Proces sjednocování všech kostelů a náboženství pod vedením Říma je v plném proudu. Již nyní je svoláno grémium, které má určit, jak by mělo být v Římě slaveno 500. výročí reformace. Těžká rána, která této světové velmoci byla v reformaci uštědřena mečem Ducha, se má nyní zcela uzdravit. Ale musíme se ptát: Může tohle být jednota, za kterou se modlil Ježíš Kristus? Tomu přece nikdo nemůže vážně věřit. Kdo pozorně čte Jan.17, poznává, že Spasitel hovoří ke spaseným, Syn Boží ke všem synům a dcerám Božím, kteří jsou ze Slova a z Ducha znovuzrozeni. Zde jsou citovány jen verše 6 a 23: „Oznámil jsem jméno tvé lidem, které jsi mi dal ze světa. Tvoji byli, a mně jsi je dal, a řeč tvou zachovali… Já v nich, a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno, a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal, a že jsi je miloval, jakož jsi ty mne miloval.”Týká se to členů různých kostelů na zemi, kteří jsou nyní zapojeni do procesu sjednocování? Může být světový kostel anebo ekumenie, sjednocení více než 2 miliard lidí, „malým stádem”, o kterém mluvil Ježíš (Luk.12:32)? Kdo z nich osobně prožil Boží milost? Kdo prošel úzkou bránou? Kdo opravdu kráčí po té úzké cestě, která vede k věčnému životu (Mat.7)?

V této souvislosti myslíme na reformátora Martina Luthera, který na říšském sněmu ve Wormsu roku 1521 provolal: „Budiž zlořečená jednota, která se uskutečňuje na úkor pravdy!” Jedná se v tomto sjednocovacím procesu vůbec o Pravdu? Nebo jde pouze o kompromisy, politicko-náboženskou jednotu v té různorodosti? Zdali to není to tajemství nazvané „Velký Babylon”, matka s dcerami ze Zj.17:5, moderní babylonská věž?

Než v celém světě dojde k sjednocení, musí nastat vyvolání a příprava pravé Církve-Nevěsty. K tomu patří všichni, kdo nyní slyší na hlas nebeského Ženicha, ano ti, kteří slyší, co Duch církvím praví a nepomíjejí poslední zvěst. Skutečně žijeme na konci času milosti; návrat Ježíše Krista, jak je to zaslíbeno v Jan.14, se stále více přibližuje. Přestože nikdo nezná den ani hodinu, poznáváme přece den a zvěst a také, co náš Pán v Mat.24:33, v Mar.13:29 a v Luk.21:31 řekl: „Tak i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko je království Boží.” (Podle něm. př. Bible: „ … že je blízko, ano stojí přede dveřmi.”)

Ještě jednou nech je zdůrazněno z biblického hlediska: nyní je čas vyvolání všech věřících ven ze všech kostelů a náboženství, ze všech národů a jazyků. Návrat jedině k biblické víře, jedině k biblickému učení, jedině k biblickému vzoru, k úplnému souladu s apoštolským učením, jak je dosvědčeno jenom ve Svatém Písmu - to se musí stát. Toto je hodina rozhodnutí, a každý se nyní rozhoduje, kde stráví věčnost.

Proces sjednocování všech kostelů a náboženství pod vedením Říma je v plném proudu. Již nyní je svoláno grémium, které má určit, jak by mělo být v Římě slaveno 500. výročí reformace. Těžká rána, která této světové velmoci byla v reformaci uštědřena mečem Ducha, se má nyní zcela uzdravit. Ale musíme se ptát: Může tohle být jednota, za kterou se modlil Ježíš Kristus? Tomu přece nikdo nemůže vážně věřit. Kdo pozorně čte Jan.17, poznává, že Spasitel hovoří ke spaseným, Syn Boží ke všem synům a dcerám Božím, kteří jsou ze Slova a z Ducha znovuzrozeni. Zde jsou citovány jen verše 6 a 23: „Oznámil jsem jméno tvé lidem, které jsi mi dal ze světa. Tvoji byli, a mně jsi je dal, a řeč tvou zachovali… Já v nich, a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno, a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal, a že jsi je miloval, jakož jsi ty mne miloval.” Týká se to členů různých kostelů na zemi, kteří jsou nyní zapojeni do procesu sjednocování? Může být světový kostel anebo ekumenie, sjednocení více než 2 miliard lidí, „malým stádem”, o kterém mluvil Ježíš (Luk.12:32)? Kdo z nich osobně prožil Boží milost? Kdo prošel úzkou bránou? Kdo opravdu kráčí po té úzké cestě, která vede k věčnému životu (Mat.7)?

V této souvislosti myslíme na reformátora Martina Luthera, který na říšském sněmu ve Wormsu roku 1521 provolal: „Budiž zlořečená jednota, která se uskutečňuje na úkor pravdy!” Jedná se v tomto sjednocovacím procesu vůbec o Pravdu? Nebo jde pouze o kompromisy, politicko-náboženskou jednotu v té různorodosti? Zdali to není to tajemství nazvané „Velký Babylon”, matka s dcerami ze Zj.17:5, moderní babylonská věž?

Než v celém světě dojde k sjednocení, musí nastat vyvolání a příprava pravé Církve-Nevěsty. K tomu patří všichni, kdo nyní slyší na hlas nebeského Ženicha, ano ti, kteří slyší, co Duch církvím praví a nepomíjejí poslední zvěst. Skutečně žijeme na konci času milosti; návrat Ježíše Krista, jak je to zaslíbeno v Jan.14, se stále více přibližuje. Přestože nikdo nezná den ani hodinu, poznáváme přece den a zvěst a také, co náš Pán v Mat.24:33, v Mar.13:29 a v Luk.21:31 řekl: „Tak i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko je království Boží.” (Podle něm. př. Bible: „ … že je blízko, ano stojí přede dveřmi.”)

Ještě jednou nech je zdůrazněno z biblického hlediska: nyní je čas vyvolání všech věřících ven ze všech kostelů a náboženství, ze všech národů a jazyků. Návrat jedině k biblické víře, jedině k biblickému učení, jedině k biblickému vzoru, k úplnému souladu s apoštolským učením, jak je dosvědčeno jenom ve Svatém Písmu - to se musí stát. Toto je hodina rozhodnutí, a každý se nyní rozhoduje, kde stráví věčnost.