Nyní musíme dát pozor na slovo Pána: „Kdo přijímá proroka ve jménu proroka, odplatu proroka vezme; a kdož přijímá spravedlivého ve jménu spravedlivého, odplatu spravedlivého vezme“. (Mat.10:41). Přirozeně známe též argumenty, že totiž vystoupili již mnozí, kteří se vydávali za proroky a se svými následovníky zformovali nová společenství víry nebo náboženství. Ale právě v tom spočívá jasné poznávací znamení, že to byli falešní proroci. Pravý prorok je muž Bohem poslaný církvi s Boží zvěstí odpovídající Božímu spásnému rozhodnutí. Nerazí svou vlastní cestu, připravuje cestu Pánu a spojuje Nevěstu a Ženicha.

Bůh sice v našem čase Svého služebníka vzal, ale zvěst nám zůstala. Nyní je otázka: Kdo nese tuto zvěst v křišťálově jasném Božím pověření do celého světa? Kdo ke Svatému Písmu nic nepřidává a kdo nevykládá žádný výrok proroka? Kdo lidstvu říká, že Bůh je odpovědný jen za to, co ve Svém Slově zaslíbil a zjevil skrze poslední zvěst? To, co lidé očekávají, ale přitom to není výslovně ve Svatém Písmu napsané, přináší jen rozkol a vede ke zklamání.

Ani Mat. 25 nesmí být vykládán. Tam nacházíme popis toho, co se při příchodu nebeského Ženicha stane. Moudré panny vejdou na svatbu, bláznivé zůstanou před zavřenými dveřmi. Je psáno: „…a které hotovy byly, vešly s ním na svatbu, i zavřeny jsou dveře“. (V.10). Ve 24. kapitole je konečný čas popsán opravdu ve všech oblastech jako na žádném jiném místě. Tam se Mistra ptali: „Pověz nám, kdy to bude, a která znamení budou příchodu tvého a skonání světa?“ (V.3). A potom následuje výčet všeho, co se v konečném čase na Zemi stane až po varování: „Nebo povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a činit budou divy veliké a zázraky, tak aby v blud uvedli, by možné bylo, také i vyvolené“. (V.24).

Ale ti vyvolení jsou jediní, kteří nebudou svedeni. Falešní pomazaní a falešní proroci se cítí být potvrzováni skrze znamení a divy, ale nesouhlasí s učením Krista, jak je zvěstovali apoštolé a proroci. Na konci 24. kapitoly se Pán táže: „Kdo tedy jest ten služebník věrný a opatrný, kterého ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v pravý čas?“ (V.45). To nám připomíná výrok Pána: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho“. (Jan.4:34). Věrný Pán dokoná Své dílo spasení s těmi Svými, kteří budou shledáni v souladu s Jeho vůlí a Jeho Slovem.

Dokonání díla spasení nyní probíhá. Boží Slovo se nám stalo duchovním pokrmem a dokonalou orientací. Přece je naší žádostí, aby nám byla Boží vůle právě ve spojení s dokonáním Jeho díla až do konce zjevována. Bohem zjevené Slovo je skrze jedinečnou, požehnanou a Bohem potvrzenou službu bratra Branhama čerstvou manou, která je nyní jako duchovní pokrm předávána k dispozici všemu služebnictvu na celé Zemi. Jen tak se uskuteční jednota v Církvi – Nevěstě Ježíše Krista, když všichni služebníci Slova převezmou plnou odpovědnost před Bohem a budou totéž zvěstovat lidu Božímu a nebudou šířit žádná zvláštní učení. Bůh nám službou bratra Branhama zjevil skutečně všechna tajemství, která byla skryta ve Slově, a daroval všezahrnující biblické poučení. ON dal zaslíbení: „Aj, dnové jdou, dí Panovník Pán, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Pánových“. (Am.8:11). Dík buď Pánu, že nám dal duchovní pokrm v pravý čas!“

V žádném čase na Zemi nebylo Boží Slovo od 1. Mojžíšovy knihy až do Zjevení tak hluboce a obšírně oznámeno jako nyní. Opravdu jsme ustanoveni nad celým majetkem Božího domu, a proto také můžeme s Pavlem podle pravdy říci: „Tak o nás smýšlej člověk, jako o služebnících Kristových a šafářích tajemství Božích. Dále pak vyhledává se při šafářích toho, aby každý z nich věrný nalezen byl“. (1.Kor.4:1-2).

V Mat.25 je ve spojitosti s příchodem Ženicha řeč o „pannách“. Pavel píše s ohledem na církev takto: „Zasnoubil jsem zajisté vás jako čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu“. (2.Kor.11:2). Abraham svého času vyslal Eliezera, aby zaslíbenému synovi nalezl nevěstu: „A byla děvečka na pohledění velmi krásná, panna, a muž nepoznal ji“. (1.Moj.24:16). Symbol panny znamená, že Církev – Nevěsta z národů se musí odpoutat od vší duchovní poskvrny a náboženského cizoložství, aby se mohla čistá a bezúhonná setkat s Ženichem. Při dokonání jsou ti opravdově věřící popsáni jako moudré panny, protože se po svém vyvolání a oddělení neprovinili duchovně-náboženským znečištěním. Nebeský Ženich si odvede domů jako Svou Nevěstu čistou, neposkvrněnou pannu.

Ve Starém Zákoně je Izrael popsán jako panna, a sice v souvislosti s jeho soustředěním na konci dnů: „I však milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství. Ještě vždy vzdělávat tě budu, a vzdělána budeš, panno Izraelská“. (Jer.31:3-4). Ve Zj.14 je ukázáno 144 000 z dvanácti izraelských kmenů na hoře Sion s Beránkem. O nich je řečeno: „Toto jsou ti, kteří s ženami nejsou poskvrněni; nebo panicové jsou. Tiť jsou, jenž následují Beránka, kam by koli šel…“ (Zj.14:4). Oni předtím nenáleželi k žádné náboženské skupině v Izraeli. Jsou to Židé, kteří čekají na okamžik, kdy v Jeruzalémě vystoupí ti dva proroci v pověření Božím. Ve Zjevení 12 reprezentuje žena pravou církev, ve Zjevení 17 odpadlá žena „světovou náboženskou instituci – římský kostel“.

Porovnejme hlavní zaslíbení pro narození Syna Božího s narozením pacholíka, který bude vytržen (Zj.12:5). Celé stvoření čeká na zjevení synů Božích (Řím.8:19-27). O narození Spasitele čteme: „Aj, panna počne, a porodí syna“. (Iz.7:14). O Marii, panně – nikoliv o „mladé paní“, jak ti rouhači nejnověji tvrdí – čteme, že anděl Gabriel jí dal zaslíbení o narození Syna Božího. Ona slovu zaslíbení uvěřila, Duch Svatý na ni sestoupil a síla Nejvyššího ji zastínila, Slovo se stalo masitým tělem a Syn Boží se narodil (Mat.1; Luk.1).

Marie je příkladem pro moudré panny. Ony neobdrží jen pomazání ducha jako bláznivé panny, ony přijímají jen Slovo jako semeno – nemají nic společného s nějakým mužem, který předkládá výklady, jako ani Marie nevěděla o žádném muži (Luk.1:34). Slovo je semeno a Duch Svatý jako síla Boží sestoupí tak, jako na Marii, také na moudré panny. Ty moudré nemají jenom lampy, to znamená osvícení, nýbrž plnost Ducha v nádobách, ba ony samy jsou nádoby učiněné ke cti Páně. (2.Tim.2:19-21).

Nyní musíme dát pozor na slovo Pána: „Kdo přijímá proroka ve jménu proroka, odplatu proroka vezme; a kdož přijímá spravedlivého ve jménu spravedlivého, odplatu spravedlivého vezme“. (Mat.10:41). Přirozeně známe též argumenty, že totiž vystoupili již mnozí, kteří se vydávali za proroky a se svými následovníky zformovali nová společenství víry nebo náboženství. Ale právě v tom spočívá jasné poznávací znamení, že to byli falešní proroci. Pravý prorok je muž Bohem poslaný církvi s Boží zvěstí odpovídající Božímu spásnému rozhodnutí. Nerazí svou vlastní cestu, připravuje cestu Pánu a spojuje Nevěstu a Ženicha.

Bůh sice v našem čase Svého služebníka vzal, ale zvěst nám zůstala. Nyní je otázka: Kdo nese tuto zvěst v křišťálově jasném Božím pověření do celého světa? Kdo ke Svatému Písmu nic nepřidává a kdo nevykládá žádný výrok proroka? Kdo lidstvu říká, že Bůh je odpovědný jen za to, co ve Svém Slově zaslíbil a zjevil skrze poslední zvěst? To, co lidé očekávají, ale přitom to není výslovně ve Svatém Písmu napsané, přináší jen rozkol a vede ke zklamání.

Ani Mat. 25 nesmí být vykládán. Tam nacházíme popis toho, co se při příchodu nebeského Ženicha stane. Moudré panny vejdou na svatbu, bláznivé zůstanou před zavřenými dveřmi. Je psáno: „…a které hotovy byly, vešly s ním na svatbu, i zavřeny jsou dveře“. (V.10). Ve 24. kapitole je konečný čas popsán opravdu ve všech oblastech jako na žádném jiném místě. Tam se Mistra ptali: „Pověz nám, kdy to bude, a která znamení budou příchodu tvého a skonání světa?“ (V.3). A potom následuje výčet všeho, co se v konečném čase na Zemi stane až po varování: „Nebo povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a činit budou divy veliké a zázraky, tak aby v blud uvedli, by možné bylo, také i vyvolené“. (V.24).

Ale ti vyvolení jsou jediní, kteří nebudou svedeni. Falešní pomazaní a falešní proroci se cítí být potvrzováni skrze znamení a divy, ale nesouhlasí s učením Krista, jak je zvěstovali apoštolé a proroci. Na konci 24. kapitoly se Pán táže: „Kdo tedy jest ten služebník věrný a opatrný, kterého ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v pravý čas?“ (V.45). To nám připomíná výrok Pána: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho“. (Jan.4:34). Věrný Pán dokoná Své dílo spasení s těmi Svými, kteří budou shledáni v souladu s Jeho vůlí a Jeho Slovem.

Dokonání díla spasení nyní probíhá. Boží Slovo se nám stalo duchovním pokrmem a dokonalou orientací. Přece je naší žádostí, aby nám byla Boží vůle právě ve spojení s dokonáním Jeho díla až do konce zjevována. Bohem zjevené Slovo je skrze jedinečnou, požehnanou a Bohem potvrzenou službu bratra Branhama čerstvou manou, která je nyní jako duchovní pokrm předávána k dispozici všemu služebnictvu na celé Zemi. Jen tak se uskuteční jednota v Církvi – Nevěstě Ježíše Krista, když všichni služebníci Slova převezmou plnou odpovědnost před Bohem a budou totéž zvěstovat lidu Božímu a nebudou šířit žádná zvláštní učení. Bůh nám službou bratra Branhama zjevil skutečně všechna tajemství, která byla skryta ve Slově, a daroval všezahrnující biblické poučení. ON dal zaslíbení: „Aj, dnové jdou, dí Panovník Pán, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Pánových“. (Am.8:11). Dík buď Pánu, že nám dal duchovní pokrm v pravý čas!“ 

V žádném čase na Zemi nebylo Boží Slovo od 1. Mojžíšovy knihy až do Zjevení tak hluboce a obšírně oznámeno jako nyní. Opravdu jsme ustanoveni nad celým majetkem Božího domu, a proto také můžeme s Pavlem podle pravdy říci: „Tak o nás smýšlej člověk, jako o služebnících Kristových a šafářích tajemství Božích. Dále pak vyhledává se při šafářích toho, aby každý z nich věrný nalezen byl“. (1.Kor.4:1-2).

V Mat.25 je ve spojitosti s příchodem Ženicha řeč o „pannách“. Pavel píše s ohledem na církev takto: „Zasnoubil jsem zajisté vás jako čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu“. (2.Kor.11:2). Abraham svého času vyslal Eliezera, aby zaslíbenému synovi nalezl nevěstu: „A byla děvečka na pohledění velmi krásná, panna, a muž nepoznal ji“. (1.Moj.24:16). Symbol panny znamená, že Církev – Nevěsta z národů se musí odpoutat od vší duchovní poskvrny a náboženského cizoložství, aby se mohla čistá a bezúhonná setkat s Ženichem. Při dokonání jsou ti opravdově věřící popsáni jako moudré panny, protože se po svém vyvolání a oddělení neprovinili duchovně-náboženským znečištěním. Nebeský Ženich si odvede domů jako Svou Nevěstu čistou, neposkvrněnou pannu.

Ve Starém Zákoně je Izrael popsán jako panna, a sice v souvislosti s jeho soustředěním na konci dnů: „I však milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství. Ještě vždy vzdělávat tě budu, a vzdělána budeš, panno Izraelská“. (Jer.31:3-4). Ve Zj.14 je ukázáno 144 000 z dvanácti izraelských kmenů na hoře Sion s Beránkem. O nich je řečeno: „Toto jsou ti, kteří s ženami nejsou poskvrněni; nebo panicové jsou. Tiť jsou, jenž následují Beránka, kam by koli šel…“ (Zj.14:4). Oni předtím nenáleželi k žádné náboženské skupině v Izraeli. Jsou to Židé, kteří čekají na okamžik, kdy v Jeruzalémě vystoupí ti dva proroci v pověření Božím. Ve Zjevení 12 reprezentuje žena pravou církev, ve Zjevení 17 odpadlá žena „světovou náboženskou instituci – římský kostel“.

Porovnejme hlavní zaslíbení pro narození Syna Božího s narozením pacholíka, který bude vytržen (Zj.12:5). Celé stvoření čeká na zjevení synů Božích (Řím.8:19-27). O narození Spasitele čteme: „Aj, panna počne, a porodí syna“. (Iz.7:14). O Marii, panně – nikoliv o „mladé paní“, jak ti rouhači nejnověji tvrdí – čteme, že anděl Gabriel jí dal zaslíbení o narození Syna Božího. Ona slovu zaslíbení uvěřila, Duch Svatý na ni sestoupil a síla Nejvyššího ji zastínila, Slovo se stalo masitým tělem a Syn Boží se narodil (Mat.1; Luk.1).

Marie je příkladem pro moudré panny. Ony neobdrží jen pomazání ducha jako bláznivé panny, ony přijímají jen Slovo jako semeno – nemají nic společného s nějakým mužem, který předkládá výklady, jako ani Marie nevěděla o žádném muži (Luk.1:34). Slovo je semeno a Duch Svatý jako síla Boží sestoupí tak, jako na Marii, také na moudré panny. Ty moudré nemají jenom lampy, to znamená osvícení, nýbrž plnost Ducha v nádobách, ba ony samy jsou nádoby učiněné ke cti Páně. (2.Tim.2:19-21).