Ohledně vytržení a nápravě, ke které musí předtím dojít, máme dva zvláštní příklady: ten první je Enoch, druhý Job. Job prožil dvojnásobné navrácení a Enoch měl svědectví, že se Bohu líbil. Job prošel těžkými zkouškami jako nikdo jiný v jeho čase. Když synové Boží se shromáždili před Bohem tím Pánem, stalo se, že u toho byl i satan. Vyžádal si svolení, aby ho směl o všechno připravit. Potom satan udeřil vší silou a to byl okamžik, kdy dokonce Jobova žena řekla: „Ještě vždy trváš v své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři“. (Job 2). Job ale zůstal Bohu věrný a Bůh prokázal věrnost Svému služebníkovi: Satan mohl všecko zničit, ale nesměl sáhnout na jeho duši. Na konci té zkoušky bylo navrácení.  „Navrátil také Pán dvojnásobně to, což odjato bylo Jobovi… A tak požehnal Pán Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho“. (42:10).

V Novém Zákoně toto téma Jakub vyzvedl a povzbuzuje věřící, aby statečně vytrvali. Píše o ranním a pozdním dešti před příchodem Pána a vyzývá nás: „ Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratří moji, vezměte proroky, kteříž mluvívali ve jménu Páně. Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý“. (Jak.5:7-11). Všem, kteří to míní vážně a chtějí mít podíl na napravení a vytržení, je adresované také následující slovo: „Protož neodmítejte od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu. Než potřebí jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebude meškati“. (Žid.10:35-39). Ano, přijď brzo, Pane Ježíši! Amen.

Enochovi, tomu sedmému po Adamovi, se dostalo zvláštní výsady. On putoval s Bohem: „A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více viděn; nebo vzal ho Bůh“. (1.Moj.5:21-24). ON dal jen jediné zaslíbení, které vůbec není napsané ve Starém Zákoně, ale až v Novém: „Aj, Pán s svatými tisíci svými béře se, aby učinil soud všechněm a trestal všecky, kteříž by koli mezi nimi byli bezbožní, ze všech skutků bezbožnosti jejich, v nichž bezbožnost páchali, i ze všech tvrdých řečí, kteréž mluvili proti němu hříšníci bezbožní“. (Juda 14-15). O Enochovi dále čteme, rovněž v Novém Zákoně: „Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu“. (Žid.11:5). To je nejdůležitější zvěst všem, kteří by chtěli být vytrženi! O Synu Božím je psáno: „A aj, zazněl hlas s nebe řkoucí: Tento jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo“. (Mat.3:17). Právě tak musí všichni synové a dcery Boží ve víře a v poslušnosti skrze vodní křest a křest Duchem v posvěcení dosáhnout Božího zalíbení, neboť On „nás předurčil k zvolení za syny skrze Ježíše Krista pro sebe, podle dobře libé vůle své“. (Ef.1:5).

Čtěme, co je zaslíbeno všem, na nichž spočívá Boží zalíbení jako na Enochovi: „Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho“. (Zj.3:21).

Jak vysoké povolání, vyvolení a určení je připraveno pro všechny, kteří budou mít podíl při prvním vzkříšení a budou vytrženi! Ta veliká lekce, kterou se od Enocha, sedmého Adamova potomka, musíme naučit, je: Putování s Bohem vede k svědectví, že jsme Bohu libými, a potom k vytržení.

Ohledně vytržení a nápravě, ke které musí předtím dojít, máme dva zvláštní příklady: ten první je Enoch, druhý Job. Job prožil dvojnásobné navrácení a Enoch měl svědectví, že se Bohu líbil. Job prošel těžkými zkouškami jako nikdo jiný v jeho čase. Když synové Boží se shromáždili před Bohem tím Pánem, stalo se, že u toho byl i satan. Vyžádal si svolení, aby ho směl o všechno připravit. Potom satan udeřil vší silou a to byl okamžik, kdy dokonce Jobova žena řekla: „Ještě vždy trváš v své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři“. (Job 2). Job ale zůstal Bohu věrný a Bůh prokázal věrnost Svému služebníkovi: Satan mohl všecko zničit, ale nesměl sáhnout na jeho duši. Na konci té zkoušky bylo navrácení.  „Navrátil také Pán dvojnásobně to, což odjato bylo Jobovi… A tak požehnal Pán Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho“. (42:10).

V Novém Zákoně toto téma Jakub vyzvedl a povzbuzuje věřící, aby statečně vytrvali. Píše o ranním a pozdním dešti před příchodem Pána a vyzývá nás: „ Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratří moji, vezměte proroky, kteříž mluvívali ve jménu Páně. Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý“. (Jak.5:7-11). Všem, kteří to míní vážně a chtějí mít podíl na napravení a vytržení, je adresované také následující slovo: „Protož neodmítejte od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.Než potřebí jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebude meškati“. (Žid.10:35-39). Ano, přijď brzo, Pane Ježíši! Amen.

Enochovi, tomu sedmému po Adamovi, se dostalo zvláštní výsady. On putoval s Bohem: „A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více viděn; nebo vzal ho Bůh“. (1.Moj.5:21-24). ON dal jen jediné zaslíbení, které vůbec není napsané ve Starém Zákoně, ale až v Novém: „Aj, Pán s svatými tisíci svými béře se, aby učinil soud všechněm a trestal všecky, kteříž by koli mezi nimi byli bezbožní, ze všech skutků bezbožnosti jejich, v nichž bezbožnost páchali, i ze všech tvrdých řečí, kteréž mluvili proti němu hříšníci bezbožní“. (Juda 14-15). O Enochovi dále čteme, rovněž v Novém Zákoně: „Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu“. (Žid.11:5). To je nejdůležitější zvěst všem, kteří by chtěli být vytrženi! O Synu Božím je psáno: „A aj, zazněl hlas s nebe řkoucí: Tento jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo“. (Mat.3:17). Právě tak musí všichni synové a dcery Boží ve víře a v poslušnosti skrze vodní křest a křest Duchem v posvěcení dosáhnout Božího zalíbení, neboť On „nás předurčil k zvolení za syny skrze Ježíše Krista pro sebe, podle dobře libé vůle své“. (Ef.1:5).

Čtěme, co je zaslíbeno všem, na nichž spočívá Boží zalíbení jako na Enochovi: „Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho“. (Zj.3:21). 

Jak vysoké povolání, vyvolení a určení je připraveno pro všechny, kteří budou mít podíl při prvním vzkříšení a budou vytrženi! Ta veliká lekce, kterou se od Enocha, sedmého Adamova potomka, musíme naučit, je: Putování s Bohem vede k svědectví, že jsme Bohu libými, a potom k vytržení.