Mistře hleď, bouře jak zuří
Mistře, hleď, bouře jak zuří, jak vlny jdou výš a výš. Mrak děsný se nad hlavou valí a ni žádná vůkol skrýš. Nedbáš, že hyneme, Pane? Pomoz nám! Smiluj se! Dříve, nežli proud vody té zduté v hrob tmavý nás uvrhne!
I moře Tě poslouchá, když jen díš: „Umlkniž, umlkniž!“ Moře ať zuří neb větrové, ať posedlí lidé neb ďáblové, nic nezničí loďku v níž tiše spí Pán nebes a země, Pán přírody. Aj, vše Tě poslouchá, když jen díš: „Umlkniž, umlkniž!“ Aj, vše Tě poslouchá, když jen díš: „Ó, umlkniž!“
Mistře, hleď, v soužení mnohém a v zármutku duch můj kles'. Žal srdce mé ubohé svírá, ó, pomoz a spas mne dnes! Hříchy mé jako to moře zničit chtí duši mou A já hynu, já hynu, můj Jezu, ó, vezmi mne v péči svou!
Mistře, již utichla bouře, již vyčerpán hukot, vír. Třpyt slunka se zrcadlí v moři a v duši mé vládne mír. Zůstaň, ó, drahý můj Jezu, nenech mne plouti sám. A když v přístav mne přivodíš jistý, tam vroucí Ti díky vzdám.