„Jakož vyvolil nás v něm před ustanovením světa k tomu, abychom byli svatí a neposkvrnění před obličejem jeho v lásce“ (Ef.1:4).

„Předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista pro sebe, podle dobře libé vůle své“ (v.5).

„V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství milosti jeho“ (v.7).

Nechť je ještě jednou zdůrazněno: v časovém období Starého Zákona znali proroci a lid izraelský Boha jen jako PÁNA/JAHVE, který se jim zjevoval. Označení BŮH TEN PÁN/ELOHIM-JAHVE je ve Starém Zákoně napsáno více než šesttisíckrát – vždycky v jednotném čísle, ani jednou v čísle množném. Bůh sám vydal Svému společenství lidu toto vyznání víry: „Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš, Pán JEDEN jest …!“ (5.Moj.6:4-9).

Právě tak nalézáme všechna zaslíbení, která se týkají Zachránce a spasitelného plánu již v celém Starém Zákoně. Teprve uskutečněním Jeho vlastního spásného plánu se Bůh zjevil jako Otec v nebi a ve Svém jednorozeném Synu na Zemi.

„A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sestoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tě; a proto, co se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.“ (Luk.1:35).

„Nebo narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově“ (Luk.2:11).

„A aj, zazněl hlas s nebe řkoucí: Tento jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ (Mat.3:17).

„Dí jí Ježíš: Nedotýkej se mne; neb jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdi k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.“ (Jan.20:17).

„Nebo které předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.“ (Řím.8:29).

„A však bude počet synů Izraelských jako písku mořského, kterýž ani změřen, ani sečten býti nemůže. A stane se, že místo toho, kdež řečeno jim bylo: Nejste vy lid můj, řečeno jim bude: Synové Boha silného a živého jste.“ (Oz.1:10).

Obě zaslíbení o Synu Božím a synech Božích patří k sobě, tak to viděl Pavel: „… Jakož i skrze Ozeáše dí: Nazvu nelid můj lidem mým, a nemilou nazvu milou. A bude na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tu nazváni budou synové Boha živého.“ (Řím.9:25-26).

„A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.“ (2.Kor.6:18).

„Kteří jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteří jste někdy byli nedošli milosrdenství, již nyní jste došli milosrdenství.“ (1.Petr.2:10).

„Jakož vyvolil nás v něm před ustanovením světa k tomu, abychom byli svatí a neposkvrnění před obličejem jeho v lásce“ (Ef.1:4).

„Předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista pro sebe, podle dobře libé vůle své“ (v.5).

„V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství milosti jeho“ (v.7).

Nechť je ještě jednou zdůrazněno: v časovém období Starého Zákona znali proroci a lid izraelský Boha jen jako PÁNA/JAHVE, který se jim zjevoval. Označení BŮH TEN PÁN/ELOHIM-JAHVE je ve Starém Zákoně napsáno více než šesttisíckrát – vždycky v jednotném čísle, ani jednou v čísle množném. Bůh sám vydal Svému společenství lidu toto vyznání víry: „Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš, Pán JEDEN jest …!“ (5.Moj.6:4-9).

Právě tak nalézáme všechna zaslíbení, která se týkají Zachránce a spasitelného plánu již v celém Starém Zákoně. Teprve uskutečněním Jeho vlastního spásného plánu se Bůh zjevil jako Otec v nebi a ve Svém jednorozeném Synu na Zemi.

„A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sestoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tě; a proto, co se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.“ (Luk.1:35).

„Nebo narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově“ (Luk.2:11).

„A aj, zazněl hlas s nebe řkoucí: Tento jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ (Mat.3:17).

„Dí jí Ježíš: Nedotýkej se mne; neb jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdi k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.“ (Jan.20:17).

„Nebo které předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.“ (Řím.8:29).

„A však bude počet synů Izraelských jako písku mořského, kterýž ani změřen, ani sečten býti nemůže. A stane se, že místo toho, kdež řečeno jim bylo: Nejste vy lid můj, řečeno jim bude: Synové Boha silného a živého jste.“ (Oz.1:10).

Obě zaslíbení o Synu Božím a synech Božích patří k sobě, tak to viděl Pavel: „… Jakož i skrze Ozeáše dí: Nazvu nelid můj lidem mým, a nemilou nazvu milou. A bude na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tu nazváni budou synové Boha živého.“ (Řím.9:25-26).

„A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.“ (2.Kor.6:18).

„Kteří jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteří jste někdy byli nedošli milosrdenství, již nyní jste došli milosrdenství.“ (1.Petr.2:10).