S velkými obavami vzhlíží celý svět k Blízkému východu, obzvláště k Izraeli, Libanonu, Sýrii, Iráku a Iránu. Teror narůstá, denně slyšíme o mrtvých. V Iráku se oběti mezi civilním obyvatelstvem odhadují na statisíce; amerických vojáků padly již více než tři tisíce. Problém nebyl vyřešen, ani když za zrazení Saddáma Husajna bylo zaplaceno více než 20 milionů dolarů. Nebude to vyřešeno ani nějakým rozsudkem, ani novou „iráckou strategií”. Mír a pořádek není v dohledu: šíité bojují proti sunnitům a opačně. Z biblického hlediska jsou to předchozí bolesti, až se konečně Zj.9:13-21 a jiné předpovědi naplní. V tomto textu je přikázáno šestému pozounovému andělu: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou vězněni při veliké řece Eufrat, kteří byli připraveni k hodině, a ke dni, a k měsíci, a k roku!” Až budou puštěni, zahyne třetina lidstva. Prorok Izaiáš prorokoval: „Stane se v ten den, že Pán vymlátí klasy od Řeky (Eufrat) až k potoku Egyptskému…” (Iz.27:12).

Jak dalece jsme schopni posoudit, co se tam děje a celosvětovou situaci, tak stejně všichni chápou, že mír je ze země vzat, a by po tom celý svět toužil sebevíc. I prezident USA a ministerský předseda Velké Británie jsou po počáteční euforii nakonec bezradní, a navzdory všem porážkám je ještě řeč o „vítězství nad terorem”.

Jestliže sledujeme, jakým způsobem hlavy států, pochopitelně obzvláště ti z islámského světa, mluví o Izraeli a USA, pak člověku neujde, jak daleko všechno pokročilo. Je to bezvýznamné, když venezuelský prezident Hugo Chávez, ve shromáždění OSN před zástupci 192 států vystoupí za řečnický pult, pokřižuje se a řekne: „Smrdí to tu sírou … včera tu mluvil prezident USA, zosobněný satan.”? Potom následovala řeč iránského prezidenta Mahmúda Ahmadínedžáda, a všichni věděli, kolik hodiny odbíjejí. Svět vzplane: jestli je osm, devět nebo deset atomových velmocí, nehraje žádnou roli. Na každý pád se nyní sjednotí severní a východní velmoci s nepřáteli Izraele přesně tak, jak je to předpověděno v Biblickém proroctví.

Ve všem, co se nyní v celosvětové politické, ekonomické a náboženské oblasti děje, poznáváme, že jsme dorazili na konec času milosti. Sem patří již jen výrok našeho Pána: „ … a náhle přikvačil by vás ten den. Nebo jako osidlo přijde na všecky, kteří přebývají na tváři celé země. Proto bděte, všelikého času modlíce se, abyste byli hodni ujít všem těm věcem, které se budou dít, a postavit se před Synem člověka.” (Luk.21:34-36). „Přijde pak ten den Páně jako zloděj v noci, v kterém nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živly pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, které jsou na ní, vypáleny budou.” (2.Petr.3:10).

Jak je možné, že především zástupci islámu upírají lidu Izraele právo na existenci a zcela veřejně se dožadují zničení Božího lidu? Proč lidu izraelskému nepřiznají, že smí žít ve vlastní zemi, kterou jim Bůh zaslíbil a dal? To je jasná vzpoura proti Všemohoucímu, který řekl: „Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečit budu!” (1.Moj.12:3). Neřekl snad sám Mohamed s ohledem na lid Izraele: „Ó, můj lide, vejděte do svaté země, kterou vám Bůh určil!” (Súra 5:21). Očividně jsou tyto mocnosti, a náboženského nebo politického zaměření, tak plny nenávisti, že riskují i vlastní zničení. Ale na konci bude muset vzít celý svět na vědomí, že Izrael je Boží vyvolený lid. Než bude Boží království na zemi, musí se pro všechny viditelně naplnit, co Bůh zaslíbil. A to se děje:

”Nebo slituje se Pán nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich.” (Iz.14:1).

”Slyšte slovo Páně, ó národové, a zvěstujte na ostrovech dalekých, a rcete: Ten, který rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostříhat ho bude jako pastýř stáda svého.” (Jer.31:10).

”Nebo poberu vás z národů, a shromáždím vás ze všech zemí, a uvedu vás do země vaší.” (Ez.36:24).

”…abych se tam soudil s nimi o lid svůj a dědictví své, Izraele, jejž rozptýlili mezi pohany, a zemi mou rozdělili.” (Joel.3:2).

Jak teprve nedávno vyšlo najevo, chtěl Vatikán rozdělovací plán OSN č. 181 z roku 1947, který počítal s rozdělením Izraele na židovský a arabský stát, použít k tomu, aby Jeruzalém byl podroben pod vládu římskokatolického kostela. Teprve nyní je možno nahlédnout do tajných dokumentů, které 55 let ležely pod zámkem. Vatikán tehdy vyjednával obzvláště s katolickými zeměmi Irskem, Portugalskem, Španělskem a Itálií o katolickém převzetí Jeruzaléma. S ohledem na světovou veřejnost nebyl plán při zakládání státu Izrael v květnu 1948 prosazen. Ale nyní čas pokročil.

V poslední fázi bude Izrael stěžejním bodem rozporů, kamenem pozdvihování pro všechny národy, nebo je psáno: „Nýbrž stane se v ten den, že položím Jeruzalém jako kámen přetěžký všem národům, jejž kdožkoli zvedat budou, velmi se urazí, by se pak shromáždili proti němu všechny národy země.” (Zach.12:3).

Jeruzalém je město, které Bůh od začátku vyvolil. Před třemi tisíci lety byl David pomazán za krále nad Izraelem a dosazen samotným Bohem. Více než sedmdesátkrát je Jeruzalém zmiňován v Bibli ve spojení s Izraelem. Sám Bůh se zjevil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi a Izrael vyvolil za Svůj lid, skrze něj zvěstoval Svůj spásný plán s lidstvem, který nechal sepsat izraelskými proroky. V Jeruzalémě působili proroci, tam vykonával Pán Ježíš službu, tam prožil utrpení a umírání, tam byl vzkříšen a vstoupil na nebe. Tam kázal apoštol Petr první kázání v den založení novozákonní církve pod vedením a inspirací Ducha Svatého. Pravé Slovo, pravé učení vyšlo z Jeruzaléma, jak to Bůh sám určil (Iz.2:2-5; Mich.4:1-3; Sk.2 aj.).

Nyní se Jeruzalém posouvá do centra světové politiky. V oficiálních zprávách se říká: Jeruzalém patří třem náboženstvím. Židovství, křesanství a islámu. To vůbec nesouhlasí: Jeruzalém je hlavní město Izraele. V Koránu není o Jeruzalému ani jednou zmínka. V jižním Libanonu je zřízena bezpečnostní zóna a všechny snahy se budou ubírat tím směrem, že bude moci být řečeno: „Nyní je pokoj a bezpečnost…” (1.Tes.5). Z nejnovějších zpráv lze vyrozumět, že Vatikán nyní vykonává nátlak na Organizaci spojených národů, „aby se uvedly do pohybu konkrétní mírové plány pro Blízký Východ”. Co zbývá, je „otázka Jeruzaléma”. Proč se nejedná o nějaké jiné hlavní město světa? Proč o Jeruzalém? Protože Bůh vyvolil Jeruzalém a horu Sión pro Své panování na zemi (Iz.24:23). Podle Dan.9:27 bude jako poslední uzavřena sedmiletá smlouva o Jeruzalému. Brzy nato skončí toto období a vlády se ujme Král.

Byl to od papeže Benedikta XVI. chytrý šachový tah, že se v tom, co chtěl říci o Mohamedovi, schoval za výrok ze 14. století. Tak té druhé straně mohlo být vyčteno, čeho se v minulosti dopustila, že např. muslimští Turci v 1. světové válce doslova vyhladili jeden a půl milionu křesanských Arménů. Muslimští zástupci zase připomněli křížová tažení a španělskou inkvizici, kdy také mnozí muslimové byli zavražděni. Potom papež zdůraznil, že jeho sporné výroky byly špatně pochopeny, dal najevo svůj respekt před velkými světovými náboženstvími a obzvláště před islámem a znovu vyzval k dialogu mezi náboženstvími. Jeho předchůdce již vykonal dobrou přípravnou práci, když 14. května 1999 při příležitosti návštěvy patriarchů a imámů z Bagdádu ve Vatikánu políbil Korán. Co se Vatikánu nemohlo podařit na náboženské úrovni, toho dosáhl na politické platformě.

Ačkoliv všichni mluví o Bohu, každý míní něco úplně jiného, dokonce jiného boha, a pomíjejí toho Jediného a Věčného. Tvrdí se, že židé, křesané a muslimové údajně věří ve stejného Boha. To přece vůbec nesouhlasí! Pravda je, že ten Jeden Věčný Svému izraelskému lidu skrze proroka Mojžíše, s kterým mluvil tváří v tvář, vydal vyznání víry: „Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš, Pán jeden jest!” (5.Moj.6:4-9). Tak to náš Pán potvrdil rovněž v Novém zákoně (Mar.12:28-33). Boha ve třech osobách Bible nezná a boha, který se nazývá Alláh, také ne.

Tentýž pravý, jediný Bůh nás v Ježíši Kristu, Svém jednorozeném Synu, který se narodil v Betlémě, trpěl za Piláta Pontského a zemřel na kříži Golgaty, sám se Sebou smířil (2.Kor.5:14-21). Bůh se lidstvu zjevil jenom v Ježíši Kristu, jenom v Něm k nám Bůh přišel, a jenom skrze Něj přijdeme k Bohu. V Něm jediném máme spasení a odpuštění hříchů. Krví Beránka Božího, v kterém byl Boží život, jsme omilostněni a jedině v Něm jsme obdrželi věčný život.

Pravé svědectví zní: „Toto je pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož poslal, Ježíše Krista.” (Jan.17:3). „ … život věčný dal nám Bůh, a ten život v Synu jeho jest. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, života nemá” (1.Jan.5:11-12).

Ve 114 súrách Koránu není nic o odpuštění, o spasení a smíření s Bohem, o přemožení smrti, věčném životě. Co je platné slibovat, že budeme v ráji, když neznají a nevzývají toho, který lotrovi na kříži řekl: „Vpravdě pravím tobě, ještě dnes budeš se mnou v ráji.” (Luk.23:34). Lidské sliby nemají žádnou božskou záruku. Jen to, co Spasitel zaslíbil spaseným, to jim také z milosti dal; jen kdo obdržel věčný život skrze víru v Ježíše Krista, může a bude věčně žít.

V očích Božích jsou náboženství vlastní překážkou mezi Bohem a lidstvem. Každé náboženství má svého zakladatele a je vymyšlené a zavedené lidmi. Ale platí: Jenom cesta Boží k nám je naše cesta k Bohu.

S velkými obavami vzhlíží celý svět k Blízkému východu, obzvláště k Izraeli, Libanonu, Sýrii, Iráku a Iránu. Teror narůstá, denně slyšíme o mrtvých. V Iráku se oběti mezi civilním obyvatelstvem odhadují na statisíce; amerických vojáků padly již více než tři tisíce. Problém nebyl vyřešen, ani když za zrazení Saddáma Husajna bylo zaplaceno více než 20 milionů dolarů. Nebude to vyřešeno ani nějakým rozsudkem, ani novou „iráckou strategií”. Mír a pořádek není v dohledu: šíité bojují proti sunnitům a opačně. Z biblického hlediska jsou to předchozí bolesti, až se konečně Zj.9:13-21 a jiné předpovědi naplní. V tomto textu je přikázáno šestému pozounovému andělu: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou vězněni při veliké řece Eufrat, kteří byli připraveni k hodině, a ke dni, a k měsíci, a k roku!” Až budou puštěni, zahyne třetina lidstva. Prorok Izaiáš prorokoval: „Stane se v ten den, že Pán vymlátí klasy od Řeky (Eufrat) až k potoku Egyptskému…” (Iz.27:12).

Jak dalece jsme schopni posoudit, co se tam děje a celosvětovou situaci, tak stejně všichni chápou, že mír je ze země vzat, a by po tom celý svět toužil sebevíc. I prezident USA a ministerský předseda Velké Británie jsou po počáteční euforii nakonec bezradní, a navzdory všem porážkám je ještě řeč o „vítězství nad terorem”.

Jestliže sledujeme, jakým způsobem hlavy států, pochopitelně obzvláště ti z islámského světa, mluví o Izraeli a USA, pak člověku neujde, jak daleko všechno pokročilo. Je to bezvýznamné, když venezuelský prezident Hugo Chávez, ve shromáždění OSN před zástupci 192 států vystoupí za řečnický pult, pokřižuje se a řekne: „Smrdí to tu sírou … včera tu mluvil prezident USA, zosobněný satan.”? Potom následovala řeč iránského prezidenta Mahmúda Ahmadínedžáda, a všichni věděli, kolik hodiny odbíjejí. Svět vzplane: jestli je osm, devět nebo deset atomových velmocí, nehraje žádnou roli. Na každý pád se nyní sjednotí severní a východní velmoci s nepřáteli Izraele přesně tak, jak je to předpověděno v Biblickém proroctví.

Ve všem, co se nyní v celosvětové politické, ekonomické a náboženské oblasti děje, poznáváme, že jsme dorazili na konec času milosti. Sem patří již jen výrok našeho Pána: „ … a náhle přikvačil by vás ten den. Nebo jako osidlo přijde na všecky, kteří přebývají na tváři celé země. Proto bděte, všelikého času modlíce se, abyste byli hodni ujít všem těm věcem, které se budou dít, a postavit se před Synem člověka.” (Luk.21:34-36). „Přijde pak ten den Páně jako zloděj v noci, v kterém nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živly pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, které jsou na ní, vypáleny budou.” (2.Petr.3:10).

Jak je možné, že především zástupci islámu upírají lidu Izraele právo na existenci a zcela veřejně se dožadují zničení Božího lidu? Proč lidu izraelskému nepřiznají, že smí žít ve vlastní zemi, kterou jim Bůh zaslíbil a dal? To je jasná vzpoura proti Všemohoucímu, který řekl: „Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečit budu!” (1.Moj.12:3). Neřekl snad sám Mohamed s ohledem na lid Izraele: „Ó, můj lide, vejděte do svaté země, kterou vám Bůh určil!” (Súra 5:21). Očividně jsou tyto mocnosti, a náboženského nebo politického zaměření, tak plny nenávisti, že riskují i vlastní zničení. Ale na konci bude muset vzít celý svět na vědomí, že Izrael je Boží vyvolený lid. Než bude Boží království na zemi, musí se pro všechny viditelně naplnit, co Bůh zaslíbil. A to se děje:

”Nebo slituje se Pán nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich.” (Iz.14:1).

”Slyšte slovo Páně, ó národové, a zvěstujte na ostrovech dalekých, a rcete: Ten, který rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostříhat ho bude jako pastýř stáda svého.” (Jer.31:10).

”Nebo poberu vás z národů, a shromáždím vás ze všech zemí, a uvedu vás do země vaší.” (Ez.36:24).

”…abych se tam soudil s nimi o lid svůj a dědictví své, Izraele, jejž rozptýlili mezi pohany, a zemi mou rozdělili.” (Joel.3:2).

Jak teprve nedávno vyšlo najevo, chtěl Vatikán rozdělovací plán OSN č. 181 z roku 1947, který počítal s rozdělením Izraele na židovský a arabský stát, použít k tomu, aby Jeruzalém byl podroben pod vládu římskokatolického kostela. Teprve nyní je možno nahlédnout do tajných dokumentů, které 55 let ležely pod zámkem. Vatikán tehdy vyjednával obzvláště s katolickými zeměmi Irskem, Portugalskem, Španělskem a Itálií o katolickém převzetí Jeruzaléma. S ohledem na světovou veřejnost nebyl plán při zakládání státu Izrael v květnu 1948 prosazen. Ale nyní čas pokročil.

V poslední fázi bude Izrael stěžejním bodem rozporů, kamenem pozdvihování pro všechny národy, nebo je psáno: „Nýbrž stane se v ten den, že položím Jeruzalém jako kámen přetěžký všem národům, jejž kdožkoli zvedat budou, velmi se urazí, by se pak shromáždili proti němu všechny národy země.” (Zach.12:3).

Jeruzalém je město, které Bůh od začátku vyvolil. Před třemi tisíci lety byl David pomazán za krále nad Izraelem a dosazen samotným Bohem. Více než sedmdesátkrát je Jeruzalém zmiňován v Bibli ve spojení s Izraelem. Sám Bůh se zjevil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi a Izrael vyvolil za Svůj lid, skrze něj zvěstoval Svůj spásný plán s lidstvem, který nechal sepsat izraelskými proroky. V Jeruzalémě působili proroci, tam vykonával Pán Ježíš službu, tam prožil utrpení a umírání, tam byl vzkříšen a vstoupil na nebe. Tam kázal apoštol Petr první kázání v den založení novozákonní církve pod vedením a inspirací Ducha Svatého. Pravé Slovo, pravé učení vyšlo z Jeruzaléma, jak to Bůh sám určil (Iz.2:2-5; Mich.4:1-3; Sk.2 aj.).

Nyní se Jeruzalém posouvá do centra světové politiky. V oficiálních zprávách se říká: Jeruzalém patří třem náboženstvím. Židovství, křesanství a islámu. To vůbec nesouhlasí: Jeruzalém je hlavní město Izraele. V Koránu není o Jeruzalému ani jednou zmínka. V jižním Libanonu je zřízena bezpečnostní zóna a všechny snahy se budou   ubírat tím směrem, že bude moci být řečeno: „Nyní je pokoj a bezpečnost…” (1.Tes.5). Z nejnovějších zpráv lze vyrozumět, že Vatikán nyní vykonává nátlak na Organizaci spojených národů, „aby se uvedly do pohybu konkrétní mírové plány pro Blízký Východ”. Co zbývá, je „otázka Jeruzaléma”. Proč se nejedná o nějaké jiné hlavní město světa? Proč o Jeruzalém? Protože Bůh vyvolil Jeruzalém a horu Sión pro Své panování na zemi (Iz.24:23). Podle Dan.9:27 bude jako poslední uzavřena sedmiletá smlouva o Jeruzalému. Brzy nato skončí toto období a vlády se ujme Král. 

Byl to od papeže Benedikta XVI. chytrý šachový tah, že se v tom, co chtěl říci o Mohamedovi, schoval za výrok ze 14. století. Tak té druhé straně mohlo být vyčteno, čeho se v minulosti dopustila, že např. muslimští Turci v 1. světové válce doslova vyhladili jeden a půl milionu křesanských Arménů. Muslimští zástupci zase připomněli křížová tažení a španělskou inkvizici, kdy také mnozí muslimové byli zavražděni. Potom papež zdůraznil, že jeho sporné výroky byly špatně pochopeny, dal najevo svůj respekt před velkými světovými náboženstvími a obzvláště před islámem a znovu vyzval k dialogu mezi náboženstvími. Jeho předchůdce již vykonal dobrou přípravnou práci, když 14. května 1999 při příležitosti návštěvy patriarchů a imámů z Bagdádu ve Vatikánu políbil Korán. Co se Vatikánu nemohlo podařit na náboženské úrovni, toho dosáhl na politické platformě.

Ačkoliv všichni mluví o Bohu, každý míní něco úplně jiného, dokonce jiného boha, a pomíjejí toho Jediného a Věčného. Tvrdí se, že židé, křesané a muslimové údajně věří ve stejného Boha. To přece vůbec nesouhlasí! Pravda je, že ten Jeden Věčný Svému izraelskému lidu skrze proroka Mojžíše, s kterým mluvil tváří v tvář, vydal vyznání víry: „Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš, Pán jeden jest!” (5.Moj.6:4-9). Tak to náš Pán potvrdil rovněž v Novém zákoně (Mar.12:28-33). Boha ve třech osobách Bible nezná a boha, který se nazývá Alláh, také ne.

Tentýž pravý, jediný Bůh nás v Ježíši Kristu, Svém jednorozeném Synu, který se narodil v Betlémě, trpěl za Piláta Pontského a zemřel na kříži Golgaty, sám se Sebou smířil (2.Kor.5:14-21). Bůh se lidstvu zjevil jenom v Ježíši Kristu, jenom v Něm k nám Bůh přišel, a jenom skrze Něj přijdeme k Bohu. V Něm jediném máme spasení a odpuštění hříchů. Krví Beránka Božího, v kterém byl Boží život, jsme omilostněni a jedině v Něm jsme obdrželi věčný život.

Pravé svědectví zní: „Toto je pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož poslal, Ježíše Krista.” (Jan.17:3). „ … život věčný dal nám Bůh, a ten život v Synu jeho jest. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, života nemá” (1.Jan.5:11-12).

Ve 114 súrách Koránu není nic o odpuštění, o spasení a smíření s Bohem, o přemožení smrti, věčném životě. Co je platné slibovat, že budeme v ráji, když neznají a nevzývají toho, který lotrovi na kříži řekl: „Vpravdě pravím tobě, ještě dnes budeš se mnou v ráji.” (Luk.23:34). Lidské sliby nemají žádnou božskou záruku. Jen to, co Spasitel zaslíbil spaseným, to jim také z milosti dal; jen kdo obdržel věčný život skrze víru v Ježíše Krista, může a bude věčně žít.

V očích Božích jsou náboženství vlastní překážkou mezi Bohem a lidstvem. Každé náboženství má svého zakladatele a je vymyšlené a zavedené lidmi. Ale platí: Jenom cesta Boží k nám je naše cesta k Bohu.