Mnozí učenci Písma mají potíže s časově správným zařazením těchto událostí, protože přehlédli, že po smrti Šalamouna byla rozdělena říše na Judsko a Izrael: potom existovaly na jedné straně kmeny Juda a Benjamin s hlavním sídlem v Jeruzalémě za vlády Roboáma (932-916 př. Kr.) a na druhé straně deset kmenů, známých pod pojmem Izrael, se sídlem v Samaří pod vládou Jeroboáma (932-911 př. Kř.). Nejznámějším králem v Judsku byl Jozafat (874-850 př. Kr.) a nejznámějším králem v Izraeli byl Achab (875-854 př. Kr.). Je to důležité z toho důvodu, protože existovala totiž dvě odvlečení do otroctví a důsledkem toho tedy dvě zajetí: Izrael, tedy těch deset kmenů, byl odvlečen v roce 721 př. Kr. do Asyrie. Ty dva kmeny, Benjamim a Juda, byly podstatně později, totiž až v r. 606 př. Kr., odvedeni do babylonského zajetí. O to zde jde. Toto zajetí trvalo přesně 70 let, a to od r. 606 do 536 př. Kr. Asi 40.000 lidí se vrátilo tehdy z babylonského zajetí opět do Jeruzaléma, aby vybudovali chrám. Tím končilo těch 70 let zajetí předpověděných Jeremiášem, které však nemají nic společného se 70 téhodny (týdny let) předpověděnými v Dan. 9. Pouze ty dva kmeny, které byly odvedeni do Babylóna, se mohly z Babylóna navrátit. Učení, známé jako «Britský Izrael», které říká, že těch 10 kmenů zaniklo, je falešné.

V Ezdráši v 1. kapitole je řečeno o příkazu znovuvybudování chrámu v Jeruzalémě – nikoli města a jeho zdí: „Léta prvního Cýra krále Perského, aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, vzbudil Hospodin ducha Cýrova krále Perského, aby dal provolati po všem království svém, ano také i rozepsal, řka: Toto praví Cýrus král Perský: Všecka království země dal mi Hospodin Bůh nebeský, a on mi poručil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, kterýž jest v Judstvu. Kdo jest mezi vámi ze všeho lidu jeho, budiž Bůh jeho s ním, a nechať jde do Jeruzaléma, kterýž jest v Judstvu, a staví dům Hospodina Boha Izraelského, toho Boha, kterýž jest v Jeruzalémě.“

Prorok Izaiáš působil v době od r. 740 do r. 680 př. Kr. I on mluvil o tomto zajetí a prorokoval o Cýrovi, který byl pověřen: „Potvrzuji slova služebníka svého, a radu poslů svých vykonávám. Kterýž dím o Jeruzalému: Bydleno bude v něm, a o městech Judských: Vystavena budou, nebo pustiny jejich vzdělám. Kterýž dím hlubině: Vyschni, nebo potoky tvé vysuším. Kterýž dím o Cýrovi: Pastýř můj, nebo všelikou vůli mou vykoná, a řekne Jeruzalému: Zase vystaven bud', a chrámu: Založen buď.“ (Iz 44:26-28)

V době návratu z babylonského zajetí žili a působili Zorubábel, syn Salatielův, a Jozue, syn Jozadakův, jakož i proroci Aggeus a Zachariáš. „I uposlechl Zorobábel syn Salatielův, a Jozue syn Jozadakův, kněz nejvyšší, i všickni ostatkové lidu hlasu Hospodina Boha svého, a slov Aggea proroka, poněvadž jej poslal Hospodin Bůh jejich; nebo se bál lid tváři Hospodinovy. Tedy Aggeus posel Hospodinův mluvil lidu v poselství Hospodinovu, řka: Já s vámi jsem, praví Hospodin. V tom vzbudil Hospodin ducha Zorobábele syna Salatielova, knížete Judského, a ducha Jozue syna Jozadakova, kněze nejvyššího, a ducha ostatků všeho lidu, a přišedše, dělali dílo v domě Hospodina zástupů, Boha svého.“ (Ag 1:12-14)

Prorok Aggeus prorokoval ohledně chrámu, který byl opět vybudován: „Větší bude sláva domu tohoto posledního, než onoho prvního, praví Hospodin zástupů, nebo na tomto místě způsobím pokoj, praví Hospodin zástupů.“ (Ag 2:10) „Přiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvadcátého čtvrtého, měsíce devátého, až do dne, v kterémž založen byl chrám Hospodinův.“ (Ag 2:19)

V proroku Zachariáši rovněž nalézáme zmínky o stavbě chrámu: „Tedy odpověděl anděl Hospodinův a řekl: «Ó, Hospodine zástupů, až dokudž ty se nesmiluješ nad Jeruzalémem a nad městy Judskými, na kteréž jsi hněval se již sedmdesáte let? » I odpověděl Hospodin andělu tomu, kterýž mluvil se mnou, slovy dobrými, slovy potěšitelnými. Tedy řekl mi anděl, kterýž mluvil ke mně: Volej a rci: Takto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion horlením velikým. A hněvám se náramně na ty národy, kteříž mají pokoj; nebo když jsem já se málo rozhněval, oni pomáhali k zlému. Protož takto praví Hospodin: Navrátil jsem se k Jeruzalému milosrdenstvím, dům můj staven bude v něm, praví Hospodin zástupů, a pravidlo vztaženo bude na Jeruzalém.“ (podle něm. Mengeho překladu: „…a nad Jeruzalémem má být napnut vyměřovací provaz.“) (Zach 1:12-16)

Při výstavbě chrámu byl hlavní důraz kladen na to, aby byl jako dům Boží postaven na původním místě (Ezd 5:15; 6, 7 aj.). První základy byly odhaleny a na nich vznikl nový chrám, který byl ve všech podrobnostech přesně jako ten první. Tak to musí být is novozákonní Církví. Před návratem Ježíše Krista musí znovu povstat ve všech věcech podle původního apoštolského vzoru, a to

na základě apoštolů a proroků (1Kor 3:10-11; Ef 2:20-22). Také s chrámem v Jeruzalémě se to opět tak stane. Bude postaven na svém původním místě. Jak zjistili židovští vědci a archeologové, nestál chrám na vyvýšenině hory Moria, kde Abraham obětoval Izáka a kde stojí Skalní dóm (Omarova mešita), nýbrž přesně padesát metrů dále na sever. Židé uzavírají svou modlitbu u Zdi nářků s přáním, aby jim ten Věčný ráčil nechat dožít se znovuobnovení chrámu a příchodu Mesiáše.

Mnozí učenci Písma mají potíže s časově správným zařazením těchto událostí, protože přehlédli, že po smrti Šalamouna byla rozdělena říše na Judsko a Izrael: potom existovaly na jedné straně kmeny Juda a Benjamin s hlavním sídlem v Jeruzalémě za vlády Roboáma (932-916 př. Kr.) a na druhé straně deset kmenů, známých pod pojmem Izrael, se sídlem v Samaří pod vládou Jeroboáma (932-911 př. Kř.). Nejznámějším králem v Judsku byl Jozafat (874-850 př. Kr.) a nejznámějším králem v Izraeli byl Achab (875-854 př. Kr.). Je to důležité z toho důvodu, protože existovala totiž dvě odvlečení do otroctví a důsledkem toho tedy dvě zajetí: Izrael, tedy těch deset kmenů, byl odvlečen v roce 721 př. Kr. do Asyrie. Ty dva kmeny, Benjamim a Juda, byly podstatně později, totiž až v r. 606 př. Kr., odvedeni do babylonského zajetí. O to zde jde. Toto zajetí trvalo přesně 70 let, a to od r. 606 do 536 př. Kr. Asi 40.000 lidí se vrátilo tehdy z babylonského zajetí opět do Jeruzaléma, aby vybudovali chrám. Tím končilo těch 70 let zajetí předpověděných Jeremiášem, které však nemají nic společného se 70 téhodny (týdny let) předpověděnými v Dan. 9. Pouze ty dva kmeny, které byly odvedeni do Babylóna, se mohly z Babylóna navrátit. Učení, známé jako «Britský Izrael», které říká, že těch 10 kmenů zaniklo, je falešné.

V Ezdráši v 1. kapitole je řečeno o příkazu znovuvybudování chrámu v Jeruzalémě – nikoli města a jeho zdí: „Léta prvního Cýra krále Perského, aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, vzbudil Hospodin ducha Cýrova krále Perského, aby dal provolati po všem království svém, ano také i rozepsal, řka: Toto praví Cýrus král Perský: Všecka království země dal mi Hospodin Bůh nebeský, a on mi poručil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, kterýž jest v Judstvu. Kdo jest mezi vámi ze všeho lidu jeho, budiž Bůh jeho s ním, a nechať jde do Jeruzaléma, kterýž jest v Judstvu, a staví dům Hospodina Boha Izraelského, toho Boha, kterýž jest v Jeruzalémě.“

Prorok Izaiáš působil v době od r. 740 do r. 680 př. Kr. I on mluvil o tomto zajetí a prorokoval o Cýrovi, který byl pověřen: „Potvrzuji slova služebníka svého, a radu poslů svých vykonávám. Kterýž dím o Jeruzalému: Bydleno bude v něm, a o městech Judských: Vystavena budou, nebo pustiny jejich vzdělám. Kterýž dím hlubině: Vyschni, nebo potoky tvé vysuším. Kterýž dím o Cýrovi: Pastýř můj, nebo všelikou vůli mou vykoná, a řekne Jeruzalému: Zase vystaven bud', a chrámu: Založen buď.“ (Iz 44:26-28)

V době návratu z babylonského zajetí žili a působili Zorubábel, syn Salatielův, a Jozue, syn Jozadakův, jakož i proroci Aggeus a Zachariáš. „I uposlechl Zorobábel syn Salatielův, a Jozue syn Jozadakův, kněz nejvyšší, i všickni ostatkové lidu hlasu Hospodina Boha svého, a slov Aggea proroka, poněvadž jej poslal Hospodin Bůh jejich; nebo se bál lid tváři Hospodinovy. Tedy Aggeus posel Hospodinův mluvil lidu v poselství Hospodinovu, řka: Já s vámi jsem, praví Hospodin. V tom vzbudil Hospodin ducha Zorobábele syna Salatielova, knížete Judského, a ducha Jozue syna Jozadakova, kněze nejvyššího, a ducha ostatků všeho lidu, a přišedše, dělali dílo v domě Hospodina zástupů, Boha svého.“ (Ag 1:12-14)

Prorok Aggeus prorokoval ohledně chrámu, který byl opět vybudován: „Větší bude sláva domu tohoto posledního, než onoho prvního, praví Hospodin zástupů, nebo na tomto místě způsobím pokoj, praví Hospodin zástupů.“ (Ag 2:10) „Přiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvadcátého čtvrtého, měsíce devátého, až do dne, v kterémž založen byl chrám Hospodinův.“ (Ag 2:19)

V proroku Zachariáši rovněž nalézáme zmínky o stavbě chrámu: „Tedy odpověděl anděl Hospodinův a řekl: «Ó, Hospodine zástupů, až dokudž ty se nesmiluješ nad Jeruzalémem a nad městy Judskými, na kteréž jsi hněval se již sedmdesáte let? » I odpověděl Hospodin andělu tomu, kterýž mluvil se mnou, slovy dobrými, slovy potěšitelnými. Tedy řekl mi anděl, kterýž mluvil ke mně: Volej a rci: Takto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion horlením velikým. A hněvám se náramně na ty národy, kteříž mají pokoj; nebo když jsem já se málo rozhněval, oni pomáhali k zlému. Protož takto praví Hospodin: Navrátil jsem se k Jeruzalému milosrdenstvím, dům můj staven bude v něm, praví Hospodin zástupů, a pravidlo vztaženo bude na Jeruzalém.“ (podle něm. Mengeho překladu: „…a nad Jeruzalémem má být napnut vyměřovací provaz.“) (Zach 1:12-16)

Při výstavbě chrámu byl hlavní důraz kladen na to, aby byl jako dům Boží postaven na původním místě (Ezd 5:15; 6, 7 aj.). První základy byly odhaleny a na nich vznikl nový chrám, který byl ve všech podrobnostech přesně jako ten první. Tak to musí být is novozákonní Církví. Před návratem Ježíše Krista musí znovu povstat ve všech věcech podle původního apoštolského vzoru, a to

na základě apoštolů a proroků (1Kor 3:10-11; Ef 2:20-22). Také s chrámem v Jeruzalémě se to opět tak stane. Bude postaven na svém původním místě. Jak zjistili židovští vědci a archeologové, nestál chrám na vyvýšenině hory Moria, kde Abraham obětoval Izáka a kde stojí Skalní dóm (Omarova mešita), nýbrž přesně padesát metrů dále na sever. Židé uzavírají svou modlitbu u Zdi nářků s přáním, aby jim ten Věčný ráčil nechat dožít se znovuobnovení chrámu a příchodu Mesiáše.