Marnotratný syn
Jednoho rána vyjel sem na koni krásném do kraje, a v ruce měšec potěžkal, kam otec zlato nasypal a jel sem do daleka, a šťastný život mně čekal v neznáme cizině.
||: Navzdory všem. :|| Jak bych se vrátil rád, do rodného domova, jak bych se vrátil rád, otec všeho hojnost má.
A konečně jsem našel cíl v rozkoší plné ulici, tři měsíce jsem užíval o čem sem ani nesníval. A děvče jsem měl krásné, všem chlapcům líbila se, odešla ode mne.
A při zábavě s přáteli, se groše rozkutálely, pak do krajiny přišel hlad, já před ním začal utíkat. Však našel mé dveře, bez přátel bez haléře, jsem z města odešel.
Teď několik už týdnů jsem, špinavých vepřů pasákem a už se ani nestydím, ty boby vepřům závidím. Ach pláči nad svou nouzí a po domově toužím, jak přijmeš syna zpět, ||: ó otče můj. :||