Nový Zákon zná jen jednu církev Ježíše Krista, která je sloupem a základem pravdy (1.Tim.3:15). Jeho církev je složená z těch prvorozených (Žid.12:23), jejichž jména jsou zapsaná v nebi v Knize života (Zj.3:5). Oni budou jako „kamení živé vzdělané v dům duchovní, kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí vzácných Bohu skrze Ježíše Krista.“ To všecko tvoří z těch věřících v Ježíše Krista „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý“ (1.Petr.2:5-10). Amen.

Pravá církev Ježíše Krista je „…vzdělána na základ apoštolský a prorocký, kde je gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus, na němž všecko stavení příslušně vzdělané roste v chrám svatý v Pánu. Na kterém i vy spolu vzděláváte se v příbytek Boží, v Duchu svatém.“ (Ef.2:20-22). Amen. Na tuto církev se vztahuje: „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest.“ (Ef.4:5)

Ti znovuzrození z Ducha svatého jsou spojeni v jedno Tělo Krista: „Nebo jako tělo jedno jest a mnoho má údů, ale všichni ti jednoho těla údy, mnozí jsouce, jedno tělo jsou: tak i Kristus. Skrze jednoho zajisté Ducha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme, buď Židé, buď Řekové, buď služebníci, nebo svobodní, a všichni v jeden duch zapojeni jsme…“ Amen. Jednotlivé údy jsou nadpřirozeným způsobem skrze křest Duchem vekřtěni do těla Ježíše Krista. Až tím je naplněno: „Vy pak jste tělo Kristovo, a vy pak jste jedním z jeho údů. A některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprve apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravování…“ (1.Kor.12:4-30). Amen. Zase je řečeno, že je to Bůh sám, který ty služby v církvi ustanovuje.

Ve Své církvi Pán ustanovil: „…některé za apoštoly, některé za proroky, jiné za evangelisty, jiné pak pastýře a učitele, pro spořádání svatých k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova.…“ (Ef.4:1-16). Amen.

Nevěsta Kristova prožívá nadpřirozené Boží působení skrze sílu Ducha svatého od svého založení při jejím budování až k dokonání při příchodu Krista. „Rozdílní jsou darové, ale tentýž Duch. A rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán. A rozdílné jsou moci, ale tentýž jest Bůh, který působí všecko ve všech.“

V církvi živého Boha se při služebnictvu plní, co je napsáno: „Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku.“

V církvi jsou následující služby, které může způsobit jenom Duch svatý:

„Nebo někomu dána bývá skrze Ducha řeč (slovo) moudrosti, jinému pak řeč (slovo) umění (poznání) podle téhož Ducha. Jinému pak víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v jednostejném Duchu. Někomu divů činění, jinému pak proroctví, jinému pak rozeznání duchů, jinému pak rozličnost jazyků, jinému pak vykládání jazyků. Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jak On chce…“ Amen. O liturgii v Písmu Svatém není nic.

Průběh bohoslužby a harmonickou plnost v prvotní církvi máme přesněji popsánu v 1.Kor.14. Tam je ukázáno, jak spontánně Duch Boží působí: „Pakli by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč… Bůh není původcem neřádu, ale pokoje, jako i ve všech shromážděních svatých.“ Ženy se nemají ptát ve shromáždění, ale doma svých manželů podle odkazu, proti kterému nemůže nikdo nic namítat. Potom následuje srozumitelné vysvětlení: „Zdá-li se sobě kdo být prorokem nebo duchovním, nechať pozná, že to, co vám píši, jsou přikázání Páně. Pakli kdo neví, nevěz. (Podle něm. př. Bible: jestliže to ale někdo nechce uznat, pak také nebude uznán.)“ Amen. Kdo Bohem vydaný sborový pořádek pro novozákonní církev neuznává, nebude Bohem uznán. A všichni vědí, že tento pořádek se nedodržuje v žádné náboženské organizaci - kostele na Zemi! Všichni mají vlastní liturgii a podobu bohoslužby, která je pouhou formou pobožnosti.

My ale poznáváme, že to jsou Boží odkazy a nařízení, které ten muž Boží předal církvi v síle Božího povolání. V prvotní církvi platil Boží pořádek ve všech lokálních sborech.

„Byli pak v církvi, která byla v Antiochii, někteří proroci a učitelé, jako Barnabáš a Šimon, který měl příjmení Černý, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, který byl spolu vychován s Heródesem tetrarchou, a Saul.“

V prvotní církvi je popsáno spojení služby proroků a učitelů ve shromáždění: „A když oni služby Páně konali a postili se, dí (přikázal) Duch svatý: Oddělte mi Barnabášea Saule k dílu, ke kterému jsem je povolal. Tedy se postili a modlili se s vzkládajíce na ně ruce, propustili je. A oni posláni byvše od Ducha svatého, přišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru. A přišli do Salaminy, zvěstovali slovo Boží …“ (Sk.13:1-4).

Struktura, vzdělání, služby a dary v církvi Ježíše Krista na počátku jsou důkladně popsány v mnohých kapitolách Skutků apoštolů a také v dopisech apoštolů. To je ten původní vzor, to je živá církev živého Boha! Ve Sk.15 je zpráva, jak církvi byla předložena v přítomnosti starších a apoštolů sporná otázka ohledně obřízky. Odpověď přišla z povolaných úst Petra: „Muži bratři, vy víte, že od dávných dnů mezi námi Bůh vyvolil, aby skrze ústa má slyšeli pohané slovo evangelium, a uvěřili. A Bůh zpytatel srdce, svědectví jim vydal, dav jim Ducha svatého, jako i nám. A neučinil rozdílu mezi nimi a námi, věrou očistiv srdce jejich.“ Bylo to tedy pokračování jako na počátku se křtem Ducha těch, kteří uvěřili. Potom pokračoval Jakub: „Šimon teď vypravoval, kterak Bůh nejprve popatřil na pohany, aby přijal lid jménu svému. A s tím souhlasí slova proroků, jak je psáno…“ (Am.9:11-12). Nakonec to uzavírá: „Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám (něm. Bible: je to rozhodnutí Ducha svatého a naše), žádného více na vás břemene nevzkládat.“

Dále čteme: „Judas pak a Sílas, byvše i oni proroci, širokou řečí napomínali bratří a potvrzovali“ (Sk.15:1-34). Od založení novozákonní církve skrze vylití Ducha svatého vidíme nadpřirozené působení skrze služby a dary. Přímo na počátku je Jeho církvi zjeveno samotným Pánem vyvolenými svědky to pravé evangelium Ježíše Krista a celá rada Boží: „Z čehož můžete, čtouce, porozumět známosti mé v tajemství Kristovu, které za jiných věků nebylo známo synům lidským, tak jako nyní zjeveno jest svatým apoštolům jeho a prorokům skrze Ducha…a vysvětlil všechněm jaké by bylo obcování (jaký by byl smysl) tajemství, skrytého od věků v Bohu, který všecko stvořil…podle předuložení věčného, které uložil (dokonal) v Kristu Ježíši Pánu našem…“ (Ef.3:4-11). Amen.

Apoštol Petr napomíná již v prvotní církvi: „Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků, a na přikázání vydané od nás apoštolů Pána a spasitele.“ (2.Petr.3:2).

Apoštol Jan píše: „Co bylo od počátku, co jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, a co jsme pilně spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly, o slovu života, nebo ten život zjeven jest, a my jsme viděli, a svědčíme, i zvěstujeme vám ten život věčný…“ (1.Jan.1:1-2). Amen. Příkaz této hodiny proto zní: Zpět k začátku!

Shrňme vše krátce: církev Ježíše Krista, našeho Pána, není žádnou organizací vedenou lidmi; je živým organismem, je to tělo Ježíše Krista, které sestává z mnoha údů. V církvi živého Boha musí nyní na konci času milosti být všechno opět zavedeno do Božího spásného pořádku. Zaslíbený příchod našeho Pána a Ženicha (Jan.14:1-3; Mat.25:1-10) může podle svědectví Svatého Písma nastat, až se církev vrátí do svého původního stavu: „Jeho musí přijmout nebesa až do času napravení všech věcí, což předpověděl Bůh skrze ústa všech svých svatých proroků od věků.“ (Sk.3:21). Amen.

O věřících prvotní církve je řečeno: „I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách.“ (Sk.2:42). Toto jsou ta poznávací znamení pravé církve Ježíše Krista: Zaprvé učení apoštolů; zadruhé společenství těch, kteří v tomto učení setrvávají; zatřetí spolu slavili Večeři Páně, o níž je psáno jako o lámání chleba a začtvrté také zachovávali modlitební společenství. Náš Pán a Spasitel dal sám příklad lámání chleba, nerozdával oplatky, ale činil, jak je psáno: „Ježíš vzal chléb a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům…“ (Mat.26:26). Amen.

Pravá církev slaví Večeři Páně ještě dnes tak, že je připraven chléb podle počtu účastníků. Zrovna tak ještě dnes slaví církev Večeři Páně s kalichem, který je požehnán, čehož se všichni účastní. Tak to je napsáno a to platí navždy. Po Svém vzkříšení činil náš Pán totéž, co předtím: „I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.“ (Luk.24:30). Amen. Ve Sk.20:7 čteme: „Tedy první den po sobotě, když se učedníci sešli k lámání chleba…“ Pavel píše Korintským: „Kalich dobrořečení, kterému dobrořečíme, zdali není společnost krve Kristovy? A chléb, který lámeme, zdali není společnost těla Kristova?“ (1.Kor.10:16-22; 1.Kor.11:23-34). Amen.

Nový Zákon zná jen jednu církev Ježíše Krista, která je sloupem a základem pravdy (1.Tim.3:15). Jeho církev je složená z těch prvorozených (Žid.12:23), jejichž jména jsou zapsaná v nebi v Knize života (Zj.3:5). Oni budou jako „kamení živé vzdělané v dům duchovní, kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí vzácných Bohu skrze Ježíše Krista.“ To všecko tvoří z těch věřících v Ježíše Krista „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý“ (1.Petr.2:5-10). Amen.

Pravá církev Ježíše Krista je „…vzdělána na základ apoštolský a prorocký, kde je gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus, na němž všecko stavení příslušně vzdělané roste v chrám svatý v Pánu. Na kterém i vy spolu vzděláváte se v příbytek Boží, v Duchu svatém.“ (Ef.2:20-22). Amen. Na tuto církev se vztahuje: „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest.“ (Ef.4:5)

Ti znovuzrození z Ducha svatého jsou spojeni v jedno Tělo Krista: „Nebo jako tělo jedno jest a mnoho má údů, ale všichni ti jednoho těla údy, mnozí jsouce, jedno tělo jsou: tak i Kristus. Skrze jednoho zajisté Ducha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme, buď Židé, buď Řekové, buď služebníci, nebo svobodní, a všichni v jeden duch zapojeni jsme…“ Amen. Jednotlivé údy jsou nadpřirozeným způsobem skrze křest Duchem vekřtěni do těla Ježíše Krista. Až tím je naplněno: „Vy pak jste tělo Kristovo, a vy pak jste jedním z jeho údů. A některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprve apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravování…“ (1.Kor.12:4-30). Amen. Zase je řečeno, že je to Bůh sám, který ty služby v církvi ustanovuje.

Ve Své církvi Pán ustanovil: „…některé za apoštoly, některé za proroky, jiné za evangelisty, jiné pak pastýře a učitele, pro spořádání svatých k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova.…“ (Ef.4:1-16). Amen.

Nevěsta Kristova prožívá nadpřirozené Boží působení skrze sílu Ducha svatého od svého založení při jejím budování až k dokonání při příchodu Krista. „Rozdílní jsou darové, ale tentýž Duch. A rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán. A rozdílné jsou moci, ale tentýž jest Bůh, který působí všecko ve všech.“

V církvi živého Boha se při služebnictvu plní, co je napsáno: „Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku.“

V církvi jsou následující služby, které může způsobit jenom Duch svatý:

„Nebo někomu dána bývá skrze Ducha řeč (slovo) moudrosti, jinému pak řeč (slovo) umění (poznání) podle téhož Ducha. Jinému pak víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v jednostejném Duchu. Někomu divů činění, jinému pak proroctví, jinému pak rozeznání duchů, jinému pak rozličnost jazyků, jinému pak vykládání jazyků. Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jak On chce…“ Amen. O liturgii v Písmu Svatém není nic.

Průběh bohoslužby a harmonickou plnost v prvotní církvi máme přesněji popsánu v 1.Kor.14. Tam je ukázáno, jak spontánně Duch Boží působí: „Pakli by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč… Bůh není původcem neřádu, ale pokoje, jako i ve všech shromážděních svatých.“ Ženy se nemají ptát ve shromáždění, ale doma svých manželů podle odkazu, proti kterému nemůže nikdo nic namítat. Potom následuje srozumitelné vysvětlení: „Zdá-li se sobě kdo být prorokem nebo duchovním, nechať pozná, že to, co vám píši, jsou přikázání Páně. Pakli kdo neví, nevěz. (Podle něm. př. Bible: jestliže to ale někdo nechce uznat, pak také nebude uznán.)“ Amen. Kdo Bohem vydaný sborový pořádek pro novozákonní církev neuznává, nebude Bohem uznán. A všichni vědí, že tento pořádek se nedodržuje v žádné náboženské organizaci - kostele na Zemi! Všichni mají vlastní liturgii a podobu bohoslužby, která je pouhou formou pobožnosti.

My ale poznáváme, že to jsou Boží odkazy a nařízení, které ten muž Boží předal církvi v síle Božího povolání. V prvotní církvi platil Boží pořádek ve všech lokálních sborech.

„Byli pak v církvi, která byla v Antiochii, někteří proroci a učitelé, jako Barnabáš a Šimon, který měl příjmení Černý, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, který byl spolu vychován s Heródesem tetrarchou, a Saul.“

V prvotní církvi je popsáno spojení služby proroků a učitelů ve shromáždění: „A když oni služby Páně konali a postili se, dí (přikázal) Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše  a Saule k dílu, ke kterému jsem je povolal. Tedy se postili a modlili se s vzkládajíce na ně ruce, propustili je. A oni posláni byvše od Ducha svatého, přišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru. A přišli do Salaminy, zvěstovali slovo Boží …“ (Sk.13:1-4).

Struktura, vzdělání, služby a dary v církvi Ježíše Krista na počátku jsou důkladně popsány v mnohých kapitolách Skutků apoštolů a také v dopisech apoštolů. To je ten původní vzor, to je živá církev živého Boha! Ve Sk.15 je zpráva, jak církvi byla předložena v přítomnosti starších a apoštolů sporná otázka ohledně obřízky. Odpověď přišla z povolaných úst Petra: „Muži bratři, vy víte, že od dávných dnů mezi námi Bůh vyvolil, aby skrze ústa má slyšeli pohané slovo evangelium, a uvěřili. A Bůh zpytatel srdce, svědectví jim vydal, dav jim Ducha svatého, jako i nám. A neučinil rozdílu mezi nimi a námi, věrou očistiv srdce jejich.“ Bylo to tedy pokračování jako na počátku se křtem Ducha těch, kteří uvěřili. Potom pokračoval Jakub: „Šimon teď vypravoval, kterak Bůh nejprve popatřil na pohany, aby přijal lid jménu svému. A s tím souhlasí slova proroků, jak je psáno…“ (Am.9:11-12). Nakonec to uzavírá: „Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám (něm. Bible: je to rozhodnutí Ducha svatého a naše), žádného více na vás břemene nevzkládat.“

Dále čteme: „Judas pak a Sílas, byvše i oni proroci, širokou řečí napomínali bratří a potvrzovali“ (Sk.15:1-34). Od založení novozákonní církve skrze vylití Ducha svatého vidíme nadpřirozené působení skrze služby a dary. Přímo na počátku je Jeho církvi zjeveno samotným Pánem vyvolenými svědky to pravé evangelium Ježíše Krista a celá rada Boží: „Z čehož můžete, čtouce, porozumět známosti mé v tajemství Kristovu, které za jiných věků nebylo známo synům lidským, tak jako nyní zjeveno jest svatým apoštolům jeho a prorokům skrze Ducha…a vysvětlil všechněm jaké by bylo obcování (jaký by byl smysl) tajemství, skrytého od věků v Bohu, který všecko stvořil…podle předuložení věčného, které uložil (dokonal) v Kristu Ježíši Pánu našem…“ (Ef.3:4-11). Amen.

Apoštol Petr napomíná již v prvotní církvi: „Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků, a na přikázání vydané od nás apoštolů Pána a spasitele.“ (2.Petr.3:2).

Apoštol Jan píše: „Co bylo od počátku, co jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, a co jsme pilně spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly, o slovu života, nebo ten život zjeven jest, a my jsme viděli, a svědčíme, i zvěstujeme vám ten život věčný…“ (1.Jan.1:1-2). Amen. Příkaz této hodiny proto zní: Zpět k začátku!

Shrňme vše krátce: církev Ježíše Krista, našeho Pána, není žádnou organizací vedenou lidmi; je živým organismem, je to tělo Ježíše Krista, které sestává z mnoha údů. V církvi živého Boha musí nyní na konci času milosti být všechno opět zavedeno do Božího spásného pořádku. Zaslíbený příchod našeho Pána a Ženicha (Jan.14:1-3; Mat.25:1-10) může podle svědectví Svatého Písma nastat, až se církev vrátí do svého původního stavu: „Jeho musí přijmout nebesa až do času napravení všech věcí, což předpověděl Bůh skrze ústa všech svých svatých proroků od věků.“ (Sk.3:21). Amen.

O věřících prvotní církve je řečeno: „I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách.“ (Sk.2:42). Toto jsou ta poznávací znamení pravé církve Ježíše Krista: Zaprvé učení apoštolů; zadruhé společenství těch, kteří v tomto učení setrvávají; zatřetí spolu slavili Večeři Páně, o níž je psáno jako o lámání chleba a začtvrté také zachovávali modlitební společenství. Náš Pán a Spasitel dal sám příklad lámání chleba, nerozdával oplatky, ale činil, jak je psáno: „Ježíš vzal chléb a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům…“ (Mat.26:26). Amen.

Pravá církev slaví Večeři Páně ještě dnes tak, že je připraven chléb podle počtu účastníků. Zrovna tak ještě dnes slaví církev Večeři Páně s kalichem, který je požehnán, čehož se všichni účastní. Tak to je napsáno a to platí navždy. Po Svém vzkříšení činil náš Pán totéž, co předtím: „I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.“ (Luk.24:30). Amen. Ve Sk.20:7 čteme: „Tedy první den po sobotě, když se učedníci sešli k lámání chleba…“ Pavel píše Korintským: „Kalich dobrořečení, kterému dobrořečíme, zdali není společnost krve Kristovy? A chléb, který lámeme, zdali není společnost těla Kristova?“ (1.Kor.10:16-22; 1.Kor.11:23-34). Amen.