Pavel zmiňuje vícero bratří, jmenovitě Fygella a Hermogena, kteří se k němu v asijské provincii obrátili zády (2.Tim.1:15). Zmiňuje Hymenea a Filéta, kteří tvrdili, že vzkříšení již nastalo, a jejich „řeč“ se šíří jako rakovina (2.Tim.2:17). To už nebylo kázání Slova, nýbrž bezcenné, prázdné žvanění, a sice těch, kteří ohledně pravdy zbloudili z cesty (2.Tim.2:18). Pavel je dokonce srovnává s Jannesem a Jambresem (2.Tim.3:8). Takoví muži nejsou ani apoštolé, ani proroci nebo učitelé. Pán vždy mluví jen k těm, kteří jsou ve sboru. Každá zvěst je vždy adresována církvi (Zj.2 a 3), která je vykoupena krví Beránka a je pod ochranou krve. Kdo se oddělí od sboru, již se pod ochranou krve nenachází. Jsou to skupiny, které jdou vlastními cestami jako denominace a již neslyší to, co Duch praví církvím.

Každá skupina, která vznikne na základě odporu a odštěpení od církve Ježíše Krista, je ve skutečnosti pouhým náboženským spolkem; Svaté Písmo je označuje jako „rotu“. Církev zůstala s Mojžíšem, ti kteří se proti němu srotili, následovali Chóre, Dátana a Abirama. To je cesta Kainova, Balámovo zmatení a vzpoura Chóre (Juda11), opuštění přímé cesty (2.Petr.2:15). Tito muži opovrhovali Pánem (4.Moj.16:30); opovrhli posláním Mojžíše a tedy i samotným Bohem, který ho povolal. V takových případech se vždy naplňuje: „Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přijďte; nebo já dílo dělám za vašich dnů, dílo to, jemuž neuvěříte, byť by vám kdo o něm vypravoval.“ (Sk.13:41).

Co je se všemi žalobníky, pohrdači, pomluvači a vrahy pověsti, kteří se dali k dispozici nepříteli a tak se postavili pod zlořečení? Kdo ještě využije zbývající krátký čas milosti a vyprostí se z té kletby? Kdo bude prosit o odpuštění a prožije smíření? Anebo bylo jejich rozhodnutí definitivní? Kdo překročil tu linii navždy jako Jidáš? Všichni, kteří byli strženi do svedení, které způsobil sám Satan jak v nebi a v zahradě Eden, tak také zde, by neměli nadále setrvávat v zatvrzelosti svých srdcí.

Mnohé drahé duše padly za oběť nejhoršímu nábožensky maskovanému svedení, duchovně prezentovanému podvodu s celosvětovým vlivem. Co je s těmi iniciátory? Co je s těmi, kteří se zúčastnili a také prohřešili? Kdo nalezne místo k pokání? Kdo se neúmyslně, nesvévolně podílel na tom prohřešku, ten se nezadlužil při krvi a těle Ježíše Krista navždy a měl by odhodit všechnu pýchu a obrátit se k Pánu.

Také všem výkladům ve zvěsti musí být učiněn konec. Opravdu nestačí, jestliže se bratři odvolávají na proroka: oni se musí odvolávat také na Slovo. Všichni, kteří byli zahanbeni, protože poslechli člověka a hleděli na něho, mají nyní hledět na Pána, Jemu důvěřovat, aby již nikdy nebyli zahanbeni. Ten dobrý Pastýř volá zpět všechny roztroušené a zbloudilé ovce, které slyší Jeho hlas. I všichni sloužící bratři, kteří se dostali pod falešný vliv, by se měli ze Satanovy smyčky vyvléci (2.Tim.2:26). Jen pokud je zjevena jednota skrze služby, může být realitou jednota v celé církvi.

Satan je poražen, na spasené ztratil právo jednou provždy. On bude se všemi svými mocnostmi položen za podnož Vítěze z Golgaty, a toto vítězství bude zjeveno v církvi. Na konci se pak vyplatilo všechno kvůli vyvoleným, kteří se nenechají trvale podvádět, kteří se neprovinili vraždou pověsti ani pomlouváním, kteří naleznou milost před Bohem a nechají se začlenit do církve prvorozených.

Nadále se držím slova z proroka Izaiáše 54:17: „Žádný nástroj proti tobě udělaný nepodaří se, a každý jazyk povstávající proti tobě na soudu, potupíš. To je dědictví služebníků Páně, a spravedlnost jejich ode mne, praví Pán.“

V odpovědnosti před Bohem ponesu věčně platné Slovo dále, dokud nebudu se všemi dokonalými spravedlivými vytržen, jak jsem to v lednu 1981 viděl a prožil. O to více mě to nutí k napomínání, protože jsem si vědom toho, že ten čas už je velice krátký. Satan sice může narušovat – to dělal od samého počátku – ale plán Boží s Církví – Nevěstou nemůže překazit.

Od odchodu bratra Branhama domů jsem Boží zvěst jako první rozšířil na všechny kontinenty na Zemi, jak mi to věčně věrný Bůh přikázal. Do roku 1979 to bylo 86 zemí, mezitím jich je 136 a Bůh daroval mnoho ovoce. JEMU buď za to čest. V sedmdesátých letech bylo zde v Božím domě mezi čtyřmi a pěti sty lidí, a nyní jich je sedm až devět set. V sedmdesátých letech přicházeli hlavně ze zemí německy mluvících, dnes i z celé Evropy a z celého světa. Tehdy ta kázání byla jen v němčině, dnes se simultánně překládají do dvanácti jazyků, z toho sedm je možné poslouchat živě v celém světě po internetu.

Já nepíši jako soukromá osoba, píši v pověření Božím. Nejedná se o obhajobu mé osoby, jedná se o obhajobu Božího Slova, o křišťálově jasnou zvěst konečného času. Mně se toto všechno nepřihodilo proto, že se jmenuji Ewald Frank, ale kvůli přímému povolání, jak je obdržel Mojžíš, Jozue, Eliáš a Elizeus, Petr a Pavel a v neposlední řadě William Branham. Byl to on, kdo Boží povolání, které mi bylo dáno, potvrdil před dvěma svědky, totiž Fredem Sothmanem a Banksem Woodem 3. prosince 1962. Má služba je ve spásných dějinách spojena přímo s jeho službou.

Bratr Branham opakovaně řekl: „Nikdo nemá právo vystoupit na podium a kázat, jedině, že by měl povolání od Boha jako Mojžíš.“ K tomu dodávám: „Nikdo nemá právo vystupovat, jako kdyby byl povolán ke službě dějinně spásného významu, jedině že by mohl dosvědčit, že měl prožití jako Pavel a opravdu slyšel hlas Vzkříšeného, který jsem slyšel i já.“ Na věky platí, co Pán o těch, které posílá, řekl: „Kdo vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdo pak mnou pohrdá, pohrdá tím, kdo mne poslal.“ (Luk.10:16). Každý se nyní rozhoduje sám za sebe, zda bude věřit nebo ne, bude-li poslušný nebo ne. Neboť každý uslyší v onom dni své vlastní rozhodnutí, jestli bude zařazen nalevo nebo napravo, když uslyší ta slova: „Pojďte sem, vy požehnaní…“ nebo: „Odstupte ode mne, vy zlořečení…“. Obojí bude definitivní.

Pavel zmiňuje vícero bratří, jmenovitě Fygella a Hermogena, kteří se k němu v asijské provincii obrátili zády (2.Tim.1:15). Zmiňuje Hymenea a Filéta, kteří tvrdili, že vzkříšení již nastalo, a jejich „řeč“ se šíří jako rakovina (2.Tim.2:17). To už nebylo kázání Slova, nýbrž bezcenné, prázdné žvanění, a sice těch, kteří ohledně pravdy zbloudili z cesty (2.Tim.2:18). Pavel je dokonce srovnává s Jannesem a Jambresem (2.Tim.3:8). Takoví muži nejsou ani apoštolé, ani proroci nebo učitelé. Pán vždy mluví jen k těm, kteří jsou ve sboru. Každá zvěst je vždy adresována církvi (Zj.2 a 3), která je vykoupena krví Beránka a je pod ochranou krve. Kdo se oddělí od sboru, již se pod ochranou krve nenachází. Jsou to skupiny, které jdou vlastními cestami jako denominace a již neslyší to, co Duch praví církvím.

Každá skupina, která vznikne na základě odporu a odštěpení od církve Ježíše Krista, je ve skutečnosti pouhým náboženským spolkem; Svaté Písmo je označuje jako „rotu“. Církev zůstala s Mojžíšem, ti kteří se proti němu srotili, následovali Chóre, Dátana a Abirama. To je cesta Kainova, Balámovo zmatení a vzpoura Chóre (Juda11), opuštění přímé cesty (2.Petr.2:15). Tito muži opovrhovali Pánem (4.Moj.16:30); opovrhli posláním Mojžíše a tedy i samotným Bohem, který ho povolal. V takových případech se vždy naplňuje: „Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přijďte; nebo já dílo dělám za vašich dnů, dílo to, jemuž neuvěříte, byť by vám kdo o něm vypravoval.“ (Sk.13:41).

Co je se všemi žalobníky, pohrdači, pomluvači a vrahy pověsti, kteří se dali k dispozici nepříteli a tak se postavili pod zlořečení? Kdo ještě využije zbývající krátký čas milosti a vyprostí se z té kletby? Kdo bude prosit o odpuštění a prožije smíření? Anebo bylo jejich rozhodnutí definitivní? Kdo překročil tu linii navždy jako Jidáš? Všichni, kteří byli strženi do svedení, které způsobil sám Satan jak v nebi a v zahradě Eden, tak také zde, by neměli nadále setrvávat v zatvrzelosti svých srdcí.

Mnohé drahé duše padly za oběť nejhoršímu nábožensky maskovanému svedení, duchovně prezentovanému podvodu s celosvětovým vlivem. Co je s těmi iniciátory? Co je s těmi, kteří se zúčastnili a také prohřešili? Kdo nalezne místo k pokání? Kdo se neúmyslně, nesvévolně podílel na tom prohřešku, ten se nezadlužil při krvi a těle Ježíše Krista navždy a měl by odhodit všechnu pýchu a obrátit se k Pánu.

Také všem výkladům ve zvěsti musí být učiněn konec. Opravdu nestačí, jestliže se bratři odvolávají na proroka: oni se musí odvolávat také na Slovo. Všichni, kteří byli zahanbeni, protože poslechli člověka a hleděli na něho, mají nyní hledět na Pána, Jemu důvěřovat, aby již nikdy nebyli zahanbeni. Ten dobrý Pastýř volá zpět všechny roztroušené a zbloudilé ovce, které slyší Jeho hlas. I všichni sloužící bratři, kteří se dostali pod falešný vliv, by se měli ze Satanovy smyčky vyvléci (2.Tim.2:26). Jen pokud je zjevena jednota skrze služby, může být realitou jednota v celé církvi.

Satan je poražen, na spasené ztratil právo jednou provždy. On bude se všemi svými mocnostmi položen za podnož Vítěze z Golgaty, a toto vítězství bude zjeveno v církvi. Na konci se pak vyplatilo všechno kvůli vyvoleným, kteří se nenechají trvale podvádět, kteří se neprovinili vraždou pověsti ani pomlouváním, kteří naleznou milost před Bohem a nechají se začlenit do církve prvorozených.

Nadále se držím slova z proroka Izaiáše 54:17: „Žádný nástroj proti tobě udělaný nepodaří se, a každý jazyk povstávající proti tobě na soudu, potupíš. To je dědictví služebníků Páně, a spravedlnost jejich ode mne, praví Pán.“

V odpovědnosti před Bohem ponesu věčně platné Slovo dále, dokud nebudu se všemi dokonalými spravedlivými vytržen, jak jsem to v lednu 1981 viděl a prožil. O to více mě to nutí k napomínání, protože jsem si vědom toho, že ten čas už je velice krátký. Satan sice může narušovat – to dělal od samého počátku – ale plán Boží s Církví – Nevěstou nemůže překazit.

Od odchodu bratra Branhama domů jsem Boží zvěst jako první rozšířil na všechny kontinenty na Zemi, jak mi to věčně věrný Bůh přikázal. Do roku 1979 to bylo 86 zemí, mezitím jich je 136 a Bůh daroval mnoho ovoce. JEMU buď za to čest. V sedmdesátých letech bylo zde v Božím domě mezi čtyřmi a pěti sty lidí, a nyní jich je sedm až devět set. V sedmdesátých letech přicházeli hlavně ze zemí německy mluvících, dnes i z celé Evropy a z celého světa. Tehdy ta kázání byla jen v němčině, dnes se simultánně překládají do dvanácti jazyků, z toho sedm je možné poslouchat živě v celém světě po internetu.

Já nepíši jako soukromá osoba, píši v pověření Božím. Nejedná se o obhajobu mé osoby, jedná se o obhajobu Božího Slova, o křišťálově jasnou zvěst konečného času. Mně se toto všechno nepřihodilo proto, že se jmenuji Ewald Frank, ale kvůli přímému povolání, jak je obdržel Mojžíš, Jozue, Eliáš a Elizeus, Petr a Pavel a v neposlední řadě William Branham. Byl to on, kdo Boží povolání, které mi bylo dáno, potvrdil před dvěma svědky, totiž Fredem Sothmanem a Banksem Woodem 3. prosince 1962. Má služba je ve spásných dějinách spojena přímo s jeho službou.

Bratr Branham opakovaně řekl: „Nikdo nemá právo vystoupit na podium a kázat, jedině, že by měl povolání od Boha jako Mojžíš.“ K tomu dodávám: „Nikdo nemá právo vystupovat, jako kdyby byl povolán ke službě dějinně spásného významu, jedině že by mohl dosvědčit, že měl prožití jako Pavel a opravdu slyšel hlas Vzkříšeného, který jsem slyšel i já.“ Na věky platí, co Pán o těch, které posílá, řekl: „Kdo vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdo pak mnou pohrdá, pohrdá tím, kdo mne poslal.“ (Luk.10:16). Každý se nyní rozhoduje sám za sebe, zda bude věřit nebo ne, bude-li poslušný nebo ne. Neboť každý uslyší v onom dni své vlastní rozhodnutí, jestli bude zařazen nalevo nebo napravo, když uslyší ta slova: „Pojďte sem, vy požehnaní…“ nebo: „Odstupte ode mne, vy zlořečení…“. Obojí bude definitivní.