V tomto pojednání se odvoláváme hlavně na knihu Daniela a knihu Zjevení. Až do nedávné minulosti nemohli dokonce ani mezinárodně známí učitelé Bible s obsahem obou prorockých knih mnoho začít. Stáli před stále novými hádankami, protože v nich použitou symbolickou řeč nebyli schopni rozluštit. Co bylo napsáno na základě přímé inspirace, může být také odhaleno a porozuměno jen skrze zvláštní zjevení shůry. Zde nesmí filosoficky bádat lidský duch, zde musí osvítit Duch Boží a odhalit to skryté (1. Kor. 2,10-43). Protože ještě nenastala doba pro prorockou část, sepisovali podle nejlepšího vědomí toliko vlastní poznatky.

Biblické proroctví nemůže být vykládáno, musí být naopak poznáno a pozorováno ve svém naplnění. Eschatologické události, to znamená události posledních dnů, jsou božským předurčením předem naprogramovány. Bůh nechal již předem sepsat obojí: dějiny lidstva a v nich se vyplňující dějiny spásy. Jak uvidíme, neshodíme se to, co vykladači Bible až doposud říkali, s jasnými odpověďmi Božími vyplývajícími z uskutečnění. Kdo si myslí, že něco ví, ten by měl uvážit, že každé poznání musí být zařazeno do celkového svědectví Písma svatého a musí s ním souhlasit. Co|e řečeno o nějakém tématu, je správné jen tehdy, jsou-li i poslední, k tomu náležející otázky, jednoznačně a uspokojivě zodpovězeny.

Ne protože jsme Bibli četli důkladněji, ale protože přišel čas, v němž jsou Boží tajemství oznamována, protože Pán daroval těm Svým porozumění pro prorockou část Písma. Bezpochyby žijeme v posledním úseku dějin spásy. Tímto zjištěním nemá být vyvolána ani nálada ani panika ze skončením světa, ale má být způsobeno procitnutí a vystřízlivění. Nyní jde o zdůraznění prorockého Slova, které nesmí zůstat pozadu za evangelijní a naučnou částí.

Proroku Danielovi bylo nařízeno: „Ty pak Danieli, zavři slova tato, a zapečeť knihu tuto až do času jistého (konečného). Mnozíť budou pilně zpytovati, a rozmnoženo bude umění.” (kap. 12:4)

Zapečetění tak důležitého obsahu nemělo být provždy, ale jen do konečné doby. O„konečné době” resp. „posledních dnech” se ve Starém i Novém zákoně mluví vícekrát. V Danielovi 8,17+19 je psáno: „Pozoruj, synu člověčí; nebo v času uloženém vidění toto se naplní… Aj, já oznámím tobě to, což se díti bude až do vykonání hněvu toho; nebo v uloženém času konec bude.“

Co před nedávném bylo ještě skryto a zapečetěno, a z toho důvodu tomu nemohlo být porozuměno, je nyní zjeveno. Po tomto výkladu budou jistě všichni knize Daniela i Zjevení lépe rozumět.

Prorok Daniel nevykládal vidění, v nichž byly oznamovány jisté vývoje a události v symbolech, k němu byl poslán anděl Gabriel, který mu to, co viděl, vysvětlil. Daniel o něm svědčí: „A slouže mi k srozumění, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím. Při počátku pokorných proseb tvých vyšlo slovo, a já jsem přišel, aťbych je oznámil, nebo jsi velmi milý; pročež pozoruj slova toho, a rozuměj vidění tomu.” (Dan. 9,22-23).

Tak jako tehdy, i dnes jde o objasnění a správné porozumění, ale rovněž o modlitbu, v níž je vyjádřena hluboká touha srdce, abychom od Boha obdrželi jasno. Klíč k tomu spočívá ve výzvě: „Tedy dbej nyní toho slova, abys tomu zjevení přesně rozuměl!” Kdo nedbá Slova, bloudí, i když se domnívá, že má zjevení. Bůh je vázán na Své Slovo; On činí vše podle Svého Slova. V kap. 11, 2 čteme: „Již pak oznámímť pravdu…” Více nechceme a nepotřebujeme. Rádi bychom se ale dověděli, co je v této knize pravdy napsáno.

Rovněž Jana navštívil anděl, když se nacházel na ostrově Patmos. o tom je vydáno svědectví již v prvním verši první kapitoly Zjevení: „… on pak zjevil, poslav je skrze anděla svého služebníku svému Janovi.“ Poté, co viděl v obrazech všechna ta vidění a události, vydává v kapitole 22,8-9 toto svědectví: „Já pak Jan viděl jsem a slyšel tyto věci, a když jsem slyšel a viděl, padl jsem, klaněti se chtěje před nohama anděla toho, kterýž mi tyto věci ukazoval. Ale řekl mi: Hleď, abys toho nečinil. Neboť jsem spoluslužebník tvůj a bratří tvých proroků, a těch, kteříž ostříhají slov knihy této. Bohu se klaněj.”

Dík a klanění náleží jedině Bohu, a to i tehdy, když On pošle anděla nebo posla. On má nebeské i pozemské posly, skrze něž může mluvit a působit (Žid. 1,7).

Ke zvláštnímu spásně-dějinnému pověření náleží přímé prorocko-apoštolské povolání. Kdo má jen domnělé vědomí o svém poslání, bude vázat lidi na sebe a na své učení a tím je uvede do svého následování. Kdo je však poslán Bohem, ten mluví Slovo Boží a přivádí lidi do spojení s Bohem. Takoví muži Boží razí a připravují cestu Jemu a současně Jeho lidu tím, že odstraňují každou duchovní překážku (Izai. 62,10). Tak se lidé stávají skutečně učedníky, a tím následovníky Ježíše Krista.

Ta myšlenka nám připomíná proroctví z Mal. 3,1: „Aj, já posílám anděla svého, kterýž připraví cestu před tváří mou.” Vyplnilo se to na Janu Křtiteli, který byl poslán před Pánem (Mat. 11,10).

Ve Zjevení 22:6 čteme: „A řekl mi: Slova tato jsou věrná a pravá, a Pán Bůh svatých proroků poslal anděla svého, aby ukázal služebníkům svým, co se díti musí brzo.” Nakonec mluví Pán Sám „Já Ježíš poslal jsem anděla svého, aby vám svědčil o těchto věcech v církvích.” (verš 16)

Vždycky, dějí-li se události spásně-dějinného významu, posílá Bůh anděla nebo proroka. „Nečiníť zajisté Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil tajemství Své služebníkům Svým prorokům.” (Amos 3:7). Tak bylo např. oznámeno andělem narození Jana Křtitele (Luk. 1:13). na betlémských nivách uslyšeli pastýři zpívat nebeské zástupy a zprávu z úst anděla o narození Vykupitele: „Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu. Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově.” (Luk. 2:10-11). Také otevření Pečetí bylo ohlášeno nadpřirozeným způsobem.

V tomto pojednání se odvoláváme hlavně na knihu Daniela a knihu Zjevení. Až do nedávné minulosti nemohli dokonce ani mezinárodně známí učitelé Bible s obsahem obou prorockých knih mnoho začít. Stáli před stále novými hádankami, protože v nich použitou symbolickou řeč nebyli schopni rozluštit. Co bylo napsáno na základě přímé inspirace, může být také odhaleno a porozuměno jen skrze zvláštní zjevení shůry. Zde nesmí filosoficky bádat lidský duch, zde musí osvítit Duch Boží a odhalit to skryté (1. Kor. 2,10-43). Protože ještě nenastala doba pro prorockou část, sepisovali podle nejlepšího vědomí toliko vlastní poznatky.

Biblické proroctví nemůže být vykládáno, musí být naopak poznáno a pozorováno ve svém naplnění. Eschatologické události, to znamená události posledních dnů, jsou božským předurčením předem naprogramovány. Bůh nechal již předem sepsat obojí: dějiny lidstva a v nich se vyplňující dějiny spásy. Jak uvidíme, neshodíme se to, co vykladači Bible až doposud říkali, s jasnými odpověďmi Božími vyplývajícími z uskutečnění. Kdo si myslí, že něco ví, ten by měl uvážit, že každé poznání musí být zařazeno do celkového svědectví Písma svatého a musí s ním souhlasit. Co|e řečeno o nějakém tématu, je správné jen tehdy, jsou-li i poslední, k tomu náležející otázky, jednoznačně a uspokojivě zodpovězeny.

Ne protože jsme Bibli četli důkladněji, ale protože přišel čas, v němž jsou Boží tajemství oznamována, protože Pán daroval těm Svým porozumění pro prorockou část Písma. Bezpochyby žijeme v posledním úseku dějin spásy. Tímto zjištěním nemá být vyvolána ani nálada ani panika ze skončením světa, ale má být způsobeno procitnutí a vystřízlivění. Nyní jde o zdůraznění prorockého Slova, které nesmí zůstat pozadu za evangelijní a naučnou částí.

Proroku Danielovi bylo nařízeno: „Ty pak Danieli, zavři slova tato, a zapečeť knihu tuto až do času jistého (konečného). Mnozíť budou pilně zpytovati, a rozmnoženo bude umění.” (kap. 12:4)

Zapečetění tak důležitého obsahu nemělo být provždy, ale jen do konečné doby. O„konečné době” resp. „posledních dnech” se ve Starém i Novém zákoně mluví vícekrát. V Danielovi 8,17+19 je psáno: „Pozoruj, synu člověčí; nebo v času uloženém vidění toto se naplní… Aj, já oznámím tobě to, což se díti bude až do vykonání hněvu toho; nebo v uloženém času konec bude.“

Co před nedávném bylo ještě skryto a zapečetěno, a z toho důvodu tomu nemohlo být porozuměno, je nyní zjeveno. Po tomto výkladu budou jistě všichni knize Daniela i Zjevení lépe rozumět.

Prorok Daniel nevykládal vidění, v nichž byly oznamovány jisté vývoje a události v symbolech, k němu byl poslán anděl Gabriel, který mu to, co viděl, vysvětlil. Daniel o něm svědčí: „A slouže mi k srozumění, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím. Při počátku pokorných proseb tvých vyšlo slovo, a já jsem přišel, aťbych je oznámil, nebo jsi velmi milý; pročež pozoruj slova toho, a rozuměj vidění tomu.” (Dan. 9,22-23).

Tak jako tehdy, i dnes jde o objasnění a správné porozumění, ale rovněž o modlitbu, v níž je vyjádřena hluboká touha srdce, abychom od Boha obdrželi jasno. Klíč k tomu spočívá ve výzvě: „Tedy dbej nyní toho slova, abys tomu zjevení přesně rozuměl!” Kdo nedbá Slova, bloudí, i když se domnívá, že má zjevení. Bůh je vázán na Své Slovo; On činí vše podle Svého Slova. V kap. 11, 2 čteme: „Již pak oznámímť pravdu…” Více nechceme a nepotřebujeme. Rádi bychom se ale dověděli, co je v této knize pravdy napsáno.

Rovněž Jana navštívil anděl, když se nacházel na ostrově Patmos. o tom je vydáno svědectví již v prvním verši první kapitoly Zjevení: „… on pak zjevil, poslav je skrze anděla svého služebníku svému Janovi.“ Poté, co viděl v obrazech všechna ta vidění a události, vydává v kapitole 22,8-9 toto svědectví: „Já pak Jan viděl jsem a slyšel tyto věci, a když jsem slyšel a viděl, padl jsem, klaněti se chtěje před nohama anděla toho, kterýž mi tyto věci ukazoval. Ale řekl mi: Hleď, abys toho nečinil. Neboť jsem spoluslužebník tvůj a bratří tvých proroků, a těch, kteříž ostříhají slov knihy této. Bohu se klaněj.”

Dík a klanění náleží jedině Bohu, a to i tehdy, když On pošle anděla nebo posla. On má nebeské i pozemské posly, skrze něž může mluvit a působit (Žid. 1,7).

Ke zvláštnímu spásně-dějinnému pověření náleží přímé prorocko-apoštolské povolání. Kdo má jen domnělé vědomí o svém poslání, bude vázat lidi na sebe a na své učení a tím je uvede do svého následování. Kdo je však poslán Bohem, ten mluví Slovo Boží a přivádí lidi do spojení s Bohem. Takoví muži Boží razí a připravují cestu Jemu a současně Jeho lidu tím, že odstraňují každou duchovní překážku (Izai. 62,10). Tak se lidé stávají skutečně učedníky, a tím následovníky Ježíše Krista.

Ta myšlenka nám připomíná proroctví z Mal. 3,1: „Aj, já posílám anděla svého, kterýž připraví cestu před tváří mou.” Vyplnilo se to na Janu Křtiteli, který byl poslán před Pánem (Mat. 11,10).

Ve Zjevení 22:6 čteme: „A řekl mi: Slova tato jsou věrná a pravá, a Pán Bůh svatých proroků poslal anděla svého, aby ukázal služebníkům svým, co se díti musí brzo.” Nakonec mluví Pán Sám „Já Ježíš poslal jsem anděla svého, aby vám svědčil o těchto věcech v církvích.” (verš 16)

Vždycky, dějí-li se události spásně-dějinného významu, posílá Bůh anděla nebo proroka. „Nečiníť zajisté Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil tajemství Své služebníkům Svým prorokům.” (Amos 3:7). Tak bylo např. oznámeno andělem narození Jana Křtitele (Luk. 1:13). na betlémských nivách uslyšeli pastýři zpívat nebeské zástupy a zprávu z úst anděla o narození Vykupitele: „Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu. Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově.” (Luk. 2:10-11). Také otevření Pečetí bylo ohlášeno nadpřirozeným způsobem.