1. Když v temnotách hřícha mne děsil jen soud,
bez světla svých nemoha zbavit se pout.
Tu volal jsem k Pánu, můj uslyšel hlas,
a vyvedl na zlatý mne denní jas.

Ref. Tys mne od záhuby zachránil, mou nohu na skálu postavil,
bych moc Tvé spásy vždy velebil, buď sláva Ti, haleluja.

3. On na skálu spasení vyvedl mne,
kde dlíti smím bezpečně každého dne,
tam nejlepší před hříchem je vždycky skrýš,
než uvede nevěstu ve svoji říš.

4. On píseň mi dal, ó jak rozkošná je,
rád zpívám ji stále a neznavuje.
Svůj život i mysl, vše Jemu jsem dal,
vždyť On jest můj na věky přeslavný Král.

5. Tu píseň pět musím, jí naplněn jsem,
nechť slyší to nebesa, veškerá zem.
Kdo v hříších ať k němu jde, soucit On má,
můj Spasitel všech bídných ztišit též zná.

6. Já ztracen byl kdys, teď však blaženým jsem,
Onť roucho i prsten dal na důkaz ten.
Ó jásám a těším se ze srdce rád,
že Otcem svým nebeským Jej mohu zvát.