Jestliže Bůh něco nařídil ve Starém Zákoně, tak to platilo jen Jeho lidu Smlouvy Izraeli. Co Bůh řekl v Novém Zákoně, platí jen církvi Pána Ježíše Krista. Ve Své církvi ustanovil apoštoly, proroky, pastýře, učitele a evangelisty (Ef.4:11; aj.). Pro lokální sbory Pán určil starší a představené, kteří byli nazýváni také biskupy a též diákony. Pro starší a diákony bylo povinné, že musí být ženatí. Podle stvořitelského pořádku Bůh muži postavil po boku ženu: „Chci mu stvořit pomocnici.“ Ženám samotným nejsou svěřeny žádné přímé služby a úřady (1.Tim.3; Tit.1 aj.).

Všechna náboženství, všechna náboženská společenství mohou věřit, učit a činit, co si samy rozhodnou. Přede mnou leží fotografie s 18 ženami v talárech evangelicko-luteránských farářek a potom ještě fotografie biskupky, která se nechala rozvést. Evangelický kostel s tím souhlasí, a dokonce s homosexuálním partnerstvím jednoho biskupa nebo lesbickým partnerstvím jedné biskupky, přes-tože je to proti Božímu stvořitelskému pořádku a ještě více proti Jeho spásnému pořádku.

Byla položena jedna velice závažná otázka: Může být rozvedeno manželství některého Božího služebníka? Zásadně ne, neboť Bůh nenávidí rozvod. Jenom když žena zaslepena Satanem se obrátí na soud, protože si myslí, že musí ničit.

Ani ten největší Boží muž nemůže odvrátit to, čemu Bůh nezabrání. Ale byl to Satan, který svedl Evu; je to vždy Satan, který svádí, který rozvrací manželství a rodiny, který zničil rodinu Božího muže Joba. Přestože Bůh, sám Pán, chodil do zahrady Eden a večer měl obecenství s těmi prvními lidmi, ačkoliv byl také Adam nablízku, neboť po tom svedení mu dala Eva užít z toho zakázaného ovoce, nastal pád do hříchu. Ten následek byl definitivní: Smrt přišla na obě semena. Skrze svedení byli všichni strženi také do duchovní smrti. Ti jedni pak obětují jako Kain podle vlastního uvážení, druzí přinášejí Božímu Beránkovi, který se za nás dal jako oběť, chválu a čest. Obě semena uctívají, obě obětují, obě zpívají tytéž písně, obě slýchají táž kázání, čtou tutéž Bibli, ale jedno zůstává v nepřátelství, druhé ve smíření dokonalého spasení.

V Jeho spasené církvi je Spasitel ta Hlava: v ní rozhoduje jen On. ON do ní ustanovil různé služby a dary, „pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, ke vzdělání těla Kristova, až bychom se sběhli všichni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova“ (Ef.4:12-13). Proto to napomenutí věřícím, že mají poslouchat své představené, „povolni buďte správcům vašim a poslušni buďte jich; oni zajisté bdí nad dušemi vašimi, jako ti, kteří počet mají vydati“ (podle něm. př. Bible: „…budou se muset zodpovídat“) (Žid.13:17).

Apoštol Pavel píše ohledně biblické bohoslužby: „Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jak i zákon praví.“ (1.Kor.14:34). S ohledem na svedení Evy pak dále vysvětluje: „Nebo ženě nedopouštím učiti, ani vládnouti nad mužem, ale aby byla v mlčení. Adam zajisté prve jest stvořen, potom Eva. A Adam nebyl sveden, ale žena svedena jsouce, příčinou přestoupení byla.“ (1.Tim.2:12-14). To je tvrdá řeč. Kdo ji může slyšet? Kdo ji snese?

Bylo svatou povinností toho apoštola, říci to všem, kteří náleží k Pánově církvi: „Chci pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.“ (1.Kor.11:3). Dále píše: „Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.“ (v.9).

Tohle všechno se přirozeně do dnešního světa nehodí, ani do žádného náboženského společenství, pro ně to také není určeno. V Německu máme od šedesátých let podle zákona rovnoprávnost pro ženy a muže. To je zakotveno v naší ústavě, to je dobré a správné. Ale my musíme rozeznávat, že jedno je určeno pro pozemský přirozený život, to druhé stanovuje, co platí církvi. Kdo to jasně nerozlišuje, uvede sebe a jiné do nouze.

Také u tohoto tématu se potvrzuje: Kdo je z Boha, slyší slova Boží. Náš Pán a také Pavel odkázali zpět na Starý Zákon a ženám a mužům ukázali jejich Bohem určené místo.

Obzvláště věřícím ženám vytýkal bratr Branham necudnost, že se zmalují až k nepoznání a chodí v šortkách na veřejnosti. Stále znovu připomínal, co se týče oblečení, 5.Moj.22:5: „Žena nebude nosit oděvu mužského, aniž oblékat bude muž roucho ženské, nebo ohavnost před Pánem tvým Bohem jest, kdokoli činí to.“

Pavel se ještě jednou odvolává na Starý Zákon a dává např. v Řím.7:2 následující pokyn: „Nebo žena, která je provdána za muže, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.“

Bratr Branham Bohem zavedené manželství zvlášť zdůraznil a řekl: „Jestliže by Bůh mohl muži dát něco lepšího než ženu, pak by to udělal.“ Tímto tématem se zabýval obzvláště v kázání „Manželství a rozvod“.

Spásné dějiny ovšem mohly vstoupit v platnost, potom, co nastala zkáza v zahradě Eden. Přímo po tom, co Satan, ten starý had, Evu podvedl a svedl, dal Bůh náš Pán na místě zaslíbení, že Boží Semeno přijde skrze ženu a hadu rozdrtí hlavu (1.Moj.3:15).

Bůh také dopustil zkázu, kterou zde ten nepřítel natropil, aby opět byla obnovena plná spása a Boží pořádek v manželství a ve sboru. Jak On sám přikázal, tak bude Slovo neseno do celého světa a uskladněný pokrm stále ještě rozdáván.

Jestliže Bůh něco nařídil ve Starém Zákoně, tak to platilo jen Jeho lidu Smlouvy Izraeli. Co Bůh řekl v Novém Zákoně, platí jen církvi Pána Ježíše Krista. Ve Své církvi ustanovil apoštoly, proroky, pastýře, učitele a evangelisty (Ef.4:11; aj.). Pro lokální sbory Pán určil starší a představené, kteří byli nazýváni také biskupy a též diákony. Pro starší a diákony bylo povinné, že musí být ženatí. Podle stvořitelského pořádku Bůh muži postavil po boku ženu: „Chci mu stvořit pomocnici.“ Ženám samotným nejsou svěřeny žádné přímé služby a úřady (1.Tim.3; Tit.1 aj.).

Všechna náboženství, všechna náboženská společenství mohou věřit, učit a činit, co si samy rozhodnou. Přede mnou leží fotografie s 18 ženami v talárech evangelicko-luteránských farářek a potom ještě fotografie biskupky, která se nechala rozvést. Evangelický kostel s tím souhlasí, a dokonce s homosexuálním partnerstvím jednoho biskupa nebo lesbickým partnerstvím jedné biskupky, přes-tože je to proti Božímu stvořitelskému pořádku a ještě více proti Jeho spásnému pořádku.

Byla položena jedna velice závažná otázka: Může být rozvedeno manželství některého Božího služebníka? Zásadně ne, neboť Bůh nenávidí rozvod. Jenom když žena zaslepena Satanem se obrátí na soud, protože si myslí, že musí ničit.

Ani ten největší Boží muž nemůže odvrátit to, čemu Bůh nezabrání. Ale byl to Satan, který svedl Evu; je to vždy Satan, který svádí, který rozvrací manželství a rodiny, který zničil rodinu Božího muže Joba. Přestože Bůh, sám Pán, chodil do zahrady Eden a večer měl obecenství s těmi prvními lidmi, ačkoliv byl také Adam nablízku, neboť po tom svedení mu dala Eva užít z toho zakázaného ovoce, nastal pád do hříchu. Ten následek byl definitivní: Smrt přišla na obě semena. Skrze svedení byli všichni strženi také do duchovní smrti. Ti jedni pak obětují jako Kain podle vlastního uvážení, druzí přinášejí Božímu Beránkovi, který se za nás dal jako oběť, chválu a čest. Obě semena uctívají, obě obětují, obě zpívají tytéž písně, obě slýchají táž kázání, čtou tutéž Bibli, ale jedno zůstává v nepřátelství, druhé ve smíření dokonalého spasení.

V Jeho spasené církvi je Spasitel ta Hlava: v ní rozhoduje jen On. ON do ní ustanovil různé služby a dary, „pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, ke vzdělání těla Kristova, až bychom se sběhli všichni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova“ (Ef.4:12-13). Proto to napomenutí věřícím, že mají poslouchat své představené, „povolni buďte správcům vašim a poslušni buďte jich; oni zajisté bdí nad dušemi vašimi, jako ti, kteří počet mají vydati“ (podle něm. př. Bible: „…budou se muset zodpovídat“) (Žid.13:17).

Apoštol Pavel píše ohledně biblické bohoslužby: „Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jak i zákon praví.“ (1.Kor.14:34). S ohledem na svedení Evy pak dále vysvětluje: „Nebo ženě nedopouštím učiti, ani vládnouti nad mužem, ale aby byla v mlčení. Adam zajisté prve jest stvořen, potom Eva. A Adam nebyl sveden, ale žena svedena jsouce, příčinou přestoupení byla.“ (1.Tim.2:12-14). To je tvrdá řeč. Kdo ji může slyšet? Kdo ji snese?

Bylo svatou povinností toho apoštola, říci to všem, kteří náleží k Pánově církvi: „Chci pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.“ (1.Kor.11:3). Dále píše: „Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.“ (v.9).

Tohle všechno se přirozeně do dnešního světa nehodí, ani do žádného náboženského společenství, pro ně to také není určeno. V Německu máme od šedesátých let podle zákona rovnoprávnost pro ženy a muže. To je zakotveno v naší ústavě, to je dobré a správné. Ale my musíme rozeznávat, že jedno je určeno pro pozemský přirozený život, to druhé stanovuje, co platí církvi. Kdo to jasně nerozlišuje, uvede sebe a jiné do nouze.

Také u tohoto tématu se potvrzuje: Kdo je z Boha, slyší slova Boží. Náš Pán a také Pavel odkázali zpět na Starý Zákon a ženám a mužům ukázali jejich Bohem určené místo.

Obzvláště věřícím ženám vytýkal bratr Branham necudnost, že se zmalují až k nepoznání a chodí v šortkách na veřejnosti. Stále znovu připomínal, co se týče oblečení, 5.Moj.22:5: „Žena nebude nosit oděvu mužského, aniž oblékat bude muž roucho ženské, nebo ohavnost před Pánem tvým Bohem jest, kdokoli činí to.“

Pavel se ještě jednou odvolává na Starý Zákon a dává např. v Řím.7:2 následující pokyn: „Nebo žena, která je provdána za muže, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.“

Bratr Branham Bohem zavedené manželství zvlášť zdůraznil a řekl: „Jestliže by Bůh mohl muži dát něco lepšího než ženu, pak by to udělal.“ Tímto tématem se zabýval obzvláště v kázání „Manželství a rozvod“.

Spásné dějiny ovšem mohly vstoupit v platnost, potom, co nastala zkáza v zahradě Eden. Přímo po tom, co Satan, ten starý had, Evu podvedl a svedl, dal Bůh náš Pán na místě zaslíbení, že Boží Semeno přijde skrze ženu a hadu rozdrtí hlavu (1.Moj.3:15).

Bůh také dopustil zkázu, kterou zde ten nepřítel natropil, aby opět byla obnovena plná spása a Boží pořádek v manželství a ve sboru. Jak On sám přikázal, tak bude Slovo neseno do celého světa a uskladněný pokrm stále ještě rozdáván.