Setí a žeň
Rozsívej símě pravdy Boží, rozsívej to, co k životu slouží, sej u víře času každého, blaze, kdo sel, co jest dobrého.
||: Ó, jaké to budou žně, :|| rozséváš-li tělu a neb duši, símě pravdy a neb co nesluší, nekvetou ti zde z tvé práce žně, co rozséváš zde, obdržíš jistě věčně.
Ač některé na skálu padne, vyhoří, jiné zas zmizí snadně, nechť ten svět vzdoruje v klamu svém, přec některé najde dobrou zem.
V rozsívání svém buď vždy věrný, rozsívej, ač je ten čas odporný, sej vzdor závisti satanově,sej stále vždy v síle nové.
Rozsívej s pláčem zde símě své, rozsívej, ač slábne též srdce tvé, sej vždy v naději, blíží se den, v kterémžto odplatí Ježíš všem.
Běda těm, jež sejou nepravost, jich žně budou věčná hrozná temnost, co kdo rozsíval, bude žíti, z toho život neb smrt má míti.