V knize Jobově čteme, že nepřítel směl toho muže zkusit až do krajnosti. Pojem „Jobova zvěst“ zlidověl: Nepřítel napáchal jen zkázu, dokud ten Boží muž neseděl uprostřed hromady popela. Rodina a všechno kolem něho bylo zničeno. Jeho vlastní žena řekla: „Stále ještě se držíš své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři!“ Pro nás je nepochopitelné, že tak bohabojný člověk jako on musel prodělat tak strašné věci. Ale mysleme na našeho Spasitele, který přímo po Svém křtu, když se nebesa otevřela a Duch na něho sestoupil, byl vystaven pokušením Satana (Mat.4:1-11; Luk.4:1-13) a nesl všechnu potupu a hanbu, která jen může na Zemi být.

Kdyby se jednalo jen o Joba a ne také o poslední část spásných dějin církve, potom by těch 42 kapitol ve Svatém Písmu bylo zbytečných. My však věříme, že všechno Písmo je Duchem Božím vnuknuté, abychom obdrželi pravdivé poučení (2.Tim.3:16-17). Jobův příběh, jako žádný jiný ze Starého Zákona, ukazuje poslední fázi církve, když přijde současně raný a pozdní déšť (Joel2:23; Zach.10:1). To se stane nyní, přímo před příchodem Krista. Slova z Jak.5:7-11 jsou zaměřená na nás v tomto čase: „A proto trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Pána…“ O to se nyní jedná: statečně vytrvat, nehledět na to viditelné, ne na okolnosti, nýbrž žít jako Abraham s pevným přesvědčením, že Bůh učiní, co zaslíbil (Řím.4:18-22). Nesmíme hledět ani na sebe sama a na jiné, neposlouchat pomluvy (2.Kor.6:8), nenásledovat falešné proroky, nýbrž musíme, upevněni ve Slově pravdy, statečně vytrvat až do příchodu našeho Pána. V Jak.5:7 čteme: „Aj oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť.“ V 11. verši je řečeno: „O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste;“ (a také o východisku, které mu Bůh připravil -podle něm. př. Bible).

Job vytrval, prošel časem zkoušek a vzdor všem obviněním dosvědčoval: „Vím, že můj Spasitel žije…“ a: „Boha svého spatřím…“ (Job.19:25-26). On už viděl toho Přímluvce, hovořil o smíření, o mladickém věku, do kterého nakonec budeme přeneseni, a o tom, že Bůh lidem vrátí spravedlnost (Job.33:23-28).

Jobův příklad je významný pro dějiny spásy. Ukazuje nám to, co Bůh měl v úmyslu s těmi Svými od samého začátku, a co On nyní vede k závěru. I když Pán dopouští jisté věci, i když se Satan dotýká těla a ničí všecko kolem nás, i když vystupuje jako žalobník, pomluvač, přesto se duše dítěte Božího nesmí dotknout. Na konci bude korunování jako u Joba. Bůh odpověděl a všechno navrátil dvojnásob.

V knize Jobově čteme, že nepřítel směl toho muže zkusit až do krajnosti. Pojem „Jobova zvěst“ zlidověl: Nepřítel napáchal jen zkázu, dokud ten Boží muž neseděl uprostřed hromady popela. Rodina a všechno kolem něho bylo zničeno. Jeho vlastní žena řekla: „Stále ještě se držíš své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři!“ Pro nás je nepochopitelné, že tak bohabojný člověk jako on musel prodělat tak strašné věci. Ale mysleme na našeho Spasitele, který přímo po Svém křtu, když se nebesa otevřela a Duch na něho sestoupil, byl vystaven pokušením Satana (Mat.4:1-11; Luk.4:1-13) a nesl všechnu potupu a hanbu, která jen může na Zemi být.

Kdyby se jednalo jen o Joba a ne také o poslední část spásných dějin církve, potom by těch 42 kapitol ve Svatém Písmu bylo zbytečných. My však věříme, že všechno Písmo je Duchem Božím vnuknuté, abychom obdrželi pravdivé poučení (2.Tim.3:16-17). Jobův příběh, jako žádný jiný ze Starého Zákona, ukazuje poslední fázi církve, když přijde současně raný a pozdní déšť (Joel2:23; Zach.10:1). To se stane nyní, přímo před příchodem Krista. Slova z Jak.5:7-11 jsou zaměřená na nás v tomto čase: „A proto trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Pána…“ O to se nyní jedná: statečně vytrvat, nehledět na to viditelné, ne na okolnosti, nýbrž žít jako Abraham s pevným přesvědčením, že Bůh učiní, co zaslíbil (Řím.4:18-22). Nesmíme hledět ani na sebe sama a na jiné, neposlouchat pomluvy (2.Kor.6:8), nenásledovat falešné proroky, nýbrž musíme, upevněni ve Slově pravdy, statečně vytrvat až do příchodu našeho Pána. V Jak.5:7 čteme: „Aj oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť.“ V 11. verši je řečeno: „O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste;“ (a také o východisku, které mu Bůh připravil -podle něm. př. Bible).

Job vytrval, prošel časem zkoušek a vzdor všem obviněním dosvědčoval: „Vím, že můj Spasitel žije…“ a: „Boha svého spatřím…“ (Job.19:25-26). On už viděl toho Přímluvce, hovořil o smíření, o mladickém věku, do kterého nakonec budeme přeneseni, a o tom, že Bůh lidem vrátí spravedlnost (Job.33:23-28).

Jobův příklad je významný pro dějiny spásy. Ukazuje nám to, co Bůh měl v úmyslu s těmi Svými od samého začátku, a co On nyní vede k závěru. I když Pán dopouští jisté věci, i když se Satan dotýká těla a ničí všecko kolem nás, i když vystupuje jako žalobník, pomluvač, přesto se duše dítěte Božího nesmí dotknout. Na konci bude korunování jako u Joba. Bůh odpověděl a všechno navrátil dvojnásob.