Oběžný dopis z prosince 2005 vzbudil dosud nevídaný ohlas. Bratři a sestry v celém světě se dozvěděli, co to znamená: „Poznejte, že Pán Své svaté výborně vede.“ Pro mnohé bylo nové, že věrný Pán dával Svým hlasem pronikajícím morkem a kostí stále znovu přímé odkazy. Je skutečností, že jsme skrze apoštolsko-prorockou službu bratra Branhama byli seznámeni se zaslíbeným slovem pro tento čas a tím jsme obdrželi napojení na nejdůležitější část celých spásných dějin. Proč by se Spasitel neměl starat o spasené? Cožpak již neputuje uprostřed sedmi zlatých svícnů? Nejsou už na Zemi vyvolení, kteří slyší, co Duch říká církvím? Co Pán kromě Církve prvorozených (Žid. 12:22-24), za kterou dal Svou krev a život (1. Petr. 1:13-22), má ještě jiného na Zemi? Nebeský Ženich přece nyní vyvolává na Zemi Svoji Nevěstu, kterou brzy odvede domů.

Cožpak všechna náboženství a kultury nejdou tak či onak širokou cestou do zatracení? Zdali neleží celý svět ve zlém, jak psal apoštol Jan (1. Jan.5:19)? Zdali se také dnes nevztahuje na Ježíše Krista to psané slovo: „Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé zavrhli, ale On se stal Kamenem Úhelným…?“ Ve kterém kostele se ještě s ohledem na Ježíše Krista káže: „…a v nikom jiném není spásy; nebo není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, v kterém bychom mohli být zachráněni.“  (Sk. 4:11-12)?

Ve všech časech slyšeli Boží služebníci hlas Pána. Dostávalo se jim zjevení a odkazů a zvěstovali pravé Slovo. K Ezechielovi Pán mluvil asi padesátkrát. Já mohu každého zavést na to přesné místo a říci jako Pavel: „Tady se to stalo…“ (Sk. 22:6) A jako on mohu i já svědčit, že jsem slyšel hlas Všemohoucího ve svém mateřském jazyce (Sk. 26:14). Je pozoruhodné, že Pán vždy každé slovo jasně a důrazně vyslovil. Ale také rozumím všem, kterým dělá potíže tomu věřit, protože je opravdu v oběhu tolik výmyslů. Jestliže například nějaký kazatel říká: „Věřím, že Pán mluvil také ke mně…“, pak již ta výpověď vyzrazuje, že je to jen domněnka, přání a ve skutečnosti se to vůbec nestalo.

Jako ve všech oblastech, také zde existují dobře míněné napodobeniny a podvody. Přišla za mnou jedna sestra poté, co se dozvěděla, že Pán se mnou mluvil slyšitelným hlasem, a řekla: „Bratře Franku, věřím tomu, neboť Pán mluvil také ke mně velice silným hlasem.“ Ptal jsem se: „Přicházel ten hlas shora? Byl to mužský hlas?“

„Ne“, odpověděla, „ten hlas byl přímo přede mnou.“ Když jsem ji žádal, aby mi přesně popsala, jak se to tedy stalo, řekla: „Já jsem hlasitě prorokovala. To přece byl hlas Pána! Vždyť je to TAK PRAVÍ PÁN, když se prorokuje.“ Musel jsem té sestře říci, že proroctví se děje skrze hlas dotyčné osoby – při čemž musí být posouzen pramen té inspirace – a nedá se srovnat se slyšitelným hlasem Pána.

V duchovní oblasti existují podvody s důsledky, které není možné nikdy napravit. Jeden tragický příklad: V lednu 2006 přišel za mnou jeden bratr, poté, co si přečetl Oběžný dopis, a řekl: „Včera to bylo deset let, v lednu 1996, když hlas Boží měl hlasitě a zřetelně říci: ,Protože jsi se tehdy od něho neoddělila, tak tě nyní od něho oddělím a ty budeš žít.‘“ Tak vyzvala jedna matka svoji dceru k neprodlenému rozvodu s jejím manželem, aby byla uzdravena od rakoviny. Kde Bůh kdy stanovil takovouto podmínku k uzdravení? Vždyť Písmo učí, že jsme uzdraveni v Jeho ranách (Iz. 53 aj.)!

Právník podnikl kroky k rozvodu, ale její muž se k rozvodovému stání v listopadu 1997 nedostavil, a žena v prosinci zemřela bez usmíření. Od té doby se opakuje výčitka: „Její smrtí je vinen její muž, protože nepřistoupil na rozvod, který požadoval ten tzv. „hlas“. Nic lepšího ďábla nemůže napadnout. Rozvod je satanovo zničující dílo, na celou rodinu uvede nevyslovitelný žal a nikdy nemůže přispět k uzdravení! Na základě Mal.2:16 jde o násilný čin, který se pak ještě přikrývá nábožným pláštěm! Pouze ve Starém Zákoně Bůh jen v nouzové situaci dopustil muži dát své ženě lístek na rozloučení, ale nikdy nedovolil ženě, aby dala lístek na rozloučení svému muži. Je nutné doporučit, aby si všichni, kteří respektují službu bratra Branhama, konečně přečetli, co mu bylo k tématu „manželství“ Bohem zjeveno, a v souladu s Písmem to sami uvedli ve skutek.

Satan, ten svůdce, popletl hlavu první ženě v zahradě Eden a tím začal Slovo Boží zpochybňovat. Existuje falešná inspirace, kdy se všechno přizpůsobuje dané situaci (Jer. 23; Ez. 13 aj.). Takoví lidé mohou být smrtelně upřímní a svým způsobem to mohou myslet dobře, ale jakmile následují svou ‚vlastní vůli‘, podřídí se vlivu toho, který kdysi stál Bohu nejblíže. Pomazaný cherub, syn jitřních červánků, si řekl: „Já se chci pozdvihnout… Já chci… Já chci…“ (Iz. 14:12-14). Vlastní vyvyšování, touha panovat, zřídit si vlastní trůn a tak se vyrovnat Bohu, to ho přivedlo k pádu. Po pádu do hříchu v nebi následoval pád do hříchu na Zemi. Satan, kdysi pomazaný cherub, Evu svou lstivostí a pomazanou řečí o tom, co Bůh řekl, přivedl jako had k svévoli. Neposlušnost, která z toho vyplynula, je až dodnes jako hřích čarodějnictví a svéhlavost jako modloslužba (1. Sam.15:22-23). Mezi věřícími se nemůže vyskytnout větší podvod, než přijímání Slova, které je překroucené podle vlastního úsudku

Církev zůstává jevištěm, kde se odehrává duchovní boj. To pravé a nepravé leží těsně vedle sebe. Obzvláště nám to připomíná rok 1979. Ještě jeden markantní případ bychom měli uvést: Během společné modlitby tehdy jedna sestra vyzvala skrze proroctví jmenovitě jinou sestru, aby šla dopředu a nechala za sebe modlit, aby byla osvobozena. Místo té jmenované sestry přišel její manžel a vysvětlil, že jeho žena nemůže přijít, protože odcestovala. Nebyl tohle vhodný okamžik pro tu prorokyni, aby šla sama dopředu a nechala za sebe modlit, aby byla osvobozena od toho ducha, který ji podvedl?

Pro lidi, kteří se podvolují svému vlastnímu duchu a pro ty, kteří se tím nechají oklamat, což se, žel, dělo vždycky, je obzvláště těžké věřit tomu pravému. Pýcha na to, že jednou prožili pravé pomazání a obdrželi duchovní dary, jim nedovolí přiznat nějakou vinu. K pokání jsou vyzýváni vždy jen ti druzí. Na zkušení sebe sama tito lidé vůbec nepomyslí, protože v duchovní oblasti si nárokují neomylnost. Písmo ale jasně učí: „Zkuste všechno!“ Dokonce proroci mají být celým shromážděním posuzováni (1. Kor. 14:29). Takové osoby se ale nenechají posoudit církví – neboť to prý přece nesouhlasí s církví - , oni církev opouštějí a pohrdnou jí, potom co způsobili zkázu. Ale jedno je zjevné: Co přichází od nepřítele, přináší s sebou vždy rozkol a nepřátelství, a jestliže Bůh nedaruje milost, přetrvá až do konce života. Při těch opravdově spasených je zjevenou skutečností, že Ježíš Kristus nepřátelství nejen na Golgatě, nýbrž také v nich navždy zrušil a udělal z nich tvůrce pokoje (Ef. 2:11-22).

To zlé je, že lidé se dostávají pod přímou kletbu satana a sice v obou případech: falešným proroctvím i falešným učením, neboť obojí je inspirace. Lež svazuje, jedině Pravda osvobozuje. Tito lidé mohou být osvobození jen tehdy, když blud uznají a nechají za sebe ve jménu Ježíše Krista modlit podle slova: „Co na zemi rozvážete, bude rozvázáno v nebi…“ (Mat. 18) Náš Pán mluví také o falešných Kristech – falešných pomazaných, pro které je snadné, zavést všechny bez výjimky, až na ty vyvolené, do bludu. Naléhavé varování našeho Pána pro tento čas zní: „Hleďte, aby vás nikdo nesvedl!“ (Mat. 24:4), neboť i to vidíme na vlastní oči. Pomazání a dary Ducha charismatických osob udělají na lidi dojem a skrze pomazaná slova jsou svedeni. Bez pomazání mezi věřícími není náboženský podvod dost dobře možný. Po křišťálově jasném zvěstování Slova máme také právo na křišťálově jasné působení Ducha svatého.

Oběžný dopis z prosince 2005 vzbudil dosud nevídaný ohlas. Bratři a sestry v celém světě se dozvěděli, co to znamená: „Poznejte, že Pán Své svaté výborně vede.“ Pro mnohé bylo nové, že věrný Pán dával Svým hlasem pronikajícím morkem a kostí stále znovu přímé odkazy. Je skutečností, že jsme skrze apoštolsko-prorockou službu bratra Branhama byli seznámeni se zaslíbeným slovem pro tento čas a tím jsme obdrželi napojení na nejdůležitější část celých spásných dějin. Proč by se Spasitel neměl starat o spasené? Cožpak již neputuje uprostřed sedmi zlatých svícnů? Nejsou už na Zemi vyvolení, kteří slyší, co Duch říká církvím? Co Pán kromě Církve prvorozených (Žid. 12:22-24), za kterou dal Svou krev a život (1. Petr. 1:13-22), má ještě jiného na Zemi? Nebeský Ženich přece nyní vyvolává na Zemi Svoji Nevěstu, kterou brzy odvede domů.

Cožpak všechna náboženství a kultury nejdou tak či onak širokou cestou do zatracení? Zdali neleží celý svět ve zlém, jak psal apoštol Jan (1. Jan.5:19)? Zdali se také dnes nevztahuje na Ježíše Krista to psané slovo: „Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé zavrhli, ale On se stal Kamenem Úhelným…?“ Ve kterém kostele se ještě s ohledem na Ježíše Krista káže: „…a v nikom jiném není spásy; nebo není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, v kterém bychom mohli být zachráněni.“  (Sk. 4:11-12)?

Ve všech časech slyšeli Boží služebníci hlas Pána. Dostávalo se jim zjevení a odkazů a zvěstovali pravé Slovo. K Ezechielovi Pán mluvil asi padesátkrát. Já mohu každého zavést na to přesné místo a říci jako Pavel: „Tady se to stalo…“ (Sk. 22:6) A jako on mohu i já svědčit, že jsem slyšel hlas Všemohoucího ve svém mateřském jazyce (Sk. 26:14). Je pozoruhodné, že Pán vždy každé slovo jasně a důrazně vyslovil. Ale také rozumím všem, kterým dělá potíže tomu věřit, protože je opravdu v oběhu tolik výmyslů. Jestliže například nějaký kazatel říká: „Věřím, že Pán mluvil také ke mně…“, pak již ta výpověď vyzrazuje, že je to jen domněnka, přání a ve skutečnosti se to vůbec nestalo. 

 Jako ve všech oblastech, také zde existují dobře míněné napodobeniny a podvody. Přišla za mnou jedna sestra poté, co se dozvěděla, že Pán se mnou mluvil slyšitelným hlasem, a řekla: „Bratře Franku, věřím tomu, neboť Pán mluvil také ke mně velice silným hlasem.“ Ptal jsem se: „Přicházel ten hlas shora? Byl to mužský hlas?“

„Ne“, odpověděla, „ten hlas byl přímo přede mnou.“ Když jsem ji žádal, aby mi přesně popsala, jak se to tedy stalo, řekla: „Já jsem hlasitě prorokovala. To přece byl hlas Pána! Vždyť je to TAK PRAVÍ PÁN, když se prorokuje.“ Musel jsem té sestře říci, že proroctví se děje skrze hlas dotyčné osoby – při čemž musí být posouzen pramen té inspirace – a nedá se srovnat se slyšitelným hlasem Pána.

V duchovní oblasti existují podvody s důsledky, které není možné nikdy napravit. Jeden tragický příklad: V lednu 2006 přišel za mnou jeden bratr, poté, co si přečetl Oběžný dopis, a řekl: „Včera to bylo deset let, v lednu 1996, když hlas Boží měl hlasitě a zřetelně říci: ,Protože jsi se tehdy od něho neoddělila, tak tě nyní od něho oddělím a ty budeš žít.‘“ Tak vyzvala jedna matka svoji dceru k neprodlenému rozvodu s jejím manželem, aby byla uzdravena od rakoviny. Kde Bůh kdy stanovil takovouto podmínku k uzdravení? Vždyť Písmo učí, že jsme uzdraveni v Jeho ranách (Iz. 53 aj.)!

Právník podnikl kroky k rozvodu, ale její muž se k rozvodovému stání v listopadu 1997 nedostavil, a žena v prosinci zemřela bez usmíření. Od té doby se opakuje výčitka: „Její smrtí je vinen její muž, protože nepřistoupil na rozvod, který požadoval ten tzv. „hlas“. Nic lepšího ďábla nemůže napadnout. Rozvod je satanovo zničující dílo, na celou rodinu uvede nevyslovitelný žal a nikdy nemůže přispět k uzdravení! Na základě Mal.2:16 jde o násilný čin, který se pak ještě přikrývá nábožným pláštěm! Pouze ve Starém Zákoně Bůh jen v nouzové situaci dopustil muži dát své ženě lístek na rozloučení, ale nikdy nedovolil ženě, aby dala lístek na rozloučení svému muži. Je nutné doporučit, aby si všichni, kteří respektují službu bratra Branhama, konečně přečetli, co mu bylo k tématu „manželství“ Bohem zjeveno, a v souladu s Písmem to sami uvedli ve skutek.

Satan, ten svůdce, popletl hlavu první ženě v zahradě Eden a tím začal Slovo Boží zpochybňovat. Existuje falešná inspirace, kdy se všechno přizpůsobuje dané situaci (Jer. 23; Ez. 13 aj.). Takoví lidé mohou být smrtelně upřímní a svým způsobem to mohou myslet dobře, ale jakmile následují svou ‚vlastní vůli‘, podřídí se vlivu toho, který kdysi stál Bohu nejblíže. Pomazaný cherub, syn jitřních červánků, si řekl: „Já se chci pozdvihnout… Já chci… Já chci…“ (Iz. 14:12-14). Vlastní vyvyšování, touha panovat, zřídit si vlastní trůn a tak se vyrovnat Bohu, to ho přivedlo k pádu. Po pádu do hříchu v nebi následoval pád do hříchu na Zemi. Satan, kdysi pomazaný cherub, Evu svou lstivostí a pomazanou řečí o tom, co Bůh řekl, přivedl jako had k svévoli. Neposlušnost, která z toho vyplynula, je až dodnes jako hřích čarodějnictví a svéhlavost jako modloslužba (1. Sam.15:22-23). Mezi věřícími se nemůže vyskytnout větší podvod, než přijímání Slova, které je překroucené podle vlastního úsudku

Církev zůstává jevištěm, kde se odehrává duchovní boj. To pravé a nepravé leží těsně vedle sebe. Obzvláště nám to připomíná rok 1979. Ještě jeden markantní případ bychom měli uvést: Během společné modlitby tehdy jedna sestra vyzvala skrze proroctví jmenovitě jinou sestru, aby šla dopředu a nechala za sebe modlit, aby byla osvobozena. Místo té jmenované sestry přišel její manžel a vysvětlil, že jeho žena nemůže přijít, protože odcestovala. Nebyl tohle vhodný okamžik pro tu prorokyni, aby šla sama dopředu a nechala za sebe modlit, aby byla osvobozena od toho ducha, který ji podvedl?

Pro lidi, kteří se podvolují svému vlastnímu duchu a pro ty, kteří se tím nechají oklamat, což se, žel, dělo vždycky, je obzvláště těžké věřit tomu pravému. Pýcha na to, že jednou prožili pravé pomazání a obdrželi duchovní dary, jim nedovolí přiznat nějakou vinu. K pokání jsou vyzýváni vždy jen ti druzí. Na zkušení sebe sama tito lidé vůbec nepomyslí, protože v duchovní oblasti si nárokují neomylnost. Písmo ale jasně učí: „Zkuste všechno!“ Dokonce proroci mají být celým shromážděním posuzováni (1. Kor. 14:29). Takové osoby se ale nenechají posoudit církví – neboť to prý přece nesouhlasí s církví - , oni církev opouštějí a pohrdnou jí, potom co způsobili zkázu. Ale jedno je zjevné: Co přichází od nepřítele, přináší s sebou vždy rozkol a nepřátelství, a jestliže Bůh nedaruje milost, přetrvá až do konce života. Při těch opravdově spasených je zjevenou skutečností, že Ježíš Kristus nepřátelství nejen na Golgatě, nýbrž také v nich navždy zrušil a udělal z nich tvůrce pokoje (Ef. 2:11-22). 

To zlé je, že lidé se dostávají pod přímou kletbu satana a sice v obou případech: falešným proroctvím i falešným učením, neboť obojí je inspirace. Lež svazuje, jedině Pravda osvobozuje. Tito lidé mohou být osvobození jen tehdy, když blud uznají a nechají za sebe ve jménu Ježíše Krista modlit podle slova: „Co na zemi rozvážete, bude rozvázáno v nebi…“ (Mat. 18) Náš Pán mluví také o falešných Kristech – falešných pomazaných, pro které je snadné, zavést všechny bez výjimky, až na ty vyvolené, do bludu. Naléhavé varování našeho Pána pro tento čas zní: „Hleďte, aby vás nikdo nesvedl!“ (Mat. 24:4), neboť i to vidíme na vlastní oči. Pomazání a dary Ducha charismatických osob udělají na lidi dojem a skrze pomazaná slova jsou svedeni. Bez pomazání mezi věřícími není náboženský podvod dost dobře možný. Po křišťálově jasném zvěstování Slova máme také právo na křišťálově jasné působení Ducha svatého.