Současné události na Blízkém východě vyvolaly znovu pozornost mnohých znalců Bible o knihu Daniela. Obzvláště vidění o 70 téhodnech (dle něm. Mengeho překladu Bible: „týdnech let“) je vhodné jako podklad k tomu, aby byly lépe chápány události v Izraeli spojené s biblickým proroctvím. Přitom je potřebné zahrnout do pozorování jak minulost, tak i současnost, jen tak bude srozumitelná budoucnost.

Prorok Daniel se nacházel se svým lidem v babylonském zajetí a bádal v písmech proroka Jeremiáše, aby dostal jasno o konci sedmdesátiletého útlaku (Dan. 9). Poté se vroucně modlil k Bohu a vylil své srdce před Pánem. Dlouhé kající a přímluvné modlitbě pak následovala Boží odpověd, která se však vůbec nevztahovala na dobu zajetí, nýbrž na události s Izraelem v budoucnu až do doby Mesiáše a až do konce.

„Ještě jsem mluvil a modlil se, a vyznával hřích svůj i hřích lidu svého Izraelského, a padna, pokorně jsem se modlil před tváří Hospodina Boha svého, za horu svatosti Boha svého. Ještě, pravím, mluvil jsem při modlitbě, a muž ten Gabriel, kteréhož jsem viděl v tom vidění na počátku, rychle přiletěv, dotekl se mne v čas oběti večerní. A slouže mi k srozumění, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím.

Při počátku pokorných proseb tvých vyšlo slovo, a já jsem přišel, atbych je oznámil, nebo jsi velmi milý; pročež pozoruj slova toho, a rozuměj vidění tomu. Sedmdesáte téhodnů odečteno jest lidu tvému a městu svatému tvému k zabránění převrácenosti a k zapečetění hříchů, i vyčištění nepravosti a k přivedení spravedlnosti věčné a k zapečetění vidění i proroctví, a ku pomazání Svatého svatých.

Věziž tedy a rozuměj, že od vyjití výpovědi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma až do Mesiáše vývody bude téhodnů sedm, potom téhodnů šedesáte dva, když již zase vzdělána bude ulice a příkopa, a ti časové budou přenesnadní. Po téhodnech pak těch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš, však jemu to nic neuškodí; nýbrž to město i tu svatyni zkazí, i lid ten svůj budoucí, tak že skončení jeho bude hrozné, ano i do vykonání boje bude boj stálý všelijak do vyplénění. Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním, u prostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplénění hubící, na popléněné vylito bude zpuštění.“ (Dn 9:20-27) [verš 26+27 dle něm. Mengeho překladu Bible: „A po dvaašedesáti týdnech let zabit bude pomazaný (= Mesiáš) bez rozsudku; a město i tu svatyni poruší válečný národ knížete, který tam vtrhne, jehož konec přijde náhle jako vichr, ale až do konce bude válka, ta pevně ustanovená pustošení. A uzavře (ten kníže) pevnou smlouvu s národem na jeden týden let a v polovině týdne zastaví oběti zápalné i oběti suché a na jejich místě bude postaveno odporné pustošení (nastane hrůza a děs pustošení) a to tak dlouho, dokud pevně ustanovené zničení nebude vylito na zpustošení (zpustošitele). “]

Musíme dbát toho, že mu zde bylo dáno zjevení o sedmdesáti téhodnech (týdnech let), které se měly stát až v budoucnosti, neboť sedmedesátileté babylonské zajetí se již chýlilo ke konci. V té době uplynulo již 68 let.

Prorok Jeremiáš prorokoval o sedmdesátiletém babylónském zajetí, jímž byli Židé potrestáni, mezi jiným také proto, že nedodržovali léto soboty. Bůh vyžadoval nejen sedmý den v týdnu jako den klidu; vyžadoval i sedmý rok jako léto soboty: „Sedmého pak léta sobotu odpočinutí bude míti země, sobotu Hospodinovu; nebudeš na poli svém síti a vinice své řezati…“ (3M 25:1-7; 3M 26:33-35) Protože příkaz Boží nebyl dodržen, přišla nouze na Jeho lid. „Aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, dokudz země nevykonala sobot svých; po všecky dny, pokudž byla pustá, odpočívala, až se vyplnilo sedmdesáte let.“ (2Par 36:21)

V souvislosti s létem soboty, které bylo vyhlášeno o velkém dni smíření zvukem trouby, ustanovil Hospodin i léto milostivé: „Sečteš také sobě sedm téhodnů let, totiž sedmkrát sedm let, tak aby čas sedmi téhodnů let učinil tobě čtyřidceti devět let … I posvětíte léta padesátého, a vyhlásíte svobodu v zemi té všechněm obyvatelům jejím. Léto milostivé toto míti budete…“ (3M 25:8-13). Po návratu z babylonského zajetí se lid Boží zavázal neodvolatelnou přísahou dodržovat zákony včetně léta soboty. „Ani od cizozemců, kteříž by nám přinášeli jaké koupě a jakékoli potravy v den sobotní na prodej, přijímati v sobotu aneb v sváteční den, a že necháme rolí sedmého léta, i všelikého dobývání dluhu.“ (Neh 10:29-32).

Proroctví proroka Jeremiáše znělo: „Potom pak po vyplnění sedmdesáti let trestati budu na králi Babylonském a na tom národu, dí Hospodin, nepravost jejich…“ (25:12) „Takto zajisté praví Hospodin: Že jakž se jen vyplní Babylonu sedmdesáte let, navštívím vás, a potvrdím vám slova svého výborného o navrácení vás na místo toto.“ (29:10) Falešný prorok Chananiáš tvrdil, že ti odvlečení lidé se vrátí dříve, než uplynou dva roky (Jr 28:3+11). Nato mu Jeremiáš ohlásil, že ještě v témž roce zemře, a tak se stalo (Jr 28:15-17).

Současné události na Blízkém východě vyvolaly znovu pozornost mnohých znalců Bible o knihu Daniela. Obzvláště vidění o 70 téhodnech (dle něm. Mengeho překladu Bible: „týdnech let“) je vhodné jako podklad k tomu, aby byly lépe chápány události v Izraeli spojené s biblickým proroctvím. Přitom je potřebné zahrnout do pozorování jak minulost, tak i současnost, jen tak bude srozumitelná budoucnost.

Prorok Daniel se nacházel se svým lidem v babylonském zajetí a bádal v písmech proroka Jeremiáše, aby dostal jasno o konci sedmdesátiletého útlaku (Dan. 9). Poté se vroucně modlil k Bohu a vylil své srdce před Pánem. Dlouhé kající a přímluvné modlitbě pak následovala Boží odpověd, která se však vůbec nevztahovala na dobu zajetí, nýbrž na události s Izraelem v budoucnu až do doby Mesiáše a až do konce.

„Ještě jsem mluvil a modlil se, a vyznával hřích svůj i hřích lidu svého Izraelského, a padna, pokorně jsem se modlil před tváří Hospodina Boha svého, za horu svatosti Boha svého. Ještě, pravím, mluvil jsem při modlitbě, a muž ten Gabriel, kteréhož jsem viděl v tom vidění na počátku, rychle přiletěv, dotekl se mne v čas oběti večerní. A slouže mi k srozumění, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím.

Při počátku pokorných proseb tvých vyšlo slovo, a já jsem přišel, atbych je oznámil, nebo jsi velmi milý; pročež pozoruj slova toho, a rozuměj vidění tomu. Sedmdesáte téhodnů odečteno jest lidu tvému a městu svatému tvému k zabránění převrácenosti a k zapečetění hříchů, i vyčištění nepravosti a k přivedení spravedlnosti věčné a k zapečetění vidění i proroctví, a ku pomazání Svatého svatých.

Věziž tedy a rozuměj, že od vyjití výpovědi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma až do Mesiáše vývody bude téhodnů sedm, potom téhodnů šedesáte dva, když již zase vzdělána bude ulice a příkopa, a ti časové budou přenesnadní. Po téhodnech pak těch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš, však jemu to nic neuškodí; nýbrž to město i tu svatyni zkazí, i lid ten svůj budoucí, tak že skončení jeho bude hrozné, ano i do vykonání boje bude boj stálý všelijak do vyplénění. Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním, u prostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplénění hubící, na popléněné vylito bude zpuštění.“ (Dn 9:20-27) [verš 26+27 dle něm. Mengeho překladu Bible: „A po dvaašedesáti týdnech let zabit bude pomazaný (= Mesiáš) bez rozsudku; a město i tu svatyni poruší válečný národ knížete, který tam vtrhne, jehož konec přijde náhle jako vichr, ale až do konce bude válka, ta pevně ustanovená pustošení. A uzavře (ten kníže) pevnou smlouvu s národem na jeden týden let a v polovině týdne zastaví oběti zápalné i oběti suché a na jejich místě bude postaveno odporné pustošení (nastane hrůza a děs pustošení) a to tak dlouho, dokud pevně ustanovené zničení nebude vylito na zpustošení (zpustošitele). “]

Musíme dbát toho, že mu zde bylo dáno zjevení o sedmdesáti téhodnech (týdnech let), které se měly stát až v budoucnosti, neboť sedmedesátileté babylonské zajetí se již chýlilo ke konci. V té době uplynulo již 68 let.

Prorok Jeremiáš prorokoval o sedmdesátiletém babylónském zajetí, jímž byli Židé potrestáni, mezi jiným také proto, že nedodržovali léto soboty. Bůh vyžadoval nejen sedmý den v týdnu jako den klidu; vyžadoval i sedmý rok jako léto soboty: „Sedmého pak léta sobotu odpočinutí bude míti země, sobotu Hospodinovu; nebudeš na poli svém síti a vinice své řezati…“ (3M 25:1-7; 3M 26:33-35) Protože příkaz Boží nebyl dodržen, přišla nouze na Jeho lid. „Aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, dokudz země nevykonala sobot svých; po všecky dny, pokudž byla pustá, odpočívala, až se vyplnilo sedmdesáte let.“ (2Par 36:21)

V souvislosti s létem soboty, které bylo vyhlášeno o velkém dni smíření zvukem trouby, ustanovil Hospodin i léto milostivé: „Sečteš také sobě sedm téhodnů let, totiž sedmkrát sedm let, tak aby čas sedmi téhodnů let učinil tobě čtyřidceti devět let … I posvětíte léta padesátého, a vyhlásíte svobodu v zemi té všechněm obyvatelům jejím. Léto milostivé toto míti budete…“ (3M 25:8-13). Po návratu z babylonského zajetí se lid Boží zavázal neodvolatelnou přísahou dodržovat zákony včetně léta soboty. „Ani od cizozemců, kteříž by nám přinášeli jaké koupě a jakékoli potravy v den sobotní na prodej, přijímati v sobotu aneb v sváteční den, a že necháme rolí sedmého léta, i všelikého dobývání dluhu.“ (Neh 10:29-32).

Proroctví proroka Jeremiáše znělo: „Potom pak po vyplnění sedmdesáti let trestati budu na králi Babylonském a na tom národu, dí Hospodin, nepravost jejich…“ (25:12) „Takto zajisté praví Hospodin: Že jakž se jen vyplní Babylonu sedmdesáte let, navštívím vás, a potvrdím vám slova svého výborného o navrácení vás na místo toto.“ (29:10) Falešný prorok Chananiáš tvrdil, že ti odvlečení lidé se vrátí dříve, než uplynou dva roky (Jr 28:3+11). Nato mu Jeremiáš ohlásil, že ještě v témž roce zemře, a tak se stalo (Jr 28:15-17).