V úsilí obdržet jasno v tomto tak důležitém tématu o antikristu musíme nezaujatě věnovat pozornost Slovu Božímu a tuto tajemnou osobnost objasnit z Písma. Jak již zmíněno, lidské názory existují na toto téma v nejrozmanitějších variacích již odedávna. Máme však právo na neomylnou a nezvratnou odpověď a ta nám může být dána jen prostřednictvím neomylného Slova Božího.

Všechna svědectví Písma svatého jsou sama o sobě a ve vzájemném spojení důkazem pravdivosti Boží. Stvoření vydává svědectví o Stvořiteli. Kdo Jeho popírá, ten by měl také popřít existenci majestátního vesmíru. Vykoupení lidé jsou živým důkazem Vykupitele. Božské nepotřebuje být dokazováno lidmi, ono je samo v sobě dokázanou, uskutečněnou realitou. To se týká každého tématu a každé oblasti Písma svatého.

Komplexní tematika o antikristu náleží k těm nejtěžším, jaké v náboženské oblasti existují. na prvním místě stojí tajemné božství Ježíše Krista, jako druhé následuje mysteriózní (tajuplná) osoba antikrista. Obě témata jsou pro většinu lidí hádankou, v obou případech se názory daleko rozcházejí. Neexistuje na zemi žádná katedra, žádný profesor, který by o tom mohl podat závazné vysvětlení. Teologie udržovaná tradicí je na tom v tomto ohledu úplně špatně, obsahuje pouze vysvětlivky, které odpovídají tomu nebo onomu jistému náboženskému směru.

Jak již bylo uvedeno z proroka Daniele, měla tajuplná kniha až do času konce zůstat uzavřena a zapečetěna. Ve Zjevení 5:1 se dovídáme o zapečetěné knize v Novém zákoně. Otázka přitom zněla: „Kdo jest hoden otevříti tu knihu, a zrušiti pečeti její?” (verš 2). Jan, který pozoroval tu událost, obdržel odpověď: „Aj, svítězilť lev, ten kterýž jest z pokolení Judova, kořen Davidův, aby otevřel tu knihu, a zrušil sedm pečetí jejích.” (Zjevení 5:5)

V tomto pojednání se nemůžeme zabývat otevřením a obsáhlým významem Pečetí a vyložit, co jednotlivě obsahují. Zde nám jde o dané téma a o význam příslušných symbolů, s nimiž se vždy znovu setkáváme. V proroctví, podobně jako v podobenstvích Pána, se setkáváme s obrazy, které v sobě skrývají vlastní smysl. Je tu řeč o zvířatech (šelmách), o hlavách, o rozích, o obraze šelmy, o znamení šelmy, o počtu šelmy, dokonce o smilnici na šelmě, atd. Jejich význam budeme s pomocí Písma svatého pečlivě sledovat.

Antikristovský systém je mnohostranný a probíhá souběžně s téměř dva tisíce let starými dějinami spásy. Písmo svaté to ukazuje v rozličných souvislostech. Pavel označuje tu působící osobu mnoha tituly. s prorockou prozřetelností byl schopen o něm dát přesný popis. Apoštol píše, napomínaje: „Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť nenastane, leč až prvé přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení, protivící a povyšující se nade všecko, což slově Bůh, aneb čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako Bůh posadí, počínaje sobě, jako by byl Bůh. Nepomníte-liž, že ještě byv u vás, o tom jsem vám pravil? A nyní co mešká, víte, totiž aby on zjeven byl časem svým. Nebo již tajemství nepravosti působí, toliko až by ten, kterýž jej zdržuje nyní, z prostředku byl vyvržen. A tehdážť zjeven bude ten bezbožník, kteréhož Pán zabije duchem úst Svých, a zkazí zjevením jasné přítomnosti Své, toho nešlechetníka, jehož příští jest podlé mocného díla satanova, se vší mocí a divy i zázraky lživými, a se všelikým podvodem nepravosti…” (2. Tes. 2:3-10)

Následující srovnání nám má objasnit několik znamení antikrista:

Kristus přišel ve jménu Otce, (Jan 5:43a)

Napodobitel přichází ve svém vlastním jménu (Jan 5:43b)

Kristus se zcela a úplně snížil (Fil. 2:8)

Syn zatracení se povyšuje nade všecko (2. Tes. 2:4)

Kristus byl znevážen a pohrdán (Izai. 53:3)

Antikrist se nechá oslavovat a nechává si vzdávat úctu (Zjevení 13:8)

Kristus je ten pravý Prorok (5. Mojž. 18:15–18, Skutky 3:22–23)

Antikrist je falešný prorok (Zjevení 16:13, 20:10)

Kristus vydal svědectví o pravdě (Jan 18:37)

Rouhač vrhá pravdu na zem (Dan. 8:12)

Kristus přišel, aby konal vůli Boží (Žid. 10:7–10)

Antikrist prosazuje svou vlastní vůli (Dan. 8:12)

Kristus přišel zachránit ztracené (Luk. 19:10)

Antikrist vystupuje, aby svaté zničil (Dan. 8:24)

Kristus se postavil pod zákon Boží (Mat. 5:17)

Protivník je bezzákonný (2. Tes. 2:3)

Kristus byl nazván Synem Božím (Luk. 1:35)

Antikrist synem zatracení (2. Tes. 2:3)

Kristus je tajemství pobožnosti (1. Tim. 3:16)

Antikrist je tajemství nepravosti – zloby (2. Tes. 2:7)

Přirovnání, v nichž by mohlo být libovolně pokračováno, jsou nutná k tomu, abychom si tuto osobu představili. V našem vylíčení ještě zřetelně vyjdou najevo protiklady, které doposud mnozí lidé nepoznali. V Danielovi, v epištolách a ve Zjevení se setkáváme s rozličnými označeními, která ale vždycky popisují tutéž osobu, příp. tentýž systém v jeho rozmanitosti.

V úsilí obdržet jasno v tomto tak důležitém tématu o antikristu musíme nezaujatě věnovat pozornost Slovu Božímu a tuto tajemnou osobnost objasnit z Písma. Jak již zmíněno, lidské názory existují na toto téma v nejrozmanitějších variacích již odedávna. Máme však právo na neomylnou a nezvratnou odpověď a ta nám může být dána jen prostřednictvím neomylného Slova Božího.

Všechna svědectví Písma svatého jsou sama o sobě a ve vzájemném spojení důkazem pravdivosti Boží. Stvoření vydává svědectví o Stvořiteli. Kdo Jeho popírá, ten by měl také popřít existenci majestátního vesmíru. Vykoupení lidé jsou živým důkazem Vykupitele. Božské nepotřebuje být dokazováno lidmi, ono je samo v sobě dokázanou, uskutečněnou realitou. To se týká každého tématu a každé oblasti Písma svatého.

Komplexní tematika o antikristu náleží k těm nejtěžším, jaké v náboženské oblasti existují. na prvním místě stojí tajemné božství Ježíše Krista, jako druhé následuje mysteriózní (tajuplná) osoba antikrista. Obě témata jsou pro většinu lidí hádankou, v obou případech se názory daleko rozcházejí. Neexistuje na zemi žádná katedra, žádný profesor, který by o tom mohl podat závazné vysvětlení. Teologie udržovaná tradicí je na tom v tomto ohledu úplně špatně, obsahuje pouze vysvětlivky, které odpovídají tomu nebo onomu jistému náboženskému směru.

Jak již bylo uvedeno z proroka Daniele, měla tajuplná kniha až do času konce zůstat uzavřena a zapečetěna. Ve Zjevení 5:1 se dovídáme o zapečetěné knize v Novém zákoně. Otázka přitom zněla: „Kdo jest hoden otevříti tu knihu, a zrušiti pečeti její?” (verš 2). Jan, který pozoroval tu událost, obdržel odpověď: „Aj, svítězilť lev, ten kterýž jest z pokolení Judova, kořen Davidův, aby otevřel tu knihu, a zrušil sedm pečetí jejích.” (Zjevení 5:5)

V tomto pojednání se nemůžeme zabývat otevřením a obsáhlým významem Pečetí a vyložit, co jednotlivě obsahují. Zde nám jde o dané téma a o význam příslušných symbolů, s nimiž se vždy znovu setkáváme. V proroctví, podobně jako v podobenstvích Pána, se setkáváme s obrazy, které v sobě skrývají vlastní smysl. Je tu řeč o zvířatech (šelmách), o hlavách, o rozích, o obraze šelmy, o znamení šelmy, o počtu šelmy, dokonce o smilnici na šelmě, atd. Jejich význam budeme s pomocí Písma svatého pečlivě sledovat.

Antikristovský systém je mnohostranný a probíhá souběžně s téměř dva tisíce let starými dějinami spásy. Písmo svaté to ukazuje v rozličných souvislostech. Pavel označuje tu působící osobu mnoha tituly. s prorockou prozřetelností byl schopen o něm dát přesný popis. Apoštol píše, napomínaje: „Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť nenastane, leč až prvé přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení, protivící a povyšující se nade všecko, což slově Bůh, aneb čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako Bůh posadí, počínaje sobě, jako by byl Bůh. Nepomníte-liž, že ještě byv u vás, o tom jsem vám pravil? A nyní co mešká, víte, totiž aby on zjeven byl časem svým. Nebo již tajemství nepravosti působí, toliko až by ten, kterýž jej zdržuje nyní, z prostředku byl vyvržen. A tehdážť zjeven bude ten bezbožník, kteréhož Pán zabije duchem úst Svých, a zkazí zjevením jasné přítomnosti Své, toho nešlechetníka, jehož příští jest podlé mocného díla satanova, se vší mocí a divy i zázraky lživými, a se všelikým podvodem nepravosti…” (2. Tes. 2:3-10)

Následující srovnání nám má objasnit několik znamení antikrista:

Kristus přišel ve jménu Otce, (Jan 5:43a) 

Napodobitel přichází ve svém vlastním jménu (Jan 5:43b)

Kristus se zcela a úplně snížil (Fil. 2:8)

Syn zatracení se povyšuje nade všecko (2. Tes. 2:4)

Kristus byl znevážen a pohrdán (Izai. 53:3)

Antikrist se nechá oslavovat a nechává si vzdávat úctu (Zjevení 13:8)

Kristus je ten pravý Prorok (5. Mojž. 18:15–18, Skutky 3:22–23)

Antikrist je falešný prorok (Zjevení 16:13, 20:10)

Kristus vydal svědectví o pravdě (Jan 18:37)

Rouhač vrhá pravdu na zem (Dan. 8:12)

Kristus přišel, aby konal vůli Boží (Žid. 10:7–10)

Antikrist prosazuje svou vlastní vůli (Dan. 8:12)

Kristus přišel zachránit ztracené (Luk. 19:10)

Antikrist vystupuje, aby svaté zničil (Dan. 8:24)

Kristus se postavil pod zákon Boží (Mat. 5:17)

Protivník je bezzákonný (2. Tes. 2:3)

Kristus byl nazván Synem Božím (Luk. 1:35)

Antikrist synem zatracení (2. Tes. 2:3)

Kristus je tajemství pobožnosti (1. Tim. 3:16)

Antikrist je tajemství nepravosti – zloby (2. Tes. 2:7)

Přirovnání, v nichž by mohlo být libovolně pokračováno, jsou nutná k tomu, abychom si tuto osobu představili. V našem vylíčení ještě zřetelně vyjdou najevo protiklady, které doposud mnozí lidé nepoznali. V Danielovi, v epištolách a ve Zjevení se setkáváme s rozličnými označeními, která ale vždycky popisují tutéž osobu, příp. tentýž systém v jeho rozmanitosti.