„Tobě je to ukázáno, abys věděl, že Pán je Bůh, a že není jiného kromě něho. Dal s nebe slyšet hlas svůj, aby vyučil tebe, a na zemi ukázal tobě oheň svůj veliký, a slova jeho slyšel jsi z prostředku ohně… Věz tedy dnes a obnov to v srdci svém, že Pán jest Bůh na nebi svrchu i na zemi dole, a není žádného jiného.“ (5.Moj.4:35-36+39).

Bůh se zjevoval vždy jen Svému lidu, a sice jako Všemohoucí, ten Věčný; jiným národům zůstal skryt. Jeho zjevení během celého Starého Zákona po celých čtyři tisíce let byla od Adama až po Krista rozličná. Ale teprve na počátku Nové Smlouvy se zjevil jako Otec v nebi a v Synu na Zemi. Proto žádný prorok nemluvil o Otci v nebi, nemluvě o tom, že by se k nějakému Otci v nebi modlil. Nuže existují mnohá zaslíbení ohledně narození Syna a právě tak našeho ustanovení za syny a dcery Boží:

„Já budu jemu otcem, a on mi bude synem.“ (2.Sam.7:14; 1.Par.17:13).

„Vypravovat budu úsudek. Pán řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. Požádej mne, a dám národy, dědictví tvé, a končiny země, vladařství tvé.“ (Ž.2:7-8).

„Služte Pánu v bázni, a veselte se s třesením. Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všichni, kteří doufají v něho.“ (Ž.2:11-12).

„Ježto ty jsi, který jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsou matky mé. Na tebe jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.“ (Ž.22:10-11).

„On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.“ (Ž.89:27-28).

„Proto sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazve jméno jeho Emmanuel »Bůh s námi«.“ (Iz.7:14).

V Iz.9:6 je řečeno, kdo je Syn: „Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížectví na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“

„Tobě je to ukázáno, abys věděl, že Pán je Bůh, a že není jiného kromě něho. Dal s nebe slyšet hlas svůj, aby vyučil tebe, a na zemi ukázal tobě oheň svůj veliký, a slova jeho slyšel jsi z prostředku ohně… Věz tedy dnes a obnov to v srdci svém, že Pán jest Bůh na nebi svrchu i na zemi dole, a není žádného jiného.“ (5.Moj.4:35-36+39).

Bůh se zjevoval vždy jen Svému lidu, a sice jako Všemohoucí, ten Věčný; jiným národům zůstal skryt. Jeho zjevení během celého Starého Zákona po celých čtyři tisíce let byla od Adama až po Krista rozličná. Ale teprve na počátku Nové Smlouvy se zjevil jako Otec v nebi a v Synu na Zemi. Proto žádný prorok nemluvil o Otci v nebi, nemluvě o tom, že by se k nějakému Otci v nebi modlil. Nuže existují mnohá zaslíbení ohledně narození Syna a právě tak našeho ustanovení za syny a dcery Boží:

„Já budu jemu otcem, a on mi bude synem.“ (2.Sam.7:14; 1.Par.17:13).

„Vypravovat budu úsudek. Pán řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. Požádej mne, a dám národy, dědictví tvé, a končiny země, vladařství tvé.“ (Ž.2:7-8).

„Služte Pánu v bázni, a veselte se s třesením. Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všichni, kteří doufají v něho.“ (Ž.2:11-12).

„Ježto ty jsi, který jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsou matky mé. Na tebe jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.“ (Ž.22:10-11).

„On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.“ (Ž.89:27-28).

„Proto sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazve jméno jeho Emmanuel »Bůh s námi«.“ (Iz.7:14).

V Iz.9:6 je řečeno, kdo je Syn: „Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížectví na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“