Podle Žalmu 110 budou všichni nepřátelé položeni k nohám Spasitele: „Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokud nepoložím nepřítel tvých za podnože noh tvých“ (Mat.22:44; Mk.12:36).

V Žid.2:8 je psáno: „Všecko jsi podmanil pod nohy jeho… I však nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo.“ Ale nyní, na konci času milosti, musí být vítězství z Golgaty, vítězství ukřižovaného a vzkříšeného Pána nad vší mocí Satana, zjeveno v těch, kteří patří Jemu. Jevištěm boje bude církev, před kterou se Satan, ten starý drak, postaví (Zj.12:4), a ze které se zrodí ten zástup vytržených. V Řím.16:20 Pavel píše: „Bůh pak pokoje potře satana pod nohy vaše brzo.“

Ze  slova tohoto Žalmu vyplývá, že všichni nepřátelé budou položeni jako podnože pod nohy Spasitele. Potom se dozvídáme, že to ještě není zjeveno. A zde je řečeno, že Bůh pokoje sám Satana pod našima nohama rozšlápne. Ve dni pádu do hříchu řekl Bůh ten Pán hadovi: „Nad to nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono tobě potře hlavu a ty potřeš jemu patu.“ (1.Moj.3.15). Nepřátelství může být vždy jen mezi těmi naprosto rozdílnými semeny. Vyvolení vůbec nemohou pronásledovat, neboť v jejich srdcích je vylita Boží láska skrze Ducha Svatého (Řím.5:5). Vždycky to byli oni, kteří byli pronásledováni. Dokonání Církve – Nevěsty nastane v dokonalé Boží lásce, až On bude Své spásné dílo korunovat definitivním vítězstvím.

Na opravdově věřící se vztahuje: „…neboť on je pokoj náš, který učinil oboje jedno, zbořiv hradbu dělící na různo, a nepřátelství, totiž zákon přikázání v ustanoveních, vyprázdniv skrze tělo své, aby ty oboje vzdělal v samém sobě v jednoho nového člověka, tak čině pokoj…“ (Ef.2:11-16). Boží dítě, znovuzrozené ze Slova a z Ducha je přetvořeným, novým člověkem, který přináší pokoj. Ježíšova bytost je Boží realita a součást našeho života. Kdo působí nepokoj, rozsévá nenávist a nepřátelství, je posedlý a pod vlivem toho Zlého.

Vyvstávají otázky:

Existuje nějaké „Pozdě“?

Existují rozhodnutí, která jsou definitivní?

Existují taková rozhodnutí, která mohou být přezkoumána a nově učiněna?

Můžeme ovlivnit, jestli se s námi děje dokonalá nebo dopuštěná vůle – nebo jestli se neděje vůbec?

Určujeme nebo víme, zda patříme k povolaným nebo vyvoleným, k moudrým nebo bláznivým pannám? Bude to zjeveno již nyní při prvním vzkříšení nebo příp. až při druhém? Rozhodnutí, které udělal Lucifer, bylo tak definitivní, že mu Bůh žádnou milost nenabídl. Proto on nezná ani milost, ani odpuštění, ani smíření, a to se týká všech, kteří jsou pod jeho vlivem.

Konec protivníka je určen již od samého počátku, totiž že bude vhozen do ohnivého jezera (Zj.20:10). Také určení těch, kteří se zde na Zemi rozhodli proti Bohu (Zj.20:11-15) je definitivní: „…i kdo není nalezen v knize života zapsán, uvržen je do jezera ohnivého.“ To bude vykonáno při konečném soudu – odvolací soud neexistuje. Stejně definitivní je to, co Pán říká nositelům darů, kteří se nepodřídili vůli Boží: „…a tehdy jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“ (Mat.7:21-23). Jak strašné to bude pro ty, kterým Pán pak řekne: „Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, který je připraven ďáblu i andělům jeho.“ (Mat.25:41)! My bychom měli nabídku milosti s odpuštěním a smířením brát vážně, naše spasení konat s bázní a třesením a zkušovat, jestli jednáme ve vlastní nebo v Boží vůli!

Podle Žalmu 110 budou všichni nepřátelé položeni k nohám Spasitele: „Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokud nepoložím nepřítel tvých za podnože noh tvých“ (Mat.22:44; Mk.12:36).

V Žid.2:8 je psáno: „Všecko jsi podmanil pod nohy jeho… I však nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo.“ Ale nyní, na konci času milosti, musí být vítězství z Golgaty, vítězství ukřižovaného a vzkříšeného Pána nad vší mocí Satana, zjeveno v těch, kteří patří Jemu. Jevištěm boje bude církev, před kterou se Satan, ten starý drak, postaví (Zj.12:4), a ze které se zrodí ten zástup vytržených. V Řím.16:20 Pavel píše: „Bůh pak pokoje potře satana pod nohy vaše brzo.“

Ze  slova tohoto Žalmu vyplývá, že všichni nepřátelé budou položeni jako podnože pod nohy Spasitele. Potom se dozvídáme, že to ještě není zjeveno. A zde je řečeno, že Bůh pokoje sám Satana pod našima nohama rozšlápne. Ve dni pádu do hříchu řekl Bůh ten Pán hadovi: „Nad to nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono tobě potře hlavu a ty potřeš jemu patu.“ (1.Moj.3.15). Nepřátelství může být vždy jen mezi těmi naprosto rozdílnými semeny. Vyvolení vůbec nemohou pronásledovat, neboť v jejich srdcích je vylita Boží láska skrze Ducha Svatého (Řím.5:5). Vždycky to byli oni, kteří byli pronásledováni. Dokonání Církve – Nevěsty nastane v dokonalé Boží lásce, až On bude Své spásné dílo korunovat definitivním vítězstvím.

Na opravdově věřící se vztahuje: „…neboť on je pokoj náš, který učinil oboje jedno, zbořiv hradbu dělící na různo, a nepřátelství, totiž zákon přikázání v ustanoveních, vyprázdniv skrze tělo své, aby ty oboje vzdělal v samém sobě vjednoho nového člověka, tak čině pokoj…“ (Ef.2:11-16). Boží dítě, znovuzrozené ze Slova a z Ducha je přetvořeným, novým člověkem, který přináší pokoj. Ježíšova bytost je Boží realita a součást našeho života. Kdo působí nepokoj, rozsévá nenávist a nepřátelství, je posedlý a pod vlivem toho Zlého.

Vyvstávají otázky:

Existuje nějaké „Pozdě“?

Existují rozhodnutí, která jsou definitivní?

Existují taková rozhodnutí, která mohou být přezkoumána a nově učiněna?

Můžeme ovlivnit, jestli se s námi děje dokonalá nebo dopuštěná vůle – nebo jestli se neděje vůbec?

Určujeme nebo víme, zda patříme k povolaným nebo vyvoleným, k moudrým nebo bláznivým pannám? Bude to zjeveno již nyní při prvním vzkříšení nebo příp. až při druhém? Rozhodnutí, které udělal Lucifer, bylo tak definitivní, že mu Bůh žádnou milost nenabídl. Proto on nezná ani milost, ani odpuštění, ani smíření, a to se týká všech, kteří jsou pod jeho vlivem.

Konec protivníka je určen již od samého počátku, totiž že bude vhozen do ohnivého jezera (Zj.20:10). Také určení těch, kteří se zde na Zemi rozhodli proti Bohu (Zj.20:11-15) je definitivní: „…i kdo není nalezen v knize života zapsán, uvržen je do jezera ohnivého.“ To bude vykonáno při konečném soudu – odvolací soud neexistuje. Stejně definitivní je to, co Pán říká nositelům darů, kteří se nepodřídili vůli Boží: „…a tehdy jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“ (Mat.7:21-23). Jak strašné to bude pro ty, kterým Pán pak řekne: „Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, který je připraven ďáblu i andělům jeho.“ (Mat.25:41)! My bychom měli nabídku milosti s odpuštěním a smířením brát vážně, naše spasení konat s bázní a třesením a zkušovat, jestli jednáme ve vlastní nebo v Boží vůli!