S vděčností za všechny otevřené dveře a možnost předávat dále tuto poslední zvěst, očekáváme nyní úplné navrácení všeho. To nejlepší ještě přijde, to největší se ještě stane! Veliké věci se vždy dějí tam, kde ten věrný Pán působí a dělá spásné dějiny. Ať to bylo vyvedení Izraele skrze Mojžíše nebo uvedení do země skrze Jozue: mezi lidem Božím se na Zemi vždy děly nadpřirozené věci, když Bůh naplnil zaslíbení. To je potom to milostivé Boží navštívení, jako to bylo na počátku Nového zákona. Ať ve službě Jana Křtitele nebo našeho Pána, ať v prvotní Církvi – vždy to byl Bůh, který působil nadpřirozeným způsobem.

Tak to také bylo s tou jedinečnou službou bratra Branhama. Během 10 let, v letech 1955–1965, jsem jak jeho službu, tak i to nadpřirozené potvrzení prožíval osobně. Slyšel jsem na vlastní uši a viděl jsem na vlastní oči nadpřirozené působení Boží. On byl zaslíbeným prorokem, jak jsme již v našich publikacích často biblicky dokládali a psali. Co k němu bylo roku 1933 provoláno z nadpřirozeného mraku, to se před našimi očima plní v celém světě: „Jako Jan Křtitel předešel prvnímu příchodu Ježíše Krista, tak bude zvěst, která ti bude dána, předcházet druhému Kristovu příchodu.“

Boží muž několikrát opakoval ta slova, která mu byla řečena 11. června 1933 kolem 14:00 hodiny v přítomnosti přibližně 4 000 lidí, když se chystal pokřtít 17. osobu, a zdůraznil: „Ne, že bych já byl předchůdce, ale ta zvěst bude předcházet.“ Plně přijímáme a vítáme službu bratra Branhama. Co kategoricky odmítáme, je lidský kult a všechna zvláštní učení, která vznikla chybnými výklady jeho výroků. Pro nás navždy platí: Jen co je napsáno v Bibli – totiž jedině Slovo – je to originální semeno. Službou bratra Branhama jsme byli zavedeni zpět k Slovu, které bylo na počátku. Nárok, že existují zjevení, která jdou mimo napsané Slovo, proto odmítáme. K tomu uzavřenému svědectví Písma nesmí být nic přidáváno (Zjevení 22).

Kvůli výkladům vždycky vznikalo úplně jiné evangelium. Oboje se opakuje: Syn člověka rozsévá semeno, což je slovo (Lukáš 8:11). Jakmile lidé nebdí a usnou, přichází nepřítel a rozsévá své semeno, totiž výklady. Obě semena vzejdou, obě dostávají déšť, sluneční světlo; světlo svítí na obě, a všecko, co je na poli, je stejným způsobem požehnáno. Rozdíl nespočívá v slunečním světle ani v dešti požehnání, nýbrž v tom semeni. Každé semeno přináší ovoce podle svého druhu. Jedno, totiž dobrá setba Slova, jsou synové království. Setba nepřítele je zdánlivá pšenice, která je označena jako plevel. Obě setby spolu rostou a jsou si tak podobné, že kdyby bylo možné, byli by i vyvolení svedeni. Každý, kdo se odvolává na bratra Branhama, a přitom pozbavuje Slovo, to semeno, platnosti, a šíří své výklady a své speciální učení, je sveden satanem a jiné svádí. Jen z toho se dá vysvětlit všechna závist, nenávist a bratrovražda, které se dopouští podle Kainova způsobu (1. Jan. 3:11–12). Kdo ignoruje přímé určení Božího poslání pro tento čas, které v žádném případě neskončilo s odchodem proroka, žije v minulosti a nepoznává, že teprve potom, co byla prorocká služba u konce, mohla být jemu svěřená zvěst zvěstována všem národům. Vždyť se stále ještě jedná a právě nyní o to více, o vyvolání ven a přípravu Církve-Nevěsty! Také bychom se mohli ptát, kdo po odchodu bratra Branhama nesl zvěst konečného času na základě přímého povolání jako první do Evropy, Asie, Afriky a do celého světa?

Co by bylo lidem platné, udělat z Jana Křtitele idol? Všichni, kteří byli uchváceni tou zvěstí, jež připravovala cestu, následovali potom Pána Ježíše, když měl Svou službu. A zase ti, kteří Jej následovali až k Jeho nanebevzetí, byli při vylití Ducha svatého vyzbrojeni mocí z výsosti. Tentýž Pán skrze Amose neřekl jen: „Nečiní Panovník ten Pán ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům“ (3:7), nýbrž také: „Aj, dnové jdou, dí Panovník ten Pán, že pošlu hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Páně.“ (8:11). Tentýž Pán, který Svému prorokovi přikázal, aby se vrátil do Jeffersonville a tam uložil pokrm, řekl ve stejném čase, tj. 2. dubna 1962, Svému služebníkovi v Krefeldu: „…ulož ten pokrm, neboť přijde veliký hlad, potom budeš stát uprostřed lidu a rozdávat tento pokrm.“ Ten stejný Pán doslovné znění tohoto pověření opakoval ústy Svého proroka 3. prosince 1962 v přítomnosti Freda Sothmana a Bankse Woodse a vysvětlil: „Pokrm, který máš uskladnit, je zaslíbené, Pánem zjevené Slovo pro tento čas.“ K tomu dodal: „Bratře Franku, počkej s tím rozdáváním, až dostaneš zbytek toho pokrmu.“

Bůh se sám postaral, aby duchovní pokrm, to zjevené Slovo jak zaznělo z úst proroka, bylo natáčeno na magnetofonové pásky. Každé kázání, které bratr Branham kázal v USA, jsem dostával od roku 1958 až do jeho odchodu roku 1965. Tak jsem i já ve stejném čase uložil stejný duchovní pokrm a hned poté, co jsem obdržel poslední kázání z prosince 1965, začalo rozdávání – ne až o deset, dvacet nebo třicet let později! Co je to za člověka, který se opovažuje zapírat, co Bůh na celé Zemi učinil? Až dodnes jsem ve vší věrnosti, s nasazením všech sil a času vykonával, co mi Pán 2. dubna 1962 při rozednění přikázal. Ani jednou jsem nebil žádného spoluslužebníka, nepomlouval žádného bratra, ani v nějakém kázání nebo písemně jsem jmenovitě nikoho netupil, nebo jiným způsobem ničil jeho pověst. Nikdy jsem nepomyslel: „Můj Pán ještě dlouho nepřijde!“

Ale od samého začátku jsem nemohl souhlasit s žádným z těch zvláštních zjevení, nýbrž jedině s napsaným Božím Slovem. Nemohu jinak, je to mé povolání, neboť tak to Pán řekl: „JÁ tě pošlu do jiných měst zvěstovat Mé Slovo“. Slova mého svědectví o povolání jsou právě tak pravdivá, jako Pavlova ve Skutcích apoštolů. Duchovní pokrm je zjevené Slovo, ne ty zvrácené výklady. Jako mana přicházela přímo od Boha z nebe, tak je to se zjevením všech tajemství Slova, která byla v celé Bibli harmonicky zjevena. Pokud se ale někdo opováží z jednotného čísla ve Zjevení 10:7 udělat množné číslo, z „tajemství Božího“ udělat „ta tajemství Boží“, potom je tomu dán jiný smysl, falšování, které patří na lavici obžalovaných před Bohem. Je-li psáno: „…dokonáno bude tajemství Boží…“, tak tam není: „…dokonána budou tajemství Boží“! Kristus je Boží tajemství zjevené (Kol. 2:2–3 aj.) Ani na okamžik nestrpím, aby někdo Slovo Boží pozměňoval.

Každý výklad je zfalšování skrze lživého ducha, i když je označován za „zjevení“. Právě tak je to s každým takzvaným „hromovým učením“. Bible nezná vůbec žádné „hromové učení“. To takzvané „zjevení sedmi hromů“ ve skutečnosti vůbec neexistuje; k tomu žádné zaslíbení v Písmu není, jsou to prázdné tlachy. To říkám opět na základě Slova Páně: Hlasy sedmi hromů ze Zjevení 10 zazní, až když Pán přijde jako Anděl smlouvy, postaví Své nohy jako právoplatný majitel na moře a zemi, a bude řvát jako lev! Tak je to psáno a tak to bude! Prorockou službou anděla sedmého sboru byla všechna tajemství zjevena, počínaje tím, co se stalo v zahradě Eden a až do konce.

Bratr Branham se často odvolával na mocné prožití z 28. února 1963, kdy se zjevil ten nadpřirozený mrak a zaznělo sedm ohlušujících hromových ran. Tehdy se jednalo o zjevení sedmi pečetí, k němuž došlo v březnu 1963. K těmto sedmi hromům připojil ještě další velké očekávání, až k víře k vytržení, a na mimořádné působení Boží v Církvi-Nevěstě. Čekal na závěrečnou službu mluveného slova, kdy věci, které jsou vysloveny, se na místě stanou, například: „Řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven.“ – jak on to několikrát, asi pětkrát, a já sám dvakrát, prožil. To všecko se bude dít na konci při napravení v Nevěstě a způsobí to víru k vytržení.

Svět znal bratra Branhama jen jako evangelistu se zvláštním darem rozeznání a uzdravování. Po otevření pečetí v březnu 1963 již nenavštívil žádnou jinou zemi, vyjma Jižní Afriky v květnu a červnu 1965, a do jeho víza připsali zákaz uspořádat shromáždění. Nocoval v hotelu Primrose v Johannesburgu, a s bratrem Sydney Jacksonem a jinými bratry šel na lov. Naposled se před odletem odtamtud najedl v domě bratra Lukase DeBeera v Kempton Park. Kůži té nádherné zebry, kterou tam ulovil, mi daroval bratr Jackson, a mám ji ještě dnes pověšenou v obývacím pokoji.

Můžeme se oprávněně ptát: Komu jsou platné publikace o safari a osobních prožitcích s prorokem? Kde je psáno, že někdo je určen k tomu, aby o tomhle vydával svědectví? Co opravdu má nějakou cenu, jsou prožití s Bohem a povolání, které je neodvolatelné (Řím. 11). Apoštol Jan, který zažil službu Jana Křtitele a službu Pána, byl určen k tomu, aby vydával svědectví o tom, „co bylo od počátku, co jsme slýchali, na co naše oči hleděli, a čeho se naše ruce dotýkaly, o Slovu života.“ O takové „službě Slova“, o takovém povolání nemůže ani jediný z těch „učitelů zvěsti“, kteří se na proroka odvolávají, dodnes vydat svědectví. Bůh je Svým vlastním vykladačem. Jako již na počátku Nového zákona bylo slovům Starého zákona a tomu, co psal apoštol Pavel (2. Petr. 3), špatně rozuměno, tak i nyní jsou výroky bratra Branhama špatně vykládány.

Nemůžeme ani přemýšlet o tom, že muži, kteří údajně „reprezentují proroka“, již od odchodu bratra Branhama až dodnes tvrdí, že on bude vzkříšen před příchodem Ježíše Krista a třicet až čtyřicet dní bude mít službu ve zvláštním stanu. Od roku 1966 jsem žádal toho muže, který toto jako první zvěstoval a ještě dnes tomu věří a káže to, aby mi ukázal, kde bratr Branham tohle řekl. Dodnes mi nedal odpověď. Tentýž muž a jiní s ním, kteří v roce 1966 očekávali vzkříšení proroka, nyní nečekají na příchod Ježíše Krista, ale na návrat toho proroka. To není jen falešné učení, to je lež a podvod! Lidé se toho nadějí, protože to bylo vloženo bratrovi Branhamovi do úst. To, co bratr Branham viděl v onom „stanovém vidění“, to se naplní, tím jsem si jist. Nestane se to však skrze člověka, nýbrž sám Pán se pozdvihne a Své dílo s velkou mocí mezi Svým lidem dokoná. Sám jsem ten stan, do něhož proudily davy lidí, viděl ve vidění 19. ledna 1966: severní strana byla jako katedrála, pevná stavba s balkonem, ty další strany tvořil oválný stan. Viděl jsem jak se bratr Branham od lidu, který se kvůli němu shromáždil, odvrátil a hleděl jinam. Zatímco jsem seděl na balkonu a pozoroval, co se děje, volal mne silný hlas mým jménem: „Tvůj čas přišel… Předstup před lid a řekni: ,Příchod Ježíše Krista je před námi!…‘“ Nyní se to naplňuje, Slovo se zvěstuje v celém světě, jak to to „stanové vidění“ naznačilo a vyjadřuje. Na konci, při největším Božím navštívení, jaké kdy lidstvo prožilo, bude na celé Zemi demonstrována Boží moc a služba toho vysloveného slova. Tak to prožijeme v dokonalém navrácení, které vústí do dokonání!

Vždyť přece to, co se v přirozeném dělo s Izraelem, je v průběhu nové smlouvy odkazem na duchovní oblast s Církví. Kvůli hladu, který měl nastat, uskladnil Josef pokrm a později rozdával (1. Moj. 41–49). Jozue přikázal: „Nachystejte sobě potravy, neboť po třech dnech půjdete přes Jordán tento, abyste vejdouce, opanovali zemi.“ (Joz.1+3) To zjevené Slovo bylo v truhle smlouvy a tato truhla smlouvy byla s lidem Božím, a proto byl Bůh z důvodu zaslíbeného Slova s nimi. Na Jobově příkladu je nám navrácení (42. kap.), které on prožil v dvojnásobné míře, ukázáno v Jak. 5 v souvislosti s příchodem Ježíše Krista.

Ty skvěle vyprávěné příběhy v kázáních a poutavě sepsané zprávy o „skutcích proroka“ a různých životních etapách bratra Branhama mají jen zábavný charakter. Ale je nutné se ptát, jestli tím není odpoutávána pozornost lidí a nepomíjí se kolem toho, co Bůh v přítomnosti dělá a nečeká se na něco, co ve Slově Božím není zaslíbeno? Dodnes nevíme nic o tom, jestli měl Jan Křtitel tetu nebo strýce. Nevíme nic o Petrově, Jakubově nebo Janově soukromém životě, ani nic bližšího o Pavlovi. Všecko, co musíme vědět, bylo řečeno, totiž že měli Boží povolání a službu pro Církev. Ani o bratrech Pána, Jakubovi a Judovi není nic psáno, co by souviselo s životopisem nebo rodinou. Víme jen, že to byli apoštolové. Všude, kde je tématem bratr Branham, a je středem pozornosti jako člověk, tam je skutečně kázáno jiné evangelium, totiž podle člověka (Gal. 1). Pro nás platí věčně platné evangelium Ježíše Krista. Nekážeme Petra a Pavla, ani bratra Branhama, kážeme Ježíše Krista, jako toho vzkříšeného a vracejícího se Pána, jak Jej zvěstovali Petr, Pavel a bratr Branham. V základě vzato jsou věřící konečného času nepřítelem rozděleni do různých táborů, ten biblická místa a výroky bratra Branhama špatně vykládá a odvrací pozornost od pravého zvěstování Slova.

Toho, kdo přináší pravé Slovo, musí ti napodobitelé nejprve znemožnit, aby mohli rozšiřovat vlastní výklady. Všechno se děje s úmyslem zničit vliv Slova pomluvou toho, kdo přináší Slovo. Muži Boží jsou jedněm k povstání a druhým k pádu, jak to bylo již s naším Pánem (Lukáš 2:34). Oni jsou, jak psal apoštol Pavel, jedněm vůní života k životu a druhým zápachem smrti k zahynutí (2. Kor. 2). Apoštol Juda se výstižně vyjádřil o takových bratrech, kteří se hodů lásky účastnili, ale později se odchýlili: „Běda jim, nebo se dali cestou Kainovou, a jako Balám se nechali svést úplatkem, a jako Chóre zahynuli pro svou vzpouru“ (v. 11). Ale všichni opravdově věřící jsou za Slovo vděčni. Ostatním se Mistr ani Jeho služebníci nemohli zavděčit. Služebník Boží si Kristovy potupy pro Slovo nesmírně váží. Zříká se uznání, kterého se dostává těm, kteří se sice odvolávají na proroka, ale rozšiřují své vlastní výklady, a zvěstuje jen Boží Slovo, které trvá na věky. Každý může sebe a jiné zkusit jen při Slovu, zda je na cestě Kainově, jestli zapletl se do Balámova poblouzení, anebo dokonce patří ke vzbouřencům roty Chóre. Jen ti znovuzrození ze semene Slova jsou synové zaslíbení. „My jsme tedy, ó bratři, tak jako Izák, synové zaslíbení. Ale jako tehdy ten podle těla zplozený protivil se tomu, který byl z Ducha, tak i nyní.“ (Gal. 4:28–29) Tyto dva verše hovoří za celé svazky. Nejprve je to to „zaslíbené Slovo“, potom Duch Boží zplodí život v dětech zaslíbení.

Můžeme říci, že rok sotva začal, a již končí. Žádný den, žádná hodina, žádná promeškaná příležitost se nevrátí zpět. Ohlížíme se za bohatě požehnaným rokem 2002. K Boží zvěsti se mohly připojit nové země, nová města v celém světě. Především v jihovýchodní Asii a na Dálném východě nyní dostávají také kázání bratra Branhama a naše brožury přeložené do svých jazyků. Bude-li to takto pokračovat, a k tomu nechť dá ten drahý Pán milost, přednáškovými turné, televizními vysíláními a literaturou vbrzku dosáhneme celý svět. Dosud jsou naše pravidelné každotýdenní relace v anglické řeči vysílány z televizní stanice v Kazachstánu do 74 a z Islandu do 32 zemí. Do zvěstování zvěsti konečného času jsou tak zahrnuty celé kontinenty.

Našim sloužícím bratrům zde, v místním lokálním sboru, kteří se od počátku podíleli na pravém zvěstování, patří obzvláštní dík; právě tak všem, kteří se chopili rozličných úkolů, upřímně děkuji, v neposlední řadě těm, kteří pomáhali při rozesílání.Bratřím v celém světě rovněž děkuji za dobrou spolupráci. Těm, kteří překládají a tak se ujali duchovní péče ve svých zemích, přejeme Boží pomoc a moudrost, aby to dobře vykonávali. Všem, kteří veliké dílo Boží nesou na modlitbách a své desátky přinášejí do obilnice, aby ten pokrm mohl být rozdáván, ti jistě za svou věrnost obdrží odplatu. Za vaše oběti děkujeme ve jménu Ježíše Krista. Podílíte se na rozsévání, a budete se moci radovat při sklizni duší. Všichni, kteří nebiblicky to jim svěřené, ale Pánu náležející, nedávají do obilnice, nýbrž jednají podle vlastního uvážení, by si měli ještě jednou přečíst Mal. 3:8–10 a před Bohem poznat, zda to patří samozvaným kazatelům, kteří z odporu proti Božímu poslání vytvářejí a spravují zvláštní skupiny. Může si to ještě někdo zodpovědět s ohledem na blízký Kristův příchod, že Boží peníze nejsou užity samotně na šíření Božího Slova? Všechno, co je třeba korigovat, musí být nyní ve všech oblastech biblicky seřazeno do odpovídajícího Božího pořádku. A všichni, kteří patří k Církvi-Nevěstě, nebudou žít nadále v odporu ke Slovu a chodit po vlastních cestách. Toto je hodina pravdy, a všichni, kteří skutečně z pravdy jsou, žijí z každého Božího slova a vyžívají každé Boží slovo. Kdo je pravdivý ve svém srdci, ten všemu správně porozumí.

Do roku 2003 si všichni přejeme, aby se v našem životě a v Církvi mohla dít Boží vůle.

Jemu, tomu jedinému Bohu, buď skrze Ježíše Krista všechna čest nyní a na věky. ON Svůj lid milostivě navštívil a brzy nás k Sobě vezme. Amen.

V Krefeldu se i v roce 2003, jak dá Pán, budou konat shromáždění jako obvykle, každý první víkend v měsíci.

Obrázek 1: Na tomto snímku jsou šéfové vlád, v jejichž zemích měnová unie 1. ledna 2002 začala.

Obrázek 2: Nahoře je osm Euromincí s portrétem papeže vydaných Vatikánským státem.

Obrázek 3: Vpravo je známka se Saddámem Husajnem. „Al-Qudus Day“ znamená „Jeruzalémský den“.

Obrázek 4: Od politického zvratu v Rusku stojí tato ruská pravoslavná svatyně se sochami dvou slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje před vchodem na Rudé náměstí v Moskvě. Na kupoli vyčnívají hvězdy, jaké jsou též na vlajce Evropy.

Freie Volksmission Krefeld

Postfach 905

D-47709 Krefeld

S vděčností za všechny otevřené dveře a možnost předávat dále tuto poslední zvěst, očekáváme nyní úplné navrácení všeho. To nejlepší ještě přijde, to největší se ještě stane! Veliké věci se vždy dějí tam, kde ten věrný Pán působí a dělá spásné dějiny. Ať to bylo vyvedení Izraele skrze Mojžíše nebo uvedení do země skrze Jozue: mezi lidem Božím se na Zemi vždy děly nadpřirozené věci, když Bůh naplnil zaslíbení. To je potom to milostivé Boží navštívení, jako to bylo na počátku Nového zákona. Ať ve službě Jana Křtitele nebo našeho Pána, ať v prvotní Církvi – vždy to byl Bůh, který působil nadpřirozeným způsobem.

Tak to také bylo s tou jedinečnou službou bratra Branhama. Během 10 let, v letech 1955–1965, jsem jak jeho službu, tak i to nadpřirozené potvrzení prožíval osobně. Slyšel jsem na vlastní uši a viděl jsem na vlastní oči nadpřirozené působení Boží. On byl zaslíbeným prorokem, jak jsme již v našich publikacích často biblicky dokládali a psali. Co k němu bylo roku 1933 provoláno z nadpřirozeného mraku, to se před našimi očima plní v celém světě: „Jako Jan Křtitel předešel prvnímu příchodu Ježíše Krista, tak bude zvěst, která ti bude dána, předcházet druhému Kristovu příchodu.“

Boží muž několikrát opakoval ta slova, která mu byla řečena 11. června 1933 kolem 14:00 hodiny v přítomnosti přibližně 4 000 lidí, když se chystal pokřtít 17. osobu, a zdůraznil: „Ne, že bych já byl předchůdce, ale ta zvěst bude předcházet.“ Plně přijímáme a vítáme službu bratra Branhama. Co kategoricky odmítáme, je lidský kult a všechna zvláštní učení, která vznikla chybnými výklady jeho výroků. Pro nás navždy platí: Jen co je napsáno v Bibli – totiž jedině Slovo – je to originální semeno. Službou bratra Branhama jsme byli zavedeni zpět k Slovu, které bylo na počátku. Nárok, že existují zjevení, která jdou mimo napsané Slovo, proto odmítáme. K tomu uzavřenému svědectví Písma nesmí být nic přidáváno (Zjevení 22).

Kvůli výkladům vždycky vznikalo úplně jiné evangelium. Oboje se opakuje: Syn člověka rozsévá semeno, což je slovo (Lukáš 8:11). Jakmile lidé nebdí a usnou, přichází nepřítel a rozsévá své semeno, totiž výklady. Obě semena vzejdou, obě dostávají déšť, sluneční světlo; světlo svítí na obě, a všecko, co je na poli, je stejným způsobem požehnáno. Rozdíl nespočívá v slunečním světle ani v dešti požehnání, nýbrž v tom semeni. Každé semeno přináší ovoce podle svého druhu. Jedno, totiž dobrá setba Slova, jsou synové království. Setba nepřítele je zdánlivá pšenice, která je označena jako plevel. Obě setby spolu rostou a jsou si tak podobné, že kdyby bylo možné, byli by i vyvolení svedeni. Každý, kdo se odvolává na bratra Branhama, a přitom pozbavuje Slovo, to semeno, platnosti, a šíří své výklady a své speciální učení, je sveden satanem a jiné svádí. Jen z toho se dá vysvětlit všechna závist, nenávist a bratrovražda, které se dopouští podle Kainova způsobu (1. Jan. 3:11–12). Kdo ignoruje přímé určení Božího poslání pro tento čas, které v žádném případě neskončilo s odchodem proroka, žije v minulosti a nepoznává, že teprve potom, co byla prorocká služba u konce, mohla být jemu svěřená zvěst zvěstována všem národům. Vždyť se stále ještě jedná a právě nyní o to více, o vyvolání ven a přípravu Církve-Nevěsty! Také bychom se mohli ptát, kdo po odchodu bratra Branhama nesl zvěst konečného času na základě přímého povolání jako první do Evropy, Asie, Afriky a do celého světa?

Co by bylo lidem platné, udělat z Jana Křtitele idol? Všichni, kteří byli uchváceni tou zvěstí, jež připravovala cestu, následovali potom Pána Ježíše, když měl Svou službu. A zase ti, kteří Jej následovali až k Jeho nanebevzetí, byli při vylití Ducha svatého vyzbrojeni mocí z výsosti. Tentýž Pán skrze Amose neřekl jen: „Nečiní Panovník ten Pán ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům“ (3:7), nýbrž také: „Aj, dnové jdou, dí Panovník ten Pán, že pošlu hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Páně.“ (8:11). Tentýž Pán, který Svému prorokovi přikázal, aby se vrátil do Jeffersonville a tam uložil pokrm, řekl ve stejném čase, tj. 2. dubna 1962, Svému služebníkovi v Krefeldu: „…ulož ten pokrm, neboť přijde veliký hlad, potom budeš stát uprostřed lidu a rozdávat tento pokrm.“ Ten stejný Pán doslovné znění tohoto pověření opakoval ústy Svého proroka 3. prosince 1962 v přítomnosti Freda Sothmana a Bankse Woodse a vysvětlil: „Pokrm, který máš uskladnit, je zaslíbené, Pánem zjevené Slovo pro tento čas.“ K tomu dodal: „Bratře Franku, počkej s tím rozdáváním, až dostaneš zbytek toho pokrmu.“

Bůh se sám postaral, aby duchovní pokrm, to zjevené Slovo jak zaznělo z úst proroka, bylo natáčeno na magnetofonové pásky. Každé kázání, které bratr Branham kázal v USA, jsem dostával od roku 1958 až do jeho odchodu roku 1965. Tak jsem i já ve stejném čase uložil stejný duchovní pokrm a hned poté, co jsem obdržel poslední kázání z prosince 1965, začalo rozdávání – ne až o deset, dvacet nebo třicet let později! Co je to za člověka, který se opovažuje zapírat, co Bůh na celé Zemi učinil? Až dodnes jsem ve vší věrnosti, s nasazením všech sil a času vykonával, co mi Pán 2. dubna 1962 při rozednění přikázal. Ani jednou jsem nebil žádného spoluslužebníka, nepomlouval žádného bratra, ani v nějakém kázání nebo písemně jsem jmenovitě nikoho netupil, nebo jiným způsobem ničil jeho pověst. Nikdy jsem nepomyslel: „Můj Pán ještě dlouho nepřijde!“

Ale od samého začátku jsem nemohl souhlasit s žádným z těch zvláštních zjevení, nýbrž jedině s napsaným Božím Slovem. Nemohu jinak, je to mé povolání, neboť tak to Pán řekl: „JÁ tě pošlu do jiných měst zvěstovat Mé Slovo“. Slova mého svědectví o povolání jsou právě tak pravdivá, jako Pavlova ve Skutcích apoštolů. Duchovní pokrm je zjevené Slovo, ne ty zvrácené výklady. Jako mana přicházela přímo od Boha z nebe, tak je to se zjevením všech tajemství Slova, která byla v celé Bibli harmonicky zjevena. Pokud se ale někdo opováží z jednotného čísla ve Zjevení 10:7 udělat množné číslo, z „tajemství Božího“ udělat „ta tajemství Boží“, potom je tomu dán jiný smysl, falšování, které patří na lavici obžalovaných před Bohem. Je-li psáno: „…dokonáno bude tajemství Boží…“, tak tam není: „…dokonána budou tajemství Boží“! Kristus je Boží tajemství zjevené (Kol. 2:2–3 aj.) Ani na okamžik nestrpím, aby někdo Slovo Boží pozměňoval.

Každý výklad je zfalšování skrze lživého ducha, i když je označován za „zjevení“. Právě tak je to s každým takzvaným „hromovým učením“. Bible nezná vůbec žádné „hromové učení“. To takzvané „zjevení sedmi hromů“ ve skutečnosti vůbec neexistuje; k tomu žádné zaslíbení v Písmu není, jsou to prázdné tlachy. To říkám opět na základě Slova Páně: Hlasy sedmi hromů ze Zjevení 10 zazní, až když Pán přijde jako Anděl smlouvy, postaví Své nohy jako právoplatný majitel na moře a zemi, a bude řvát jako lev! Tak je to psáno a tak to bude! Prorockou službou anděla sedmého sboru byla všechna tajemství zjevena, počínaje tím, co se stalo v zahradě Eden a až do konce.

Bratr Branham se často odvolával na mocné prožití z 28. února 1963, kdy se zjevil ten nadpřirozený mrak a zaznělo sedm ohlušujících hromových ran. Tehdy se jednalo o zjevení sedmi pečetí, k němuž došlo v březnu 1963. K těmto sedmi hromům připojil ještě další velké očekávání, až k víře k vytržení, a na mimořádné působení Boží v Církvi-Nevěstě. Čekal na závěrečnou službu mluveného slova, kdy věci, které jsou vysloveny, se na místě stanou, například: „Řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven.“ – jak on to několikrát, asi pětkrát, a já sám dvakrát, prožil. To všecko se bude dít na konci při napravení v Nevěstě a způsobí to víru k vytržení.

  Svět znal bratra Branhama jen jako evangelistu se zvláštním darem rozeznání a uzdravování. Po otevření pečetí v březnu 1963 již nenavštívil žádnou jinou zemi, vyjma Jižní Afriky v květnu a červnu 1965, a do jeho víza připsali zákaz uspořádat shromáždění. Nocoval v hotelu Primrose v Johannesburgu, a s bratrem Sydney Jacksonem a jinými bratry šel na lov. Naposled se před odletem odtamtud najedl v domě bratra Lukase DeBeera v Kempton Park. Kůži té nádherné zebry, kterou tam ulovil, mi daroval bratr Jackson, a mám ji ještě dnes pověšenou v obývacím pokoji.

Můžeme se oprávněně ptát: Komu jsou platné publikace o safari a osobních prožitcích s prorokem? Kde je psáno, že někdo je určen k tomu, aby o tomhle vydával svědectví? Co opravdu má nějakou cenu, jsou prožití s Bohem a povolání, které je neodvolatelné (Řím. 11). Apoštol Jan, který zažil službu Jana Křtitele a službu Pána, byl určen k tomu, aby vydával svědectví o tom, „co bylo od počátku, co jsme slýchali, na co naše oči hleděli, a čeho se naše ruce dotýkaly, oSlovu života.“ O takové „službě Slova“, o takovém povolání nemůže ani jediný z těch „učitelů zvěsti“, kteří se na proroka odvolávají, dodnes vydat svědectví. Bůh je Svým vlastním vykladačem. Jako již na počátku Nového zákona bylo slovům Starého zákona a tomu, co psal apoštol Pavel (2. Petr. 3), špatně rozuměno, tak i nyní jsou výroky bratra Branhama špatně vykládány.

Nemůžeme ani přemýšlet o tom, že muži, kteří údajně „reprezentují proroka“, již od odchodu bratra Branhama až dodnes tvrdí, že on bude vzkříšen před příchodem Ježíše Krista a třicet až čtyřicet dní bude mít službu ve zvláštním stanu. Od roku 1966 jsem žádal toho muže, který toto jako první zvěstoval a ještě dnes tomu věří a káže to, aby mi ukázal, kde bratr Branham tohle řekl. Dodnes mi nedal odpověď. Tentýž muž a jiní s ním, kteří v roce 1966 očekávali vzkříšení proroka, nyní nečekají na příchod Ježíše Krista, ale na návrat toho proroka. To není jen falešné učení, to je lež a podvod! Lidé se toho nadějí, protože to bylo vloženo bratrovi Branhamovi do úst. To, co bratr Branham viděl v onom „stanovém vidění“, to se naplní, tím jsem si jist. Nestane se to však skrze člověka, nýbrž sám Pán se pozdvihne a Své dílo s velkou mocí mezi Svým lidem dokoná. Sám jsem ten stan, do něhož proudily davy lidí, viděl ve vidění 19. ledna 1966: severní strana byla jako katedrála, pevná stavba s balkonem, ty další strany tvořil oválný stan. Viděl jsem jak se bratr Branham od lidu, který se kvůli němu shromáždil, odvrátil a hleděl jinam. Zatímco jsem seděl na balkonu a pozoroval, co se děje, volal mne silný hlas mým jménem: „Tvůj čas přišel… Předstup před lid a řekni: ,Příchod Ježíše Krista je před námi!…‘“ Nyní se to naplňuje, Slovo se zvěstuje v celém světě, jak to to „stanové vidění“ naznačilo a vyjadřuje. Na konci, při největším Božím navštívení, jaké kdy lidstvo prožilo, bude na celé Zemi demonstrována Boží moc a služba toho vysloveného slova. Tak to prožijeme v dokonalém navrácení, které vústí do dokonání!

Vždyť přece to, co se v přirozeném dělo s Izraelem, je v průběhu nové smlouvy odkazem na duchovní oblast s Církví. Kvůli hladu, který měl nastat, uskladnil Josef pokrm a později rozdával (1. Moj. 41–49). Jozue přikázal: „Nachystejte sobě potravy, neboť po třech dnech půjdete přes Jordán tento, abyste vejdouce, opanovali zemi.“ (Joz.1+3) To zjevené Slovo bylo v truhle smlouvy a tato truhla smlouvy byla s lidem Božím, a proto byl Bůh z důvodu zaslíbeného Slova s nimi. Na Jobově příkladu je nám navrácení (42. kap.), které on prožil v dvojnásobné míře, ukázáno v Jak. 5 v souvislosti s příchodem Ježíše Krista.

Ty skvěle vyprávěné příběhy v kázáních a poutavě sepsané zprávy o „skutcích proroka“ a různých životních etapách bratra Branhama mají jen zábavný charakter. Ale je nutné se ptát, jestli tím není odpoutávána pozornost lidí a nepomíjí se kolem toho, co Bůh v přítomnosti dělá a nečeká se na něco, co ve Slově Božím není zaslíbeno? Dodnes nevíme nic o tom, jestli měl Jan Křtitel tetu nebo strýce. Nevíme nic o Petrově, Jakubově nebo Janově soukromém životě, ani nic bližšího o Pavlovi. Všecko, co musíme vědět, bylo řečeno, totiž že měli Boží povolání a službu pro Církev. Ani o bratrech Pána, Jakubovi a Judovi není nic psáno, co by souviselo s životopisem nebo rodinou. Víme jen, že to byli apoštolové. Všude, kde je tématem bratr Branham, a je středem pozornosti jako člověk, tam je skutečně kázáno jiné evangelium, totiž podle člověka (Gal. 1). Pro nás platí věčně platné evangelium Ježíše Krista. Nekážeme Petra a Pavla, ani bratra Branhama, kážeme Ježíše Krista, jako toho vzkříšeného a vracejícího se Pána, jak Jej zvěstovali Petr, Pavel a bratr Branham. V základě vzato jsou věřící konečného času nepřítelem rozděleni do různých táborů, ten biblická místa a výroky bratra Branhama špatně vykládá a odvrací pozornost od pravého zvěstování Slova.

Toho, kdo přináší pravé Slovo, musí ti napodobitelé nejprve znemožnit, aby mohli rozšiřovat vlastní výklady. Všechno se děje s úmyslem zničit vliv Slova pomluvou toho, kdo přináší Slovo. Muži Boží jsou jedněm k povstání a druhým k pádu, jak to bylo již s naším Pánem (Lukáš 2:34). Oni jsou, jak psal apoštol Pavel, jedněm vůní života k životu a druhým zápachem smrti k zahynutí (2. Kor. 2). Apoštol Juda se výstižně vyjádřil o takových bratrech, kteří se hodů lásky účastnili, ale později se odchýlili: „Běda jim, nebo se dali cestou Kainovou, a jako Balám se nechali svést úplatkem, a jako Chóre zahynuli pro svou vzpouru“ (v. 11). Ale všichni opravdově věřící jsou za Slovo vděčni. Ostatním se Mistr ani Jeho služebníci nemohli zavděčit. Služebník Boží si Kristovy potupy pro Slovo nesmírně váží. Zříká se uznání, kterého se dostává těm, kteří se sice odvolávají na proroka, ale rozšiřují své vlastní výklady, a zvěstuje jen Boží Slovo, které trvá na věky. Každý může sebe a jiné zkusit jen při Slovu, zda je na cestě Kainově, jestli zapletl se do Balámova poblouzení, anebo dokonce patří ke vzbouřencům roty Chóre. Jen ti znovuzrození ze semene Slova jsou synové zaslíbení. „My jsme tedy, ó bratři, tak jako Izák, synové zaslíbení. Ale jako tehdy ten podle těla zplozený protivil se tomu, který byl z Ducha, tak i nyní.“ (Gal. 4:28–29) Tyto dva verše hovoří za celé svazky. Nejprve je to to „zaslíbené Slovo“, potom Duch Boží zplodí život v dětech zaslíbení.

Můžeme říci, že rok sotva začal, a již končí. Žádný den, žádná hodina, žádná promeškaná příležitost se nevrátí zpět. Ohlížíme se za bohatě požehnaným rokem 2002. K Boží zvěsti se mohly připojit nové země, nová města v celém světě. Především v jihovýchodní Asii a na Dálném východě nyní dostávají také kázání bratra Branhama a naše brožury přeložené do svých jazyků. Bude-li to takto pokračovat, a k tomu nechť dá ten drahý Pán milost, přednáškovými turné, televizními vysíláními a literaturou vbrzku dosáhneme celý svět. Dosud jsou naše pravidelné každotýdenní relace v anglické řeči vysílány z televizní stanice v Kazachstánu do 74 a z Islandu do 32 zemí. Do zvěstování zvěsti konečného času jsou tak zahrnuty celé kontinenty.

Našim sloužícím bratrům zde, v místním lokálním sboru, kteří se od počátku podíleli na pravém zvěstování, patří obzvláštní dík; právě tak všem, kteří se chopili rozličných úkolů, upřímně děkuji, v neposlední řadě těm, kteří pomáhali při rozesílání.  Bratřím v celém světě rovněž děkuji za dobrou spolupráci. Těm, kteří překládají a tak se ujali duchovní péče ve svých zemích, přejeme Boží pomoc a moudrost, aby to dobře vykonávali. Všem, kteří veliké dílo Boží nesou na modlitbách a své desátky přinášejí do obilnice, aby ten pokrm mohl být rozdáván, ti jistě za svou věrnost obdrží odplatu. Za vaše oběti děkujeme ve jménu Ježíše Krista. Podílíte se na rozsévání, a budete se moci radovat při sklizni duší. Všichni, kteří nebiblicky to jim svěřené, ale Pánu náležející, nedávají do obilnice, nýbrž jednají podle vlastního uvážení, by si měli ještě jednou přečíst Mal. 3:8–10 a před Bohem poznat, zda to patří samozvaným kazatelům, kteří z odporu proti Božímu poslání vytvářejí a spravují zvláštní skupiny. Může si to ještě někdo zodpovědět s ohledem na blízký Kristův příchod, že Boží peníze nejsou užity samotně na šíření Božího Slova? Všechno, co je třeba korigovat, musí být nyní ve všech oblastech biblicky seřazeno do odpovídajícího Božího pořádku. A všichni, kteří patří k Církvi-Nevěstě, nebudou žít nadále v odporu ke Slovu a chodit po vlastních cestách. Toto je hodina pravdy, a všichni, kteří skutečně z pravdy jsou, žijí z každého Božího slova a vyžívají každé Boží slovo. Kdo je pravdivý ve svém srdci, ten všemu správně porozumí.

Do roku 2003 si všichni přejeme, aby se v našem životě a v Církvi mohla dít Boží vůle.

Jemu, tomu jedinému Bohu, buď skrze Ježíše Krista všechna čest nyní a na věky. ON Svůj lid milostivě navštívil a brzy nás k Sobě vezme. Amen.

V Krefeldu se i v roce 2003, jak dá Pán, budou konat shromáždění jako obvykle, každý první víkend v měsíci.

Obrázek 1: Na tomto snímku jsou šéfové vlád, v jejichž zemích měnová unie 1. ledna 2002 začala.

Obrázek 2: Nahoře je osm Euromincí s portrétem papeže vydaných Vatikánským státem.

Obrázek 3: Vpravo je známka se Saddámem Husajnem. „Al-Qudus Day“ znamená „Jeruzalémský den“.

Obrázek 4: Od politického zvratu v Rusku stojí tato ruská pravoslavná svatyně se sochami dvou slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje před vchodem na Rudé náměstí v Moskvě. Na kupoli vyčnívají hvězdy, jaké jsou též na vlajce Evropy.

Freie Volksmission Krefeld

Postfach 905

D-47709 Krefeld