na všechny ostatní: „Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přijďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, o kterém vy neuvěříte, kdyby vám kdo o něm vypravoval.“ (Sk.13:41). Ty moudré nejen slyšely, co Bůh nyní činí, ony mají přímý podíl při díle až k dokonání.

Zdůrazněme ještě jednou důležitost poslání. V prvním verši Zj.1 čteme: „… On pak zjevil, poslav je skrze anděla svého, služebníku svému Janovi …“ V poslední kapitole je psáno: „Pán, jenž jest Bůh svatých proroků, poslal anděla Svého“ (v.6) a na závěr: „Já, Ježíš, poslal jsem anděla svého“ (v.16). Ať je to nebeský posel nebo pozemský zvěstovatel: koho Bůh pošle, má přímé pověření a mluví slova Boží (Jan.3:34). Ve službě, která je nyní konána, se také jedná o poslání dějinně spásného významu.