OBĚŽNÝ DOPIS duben 2009
Toto téma nevyřeší rozporuplná prohlášení Vatikánu, ani vysvětlování z různých jiných stran. Kdo by chtěl porozumět těm souvislostem, co se s Židy dělo v Třetí říši, nestačí vrátit se jen ke španělské inkvizici, kdy tisíce Židů s tórou a talmudem byly upalovány na hranicích a ostatní byli vyhnáni, nejen k Portugalsku a Španělsku roku 1492, které se prohlásily očištěné od Židů, nejen k tomu, co se předtím dělo v sedmi křižáckých výpravách, jimž padlo za oběť 22 milionů pohanů, muslimů a židů, musíme vzít v úvahu, co zvěstovali první katoličtí otcové kostela koncem druhého a třetího století. Jejich štvavé kampaně proti Židům jsou základem pro tehdy propuknuvší nenávist vůči Židům a jejich pronásledování až do naší doby.
V této souvislosti jsou jmenováni Justin, Ireneus, Cyprián, Atanáš, Eusebius, Efram, Chrysostomus (Jan Zlatoústý), Jeroným, Hilarius, Ambrož a Augustin. Říšský kostel, který tehdy vznikl, není v žádném případě – jak se všeobecně má zato – totožný s církví Ježíše Krista. Až do posledního pronásledování křesťanů za vlády Diokleciána, které trvalo až do roku 312, ještě žádný jednotný kostel v římské říši nebyl, jen různé směry víry. Roku 313 Konstantin vyhlásil uznání křesťanského náboženství a brzy na to v roce 321 zakázal Židům sabat, a neděli vyhlásil za povinnou, a jejich synagogy proměnil v chlévy.
Byli to ti zaslepení náboženští otcové, kteří neprožili obrácení ke Kristu, ale křesťanství přijali jako náboženství, mezi nimiž od počátku převládal protižidovský postoj. Židy zavrhli spolu se Starým Zákonem a nahradili JEDNOHO Boha Izraele posměšně „trojjediným bohem“. Každému zločinu žehnali v trinitářské formuli „ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého“, kterou sami vymysleli. Od toho času katolické náboženství používá tuto absolutně nebiblickou formuli, kterou žádný apoštol nevzal do úst. Setba dřívějších náboženských otců vzešla v průběhu staletí římském kostele. „Jako červená nit se táhne antijudaismus/protižidovství náboženskými dějinami – často i jako krvavá stopa.“ – tak je to psáno v únorovém vydání časopisu Spiegel z roku 2009.
V Německu došlo v roce 1096 v Trieru/Trevíru, Speyeru/Špýru, Wormsu a v Kolíně v důsledku první křížové výpravy k pogromům proti židovskému obyvatelstvu, jimž padly za oběť tisíce lidí. Roku 1215 bylo na 4. lateránském koncilu vyžádáno označení Židů. Pravidelně v průběhu staletí docházelo v katolicky orientované Evropě k pogromům. Byla zřizována ghetta, došlo k označování Židů, k jejich omezování a diskriminaci. Dokonce do liturgií na Velký pátek byly přijaty pasáže nařčení proti Židům. Každý věrný katolík musel na Židy nahlížet jako na zavržené, vrahy Krista a Boha, když je otcové kostela tupili. Tato setba vzešla dokonce i v Martinu Lutherovi, který roku 1543 napsal pamflet „O Židech a jejich lžích“. Ani pravoslavné kostely nebyly výjimkou. Ještě na konci 19. století byla v Rusku vlna protižidovských pogromů.
Bez dalších výkladů může být řečeno, že v průběhu všech protestantských vlád v Německu Židé nebyli ani jednou pronásledováni. Naopak: Židé byli plnohodnotnými občany a mohli zastávat jakékoli postavení, byli soudci, právníci, lékaři, obchodníci atd., tak jako všichni ostatní Němci.
V nejnovějších dějinách přinesl obrat rok 1929, kdy Benito Mussolini lateránskými smlouvami z 11. února dopomohl kostelu k nové moci, když zaplatil jeho dluhy ve výši 1,75 miliard lir a Vatikánu daroval 44 hektarů jako státní výsostné území. K tomu přišel konkordát mezi italským státem a papežem Piem XI. jako zástupcem římskokatolického kostela. Proto Vatikán mohl v tomto roce slavit své osmdesátileté trvání v nynější podobě.
Potom 20. července 1933 následoval konkordát mezi Vatikánem a Hitlerovým Německem. Tak si římský kostel zajistil veškeré pozice u pák moci. S katolickou nadvládou v Třetí říši započala za Hitlera, který se chlubil, že se mnoho naučil od jezuitů, nová epocha. Antisemitismus se stal společensky přijatelným. Stačí jen číst, jaké štvavé kampaně Dr. Karl Lueger, který byl od roku 1897 až do roku 1920 starostou Vídně, nastartoval proti Židům – od něho dostal Hitler první štvavé spisy – a jaká štvavá hesla zcela oficiálně hlásali jakýsi Heinrich Himmler z Bavorska, jakýsi Julius Streicher, jakýsi von Papen, jakýsi Dr. Josef Goebels a mnozí jiní. Z jejich pohledu museli být Židé jako Bohem zavržení pronásledováni, vyháněni nebo zabíjeni. Tak také nepřekvapuje, že šest nejhorších táborů smrti včetně Osvětimi bylo postaveno v převážně katolickém Polsku.
Prvotně katolické přesvědčení otců kostela, kteří byli prohlášeni za svaté, se stalo základním seřízením katolického kostela. Každý může nahlédnout do příslušné literatury, co se hlásalo, dokonce: „Kdo zabije Žida, smíří Kristovu smrt.“ Tak byly miliony Židů zabity s dobrým svědomím. Kdo si dá práci, aby si přečetl alespoň některé z těch více než čtyř tisíc publikací, které byly o druhé světové válce a holocaustu (hebrejsky šoa) zveřejněny, ten ví, kde má nenávist k Židům a jejich pronásledování své kořeny.
Samozřejmě z kruhů kostela je odporováno panu Hochhuthovi, který roku 1963 uvedl divadelní hru „Zástupce“, čímž postavil do zorného pole roli papeže Pia XII. Zde je na místě otázka: Proč se Vatikán tak usilovně brání otevření tajných archivů z let 1939 – 1945? Pius XII. své místo v „Hall of shame“ – „síni hanby“, památníkuholocaustu Jad Vašem v Jeruzalémě dostal oprávněně. Tvrzení, že chtěl mlčením zabránit horším věcem, vyznívá s ohledem na to, co se skutečně dělo, jako naprostý výsměch. Papež Benedikt XVI. trvá ale na tom, aby tento portrét byl odstraněn, než v květnu přijede do Jeruzaléma.
Také tuto nejhorší kapitolu z dějin lidstva musíme přenechat poslednímu soudu. Světové město Řím je přece ve Zjevení 17 a 18 jasně popsáno. V posledním verši je řečeno: „A v ní je nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli na Zemi zmordováni.“
Co se týká Izraele a Jeruzaléma, naplňují se nyní všechna zaslíbení, která jim Bůh dal: „Proto jim říkám: Takto praví Bůh ten Pán: Shromáždím vás z národů a seberu vás z zemí, do kterých rozptýleni jste, a dám vám zemi Izraelskou.“ (Ez.11:17; Luk.21:24). „A tak je štípím v zemi jejich, že nebudou vykořeněni více z země své, kterouž jsem dal jim, praví Pán Bůh tvůj.“ (Am.9:9-15).
„Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země.“ (1.Moj.12:3).
Pravda kráčí kupředu, pravda zvítězí. Buďte utěšeni, Pán s těmi Svými všechno dobře dokoná.
V pověření Božím působící
Br. Frank
Toto téma nevyřeší rozporuplná prohlášení Vatikánu, ani vysvětlování z různých jiných stran. Kdo by chtěl porozumět těm souvislostem, co se s Židy dělo v Třetí říši, nestačí vrátit se jen ke španělské inkvizici, kdy tisíce Židů s tórou a talmudem byly upalovány na hranicích a ostatní byli vyhnáni, nejen k Portugalsku a Španělsku roku 1492, které se prohlásily očištěné od Židů, nejen k tomu, co se předtím dělo v sedmi křižáckých výpravách, jimž padlo za oběť 22 milionů pohanů, muslimů a židů, musíme vzít v úvahu, co zvěstovali první katoličtí otcové kostela koncem druhého a třetího století. Jejich štvavé kampaně proti Židům jsou základem pro tehdy propuknuvší nenávist vůči Židům a jejich pronásledování až do naší doby.
V této souvislosti jsou jmenováni Justin, Ireneus, Cyprián, Atanáš, Eusebius, Efram, Chrysostomus (Jan Zlatoústý), Jeroným, Hilarius, Ambrož a Augustin. Říšský kostel, který tehdy vznikl, není v žádném případě – jak se všeobecně má zato – totožný s církví Ježíše Krista. Až do posledního pronásledování křesťanů za vlády Diokleciána, které trvalo až do roku 312, ještě žádný jednotný kostel v římské říši nebyl, jen různé směry víry. Roku 313 Konstantin vyhlásil uznání křesťanského náboženství a brzy na to v roce 321 zakázal Židům sabat, a neděli vyhlásil za povinnou, a jejich synagogy proměnil v chlévy.
Byli to ti zaslepení náboženští otcové, kteří neprožili obrácení ke Kristu, ale křesťanství přijali jako náboženství, mezi nimiž od počátku převládal protižidovský postoj. Židy zavrhli spolu se Starým Zákonem a nahradili JEDNOHO Boha Izraele posměšně „trojjediným bohem“. Každému zločinu žehnali v trinitářské formuli „ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého“, kterou sami vymysleli. Od toho času katolické náboženství používá tuto absolutně nebiblickou formuli, kterou žádný apoštol nevzal do úst. Setba dřívějších náboženských otců vzešla v průběhu staletí římském kostele. „Jako červená nit se táhne antijudaismus/protižidovství náboženskými dějinami – často i jako krvavá stopa.“ – tak je to psáno v únorovém vydání časopisu Spiegel z roku 2009.
V Německu došlo v roce 1096 v Trieru/Trevíru, Speyeru/Špýru, Wormsu a v Kolíně v důsledku první křížové výpravy k pogromům proti židovskému obyvatelstvu, jimž padly za oběť tisíce lidí. Roku 1215 bylo na 4. lateránském koncilu vyžádáno označení Židů. Pravidelně v průběhu staletí docházelo v katolicky orientované Evropě k pogromům. Byla zřizována ghetta, došlo k označování Židů, k jejich omezování a diskriminaci. Dokonce do liturgií na Velký pátek byly přijaty pasáže nařčení proti Židům. Každý věrný katolík musel na Židy nahlížet jako na zavržené, vrahy Krista a Boha, když je otcové kostela tupili. Tato setba vzešla dokonce i v Martinu Lutherovi, který roku 1543 napsal pamflet „O Židech a jejich lžích“. Ani pravoslavné kostely nebyly výjimkou. Ještě na konci 19. století byla v Rusku vlna protižidovských pogromů.
Bez dalších výkladů může být řečeno, že v průběhu všech protestantských vlád v Německu Židé nebyli ani jednou pronásledováni. Naopak: Židé byli plnohodnotnými občany a mohli zastávat jakékoli postavení, byli soudci, právníci, lékaři, obchodníci atd., tak jako všichni ostatní Němci.
V nejnovějších dějinách přinesl obrat rok 1929, kdy Benito Mussolini lateránskými smlouvami z 11. února dopomohl kostelu k nové moci, když zaplatil jeho dluhy ve výši 1,75 miliard lir a Vatikánu daroval 44 hektarů jako státní výsostné území. K tomu přišel konkordát mezi italským státem a papežem Piem XI. jako zástupcem římskokatolického kostela. Proto Vatikán mohl v tomto roce slavit své osmdesátileté trvání v nynější podobě.
Potom 20. července 1933 následoval konkordát mezi Vatikánem a Hitlerovým Německem. Tak si římský kostel zajistil veškeré pozice u pák moci. S katolickou nadvládou v Třetí říši započala za Hitlera, který se chlubil, že se mnoho naučil od jezuitů, nová epocha. Antisemitismus se stal společensky přijatelným. Stačí jen číst, jaké štvavé kampaně Dr. Karl Lueger, který byl od roku 1897 až do roku 1920 starostou Vídně, nastartoval proti Židům – od něho dostal Hitler první štvavé spisy – a jaká štvavá hesla zcela oficiálně hlásali jakýsi Heinrich Himmler z Bavorska, jakýsi Julius Streicher, jakýsi von Papen, jakýsi Dr. Josef Goebels a mnozí jiní. Z jejich pohledu museli být Židé jako Bohem zavržení pronásledováni, vyháněni nebo zabíjeni. Tak také nepřekvapuje, že šest nejhorších táborů smrti včetně Osvětimi bylo postaveno v převážně katolickém Polsku.
Prvotně katolické přesvědčení otců kostela, kteří byli prohlášeni za svaté, se stalo základním seřízením katolického kostela. Každý může nahlédnout do příslušné literatury, co se hlásalo, dokonce: „Kdo zabije Žida, smíří Kristovu smrt.“ Tak byly miliony Židů zabity s dobrým svědomím. Kdo si dá práci, aby si přečetl alespoň některé z těch více než čtyř tisíc publikací, které byly o druhé světové válce a holocaustu (hebrejsky šoa) zveřejněny, ten ví, kde má nenávist k Židům a jejich pronásledování své kořeny.
Samozřejmě z kruhů kostela je odporováno panu Hochhuthovi, který roku 1963 uvedl divadelní hru „Zástupce“, čímž postavil do zorného pole roli papeže Pia XII. Zde je na místě otázka: Proč se Vatikán tak usilovně brání otevření tajných archivů z let 1939 – 1945? Pius XII. své místo v „Hall of shame“ – „síni hanby“, památníku holocaustu Jad Vašem v Jeruzalémě dostal oprávněně. Tvrzení, že chtěl mlčením zabránit horším věcem, vyznívá s ohledem na to, co se skutečně dělo, jako naprostý výsměch. Papež Benedikt XVI. trvá ale na tom, aby tento portrét byl odstraněn, než v květnu přijede do Jeruzaléma.
Také tuto nejhorší kapitolu z dějin lidstva musíme přenechat poslednímu soudu. Světové město Řím je přece ve Zjevení 17 a 18 jasně popsáno. V posledním verši je řečeno: „A v ní je nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli na Zemi zmordováni.“
Co se týká Izraele a Jeruzaléma, naplňují se nyní všechna zaslíbení, která jim Bůh dal: „Proto jim říkám: Takto praví Bůh ten Pán: Shromáždím vás z národů a seberu vás z zemí, do kterých rozptýleni jste, a dám vám zemi Izraelskou.“ (Ez.11:17; Luk.21:24). „A tak je štípím v zemi jejich, že nebudou vykořeněni více z země své, kterouž jsem dal jim, praví Pán Bůh tvůj.“ (Am.9:9-15).
„Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země.“ (1.Moj.12:3).
Pravda kráčí kupředu, pravda zvítězí. Buďte utěšeni, Pán s těmi Svými všechno dobře dokoná.
V pověření Božím působící
Br. Frank