Nyní všechno, co je za námi, můžeme opustit a zapomenout, jakmile jsme to dali pod krev a obdrželi odpuštění. Jen tak můžeme spolu v plné víře kráčet kupředu (1.Petr.1:13). Věrný Pán dokoná Své dílo spásy, jako dokonal dílo stvoření. William Branham byl muž Bohem poslaný, během jeho služby byla srdce dětí Božích přivedena zpět k víře apoštolských otců. Nejprve to bylo zaslíbení, nyní naplnění. Rovněž tak je pravda, co bylo bratrovi Branhamovi řečeno, že ne on, ale ta zvěst bude předcházet druhému Kristovu příchodu, jak to sám opakoval, ale 9. února 1959 obzvláště zdůraznil: „Ne že bych já měl být ten předchůdce, nýbrž ta zvěst.“ Také toto byla 11. června 1933 ještě předpověď – po odchodu bratra Branhama se to stalo realitou na celé Zemi.

26. července 1964 se bratr Branham v kázání ptal: „Co má být v těchto posledních dnech napraveno? Slyšte, vy bratři z křesťanských sborů. Ta původní letniční slavnost, jaká byla na počátku, musí být navrácena.“ Církev na konci musí být taková jako na počátku. V knize Jobově čteme, že jemu bylo všechno dvojnásobně vynahrazeno, potom co se modlil za všechny, kteří mu při jeho zkouškách nerozuměli. Totéž se nyní musí, silou celého srdce, stát se mnou a s námi. „Otče, odpusť jim, neboť oni nevěděli a nevědí, co dělají, pokud se nacházejí pod vlivem toho Zlého!“ Kéž se jako u Joba všichni bratři, všechny sestry a také všichni bývalí přátelé vrátí zpět.

„Navrátil také Pán to, což bylo odňato Jobovi, když se modlil za přátele své, tak že což měl Job, rozmnožil to Pán dvojnásobně. A sešli se k němu všichni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všichni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším zlým…“ (Job.42:10-11).

My nechceme jeden nad druhým zoufat, jak píše Jakub, ale chceme si vzít příklad z trpělivé vytrvalosti proroků, kteří mluvili ve jménu Pána. Chceme statečně vytrvat a být shledáni ve vůli Boží. Nechť Bůh nám všem daruje respekt před Ním, Jeho Slovem a Jeho rozhodnutími, neboť jen tak můžeme mít podíl na tom, co v přítomnosti činí. Nechť Boží zalíbení spočívá na těch Jeho. Satan nemůže zmařit Boží plán. Co Bůh od věčnosti rozhodl, to se stane a my to z milosti prožijeme.

Při této příležitosti bych chtěl srdečně děkovat všem bratřím ve všech zemích, kteří zůstali věrní ve Slově a ve zvěsti, a kteří se podílejí při rozdávání duchovního pokrmu. Šalom! Maranatha!

V pověření Božím působící

Br. Frank

Nyní všechno, co je za námi, můžeme opustit a zapomenout, jakmile jsme to dali pod krev a obdrželi odpuštění. Jen tak můžeme spolu v plné víře kráčet kupředu (1.Petr.1:13). Věrný Pán dokoná Své dílo spásy, jako dokonal dílo stvoření. William Branham byl muž Bohem poslaný, během jeho služby byla srdce dětí Božích přivedena zpět k víře apoštolských otců. Nejprve to bylo zaslíbení, nyní naplnění. Rovněž tak je pravda, co bylo bratrovi Branhamovi řečeno, že ne on, ale ta zvěst bude předcházet druhému Kristovu příchodu, jak to sám opakoval, ale 9. února 1959 obzvláště zdůraznil: „Ne že bych já měl být ten předchůdce, nýbrž ta zvěst.“ Také toto byla 11. června 1933 ještě předpověď – po odchodu bratra Branhama se to stalo realitou na celé Zemi.

1. července 1964 se bratr Branham v kázání ptal: „Co má být v těchto posledních dnech napraveno? Slyšte, vy bratři z křesťanských sborů. Ta původní letniční slavnost, jaká byla na počátku, musí být navrácena.“ Církev na konci musí být taková jako na počátku. V knize Jobově čteme, že jemu bylo všechno dvojnásobně vynahrazeno, potom co se modlil za všechny, kteří mu při jeho zkouškách nerozuměli. Totéž se nyní musí, silou celého srdce, stát se mnou a s námi. „Otče, odpusť jim, neboť oni nevěděli a nevědí, co dělají, pokud se nacházejí pod vlivem toho Zlého!“ Kéž se jako u Joba všichni bratři, všechny sestry a také všichni bývalí přátelé vrátí zpět.

„Navrátil také Pán to, což bylo odňato Jobovi, když se modlil za přátele své, tak že což měl Job, rozmnožil to Pán dvojnásobně. A sešli se k němu všichni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všichni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším zlým…“ (Job.42:10-11).

My nechceme jeden nad druhým zoufat, jak píše Jakub, ale chceme si vzít příklad z trpělivé vytrvalosti proroků, kteří mluvili ve jménu Pána. Chceme statečně vytrvat a být shledáni ve vůli Boží. Nechť Bůh nám všem daruje respekt před Ním, Jeho Slovem a Jeho rozhodnutími, neboť jen tak můžeme mít podíl na tom, co v přítomnosti činí. Nechť Boží zalíbení spočívá na těch Jeho. Satan nemůže zmařit Boží plán. Co Bůh od věčnosti rozhodl, to se stane a my to z milosti prožijeme.

Při této příležitosti bych chtěl srdečně děkovat všem bratřím ve všech zemích, kteří zůstali věrní ve Slově a ve zvěsti, a kteří se podílejí při rozdávání duchovního pokrmu. Šalom! Maranatha!

V pověření Božím působící

Br. Frank