Náš Pán vzal Petra, Jakuba a Jana na horu Proměnění. Tam se stalo něco nadpřirozeného, pro učedníky viditelného. »I proměnil se před nimi. I zářila Jeho tvář jako slunce a Jeho roucho bylo bílé jako světlo. A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s Ním.« (Mat. 17:2–3). Je nanejvýš zajímavé, co je zde řečeno. Jak již bylo naznačeno, čeká ty, kteří budou vytrženi, stejná proměna.

Tam se zjevili Mojžíš a Eliáš, ale učedníci se návazně vyptávali obzvláště jen na Eliáše, když se Pána ptali: »Proč tvrdí učení Písma, že Eliáš musí nejdříve přijíti?«

Pokud se Izraele týče, Zachariáš již ve 4. kap. viděl dva proroky jako olivové stromy stát vedle svícnu. Podle Zj. 1–3 symbolizuje svícen Církev. Ty dva olivové stromy a jejich službu máme blíže popsánu ve Zj. 11: Jsou to dva svědkové, kteří budou v Jeruzalémě tři a půl roku vystupovat jako proroci. Poznávací znamení jejich služby, která začne až po vytržení, připomínají skutečně Mojžíše a Eliáše, kteří byli na hoře Proměnění.

Odpověď, kterou Pán dal, zněla: »Eliáš přijde zajisté a vše uvede opět do pořádku.« Nás to zajímá o to více, že On toto zaslíbení potvrdil po skončení služby Jana Křtitele. Jan byl mimo jiné také otázán: »Jsi Eliáš?« Jeho jasná odpověď zněla: »Ne, nejsem.« (Jan 1:21). On věděl, jakou službu měl vykonat. Slova našeho Pána jsou jasným potvrzením posledního zaslíbení Starého zákona.

Mat. 17:12 se zřetelně odvolává na Jana a jeho dokonalou službu, ale to neruší to, co bylo v budoucnosti, naopak: jedno doplňuje a vysvětluje to druhé. Neboť na Jana se vztahovala první část, totiž, jak to anděl oznámil Zachariášovi, že skrze něho budou srdce otců obrácena k dětem. Tak započal »den spásy« (Iz. 49:6–8; 2. Kor. 6:2 a j.) Druhá část zaslíbení tehdy zůstala nenaplněna.

Ze Scofieldovi Bible jsme převzali poznámku k Mat. 17 na straně 4 dole, která se váže k tomuto tématu.

1. (17:2) Proměnění Ježíše obsahuje v malém představu všech elementů budoucí královské říše. (2. Petr. 1:15–21), (1) Pán Ježíš se nezjeví v nízkosti, nýbrž ve slávě (v. 2), (2) Mojžíš, který se zjevil ve slávě, je zástupce spasených, kteří skrze smrt vešli do království (Mat. 13:43, porov. Luk. 9:30–31); (3) Eliáš se zjevuje ve slávě jako zástupce spasených, kteří přišli skrze vytržení do královské říše. (1. Kor. 15:50–53; 1. Tes. 4:13–17); (4) Petr, Jakub a Jan, neproměnění zastupují v té hodině Izrael podle těla v budoucí královské říši. (Ez. 37:21–27), a (5) množství u úpatí hory (v. 14) jsou zástupci těch, kteří mají být uvedeni do království, poté, co je již zřízeno nad Izraelem (Iz. 11:10–12, atd.)
2. (17:10) porovnej Mal. 3:1, 4:5–6, Mat. 11:14, Mar. 9:11–13, Luk. 1:17. Všechna tato místa musí být vzata dohromady. (1) Kristus potvrzuje zvláštní a dosud nenaplněné proroctví v Mal. 4:5–6: »Eliáš musí nejprve přijít a všechno napravit.« Zde, právě tak jako v Malachiáši, je předpověď, která je naplněna v Janu Křtiteli a to, které se musí v Eliáši ještě splnit, je od sebe rozlišeno. (2) Ale Jan Křtitel již přišel a jeho služba byla tak dokonalá v duchu a síle budoucí služby Eliáše (Luk. 1:17), že mohlo být v typickém smyslu řečeno: »Eliáš již přišel«. Porovnej Mat. 10:40, Filem. 12 a 17, kde se vyskytuje stejná myšlenka identifikace i když s výhradou rozdílnosti v osobách (porov. Jan 1:21).

V celém Starém zákoně mluvil Bůh k otcům (Žid. 1:1). Jan vystoupil a ukázal těm, kteří čekali na Mesiáše, cestu ke »vztahu dětinství Nové smlouvy«, který Bůh zřídil ve Svém Synu. On vedl jejich nohy na cestu k pokoji s Bohem (Luk. 1:79). Druhá část se naplňuje nyní, srdce dětí Božích jsou vedena zpět k začátku, k apoštolským otcům. To říkáme na základě Slova Páně, neboť se musí naplnit celé Písmo.

Co se při první příchodu Krista ještě nestalo, musí se nutně stát nyní. Musí se naplnit všechno, co je napsáno ve Starém a Novém zákoně. Bůh jasně řekl, jak závěr proběhne: »Aj, posílám vám proroka Eliáše, prve nežli přijde veliký a strašný den Páně; on srdce otců obrátí k dětem a srdce dětí obrátí k otcům…«  (Mal. 4:5–6). To je TAK PRAVÍ PÁN v Jeho Slově. Lidé mohli říci něco jen v lidském úseku, ale ne v říši Boží. Zvěst vychází skrze jednoho, Bohem poslaného muže, ne skrze velké evangelisty, ti mají jinou službu. Mnozí z nich staví vlastní království v království Božím. Neděje se to ani skrze uznávané řečníky kdovíjakého hnutí nebo skrze »Chapter-Präsidenten« atd., ale přesně tak, jak je psáno.

Kdo se chce opovážit, odporovat Bohu? Ten si musí nechat líbit otázku, jestli má v sobě smýšlení Ježíše Krista. Písmo přece nemůže být zrušeno. Dnes se jedná o to, aby všechno jako tehdy při Eliášovi bylo konáno na základě slova Páně. Eliáš vzal dvanáct kamenů, jejichž počet odpovídal dvanácti izraelským kmenům, a zbudoval znovu oltář Boží, shromáždil lid a provolal: »Jak dlouho chcete kulhat na obě strany?«, a tak se to musí stát i nyní. Na to Bůh odpověděl a rozhodnutí na Karmelu padlo. Muž Bohem poslaný, který vystoupil v duchu a síle Eliáše, musel nanovo postavit na svícen čisté učení dvanácti apoštolů, ve kterém Církev zůstávala a které nám bylo předáno v praxi prakřesťanů (Sk. 2:42). Tak je v Církvi znovu zřízen oltář Boží, na který se musí věřící podle Řím. 12 položit v poslušnosti víry jako oběti, čímž ta rozumná bohoslužba teprve začíná, jak píše Pavel. Jen ten, komu je při porovnání se Slovem Božím nápadné, že ve formálním křesťanství bylo všechno od základu pozměněno, že žádné učení ani praxe nezůstaly v původním významu a že je zvěstováno úplně jiné evangelium, jiný Ježíš a také působí jiný duch (2. Kor. 11:3), poznává, že nutně musí přijít nové napravení. Zde se jedná o průběh spásných dějin v našem čase. Poslední rozhodnutí udělá na konci Bůh, a poslední slovo vysloví On. Pro mnohé On přichází pozdě, ale On nikdy nepřichází pozdě.

Na tomto místě se musíme vyjadřovat jasně a ptát se, zda nějaký takový muž byl, který nekompromisně zvěstoval pravá biblická učení a byl jako Eliáš potvrzen samotným Bohem nadpřirozeným způsobem, že slovo jím zvěstované bylo potvrzeno jako ve službě Pána a apoštolů? Může někdo, jestliže jsou za základ vzata pouze biblická kriteria, ukázat na někoho, kdo v našem čase vystoupil jako Bohem pověřený prorok a se všemi proroky a apoštoly a jejich učením se shodoval? Nutně by to musel být někdo, kdo stál mimo všechny organizované konfese, a tak mohl lid vyvolat ven a provést korekturu – muž poslaný od Boha s Boží zvěstí lidu Božímu!

Na základě Božího Slova se dále ptáme: souhlasí některý z těch světoznámých evangelistů opravdu se vším, co učili proroci a apoštolové? Existuje někdo, kdo ta základní učení o božství, křtu, Večeři Páně atd. postavil na biblický základ? Skutečností přece je, že všichni převzali skrze tradice zděděná náboženská učení a pravé zvěstování dokonce označují za falešné, protože to nesouhlasí s jejich názory na učení, místo aby se ptali, zda jejich učení je v souladu s Bohem a Božím Slovem.

Stovky evangelistů od konce čtyřicátých let byly inspirovány službou, kterou Bůh poslal, byli nadšeni a nanejvýš udiveni nad tím, co Bůh činil: ale myšlence, jak důležité ustanovení cíle je s tím spojeno, neposkytli žádný prostor. Všichni ale, kdo jsou opravdu narozeni z Boha, slyší Slovo Boží a poznávají ten den a jeho zvěst. Přijímají od Boha poslaného posla a poselství, a dosvědčují tím ze své strany, že souhlasí s rozhodnutím Božím a Jeho činěním. Bůh má právo, naplnit Své zaslíbené Slovo. A je to Boží právo, které náleží Jeho lidu, podílet se na tom. Co nyní následuje, není žádná legenda, nýbrž čistá pravda.

Náš Pán vzal Petra, Jakuba a Jana na horu Proměnění. Tam se stalo něco nadpřirozeného, pro učedníky viditelného. »I proměnil se před nimi. I zářila Jeho tvář jako slunce a Jeho roucho bylo bílé jako světlo. A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s Ním.« (Mat. 17:2–3). Je nanejvýš zajímavé, co je zde řečeno. Jak již bylo naznačeno, čeká ty, kteří budou vytrženi, stejná proměna.

Tam se zjevili Mojžíš a Eliáš, ale učedníci se návazně vyptávali obzvláště jen na Eliáše, když se Pána ptali: »Proč tvrdí učení Písma, že Eliáš musí nejdříve přijíti?«

Pokud se Izraele týče, Zachariáš již ve 4. kap. viděl dva proroky jako olivové stromy stát vedle svícnu. Podle Zj. 1–3 symbolizuje svícen Církev. Ty dva olivové stromy a jejich službu máme blíže popsánu ve Zj. 11: Jsou to dva svědkové, kteří budou v Jeruzalémě tři a půl roku vystupovat jako proroci. Poznávací znamení jejich služby, která začne až po vytržení, připomínají skutečně Mojžíše a Eliáše, kteří byli na hoře Proměnění.

Odpověď, kterou Pán dal, zněla: »Eliáš přijde zajisté a vše uvede opět do pořádku.« Nás to zajímá o to více, že On toto zaslíbení potvrdil po skončení služby Jana Křtitele. Jan byl mimo jiné také otázán: »Jsi Eliáš?« Jeho jasná odpověď zněla: »Ne, nejsem.« (Jan 1:21). On věděl, jakou službu měl vykonat. Slova našeho Pána jsou jasným potvrzením posledního zaslíbení Starého zákona.

Mat. 17:12 se zřetelně odvolává na Jana a jeho dokonalou službu, ale to neruší to, co bylo v budoucnosti, naopak: jedno doplňuje a vysvětluje to druhé. Neboť na Jana se vztahovala první část, totiž, jak to anděl oznámil Zachariášovi, že skrze něho budou srdce otců obrácena k dětem. Tak započal »den spásy« (Iz. 49:6–8; 2. Kor. 6:2 a j.) Druhá část zaslíbení tehdy zůstala nenaplněna.

Ze Scofieldovi Bible jsme převzali poznámku k Mat. 17 na straně 4 dole, která se váže k tomuto tématu.

1. (17:2) Proměnění Ježíše obsahuje v malém představu všech elementů budoucí královské říše. (2. Petr. 1:15–21), (1) Pán Ježíš se nezjeví v nízkosti, nýbrž ve slávě (v. 2), (2) Mojžíš, který se zjevil ve slávě, je zástupce spasených, kteří skrze smrt vešli do království (Mat. 13:43, porov. Luk. 9:30–31); (3) Eliáš se zjevuje ve slávě jako zástupce spasených, kteří přišli skrze vytržení do královské říše. (1. Kor. 15:50–53; 1. Tes. 4:13–17); (4) Petr, Jakub a Jan, neproměnění zastupují v té hodině Izrael podle těla v budoucí královské říši. (Ez. 37:21–27), a (5) množství u úpatí hory (v. 14) jsou zástupci těch, kteří mají být uvedeni do království, poté, co je již zřízeno nad Izraelem (Iz. 11:10–12, atd.)
2. (17:10) porovnej Mal. 3:1, 4:5–6, Mat. 11:14, Mar. 9:11–13, Luk. 1:17. Všechna tato místa musí být vzata dohromady. (1) Kristus potvrzuje zvláštní a dosud nenaplněné proroctví v Mal. 4:5–6: »Eliáš musí nejprve přijít a všechno napravit.« Zde, právě tak jako v Malachiáši, je předpověď, která je naplněna v Janu Křtiteli a to, které se musí v Eliáši ještě splnit, je od sebe rozlišeno. (2) Ale Jan Křtitel již přišel a jeho služba byla tak dokonalá v duchu a síle budoucí služby Eliáše (Luk. 1:17), že mohlo být v typickém smyslu řečeno: »Eliáš již přišel«. Porovnej Mat. 10:40, Filem. 12 a 17, kde se vyskytuje stejná myšlenka identifikace i když s výhradou rozdílnosti v osobách (porov. Jan 1:21).

V celém Starém zákoně mluvil Bůh k otcům (Žid. 1:1). Jan vystoupil a ukázal těm, kteří čekali na Mesiáše, cestu ke »vztahu dětinství Nové smlouvy«, který Bůh zřídil ve Svém Synu. On vedl jejich nohy na cestu k pokoji s Bohem (Luk. 1:79). Druhá část se naplňuje nyní, srdce dětí Božích jsou vedena zpět k začátku, k apoštolským otcům. To říkáme na základě Slova Páně, neboť se musí naplnit celé Písmo.

Co se při první příchodu Krista ještě nestalo, musí se nutně stát nyní. Musí se naplnit všechno, co je napsáno ve Starém a Novém zákoně. Bůh jasně řekl, jak závěr proběhne: »Aj, posílám vám proroka Eliáše, prve nežli přijde veliký a strašný den Páně; on srdce otců obrátí k dětem a srdce dětí obrátí k otcům…«  (Mal. 4:5–6). To je TAK PRAVÍ PÁN v Jeho Slově. Lidé mohli říci něco jen v lidském úseku, ale ne v říši Boží. Zvěst vychází skrze jednoho, Bohem poslaného muže, ne skrze velké evangelisty, ti mají jinou službu. Mnozí z nich staví vlastní království v království Božím. Neděje se to ani skrze uznávané řečníky kdovíjakého hnutí nebo skrze »Chapter-Präsidenten« atd., ale přesně tak, jak je psáno.

Kdo se chce opovážit, odporovat Bohu? Ten si musí nechat líbit otázku, jestli má v sobě smýšlení Ježíše Krista. Písmo přece nemůže být zrušeno. Dnes se jedná o to, aby všechno jako tehdy při Eliášovi bylo konáno na základě slova Páně. Eliáš vzal dvanáct kamenů, jejichž počet odpovídal dvanácti izraelským kmenům, a zbudoval znovu oltář Boží, shromáždil lid a provolal: »Jak dlouho chcete kulhat na obě strany?«, a tak se to musí stát i nyní. Na to Bůh odpověděl a rozhodnutí na Karmelu padlo. Muž Bohem poslaný, který vystoupil v duchu a síle Eliáše, musel nanovo postavit na svícen čisté učení dvanácti apoštolů, ve kterém Církev zůstávala a které nám bylo předáno v praxi prakřesťanů (Sk. 2:42). Tak je v Církvi znovu zřízen oltář Boží, na který se musí věřící podle Řím. 12 položit v poslušnosti víry jako oběti, čímž ta rozumná bohoslužba teprve začíná, jak píše Pavel. Jen ten, komu je při porovnání se Slovem Božím nápadné, že ve formálním křesťanství bylo všechno od základu pozměněno, že žádné učení ani praxe nezůstaly v původním významu a že je zvěstováno úplně jiné evangelium, jiný Ježíš a také působí jiný duch (2. Kor. 11:3), poznává, že nutně musí přijít nové napravení. Zde se jedná o průběh spásných dějin v našem čase. Poslední rozhodnutí udělá na konci Bůh, a poslední slovo vysloví On. Pro mnohé On přichází pozdě, ale On nikdy nepřichází pozdě.

Na tomto místě se musíme vyjadřovat jasně a ptát se, zda nějaký takový muž byl, který nekompromisně zvěstoval pravá biblická učení a byl jako Eliáš potvrzen samotným Bohem nadpřirozeným způsobem, že slovo jím zvěstované bylo potvrzeno jako ve službě Pána a apoštolů? Může někdo, jestliže jsou za základ vzata pouze biblická kriteria, ukázat na někoho, kdo v našem čase vystoupil jako Bohem pověřený prorok a se všemi proroky a apoštoly a jejich učením se shodoval? Nutně by to musel být někdo, kdo stál mimo všechny organizované konfese, a tak mohl lid vyvolat ven a provést korekturu – muž poslaný od Boha s Boží zvěstí lidu Božímu!

Na základě Božího Slova se dále ptáme: souhlasí některý z těch světoznámých evangelistů opravdu se vším, co učili proroci a apoštolové? Existuje někdo, kdo ta základní učení o božství, křtu, Večeři Páně atd. postavil na biblický základ? Skutečností přece je, že všichni převzali skrze tradice zděděná náboženská učení a pravé zvěstování dokonce označují za falešné, protože to nesouhlasí s jejich názory na učení, místo aby se ptali, zda jejich učení je v souladu s Bohem a Božím Slovem.

Stovky evangelistů od konce čtyřicátých let byly inspirovány službou, kterou Bůh poslal, byli nadšeni a nanejvýš udiveni nad tím, co Bůh činil: ale myšlence, jak důležité ustanovení cíle je s tím spojeno, neposkytli žádný prostor. Všichni ale, kdo jsou opravdu narozeni z Boha, slyší Slovo Boží a poznávají ten den a jeho zvěst. Přijímají od Boha poslaného posla a poselství, a dosvědčují tím ze své strany, že souhlasí s rozhodnutím Božím a Jeho činěním. Bůh má právo, naplnit Své zaslíbené Slovo. A je to Boží právo, které náleží Jeho lidu, podílet se na tom. Co nyní následuje, není žádná legenda, nýbrž čistá pravda.