Velký význam má sklad okolností v poslední fázi. Celosvětový vývoj v politické i hospodářské oblasti si vynucuje semknutí slabých států se státy silnými. Přitom sedm západních zemí převezme vedoucí roli, jak jsou znázorněny sedmi hlavami.

Vedoucí síla nakonec bude vycházet z „Evropského společenství” (EHS). Základ k tomu byl zjednán v r. 1957 římskými smlouvami. Uskutečnění „římských smluv” je již naplněním biblického proroctví. na jejich vzniku se podíleli tři rozhodující politikové: Robert Schuman – Francie; Alcide De Gasperi – Itálie a Konrád Adenauer – Německo. Všichni byli křesťanští demokraté a katolíci a proniknuti římsko-katolickým internacionalismem. Oživení římské říše skutečně nastává s velkým úspěchem.

Charles de Gaulle, bývalý president Francie, který již vstoupil do dějin, snil o sjednocení celé Evropy, která by sahala až po Ural. Zvláštním způsobem vyjádřil tutéž myšlenku Michail Gorbačov na schůzi ve východním Berlíně v dubnu 1986. Rychle probíhající vývoj musíme pozorovat z prorockého biblického hlediska a vhodně zařadit. Všechno přijde tak, jak to bylo předpovězeno.

Kdyby byl Konrád Adenauer přistoupil na nabídku Stalinovy noty ze dne 10. března 1952, pak by nevznikla žádná východně-západní hranice napříč jednou zemí a uprostřed Evropy. Avšak to rozhodnutí se tak muselo stát, neboť jinak by Evropskému společenství scházela „lokomotiva”. Stalin nabídl opětné sjednocení rozděleného poválečného Německa; jedinou podmínkou byla neutralita. Adenauer si mohl vypočítat výsledky příštích voleb s protestantským obyvatelstvem NDR a odmítl. Rakousko naopak nabídku neutrality přijalo a jistě toho nelitovalo.

Zatímco sedm hlav je pevnou součástí na konci vládnoucího systému, objevuje se deset rohů teprve v posledním úseku prorockého dění. „Deset pak rohů, kterézs viděl, jestiť deset králů, kteříž ještě království nepřijali, ale přijmouť moc jako králové jedné hodiny spolu s šelmou. Tiť jednu radu mají, a sílu i moc svou šelmě dají, …Neboť dal Bůh v srdce jejich, aby činili vůli jeho, a aby se sjednomyslnili, a království své šelmě dali, dokudž by nebyla vykonána slova Boží.“ (Zjevení 17:12–13+17)

Zde je řeč o jedné určité hodině, ve které začíná vykonávání moci, a rovněž o jednom určitém okamžiku, v němž končí. Z celkového popisu vysvítá, že deset rohů znázorňuje východní Evropu – v protikladu k sedmi hlavám, které se nalézají v západní Evropě.

V konečné fázi bude východ pod vedením Ruska donucen připojit se k sjednocené Evropě. Již dnes můžeme pozorovat postupné sbližování. Hospodářské sbližování Východu a Západu neponechá východnímu bloku jinou volbu, než jít spolupracovat. I obava o „mír a bezpečnost” přivádí všechny ke společnému jednacímu stolu.

Nohy té sochy z Daniele 2, sestávaly zčásti ze železa, zčásti z hrnčířské hlíny, tedy ze dvou naprosto odlišných materiálů; přilepily se k sobě, aniž by se smíchaly (verš 43). Obě tyto hmoty, železo a hlína, se nemohou spolu vůbec pevně spojit. Tak tomu bude s východní a západní Evropou.

Východoevropské země prohlédnou záměr římské církve a budou jej tolerovat jen až do určitého okamžiku. Proto se její moci podřídí jen na tak dlouho, dokud se nenaplní biblické proroctví, a potom se rozpřáhnou ke zničujícímu úderu proti děvce, jak je napsáno: „… v nenávist vezmou nevěstku, a učiní ji opuštěnou a nahou, a tělo její jísti budou, a ji páliti budou ohněm.” (Zjevení 17:16)

Bude to úder náhlý, neboť je psáno: „Běda, běda, veliké město Babylon, to město silné, ze jedné hodiny přišel odsudek tvůj.” (Zjevení 18:10) Aby každý na první pohled poznal, kdo je tím míněn, je popis ve Slově Božím o několik veršů dále opakován: „Běda, běda, město veliké, kteréž odíno bylo kmentem, a šarlatem, a brunátným rouchem, a ozdobeno bylo zlatem, a kamením drahým, i perlami; nebo v jednu hodinu zahynula tak veliká bohatství.” (verš 16) Před očima Jana demonstroval anděl obrazně, jak to světové město skončí: „Zdvihl jeden silný anděl kámen jako žernov veliký, a hodil jím do moře, řka: Tak prudce uvržen bude Babylon, to město veliké, a nikoli více nebude nalezen.” (verš 21)

Již ve Starém zákoně nalézáme popis tohoto města. Každý slyšel o stavění babylonské věže. Bab-el znamená „Brána Boží”. Z původního Babelu se stal Babylon, totiž to až k nebi se tyčící „zmatení”. Prorok Jeremiáš viděl jeho zánik již jako dokonalou skutečnost: „Byltě koflíkem zlatým Babylon v ruce Hospodinově, opojujícím všecku zemi; víno jeho pili národové, protož se zbláznili národové'' (Jer. 51:7). Falešná učení mají takové duchovní působení, jaké se pozemsky dostaví po silném nápoji: člověk ztrácí orientaci a již neví co činí, věří nebo říká. To je ten náboženský stav dnešního křesťanstva. Všichni pili z poháru Babylona a míchají k tomu své vlastní.

Jeremiáš píše dále: „Ale v náhle padne Babylon, a potřín bude. Kvělte nad ním, naberte masti pro bolesti jeho, snad bude moci zhojen býti.” (verš 8). Jak hned z příštího verše zjistíme, zhojení existuje jen pro ty, kteří z Babylona vyjdou, nikoli ale pro Babylon samotný: „Hojili jsme Babylon, ale není zhojen, opusťme jej, a poďme jeden každý do země své; nebo až k nebi dosahá soud jeho, a vznesen jest až k nejvyšším oblakům.” (verš 9)

I ve Zjevení 16:19 je popsán soud nad tímto městem: „I roztrhlo se to veliké město na tři strany, a města národů padla. a Babylon veliký přišel na pamět před obličejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého.” Při pozorování té ženy-smilnice jsme zjistili, že držela ve své ruce pohár se zavrženíhodnými nebiblickými naukami, z něhož podle Zjevení 18:3 pilo celé lidstvo. U soudu jí bude podán kalich plný zloby a hněvu Božího. „Raduj se nad ním nebe i svatí apoštolé i proroci; nebo pomstilť vás Bůh nad ním.” (Zjevení 18:20)

Tato instituce, která vykonává svou náboženskou vládu ve spojení s hospodářskou a politickou mocí nad krály země, bude zničena před nastolením Božího království. Ve Zjevení 18:2–3 je napsáno, že anděl zvolal mocným hlasem: „Padl, padl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem ďáblů, a stráží každého ducha nečistého, a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného. Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všickni národové, a králové zemští smilnili s ním, a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli.”

Je to úžasné, jakým způsobem Duch svatý inspiroval proroky i apoštoly a již dávno předem jim zjevil ten vývoj. Ve verši 5 stojí, že se jejich hříchy navršily až k nebi. „Jakž se mnoho chlubil a zbujněl byl, tak mnoho dejte jemu muk a pláče. Neboť v srdci svém praví: Sedím královna, a nejsemť vdovou, a pláče neuzřím. Protož v jeden den přijdou rány jeho, smrt a pláč i hlad, a ohněm spálen bude; nebo silný jest Pán, kterýž jej potupí.” (Zjevení 18:7-8)

Bůh, ten Všemohoucí, již předem nad ním vyřkl rozsudek. Jako nástroj Mu k tomu slouží těch deset rohů, které připraví tomu městu bombou náhlý konec. Můžeme být jisti, že přijde ta hodina, v níž se tato oznámení uskuteční, neboť Bůh říká to, co míní, a míní také, co říká. Proto všichni, kteří by té zkáze chtěli uniknout, by měli poslušně splnit to, co řekl hlas z nebe: „Vyjděte Z něho, lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho, a abyste nepřijali z jeho ran.” (Zjevení 18:4)

Na Rusko musíme pohlížet jako na vykonavatele soudu Božího. Symboly kladiva a srpu byly co nejlépe zvoleny. Tři údery budou vykonány, dva poslední lze biblicky doložit. První bude proti USA, druhý proti Vatikánu, třetí proti Izraeli. Z vojenskostrategického hlediska bude úder proti USA nutný. USA totiž stojí na straně Izraele a budou proto v jednom okamžiku vyřazeny z boje s tím úmyslem, aby pak nemohly zasáhnout, až nepřátelské mocnosti napadnou Izrael. Rusko se spojí se všemi arabskými národy, bude jejich vůdcem a povede úder proti Izraeli. Čtenářům Bible je ta událost známá jako „velká bitva u Armagedonu”. „Perské, mouřeníny i Putské s nimi, všecky ty s štíty a lebkami, Gomera i všecky houfy jeho, dům Togarmy od stran půlnočních, i všecky houfy jeho, národy mnohé s tebou. Budiž hotov, a připrav se, ty i všecko shromáždění tvé, těch, kteříž sek tobě sebrali, a buď strážcím jejich. Po mnohých dnech navštíven budeš, v potomních letech přitáhneš na lid vysvobozený od meče, a shromážděný z národů mnohých na hory Izraelské, kteréž byly pustinou ustavičně, když oni z národů jsouce vyvedeni, budou bydliti bezpečně všickni. V tom přitáhneš a přijdeš jako bouře, budež jako oblak přikrývající zemi, ty i všickni houfové tvoji, i národové mnozí s tebou.” (Ezech. 38:5–9)

Tam však zasáhne Bůh a jedním úderem připraví všem konec: „A vykonám při něm soud morem a krve prolitím a přívalem rozvodnilým, a kamením krup obití velikého, ohněm a sirou dštíti budu na něj i na houfy jeho, a na národy mnohé, kteříž jsou s ním. a tak zveleben, a posvěcen, a v známost uveden budu před očima národů mnohých, a zvědí, že já jsem Hospodin.” (Ezech. 38:22–23)

U Zachariáše 14:12 je psáno: „Tato pak bude rána, kterouž raní Hospodin všecky národy, kteříž by bojovali proti Jeruzalému: Usuší tělo jednoho každého, stojícího na nohách svých, a oči jednoho každého usvadnou v děrách svých, a jazyk jednoho každého usvadne v ústech jejich.” Tato rozhodná bitva spadá do období apokalyptických soudů. Nastane, až šestý anděl vylije svůj koflík hněvu (Zjevení 16:2–16). Potom se naplní tato slova: „Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na věky nebude zkaženo.” (Dan. 2:44). Jakmile začnou události posledních dnů, naplní se, co je napsáno: „Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jistá.” (Řím. 9–28)

Velký význam má sklad okolností v poslední fázi. Celosvětový vývoj v politické i hospodářské oblasti si vynucuje semknutí slabých států se státy silnými. Přitom sedm západních zemí převezme vedoucí roli, jak jsou znázorněny sedmi hlavami.

Vedoucí síla nakonec bude vycházet z „Evropského společenství” (EHS). Základ k tomu byl zjednán v r. 1957 římskými smlouvami. Uskutečnění „římských smluv” je již naplněním biblického proroctví. na jejich vzniku se podíleli tři rozhodující politikové: Robert Schuman – Francie; Alcide De Gasperi – Itálie a Konrád Adenauer – Německo. Všichni byli křesťanští demokraté a katolíci a proniknuti římsko-katolickým internacionalismem. Oživení římské říše skutečně nastává s velkým úspěchem.

Charles de Gaulle, bývalý president Francie, který již vstoupil do dějin, snil o sjednocení celé Evropy, která by sahala až po Ural. Zvláštním způsobem vyjádřil tutéž myšlenku Michail Gorbačov na schůzi ve východním Berlíně v dubnu 1986. Rychle probíhající vývoj musíme pozorovat z prorockého biblického hlediska a vhodně zařadit. Všechno přijde tak, jak to bylo předpovězeno.

Kdyby byl Konrád Adenauer přistoupil na nabídku Stalinovy noty ze dne 10. března 1952, pak by nevznikla žádná východně-západní hranice napříč jednou zemí a uprostřed Evropy. Avšak to rozhodnutí se tak muselo stát, neboť jinak by Evropskému společenství scházela „lokomotiva”. Stalin nabídl opětné sjednocení rozděleného poválečného Německa; jedinou podmínkou byla neutralita. Adenauer si mohl vypočítat výsledky příštích voleb s protestantským obyvatelstvem NDR a odmítl. Rakousko naopak nabídku neutrality přijalo a jistě toho nelitovalo.

Zatímco sedm hlav je pevnou součástí na konci vládnoucího systému, objevuje se deset rohů teprve v posledním úseku prorockého dění. „Deset pak rohů, kterézs viděl, jestiť deset králů, kteříž ještě království nepřijali, ale přijmouť moc jako králové jedné hodiny spolu s šelmou. Tiť jednu radu mají, a sílu i moc svou šelmě dají, …Neboť dal Bůh v srdce jejich, aby činili vůli jeho, a aby se sjednomyslnili, a království své šelmě dali, dokudž by nebyla vykonána slova Boží.“ (Zjevení 17:12–13+17)

Zde je řeč o jedné určité hodině, ve které začíná vykonávání moci, a rovněž o jednom určitém okamžiku, v němž končí. Z celkového popisu vysvítá, že deset rohů znázorňuje východní Evropu – v protikladu k sedmi hlavám, které se nalézají v západní Evropě.

V konečné fázi bude východ pod vedením Ruska donucen připojit se k sjednocené Evropě. Již dnes můžeme pozorovat postupné sbližování. Hospodářské sbližování Východu a Západu neponechá východnímu bloku jinou volbu, než jít spolupracovat. I obava o „mír a bezpečnost” přivádí všechny ke společnému jednacímu stolu.

Nohy té sochy z Daniele 2, sestávaly zčásti ze železa, zčásti z hrnčířské hlíny, tedy ze dvou naprosto odlišných materiálů; přilepily se k sobě, aniž by se smíchaly (verš 43). Obě tyto hmoty, železo a hlína, se nemohou spolu vůbec pevně spojit. Tak tomu bude s východní a západní Evropou.

Východoevropské země prohlédnou záměr římské církve a budou jej tolerovat jen až do určitého okamžiku. Proto se její moci podřídí jen na tak dlouho, dokud se nenaplní biblické proroctví, a potom se rozpřáhnou ke zničujícímu úderu proti děvce, jak je napsáno: „… v nenávist vezmou nevěstku, a učiní ji opuštěnou a nahou, a tělo její jísti budou, a ji páliti budou ohněm.” (Zjevení 17:16)

Bude to úder náhlý, neboť je psáno: „Běda, běda, veliké město Babylon, to město silné, ze jedné hodiny přišel odsudek tvůj.” (Zjevení 18:10) Aby každý na první pohled poznal, kdo je tím míněn, je popis ve Slově Božím o několik veršů dále opakován: „Běda, běda, město veliké, kteréž odíno bylo kmentem, a šarlatem, a brunátným rouchem, a ozdobeno bylo zlatem, a kamením drahým, i perlami; nebo v jednu hodinu zahynula tak veliká bohatství.” (verš 16) Před očima Jana demonstroval anděl obrazně, jak to světové město skončí: „Zdvihl jeden silný anděl kámen jako žernov veliký, a hodil jím do moře, řka: Tak prudce uvržen bude Babylon, to město veliké, a nikoli více nebude nalezen.” (verš 21)

Již ve Starém zákoně nalézáme popis tohoto města. Každý slyšel o stavění babylonské věže. Bab-el znamená „Brána Boží”. Z původního Babelu se stal Babylon, totiž to až k nebi se tyčící „zmatení”. Prorok Jeremiáš viděl jeho zánik již jako dokonalou skutečnost: „Byltě koflíkem zlatým Babylon v ruce Hospodinově, opojujícím všecku zemi; víno jeho pili národové, protož se zbláznili národové'' (Jer. 51:7). Falešná učení mají takové duchovní působení, jaké se pozemsky dostaví po silném nápoji: člověk ztrácí orientaci a již neví co činí, věří nebo říká. To je ten náboženský stav dnešního křesťanstva. Všichni pili z poháru Babylona a míchají k tomu své vlastní.

Jeremiáš píše dále: „Ale v náhle padne Babylon, a potřín bude. Kvělte nad ním, naberte masti pro bolesti jeho, snad bude moci zhojen býti.” (verš 8). Jak hned z příštího verše zjistíme, zhojení existuje jen pro ty, kteří z Babylona vyjdou, nikoli ale pro Babylon samotný: „Hojili jsme Babylon, ale není zhojen, opusťme jej, a poďme jeden každý do země své; nebo až k nebi dosahá soud jeho, a vznesen jest až k nejvyšším oblakům.” (verš 9)

I ve Zjevení 16:19 je popsán soud nad tímto městem: „I roztrhlo se to veliké město na tři strany, a města národů padla. a Babylon veliký přišel na pamět před obličejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého.” Při pozorování té ženy-smilnice jsme zjistili, že držela ve své ruce pohár se zavrženíhodnými nebiblickými naukami, z něhož podle Zjevení 18:3 pilo celé lidstvo. U soudu jí bude podán kalich plný zloby a hněvu Božího. „Raduj se nad ním nebe i svatí apoštolé i proroci; nebo pomstilť vás Bůh nad ním.” (Zjevení 18:20)

Tato instituce, která vykonává svou náboženskou vládu ve spojení s hospodářskou a politickou mocí nad krály země, bude zničena před nastolením Božího království. Ve Zjevení 18:2–3 je napsáno, že anděl zvolal mocným hlasem: „Padl, padl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem ďáblů, a stráží každého ducha nečistého, a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného. Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všickni národové, a králové zemští smilnili s ním, a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli.”

Je to úžasné, jakým způsobem Duch svatý inspiroval proroky i apoštoly a již dávno předem jim zjevil ten vývoj. Ve verši 5 stojí, že se jejich hříchy navršily až k nebi. „Jakž se mnoho chlubil a zbujněl byl, tak mnoho dejte jemu muk a pláče. Neboť v srdci svém praví: Sedím královna, a nejsemť vdovou, a pláče neuzřím. Protož v jeden den přijdou rány jeho, smrt a pláč i hlad, a ohněm spálen bude; nebo silný jest Pán, kterýž jej potupí.” (Zjevení 18:7-8)

Bůh, ten Všemohoucí, již předem nad ním vyřkl rozsudek. Jako nástroj Mu k tomu slouží těch deset rohů, které připraví tomu městu bombou náhlý konec. Můžeme být jisti, že přijde ta hodina, v níž se tato oznámení uskuteční, neboť Bůh říká to, co míní, a míní také, co říká. Proto všichni, kteří by té zkáze chtěli uniknout, by měli poslušně splnit to, co řekl hlas z nebe: „Vyjděte Z něho, lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho, a abyste nepřijali z jeho ran.” (Zjevení 18:4)

Na Rusko musíme pohlížet jako na vykonavatele soudu Božího. Symboly kladiva a srpu byly co nejlépe zvoleny. Tři údery budou vykonány, dva poslední lze biblicky doložit. První bude proti USA, druhý proti Vatikánu, třetí proti Izraeli. Z vojenskostrategického hlediska bude úder proti USA nutný. USA totiž stojí na straně Izraele a budou proto v jednom okamžiku vyřazeny z boje s tím úmyslem, aby pak nemohly zasáhnout, až nepřátelské mocnosti napadnou Izrael. Rusko se spojí se všemi arabskými národy, bude jejich vůdcem a povede úder proti Izraeli. Čtenářům Bible je ta událost známá jako „velká bitva u Armagedonu”. „Perské, mouřeníny i Putské s nimi, všecky ty s štíty a lebkami, Gomera i všecky houfy jeho, dům Togarmy od stran půlnočních, i všecky houfy jeho, národy mnohé s tebou. Budiž hotov, a připrav se, ty i všecko shromáždění tvé, těch, kteříž sek tobě sebrali, a buď strážcím jejich. Po mnohých dnech navštíven budeš, v potomních letech přitáhneš na lid vysvobozený od meče, a shromážděný z národů mnohých na hory Izraelské, kteréž byly pustinou ustavičně, když oni z národů jsouce vyvedeni, budou bydliti bezpečně všickni. V tom přitáhneš a přijdeš jako bouře, budež jako oblak přikrývající zemi, ty i všickni houfové tvoji, i národové mnozí s tebou.” (Ezech. 38:5–9)

Tam však zasáhne Bůh a jedním úderem připraví všem konec: „A vykonám při něm soud morem a krve prolitím a přívalem rozvodnilým, a kamením krup obití velikého, ohněm a sirou dštíti budu na něj i na houfy jeho, a na národy mnohé, kteříž jsou s ním. a tak zveleben, a posvěcen, a v známost uveden budu před očima národů mnohých, a zvědí, že já jsem Hospodin.” (Ezech. 38:22–23)

U Zachariáše 14:12 je psáno: „Tato pak bude rána, kterouž raní Hospodin všecky národy, kteříž by bojovali proti Jeruzalému: Usuší tělo jednoho každého, stojícího na nohách svých, a oči jednoho každého usvadnou v děrách svých, a jazyk jednoho každého usvadne v ústech jejich.” Tato rozhodná bitva spadá do období apokalyptických soudů. Nastane, až šestý anděl vylije svůj koflík hněvu (Zjevení 16:2–16). Potom se naplní tato slova: „Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na věky nebude zkaženo.” (Dan. 2:44). Jakmile začnou události posledních dnů, naplní se, co je napsáno: „Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jistá.” (Řím. 9–28)