Do boje táhne Boží Syn

Do boje táhne Boží Syn, Svou korunu by vzal, kdo zmatků světa ze hlubin, za Ním v pochod dal. Kdo hotov s Ním pít útrap číš a světa vnad se vzdát, kdo v pokoře svůj nésti kříž, za Ním se v pochod dát?

Aj, první mučen zraky stih tu slávu na nebi, když mysl k svému Mistru zdvih, pln jasu veleby. Za své se modlí katany, by hřích ten Pán z nich sňal, až zesnul ubit balvany. Kdo za ním v běh se dal?

Maličké stádce, zvolených na než Duch Svatý vlit, neměvše v lásce duší svých, se dali ohněm křtít. Šli směle dát se trhat lvům, i pod meč na křiž mřít, pro posměch, odiv zástupům. Kdo za nimi chce jít?

Houf za houfem, kmet, junák jdou i dívek stařen dav pod mučednickou korunou, tam nesčíslných hlav. Jdou k trůnu v skvoucím závoji, pět novou píseň chval, kdo k nim se ještě připojí, by korunu vzal?