Rozdíl mezi označeními a tituly, a tím, co představuje jméno, je vlastně známý a lehce srozumitelný. Bůh je všecko ve všech a ve všem. Tak kupř. „Stvořitel“ není jméno, nýbrž vyjadřuje, co je Bůh ve vztahu ke stvoření. To stejné se vztahuje na Něho jako „Spasitele, Uzdravovatele, Krále, Soudce“ atd. Od samého začátku se Bůh zjevoval těm Svým – Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi např. jako všemohoucí Bůh.

Ale když přišel čas, ve kterém mělo nastat uzavření smlouvy s Izraelem, tehdy se zjevil Bůh, Pán ve jménu Jahve (2M 6:2-3). Od toho okamžiku platilo toto jméno pro celý čas první smlouvy a bylo ve čtyřech písmenech JHWH, které byly později označeny jako »tetragramm«. Experti vypočítali, že je v Bibli použito více nežli 5 000 krát.

Pro novozákonní uzavření smlouvy zní předpověď jména takto:

„Hleď, panna bude dobré naděje a porodí syna, kterému dá jméno Emmanuel“ (Iz 7:14; Mt 1:23). Potom jsme informováni o tom, že tento Immanuel dostal jméno Ježíš. Žel, toto jméno je v našich Biblích podáno v řecké formě. Původní židovský tvar Jahšua vyjadřoval, kým skutečně byl Ten, který se stal člověkem. Ve jménu Jahšua je obsaženo Jahweh a znamená Jahweh-Zachránce. Immanuel znamená Bůh s námi. Od doby, kdy je Nový zákon vydán v řecké řeči, je v celém světě ve všech překladech Bible používáno jméno Ježíš jako jméno našeho Pána. Proti tomu Bůh vůčihledně nic nenamítal a s jistotou vyslýchal modlitby milionů věřící lidí vysílané v čase milosti ve jménu Pána Ježíše Krista k trůnu milosti. Také v Něm byly vykonány veškeré biblické křty. Před Bohem platí v každé řeči, co psal Pavel v ep. Kolossenským 3:17: „Všecko, co ve slovech či ve skutcích činíte, čiňte ve jménu Pána Ježíše.“

Nikdo se nemusí židovsky učit, neboť Bůh mluví s každým v jeho vlastní řeči. Tak je řečeno, že každý z těch 17 národností, kdož byli v Jeruzalémě letničního dne shromážděni, slyšel ve své vlastní řeči, co bylo pod vedením Ducha Božího řečeno: „… tedy byli všichni zasaženi a ptali se plni údivu: Zdali jsou tito všichni, kteří zde mluví z Galilee? Jakpak je možné, že jsme je slyšeli mluvit jeden každý z nás ve vlastní řeči, ve které jsme se narodili?“ (Sk 2:5-12)

Jestliže nyní povstávají bratři, kteří míní, že by museli užívat při křtu a modlitbě židovského znění jména, pak to není správné. Jakmile přijde čas pro Židy, budou samozřejmě to jméno užívat ve své řeči. Pro nás platí až do konce, co je napsáno v našich Biblích. Bůh v síle jména Ježíše Krista učinil veliké divy a znamení. Své Slovo potvrdil v naší generaci zvláště ve službě bratra Branhama právě tak, jako za časů apoštolů, ačkoli tehdy se vyjadřovali židovsky a v našem čase se užívají odpovídající pojmy slova, jak jsou nám k dispozici skrze naše překlady Bible. Bratři, kteří nyní opět chtějí vyniknout nad ostatními s tzv. „zvláštním poznáním“, nestojí pod vedením Ducha svatého. Nemohou rozeznat, že Bůh má Svou cestu s Církví z národů a později bude mít i s Izraelem.

Tito bratři si musí nechat líbit výtku, že jednají svévolně, protože se to děje s motivem přednášet něco zvláštního a něco znamenat. Před Bohem platí pro Církev z národů jméno, jaké nacházíme v našich biblických překladech. Pro Židy bude platit, co je psáno v jejich řeči. Bůh nepotřebuje žádného muže z národů, aby udílel židovské poučování.

Mimochodem, nadpis přidělaný na kříži byl napsán ve třech řečech: židovsky, latinsky a řecky. (Jn 19:19-22) Kdyby Bůh kladl důraz na to, vyzvednout význam samotně v židovské řeči, pak by zřejmě nedopustil napsat nadpis „Ježíš z Nazaréta, král Židů“ v ostatních dvou jazycích. Jak všichni víme, přišla spása nejprve k Židům a potom ke všem pohanským národům, ze kterých si Pán vyvolil lid za Své zvláštní vlastnictví. Tímto je dáno napomenutí bratrům, aby se vrátili k jednoduchosti a střízlivosti Slova a jednání v Církvi Páně.

Rozdíl mezi označeními a tituly, a tím, co představuje jméno, je vlastně známý a lehce srozumitelný. Bůh je všecko ve všech a ve všem. Tak kupř. „Stvořitel“ není jméno, nýbrž vyjadřuje, co je Bůh ve vztahu ke stvoření. To stejné se vztahuje na Něho jako „Spasitele, Uzdravovatele, Krále, Soudce“ atd. Od samého začátku se Bůh zjevoval těm Svým – Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi např. jako všemohoucí Bůh.

Ale když přišel čas, ve kterém mělo nastat uzavření smlouvy s Izraelem, tehdy se zjevil Bůh, Pán ve jménu Jahve (2M 6:2-3). Od toho okamžiku platilo toto jméno pro celý čas první smlouvy a bylo ve čtyřech písmenech JHWH, které byly později označeny jako »tetragramm«. Experti vypočítali, že je v Bibli použito více nežli 5 000 krát.

Pro novozákonní uzavření smlouvy zní předpověď jména takto:

„Hleď, panna bude dobré naděje a porodí syna, kterému dá jméno Emmanuel“ (Iz 7:14; Mt 1:23). Potom jsme informováni o tom, že tento Immanuel dostal jméno Ježíš. Žel, toto jméno je v našich Biblích podáno v řecké formě. Původní židovský tvar Jahšua vyjadřoval, kým skutečně byl Ten, který se stal člověkem. Ve jménu Jahšua je obsaženo Jahweh a znamená Jahweh-Zachránce. Immanuel znamená Bůh s námi. Od doby, kdy je Nový zákon vydán v řecké řeči, je v celém světě ve všech překladech Bible používáno jméno Ježíš jako jméno našeho Pána. Proti tomu Bůh vůčihledně nic nenamítal a s jistotou vyslýchal modlitby milionů věřící lidí vysílané v čase milosti ve jménu Pána Ježíše Krista k trůnu milosti. Také v Něm byly vykonány veškeré biblické křty. Před Bohem platí v každé řeči, co psal Pavel v ep. Kolossenským 3:17: „Všecko, co ve slovech či ve skutcích činíte, čiňte ve jménu Pána Ježíše.“

Nikdo se nemusí židovsky učit, neboť Bůh mluví s každým v jeho vlastní řeči. Tak je řečeno, že každý z těch 17 národností, kdož byli v Jeruzalémě letničního dne shromážděni, slyšel ve své vlastní řeči, co bylo pod vedením Ducha Božího řečeno: „… tedy byli všichni zasaženi a ptali se plni údivu: Zdali jsou tito všichni, kteří zde mluví z Galilee? Jakpak je možné, že jsme je slyšeli mluvit jeden každý z nás ve vlastní řeči, ve které jsme se narodili?“ (Sk 2:5-12)

Jestliže nyní povstávají bratři, kteří míní, že by museli užívat při křtu a modlitbě židovského znění jména, pak to není správné. Jakmile přijde čas pro Židy, budou samozřejmě to jméno užívat ve své řeči. Pro nás platí až do konce, co je napsáno v našich Biblích. Bůh v síle jména Ježíše Krista učinil veliké divy a znamení. Své Slovo potvrdil v naší generaci zvláště ve službě bratra Branhama právě tak, jako za časů apoštolů, ačkoli tehdy se vyjadřovali židovsky a v našem čase se užívají odpovídající pojmy slova, jak jsou nám k dispozici skrze naše překlady Bible. Bratři, kteří nyní opět chtějí vyniknout nad ostatními s tzv. „zvláštním poznáním“, nestojí pod vedením Ducha svatého. Nemohou rozeznat, že Bůh má Svou cestu s Církví z národů a později bude mít i s Izraelem.

Tito bratři si musí nechat líbit výtku, že jednají svévolně, protože se to děje s motivem přednášet něco zvláštního a něco znamenat. Před Bohem platí pro Církev z národů jméno, jaké nacházíme v našich biblických překladech. Pro Židy bude platit, co je psáno v jejich řeči. Bůh nepotřebuje žádného muže z národů, aby udílel židovské poučování.

Mimochodem, nadpis přidělaný na kříži byl napsán ve třech řečech: židovsky, latinsky a řecky. (Jn 19:19-22) Kdyby Bůh kladl důraz na to, vyzvednout význam samotně v židovské řeči, pak by zřejmě nedopustil napsat nadpis „Ježíš z Nazaréta, král Židů“ v ostatních dvou jazycích. Jak všichni víme, přišla spása nejprve k Židům a potom ke všem pohanským národům, ze kterých si Pán vyvolil lid za Své zvláštní vlastnictví. Tímto je dáno napomenutí bratrům, aby se vrátili k jednoduchosti a střízlivosti Slova a jednání v Církvi Páně.