Jak se v „Třetí říši“ zpívalo: „Neboť dnes nám patří Německo a zítra celý svět“, tak nyní, ve „čtvrté říši“, by se mohlo zpívat: „Neboť dnes nám patří Evropa a zítra celý svět“. Prorok Daniel viděl po sobě následující světové říše ve vidění. V souhrnném přehledu mu byla ukázána obzvláště politicko-historická část. Začalo to Babylonskou říší (v letech 606–536 př. Kr.), následovala Médo-perská říše (až do r. 330 př. Kr.) po ní Řecká (až do r. 30 př. Kr.), a nakonec (jak jinak?), Římská světová říše. V kapitole 2:31–44 prorok popisuje zejména poslední světovou říši: „Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jako železo drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, které potírá všecko, i ono potře a potříská všecko.“ (v. 40)

Ta říše se vyznačuje železnou pevností západních průmyslových zemí a drobivostí hlíny nemocného hospodářství východoevropských států. Je to symbolicky popsáno v podobě sochy od hlavy přes prsa a paže, přes boky a stehna až k chodidlům s deseti prsty. To spojení vydrží jen po určitý čas, protože železo a hlína se nemohou smísit, ale drží při sobě jako osudná síla konečného času. Avšak na konci Bůh nebes všechny říše, které se spojily v poslední světové říši, zničí a nastolí vlastní věčné království. Kámen, který známe jako Úhelný, je také Závěrečný Kámen, a ten se bez přičinění lidské ruky uvolní a poslední světovou říši zničí (Dan. 2:34–35).

V 7. kapitole se ten prorok čtvrté světové říši ještě více přibližuje a píše: „Potom viděl jsem u viděních nočních, a aj, šelma čtvrtá strašlivá a hrozná a velmi silná, mající zuby železné veliké, která zžírala a potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala; a ta rozdílná byla ode všech šelem, které byly před ní, a měla rohů deset. …tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmě čtvrté, která rozdílná byla ode všech jiných, hrozná velmi; zubové její železní, a pazoury její ocelivé, která zžírala, potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala. …Řekl takto: Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi, které rozdílné bude ode všech království, a zžíře všecku zemi, a zmlátí ji a potře ji. Rohů pak deset znamená, že z království toho deset králů povstane…“ (verše 7, 19, 23–24)

Kdo zná biblické proroctví, ví, že hlavy odkazují na vedení a vládu, a rohy na vojenskou a duchovní útočnost. V západním svazku máme G7, jsou to ty nejvýznamnější průmyslové státy světa. Rusko je trpěno jako osmý člen bez práva zasahovat do rozhovorů. Ve Zjevení 13:1–10 rovněž máme popis poslední světové říše. Drak sám této poslední šelmě propůjčí svou sílu, trůn a velikou moc (v. 2).

Tak jako si zvolil Bůh jedno město na Zemi, odkud bude vládnout, totiž Jeruzalém, tak si satan zvolil Řím za své hlavní město světa. V biblickém proroctví je ta konstelace politické a náboženské velmoci jasně popsána ve Zjevení 17 a 18. Obraz smilnice na šelmě je jasný: Duchovně-náboženská moc řídí (němčina má sloveso: reiten = jet na zvířeti, sedět mu na hřbetě) politicko-hospodářskou moc, svírá tedy opratě ve svých rukou. To všecko je „veliký Babylon“, a těch sedm hlav je zároveň sedm vedoucích králů, ale odkazují rovněž na sedm hor, tam, kde ta náboženská a zároveň politická velmoc má sídlo. Ta osmá je zástupce, totiž ten, který zastupuje celý náboženský svět a patří politicky k těm sedmi. Deset rohů se připojí „nuceným způsobem“, a svou moc dají k dispozici na tak dlouho, dokud se nevyplní slova Boží (v. 12–18).

V současnosti je to přesně deset svolných států bývalého východního bloku, které nebyly v západním svazku, ale 1. května 2004 mají být plně začleněny. První společný summit NATO historického významu se již uskutečnil 22. a 23. listopadu tohoto roku v Praze. I Rusko má přistoupit k evropské unii, to požadují politici v Bruselu, a také další státy. Americký prezident George W. Bush se bezprostředně po summitu NATO v Praze sešel v Petrohradu s šéfem Kremlu Vladimírem Putinem. Biblické proroctví se nám plní před očima. Vidíme to a prožíváme! I pokud se týká politického vývoje, jsme zcela blízko konci. Teprve až na konci se ukáže, co je těch deset rohů, které nenasadí do útoku jen pozemní vojsko, ale jsou též schopny svrhnout na tu velikou smilnici Babylon oheň (Zjevení 17:16–18). Rozhodující chvíle nastane, až bude do EU přijat Izrael, jak to Netanjahu, který byl nedávno povolán do Šaronova kabinetu jako ministr zahraničí, navrhl na své první tiskové konferenci v listopadu 2002. To bude podle Daniele smlouva na sedm let, jako smlouva uzavřená v Oslo. Podle Dan. 9:27 bude ta sedmiletá smlouva po třech letech zrušena. 

Od 1. ledna 2002 je zavedena jednotná evropská měna. 380 milionů lidí na starém kontinentě platí stejnou měnou. Čtvrtá velmoc je zde a železnou mocí ovládá skrze usnesení OSN celý svět, kdekoli je zapotřebí. Po sjednocení Evropy USA ještě zůstávají vůdčí velmocí pod heslem „boj proti terorismu“. Evropská unie je sjednocena v náboženství, politice a ekonomice jako „světová velmoc“, a ke konci se ujme řízení světové politiky.

Pozoruhodná je také koncentrace moci ve státu Vatikán, který svou státní svébytnost vyjádřil zvláštním vydáním Euromincí s papežovým portrétem v celkovém nákladu 65.000, jejichž vydání prosadil i přes odpor evropské centrální banky. Těch osm mincí nebylo dáno do volného oběhu. Sběratelé již nyní platí více než 500 Euro za jedinou sadu, která má nominální hodnotu pouhých 3,88 Euro. Tak cenná je mince s papežem, který roku 1989 svrhl světový komunismus, a Evropu sjednotil pod „křesťansko-katolickou“ vládou! Všichni zasvěcení vědí, že to politika Vatikánu sehrála hlavní roli jak v německém a evropském sjednocení, tak i v globalizaci a ve sjednocování společenství národů, až k uskutečnění nového světového pořádku. USA, které již od svého vzniku usilovaly zřídit nový světový pořádek, jak to mají na jednodolarové bankovce vytištěno v latinské řeči – NOVUS ORDO SECLORUM –, budou na konci v úloze světové velmoci vystřídány a budou se muset spokojit s druhým místem, aby mohl vzniknout „nový světový pořádek“.

Ta strašná událost z 11. září 2001 v USA, kdy islámští teroristé prořízli hrdlo pilotovi, a s plně obsazeným letadlem namířili do těch dvou věží budovy světového obchodního centra v New Yorku, vydala jasný signál. Americký prezident si přeje, aby v boji proti terorismu všichni nastoupili na „jeho loď“. Přitom dochází ke zvláštní situaci, připojit se částečně dobrovolně, částečně pod politickým nátlakem, eventuálně pod nátlakem hrozící „ropné krize“. Protože je čas konce, musíme i v tomto případě hledat radu v proroctví pro konečný čas, protože tam je průběh těch událostí a dějin již dopředu sepsán. Pokud se týče Iráku, jedná se o Eufrat, který pramení v Turecku a protéká celým Irákem, kolem Bagdádu, Mezopotámií, kolem Ur v Kaldeji a Basry, a vlévá se do Perského zálivu. Tam, kde byl ráj, kde se nacházela kolébka lidstva, kde žil Abraham, tam jsou spoutáni čtyři andělé soudu, kteří čekají na to, až budou puštěni, aby usmrtili třetinu lidí. „…řkoucí šestému andělu, který měl troubu: Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou u vězení při veliké řece Eufrat. I rozvázáni jsou ti čtyři andělé, kteří byli připraveni k hodině, a ke dni, a k měsíci, a k roku, aby zmordovali třetí díl lidí.“ (Zjevení 9:14–15) Tam v ráji si ty první lidi podmanil satan pod svůj vliv, tam pod přímou vládou satana začala tragédie lidstva. Na konci pak kníže tohoto světa v té oblasti sjednotí všechny severní a východní říše, aby mohl zasadit úder proti Izraeli a svět vzplane, obzvláště USA, které stojí při Izraeli.

Hlavním bodem světové politiky je Izrael. Jedná se o Jeruzalém, chrámovou horu, na které Abraham obětoval Izáka (1. Moj. 22), o území, které koupil David od Ornana Jebuzejského za 600 šekelů zlata (1. Par. 21:25), o horu Moria, na které pak Šalomoun vybudoval chrám (2. Par. 3:1).

Kdo dostává poštu z Iráku, vidí na poštovní známce iráckého prezidenta s puškou v ruce před skalním chrámem na chrámovém nádvoří v Jeruzalémě. Nehledě k tomu, co USA a OSN nebo EU podnikají: chrámová hora a Izrael budou až do konce jablkem sváru. Ani dobře míněné modlitby biblicky věřících nic nezmění na stanoveném plánu konce. Až úplně na závěr, a sice v novém začátku, se splní: „Ale stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Páně na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky…“ (Mich. 1:4) Jestliže však příprava na největší tragédii, k níž dojde po vytržení, již probíhá, jak blízko potom musí být vzetí Církve-Nevěsty! Proto je naše příprava příkazem této hodiny, a mělo by být naším přáním a modlitbou, obdržet sílu, abychom mohli uniknout všemu, co přijde na okršlek Země.

Při pozorování toho, co se nyní v Evropě, v Izraeli a v celém světě děje, můžeme stále znovu s ohledem na naplnění biblického proroctví volat: „Dnes se toto písmo naplnilo před vašima očima.“ Mezi biblicky věřícími, kteří opravdu poznali čas a hodinu, je křik „Maranatha, přijď brzy!“ stále hlasitější.

Od roku 1948, kdy byl založen stát Izrael, neuplyne den, aby Izrael nebyl zmiňován ve zpravodajských relacích. Předtím strašný holocaust zhasil šest milionů životů, z toho jeden a půl milionu dětí. Že takové vyvražďování národa nesmí bez ohlasu zmizet v propadlišti dějin, je jasné. Tímto tématem se zabývalo více než padesát tisíc publikací v celém světě. Někteří autoři se dokonce odvážili římskokatolický kostel a obzvláště toho „válečného papeže“ Pia XII. činit odpovědným. Rolf Hochhuth, Dr. Karlheinz Deschner, Daniel Jonah Goldhagen a John Cornwell, abych některé jmenoval, poněkud poodhrnuli tu „purpurovou oponu“, a tím se vydali do velikého nebezpečí, jaké lze na Zemi riskovat. Neboť římskokatolický kostel se samozřejmě považuje za jedinou Boží legitimní instituci na Zemi, založenou samotným Kristem. Protože jak si sama římskokatolická instituce nárokuje, mimo ni není spása – neboť jen kdo uznává římskokatolickou instituci jako matku, má Boha za Otce! – a protože je založena na Petrovi, apoštolském knížeti, pak k ní musí patřit celý svět. Rovněž tak podle jejího suverénního učení o apoštolské posloupnosti a obzvláště od vydání dogmatu neomylnosti z roku 1870, považují papežové sebe sama za zástupce Boží na Zemi, jako Vicarius Filii Dei, kteří na Zemi panují na místě Kristově.

Římskokatolická instituce se dopustila závažných nenapravitelných chyb. Kristus říká: „Mé království není z tohoto světa.“ A rovněž říká: „Na této skále postavím svoji Církev,“ nikoli: „na tobě, Petře, postavím Svoji Církev“. Církev je založena na zjevení o Ježíši Kristu, který je navždy Skálou spásy.

Osudný vývoj římskokatolické instituce započal lží o „Konstantinském darování“, na kterém zakládá své světské majetkové nároky. Římskokatolická instituce je na Kristu založena asi tolik, jako všechny ostatní náboženské instituce, které se na Něho odvolávají. Jako denominace římskokatolický kostel existuje teprve od 4. století. Za času Pavla byly v Římě, jako i v jiných městech, jen malé domácí sbory. Ten apoštol tam pobýval dva roky a míval shromáždění ve svém pronajatém příbytku (Sk. 28:30–31).

Ani v Bibli ani v historických pramenech neexistuje zpráva o tom, že by Petr podnikl cestu do Říma. To by byla senzace, o které bychom se dozvěděli. Píše se o nějakém Šimonovi Magusovi, který vystoupil jako mág dokonce před římským senátem. Celé katolické dějiny spočívají na sbírce legend.

Faktem je, že základ ke vzniku římskokatolické instituce byl položen až teprve na koncilu v Nicei. Do té doby v křesťanství existovalo asi 130 směrů víry. V letech 54 n.l. až 312/313 n.l., za vlády římských císařů, byli všichni křesťané pronásledováni. Nero s pronásledováním křesťanů začal a s Diokleciánem, který byl nejukrutnější, to skončilo. Do té doby měli Židé v Římské říši zvláštní status; nemuseli se účastnit oslav božstev. Roku 324 se císař Konstantin prohlásil za „Kristova zástupce“, „pánem státu“ a „pánem kostela“, za „Pontifexe Maxima“. Ve stejném roce vydal příkaz vystavět Konstantinopol (dnes Istanbul – Turecko) a jej, nikoliv Řím, ustanovil hlavním městem říše. Konstantin, mnohonásobný vrah, svolal roku 325 koncil do Nicee, aby sjednotil všechny křesťanské proudy. Řím pozvedl papež Leo I. až roku 440 na mocnou duchovní metropoli pro západní část říše, a teprve od roku 756 se stal střediskem římskokatolického kostelního státu.

Počátek éry pronásledování Židů se rovněž datuje od čtvrtého století. Ti tzv. „otcové kostela“ pocházeli z pohanství a všechny spojovala nenávist k Židům, jak o tom informují historické prameny. Měli Židy za zatracené jako Kristovy a potom vrahy Boha. V nenávisti k Židům šli tak daleko, že dokonce prohlašovali: „Kdo zabije Žida, smíří Kristovu smrt“ a „protože Židé zabili Mesiáše, připravili národy o záchranu a spásu.“ Oni šli opravdu až do krajnosti, a přidělili Starý zákon zavrženým Židům, a Novému zase úplně špatně porozuměli a zle jej vyložili. Z protestu proti Židům, postavili proti jedinému pravému Bohu, který je ve Starém zákoně více než 6000 krát zván jako Elohim-Jahweh, trojjediného boha ze tří božských osob. Ani Starý ani Nový zákon trojjedinost nezná. Vynálezci trojice byli také strůjci nenávisti proti Židům, která se potom se všemi strašlivými důsledky stala v římskokatolickém kostele samozřejmostí.

Žid Daniel Goldhagen, o kterém se v poslední době hovoří kvůli jeho nové knize „Katolický kostel a holocaust“, obviňuje v té knize Ježíše a apoštoly z nenávisti k Židům. Míní, že v evangeliích a Novém zákoně je 450 citátů plných nenávisti vůči Židům. Je to strašné a absolutně falešné tvrzení. Vždyť Ježíš řekl přímo do očí jen těm zatvrzelým farizeům, co byli, a čího ducha dětmi byli. Tím nemínil celý národ, ani jejich potomky. Kdyby například Jan Křtitel nebo Pán Ježíš měl službu v USA nebo v jiné zemi, řekl by tamním „farizeům“ totéž, co oněm duchovním bludařům. Jaká škoda, že Žid vynese takový rozsudek! Ježíš ani apoštolové nebyli nenávistníky Židů, to byli ti kněží katolického kostela. Oni výroky Nového zákona špatně vyložili a úmyslně použili proti Židům. Římský kostel si přivlastnil jejich myšlenky a obtížil se krvavou vinou!

Vatikán je stát ve státě, který má v různých zemích světa a ve všech důležitých mezinárodních institucích své velvyslance a diplomaty. Goldhagen obviňuje papeže Pia XII., že mlčel k holocaustu nacistů. Bez povšimnutí přechází fakt, že Eugenio Pacelli, pozdější papež Pius XII. byl mezi první a druhou světovou válkou skoro 13 let nunciem (papežským vyslancem) v Německu a politiku onoho času v Německu aktivně ovlivňoval. Byl nunciem v Mnichově roku 1923, když Hitler zosnoval puč, byl nunciem v Berlíně, když se Hitler dostal roku 1933 k moci. Zdá se, že Goldhagen není o předešlé historii dostatečně informován, jako ostatně i většina z těch, kdo se holocaustem zabývají.

Pozdrav „Heil Hitler“ nepochází od ateistů, komunistů, ani od socialistů, to přece byli odpůrci toho ukrutníka, a brzy byli uvězněni, nýbrž jak zasvěcenci říkají, je připisován římskému duchovenstvu, které si od Hitlera slibovalo spásu pro katolický kostel, který byl ohrožen ruským stalinismem a bolševismem. „Proroctví z Fatimy“, které bylo předáno roku 1929 papežovi Piovi XI., posílilo obavy římského kostela před hrozbou komunismu. Je v něm stále zmiňováno Rusko. Ano, existují lidé, kteří vědí více, než je obsaženo v různých populárních publikacích. To, že v protestantských skandinávských zemích nebyla žádná židovská gheta, není jistě náhoda. Již po staletí tam panovala tolerance a pravá náboženská svoboda. Tam pokračovalo to, co již po 300 let praktikovali pruští panovníci, když ve velikém počtu přijímali Židy, valdenské a hugenoty, kteří byli pronásledováni katolíky. Koncentrační tábory se nacházely v zemích se smíšeným obyvatelstvem, ale těch šest „táborů smrti“, jako to „konečné řešení“, bylo v ryze katolickém Polsku. Obzvláště smutně proslulá byla Osvětim.

Jak se v „Třetí říši“ zpívalo: „Neboť dnes nám patří Německo a zítra celý svět“, tak nyní, ve „čtvrté říši“, by se mohlo zpívat: „Neboť dnes nám patří Evropa a zítra celý svět“. Prorok Daniel viděl po sobě následující světové říše ve vidění. V souhrnném přehledu mu byla ukázána obzvláště politicko-historická část. Začalo to Babylonskou říší (v letech 606–536 př. Kr.), následovala Médo-perská říše (až do r. 330 př. Kr.) po ní Řecká (až do r. 30 př. Kr.), a nakonec (jak jinak?), Římská světová říše. V kapitole 2:31–44 prorok popisuje zejména poslední světovou říši: „Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jako železo drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, které potírá všecko, i ono potře a potříská všecko.“ (v. 40)

Ta říše se vyznačuje železnou pevností západních průmyslových zemí a drobivostí hlíny nemocného hospodářství východoevropských států. Je to symbolicky popsáno v podobě sochy od hlavy přes prsa a paže, přes boky a stehna až k chodidlům s deseti prsty. To spojení vydrží jen po určitý čas, protože železo a hlína se nemohou smísit, ale drží při sobě jako osudná síla konečného času. Avšak na konci Bůh nebes všechny říše, které se spojily v poslední světové říši, zničí a nastolí vlastní věčné království. Kámen, který známe jako Úhelný, je také Závěrečný Kámen, a ten se bez přičinění lidské ruky uvolní a poslední světovou říši zničí (Dan. 2:34–35).

V 7. kapitole se ten prorok čtvrté světové říši ještě více přibližuje a píše: „Potom viděl jsem u viděních nočních, a aj, šelma čtvrtá strašlivá a hrozná a velmi silná, mající zuby železné veliké, která zžírala a potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala; a ta rozdílná byla ode všech šelem, které byly před ní, a měla rohů deset. …tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmě čtvrté, která rozdílná byla ode všech jiných, hrozná velmi; zubové její železní, a pazoury její ocelivé, která zžírala, potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala. …Řekl takto: Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi, které rozdílné bude ode všech království, a zžíře všecku zemi, a zmlátí ji a potře ji. Rohů pak deset znamená, že z království toho deset králů povstane…“ (verše 7, 19, 23–24)

Kdo zná biblické proroctví, ví, že hlavy odkazují na vedení a vládu, a rohy na vojenskou a duchovní útočnost. V západním svazku máme G7, jsou to ty nejvýznamnější průmyslové státy světa. Rusko je trpěno jako osmý člen bez práva zasahovat do rozhovorů. Ve Zjevení 13:1–10 rovněž máme popis poslední světové říše. Drak sám této poslední šelmě propůjčí svou sílu, trůn a velikou moc (v. 2).

Tak jako si zvolil Bůh jedno město na Zemi, odkud bude vládnout, totiž Jeruzalém, tak si satan zvolil Řím za své hlavní město světa. V biblickém proroctví je ta konstelace politické a náboženské velmoci jasně popsána ve Zjevení 17 a 18. Obraz smilnice na šelmě je jasný: Duchovně-náboženská moc řídí (němčina má sloveso: reiten = jet na zvířeti, sedět mu na hřbetě) politicko-hospodářskou moc, svírá tedy opratě ve svých rukou. To všecko je „veliký Babylon“, a těch sedm hlav je zároveň sedm vedoucích králů, ale odkazují rovněž na sedm hor, tam, kde ta náboženská a zároveň politická velmoc má sídlo. Ta osmá je zástupce, totiž ten, který zastupuje celý náboženský svět a patří politicky k těm sedmi. Deset rohů se připojí „nuceným způsobem“, a svou moc dají k dispozici na tak dlouho, dokud se nevyplní slova Boží (v. 12–18).

V současnosti je to přesně deset svolných států bývalého východního bloku, které nebyly v západním svazku, ale 1. května 2004 mají být plně začleněny. První společný summit NATO historického významu se již uskutečnil 22. a 23. listopadu tohoto roku v Praze. I Rusko má přistoupit k evropské unii, to požadují politici v Bruselu, a také další státy. Americký prezident George W. Bush se bezprostředně po summitu NATO v Praze sešel v Petrohradu s šéfem Kremlu Vladimírem Putinem. Biblické proroctví se nám plní před očima. Vidíme to a prožíváme! I pokud se týká politického vývoje, jsme zcela blízko konci. Teprve až na konci se ukáže, co je těch deset rohů, které nenasadí do útoku jen pozemní vojsko, ale jsou též schopny svrhnout na tu velikou smilnici Babylon oheň (Zjevení 17:16–18). Rozhodující chvíle nastane, až bude do EU přijat Izrael, jak to Netanjahu, který byl nedávno povolán do Šaronova kabinetu jako ministr zahraničí, navrhl na své první tiskové konferenci v listopadu 2002. To bude podle Daniele smlouva na sedm let, jako smlouva uzavřená v Oslo. Podle Dan. 9:27 bude ta sedmiletá smlouva po třech letech zrušena. 

Od 1. ledna 2002 je zavedena jednotná evropská měna. 380 milionů lidí na starém kontinentě platí stejnou měnou. Čtvrtá velmoc je zde a železnou mocí ovládá skrze usnesení OSN celý svět, kdekoli je zapotřebí. Po sjednocení Evropy USA ještě zůstávají vůdčí velmocí pod heslem „boj proti terorismu“. Evropská unie je sjednocena v náboženství, politice a ekonomice jako „světová velmoc“, a ke konci se ujme řízení světové politiky.

Pozoruhodná je také koncentrace moci ve státu Vatikán, který svou státní svébytnost vyjádřil zvláštním vydáním Euromincí s papežovým portrétem v celkovém nákladu 65.000, jejichž vydání prosadil i přes odpor evropské centrální banky. Těch osm mincí nebylo dáno do volného oběhu. Sběratelé již nyní platí více než 500 Euro za jedinou sadu, která má nominální hodnotu pouhých 3,88 Euro. Tak cenná je mince s papežem, který roku 1989 svrhl světový komunismus, a Evropu sjednotil pod „křesťansko-katolickou“ vládou! Všichni zasvěcení vědí, že to politika Vatikánu sehrála hlavní roli jak v německém a evropském sjednocení, tak i v globalizaci a ve sjednocování společenství národů, až k uskutečnění nového světového pořádku. USA, které již od svého vzniku usilovaly zřídit nový světový pořádek, jak to mají na jednodolarové bankovce vytištěno v latinské řeči – NOVUS ORDO SECLORUM –, budou na konci v úloze světové velmoci vystřídány a budou se muset spokojit s druhým místem, aby mohl vzniknout „nový světový pořádek“.

Ta strašná událost z 11. září 2001 v USA, kdy islámští teroristé prořízli hrdlo pilotovi, a s plně obsazeným letadlem namířili do těch dvou věží budovy světového obchodního centra v New Yorku, vydala jasný signál. Americký prezident si přeje, aby v boji proti terorismu všichni nastoupili na „jeho loď“. Přitom dochází ke zvláštní situaci, připojit se částečně dobrovolně, částečně pod politickým nátlakem, eventuálně pod nátlakem hrozící „ropné krize“. Protože je čas konce, musíme i v tomto případě hledat radu v proroctví pro konečný čas, protože tam je průběh těch událostí a dějin již dopředu sepsán. Pokud se týče Iráku, jedná se o Eufrat, který pramení v Turecku a protéká celým Irákem, kolem Bagdádu, Mezopotámií, kolem Ur v Kaldeji a Basry, a vlévá se do Perského zálivu. Tam, kde byl ráj, kde se nacházela kolébka lidstva, kde žil Abraham, tam jsou spoutáni čtyři andělé soudu, kteří čekají na to, až budou puštěni, aby usmrtili třetinu lidí. „…řkoucí šestému andělu, který měl troubu: Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou u vězení při veliké řece Eufrat. I rozvázáni jsou ti čtyři andělé, kteří byli připraveni k hodině, a ke dni, a k měsíci, a k roku, aby zmordovali třetí díl lidí.“ (Zjevení 9:14–15) Tam v ráji si ty první lidi podmanil satan pod svůj vliv, tam pod přímou vládou satana začala tragédie lidstva. Na konci pak kníže tohoto světa v té oblasti sjednotí všechny severní a východní říše, aby mohl zasadit úder proti Izraeli a svět vzplane, obzvláště USA, které stojí při Izraeli.

Hlavním bodem světové politiky je Izrael. Jedná se o Jeruzalém, chrámovou horu, na které Abraham obětoval Izáka (1. Moj. 22), o území, které koupil David od Ornana Jebuzejského za 600 šekelů zlata (1. Par. 21:25), o horu Moria, na které pak Šalomoun vybudoval chrám (2. Par. 3:1).

Kdo dostává poštu z Iráku, vidí na poštovní známce iráckého prezidenta s puškou v ruce před skalním chrámem na chrámovém nádvoří v Jeruzalémě. Nehledě k tomu, co USA a OSN nebo EU podnikají: chrámová hora a Izrael budou až do konce jablkem sváru. Ani dobře míněné modlitby biblicky věřících nic nezmění na stanoveném plánu konce. Až úplně na závěr, a sice v novém začátku, se splní: „Ale stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Páně na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky…“ (Mich. 1:4) Jestliže však příprava na největší tragédii, k níž dojde po vytržení, již probíhá, jak blízko potom musí být vzetí Církve-Nevěsty! Proto je naše příprava příkazem této hodiny, a mělo by být naším přáním a modlitbou, obdržet sílu, abychom mohli uniknout všemu, co přijde na okršlek Země.

Při pozorování toho, co se nyní v Evropě, v Izraeli a v celém světě děje, můžeme stále znovu s ohledem na naplnění biblického proroctví volat: „Dnes se toto písmo naplnilo před vašima očima.“ Mezi biblicky věřícími, kteří opravdu poznali čas a hodinu, je křik „Maranatha, přijď brzy!“ stále hlasitější.

Od roku 1948, kdy byl založen stát Izrael, neuplyne den, aby Izrael nebyl zmiňován ve zpravodajských relacích. Předtím strašný holocaust zhasil šest milionů životů, z toho jeden a půl milionu dětí. Že takové vyvražďování národa nesmí bez ohlasu zmizet v propadlišti dějin, je jasné. Tímto tématem se zabývalo více než padesát tisíc publikací v celém světě. Někteří autoři se dokonce odvážili římskokatolický kostel a obzvláště toho „válečného papeže“ Pia XII. činit odpovědným. Rolf Hochhuth, Dr. Karlheinz Deschner, Daniel Jonah Goldhagen a John Cornwell, abych některé jmenoval, poněkud poodhrnuli tu „purpurovou oponu“, a tím se vydali do velikého nebezpečí, jaké lze na Zemi riskovat. Neboť římskokatolický kostel se samozřejmě považuje za jedinou Boží legitimní instituci na Zemi, založenou samotným Kristem. Protože jak si sama římskokatolická instituce nárokuje, mimo ni není spása – neboť jen kdo uznává římskokatolickou instituci jako matku, má Boha za Otce! – a protože je založena na Petrovi, apoštolském knížeti, pak k ní musí patřit celý svět. Rovněž tak podle jejího suverénního učení o apoštolské posloupnosti a obzvláště od vydání dogmatu neomylnosti z roku 1870, považují papežové sebe sama za zástupce Boží na Zemi, jako Vicarius Filii Dei, kteří na Zemi panují na místě Kristově.

Římskokatolická instituce se dopustila závažných nenapravitelných chyb. Kristus říká: „Mé království není z tohoto světa.“ A rovněž říká: „Na této skále postavím svoji Církev,“ nikoli: „na tobě, Petře, postavím Svoji Církev“. Církev je založena na zjevení o Ježíši Kristu, který je navždy Skálou spásy.

Osudný vývoj římskokatolické instituce započal lží o „Konstantinském darování“, na kterém zakládá své světské majetkové nároky. Římskokatolická instituce je na Kristu založena asi tolik, jako všechny ostatní náboženské instituce, které se na Něho odvolávají. Jako denominace římskokatolický kostel existuje teprve od 4. století. Za času Pavla byly v Římě, jako i v jiných městech, jen malé domácí sbory. Ten apoštol tam pobýval dva roky a míval shromáždění ve svém pronajatém příbytku (Sk. 28:30–31).

Ani v Bibli ani v historických pramenech neexistuje zpráva o tom, že by Petr podnikl cestu do Říma. To by byla senzace, o které bychom se dozvěděli. Píše se o nějakém Šimonovi Magusovi, který vystoupil jako mág dokonce před římským senátem. Celé katolické dějiny spočívají na sbírce legend.

Faktem je, že základ ke vzniku římskokatolické instituce byl položen až teprve na koncilu v Nicei. Do té doby v křesťanství existovalo asi 130 směrů víry. V letech 54 n.l. až 312/313 n.l., za vlády římských císařů, byli všichni křesťané pronásledováni. Nero s pronásledováním křesťanů začal a s Diokleciánem, který byl nejukrutnější, to skončilo. Do té doby měli Židé v Římské říši zvláštní status; nemuseli se účastnit oslav božstev. Roku 324 se císař Konstantin prohlásil za „Kristova zástupce“, „pánem státu“ a „pánem kostela“, za „Pontifexe Maxima“. Ve stejném roce vydal příkaz vystavět Konstantinopol (dnes Istanbul – Turecko) a jej, nikoliv Řím, ustanovil hlavním městem říše. Konstantin, mnohonásobný vrah, svolal roku 325 koncil do Nicee, aby sjednotil všechny křesťanské proudy. Řím pozvedl papež Leo I. až roku 440 na mocnou duchovní metropoli pro západní část říše, a teprve od roku 756 se stal střediskem římskokatolického kostelního státu.

Počátek éry pronásledování Židů se rovněž datuje od čtvrtého století. Ti tzv. „otcové kostela“ pocházeli z pohanství a všechny spojovala nenávist k Židům, jak o tom informují historické prameny. Měli Židy za zatracené jako Kristovy a potom vrahy Boha. V nenávisti k Židům šli tak daleko, že dokonce prohlašovali: „Kdo zabije Žida, smíří Kristovu smrt“ a „protože Židé zabili Mesiáše, připravili národy o záchranu a spásu.“ Oni šli opravdu až do krajnosti, a přidělili Starý zákon zavrženým Židům, a Novému zase úplně špatně porozuměli a zle jej vyložili. Z protestu proti Židům, postavili proti jedinému pravému Bohu, který je ve Starém zákoně více než 6000 krát zván jako Elohim-Jahweh, trojjediného boha ze tří božských osob. Ani Starý ani Nový zákon trojjedinost nezná. Vynálezci trojice byli také strůjci nenávisti proti Židům, která se potom se všemi strašlivými důsledky stala v římskokatolickém kostele samozřejmostí.

Žid Daniel Goldhagen, o kterém se v poslední době hovoří kvůli jeho nové knize „Katolický kostel a holocaust“, obviňuje v té knize Ježíše a apoštoly z nenávisti k Židům. Míní, že v evangeliích a Novém zákoně je 450 citátů plných nenávisti vůči Židům. Je to strašné a absolutně falešné tvrzení. Vždyť Ježíš řekl přímo do očí jen těm zatvrzelým farizeům, co byli, a čího ducha dětmi byli. Tím nemínil celý národ, ani jejich potomky. Kdyby například Jan Křtitel nebo Pán Ježíš měl službu v USA nebo v jiné zemi, řekl by tamním „farizeům“ totéž, co oněm duchovním bludařům. Jaká škoda, že Žid vynese takový rozsudek! Ježíš ani apoštolové nebyli nenávistníky Židů, to byli ti kněží katolického kostela. Oni výroky Nového zákona špatně vyložili a úmyslně použili proti Židům. Římský kostel si přivlastnil jejich myšlenky a obtížil se krvavou vinou!

Vatikán je stát ve státě, který má v různých zemích světa a ve všech důležitých mezinárodních institucích své velvyslance a diplomaty. Goldhagen obviňuje papeže Pia XII., že mlčel k holocaustu nacistů. Bez povšimnutí přechází fakt, že Eugenio Pacelli, pozdější papež Pius XII. byl mezi první a druhou světovou válkou skoro 13 let nunciem (papežským vyslancem) v Německu a politiku onoho času v Německu aktivně ovlivňoval. Byl nunciem v Mnichově roku 1923, když Hitler zosnoval puč, byl nunciem v Berlíně, když se Hitler dostal roku 1933 k moci. Zdá se, že Goldhagen není o předešlé historii dostatečně informován, jako ostatně i většina z těch, kdo se holocaustem zabývají.

Pozdrav „Heil Hitler“ nepochází od ateistů, komunistů, ani od socialistů, to přece byli odpůrci toho ukrutníka, a brzy byli uvězněni, nýbrž jak zasvěcenci říkají, je připisován římskému duchovenstvu, které si od Hitlera slibovalo spásu pro katolický kostel, který byl ohrožen ruským stalinismem a bolševismem. „Proroctví z Fatimy“, které bylo předáno roku 1929 papežovi Piovi XI., posílilo obavy římského kostela před hrozbou komunismu. Je v něm stále zmiňováno Rusko. Ano, existují lidé, kteří vědí více, než je obsaženo v různých populárních publikacích. To, že v protestantských skandinávských zemích nebyla žádná židovská gheta, není jistě náhoda. Již po staletí tam panovala tolerance a pravá náboženská svoboda. Tam pokračovalo to, co již po 300 let praktikovali pruští panovníci, když ve velikém počtu přijímali Židy, valdenské a hugenoty, kteří byli pronásledováni katolíky. Koncentrační tábory se nacházely v zemích se smíšeným obyvatelstvem, ale těch šest „táborů smrti“, jako to „konečné řešení“, bylo v ryze katolickém Polsku. Obzvláště smutně proslulá byla Osvětim.