Od dětství doprovázela tohoto člověka nadpřirozená Boží přítomnost. Skutečně existovali muži, k nimž náležel i bratr Branham, kteří byli od narození určeni k zvláštnímu úkolu, muži, kteří neustanovili sami sebe ani se sami neoznačili za proroky, nýbrž byli dosazeni samým Bohem,a to přímým nebeským povoláním. Již jako dítě viděl William Branham ve vidění události, které se všechny staly, častokrát za mnoho let.

Jako sedmiletý slyšel hlas z větrného víru, který se, jak se zdálo, usadil v koruně jednoho stromu přesto, že jinak bylo všude bezvětří. Hlas zavolal: „Nikdy nepij, nekuř ani žádným způsobem neposkvrňuj své tělo, neboť musíš pro Mne vykonat dílo, až budeš starší.” (Kägi, str. 15)

Jako mladistvý byl přáteli opětovně nucen k tomu, aby pil a kouřil. Označili ho za zbabělce, a právě to nechtěl být; jako boxer přece nebyl žádným zbabělcem. Při každém pokoušení se zdálo, že slyší ten stejný šelest a tentýž hlas, který mu nařídil, aby to nečinil. Tím zůstal ochráněn. Eliáš prožil bouři, než s ním Pán mluvil na hoře Oréb (1. Král. 19). Job slyšel hlas Pána přímo z bouře (kap. 38:1). „On činí z andělů Svých větry…” (Židům 1:7) To platí ještě i dnes.

Jako mladý muž byl v baptistické církvi ordinován Dr. Roy Davisem. Zanedlouho nato začal nadkonfesní službu, protože se cítil být zavázán všem.

V červnu 1933 se stalo vícero věcí většího významu. Měl svoji první evangelizaci. Na  konci této série shromáždění se v řece Ohio konala v neděli, 11. června 1933, bohoslužba se křtem podle prvokřesťanského vzoru. Několik set nově obrácených se dalo pokřtít. Když se mladý kazatel chystal pokřtít sedmnáctou osobu, modlil se: „Otče, tak jako já křtím vodou, křti Ty Duchem Svatým.” V tom okamžiku se to stalo: Z nebe sestoupilo jasné světlo podobné hvězdě a zůstalo nad ním stát. Z tohoto světla zazněl hlas, který řekl: „Jako byl Jan Křtitel předeslán prvnímu příchodu Krista, tak budeš ty poslán se zvěstí, které bude předcházet druhému příchodu Krista.” V dubnu 1966 jsem se u příležitosti jednoho shromáždění v USA osobně setkal s asi dvanácti osobami, které byly v červnu 1933 při této události přítomny.

Reakce zástupu, čítajícího asi čtyři tisíce duší, kteří to zažili, byla rozdílná. Jedni se modlili, jiní upadli do bezvědomí, druzí se tázali, co by to mělo znamenat, a jiní to nechali bez povšimnutí. Obzvláště agentura Associated Press v USA a v Kanadě podávala zprávu o této neobyčejné události. Každý další zážitek, obzvláště sedm vidění, která měl v roku 1933 o budoucím celosvětovém vývoji až do konce, přispívaly k tomu, že se ostatní kazatelé od něho víc a víc distancovali. Dokonce i ti, kteří mu byli blízcí, sice připouštěli, že takové zážitky v biblických dobách existovaly, ale popřeli, že existují ještě nyní.

Když bylo mladému muži Božímu řečeno, že bude poslán do celého světa a bude modlit za krále a panovníky, řekl mu Dr. Roy Davis: „Billy, kdo tě asi bude poslouchat? Ty s tvým nepatrným školním vzděláním! … Budeš mluvit k sloupům v kapli a k prázdným lavicím. Lidé tě nepřijdou poslouchat.” Odpověď byla prostá: „…je-li to Bůh, který mě poslal, potom také pošle lidi, k nimž budu mluvit…”

7. května 1946 dostal William Branham skutečně nebeskou návštěvu. Ve Starém i Novém Zákoně nacházíme mnoho zpráv, že se objevili andělé, jednalo-li se o mimořádné události: od Abrahama až po Daniele; od Zachariáše až po Marii. Nad betlémskými nivami se objevily nebeské zástupy a anděl vyslovil to největší oznámení všech časů, totiž o narození Vykupitele. Pavel i Jan, který byl ve vyhnanství na ostrově Patmos, to dosvědčují. U Židů 1 čteme o andělech: „Zda nejsou všichni služební duchové, kteří jsou vysíláni k vykonávání služby kvůli těm, kteří mají dosáhnout spasení?”

Večer 7. května 1946 se William Branham nacházel v místnosti, kde již určitý čas trávil na modlitbě a ve čtení Bible. Náhle, kolem 23. hodiny, sestoupilo seshora do místnosti světlo, které stále více sílilo a šířilo se. Nechme vyprávět jej samého:

„Když jsem vzhlédl, visela tam velká hvězda. Neměla ale pět cípů, vypadala spíš jako zářivý ohnivý míč, který svítil na podlahu. Potom jsem uslyšel někoho jít. Vylekal jsem se ještě víc, neboť jsem nevěděl o nikom, kdo by sem byl přišel, kromě mne samého. V tomto světle jsem viděl, jak se ke mně blíží muž, tak přirozeně, jako byste přicházeli ke mně vy. Tento muž vážil asi 85 kg a měl bílé roucho. Měl hladkou tvář, žádný vous, tmavý vlas až na ramena, trochu tmavší pleť, velmi příjemný vzhled. Přiblížil se ke mně, naše zraky se střetly. Viděl, jak velice se bojím, a řekl: ‘Neboj se. Byl jsem poslán z přítomnosti všemohoucího Boha, abych ti řekl, že tvůj zvláštní život a tvé neporozuměné cesty poukazují na to, že Bůh tě poslal národům s darem Božského uzdravování. Budeš-li upřímný a dosáhneš toho, že ti lidé uvěří, nebude moci tvé modlitbě odolat žádná nemoc, ani rakovina ne.’ Slova nemohou vyjádřit, jak jsem se při tom cítil.”

Oslovení: „Neboj se” použil anděl i při Danielovi, Zachariášovi a Marii. Totéž učinil náš PÁN. Často řekl: „Neboj se.”

Anděl mu dále řekl:

„Jako byla proroku Mojžíšovi dána dvě znamení (2. Mojžíše 4), tak budou dána tobě dvě znamení. Nebudou-li věřit tomu prvnímu, uvěří tomu druhému.”

Téměř stejné doslovné znění nacházíme v 2. Mojžíšově 4:8:

„A tak jestliže neuvěří a nedají na první znamení, uvěří druhému znamení.”

Muži s obzvláštním povoláním přijali zvláštní znamení, jímž mělo být lidem postaveno před oči, že zde mluví a působí sám Bůh.

Potom mu vysvětlil anděl první znamení. Po kázání a modlitbě za všechny, kteří chtěli svůj život zasvětit Pánu, se měl modlit za nemocné. První znamení mělo spočívat v tom, že vezme do své ruky ruku pacienta, přičemž na hřbetu jeho ruky měla být zbarvením a tvarem viditelně ukázána pacientovi vlastní nemoc. Nato měla následovat modlitba o uzdravení. Pacient měl sledovat průběh na hřbetu ruky. Pokud totiž byla modlitba vyslyšena a Bůh způsobil uzdravení, zmizelo vyobrazení nemoci před očima trpícího. Mnoho těch, kteří byli takto Božím zázrakem uzdraveni, to na sobě pocítilo. Viděli, jak uzdravení probíhá, a nemálo jich přemožením hlasitě vykřiklo.

Anděl pak objasnil používání druhého daru a to několika místy z Bible. Odvolával se na službu našeho Pána a vysvětlil zvlášť Jana 5:19 a 20, totiž, že On jako Syn člověka působil jako Prorok a ve viděních viděl, co Bůh chtěl konat.

„Vpravdě, vpravdě JÁ vám říkám: Syn sám od sebe nemůže nic činit, jedině co vidíOtce činit; neboť co onen činí, to stejným způsobem koná i Syn, neboť Otec miluje Syna a dává Mu všechno vidět,co On sám koná…” (Jan 5:19-20)

Podle tohoto slova vykonával Syn člověka Svoji službu jen podle toho, co Mu bylo ve viděních ukázáno. Anděl se zmínil o obou prožitích z Jana 1 s Petrem i Natanaelem. Když Ondřej vedl svého bratra Šimona k Ježíšovi, čteme:

„…tento se na něho podíval a pravil: ‘Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas, to znamená přeloženo ,skála’.”

Nikdy předtím Petra neviděl, a přesto znal jeho jméno a jméno jeho otce. Podobně se dělo s Natanaelem, kterého přivedl k Pánu Filip:

„Aj, vpravdě Izraelita, v němž není lsti … dříve ještě, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem,viděl jsem tě.”

Jak byl Natanael přemožen a jak reagoval na toto zjevení, si mohou všichni přečíst.

Anděl se dále odvolal na Jana 4 a zmínil rozmluvu, kterou Pán vedl se Samaritánkou u Jákobovy studny. Skrze zjevení, které Mu bylo ukázáno, jí řekl:

„…neboť pět mužů jsi měla, a ten, kterého nyní máš, není tvůj manžel.”

Na konci rozhovoru žena zvolala:

„Vím, že Mesiáš přijde, kterého nazýváme Kristus; ten až přijde, řekne nám všechno.”

Ježíš jí odpověděl: „JÁ to jsem, který s tebou mluví!”

Anděl se ještě odvolal na další místa z Bible, v nichž jsou uvedeny podobné události, a kde prorocká služba Syna člověka obzvláště vynikne. Právě na této službě se farizeové prohřešili a řekli: „ON má Belzebuba” atd. Jako Prorok poznal Syn člověka dokonce pohnutky a myšlenky srdcí, a právě to se zejména duchovním vůdcům oné doby vůbec nehodilo. Avšak tak byli duchové zjevováni a oddělováni. Vždyť Bůh Pán Mojžíšovi řekl:

„Proroka jako tebe jim nechám povstat ze středu jejich bratří a dám mu Svá Slova v ústa a on jim bude zvěstovat všechno, co mu přikáži.” (5. Mojžíše 18:18, Skutky 3:22-23)

Anděl dále vysvětlil, že toto stejné „Znamení Mesiáše”, které bylo tehdy zjevené při Židech a Samaritánech, se nyní opakuje v církvi z pohanů. Téměř před každou bohoslužbou s uzdravováním se William Branham odvolával na tato místa z Bible, která mu anděl doslovně objasnil. Druhý dar spočíval v tom, že právě na základě toho, co mu bylo ukázáno, mohl během bohoslužby s uzdravováním lidem říci, z jaké země přicházejí, z jakého města, jak se jmenují, kdo jsou, jaké nemoci mají, v podstatě všechno – tak jak se to dělo v prorocké službě Syna člověka. Zažil jsem to osobně ve shromážděních a byl jsem nemálo překvapen, když mi tento Boží muž 3. prosince 1962 řekl přesné znění povolání, kterým mě Pán 2. dubna 1962 před východem slunce zde v Krefeldu povolal do služby. Zde nejsou předkládány vymyšlené věci, zde je před všemohoucím Bohem pravdivě dosvědčováno, že se prorockou službou v naší generaci Ježíš ohlašoval stejným způsobem, jak se to dělo tehdy, když chodil na zemi.

Od dětství doprovázela tohoto člověka nadpřirozená Boží přítomnost. Skutečně existovali muži, k nimž náležel i bratr Branham, kteří byli od narození určeni k zvláštnímu úkolu, muži, kteří neustanovili sami sebe ani se sami neoznačili za proroky, nýbrž byli dosazeni samým Bohem,  a to přímým nebeským povoláním. Již jako dítě viděl William Branham ve vidění události, které se všechny staly, častokrát za mnoho let.

Jako sedmiletý slyšel hlas z větrného víru, který se, jak se zdálo, usadil v koruně jednoho stromu přesto, že jinak bylo všude bezvětří. Hlas zavolal: „Nikdy nepij, nekuř ani žádným způsobem neposkvrňuj své tělo, neboť musíš pro Mne vykonat dílo, až budeš starší.” (Kägi, str. 15)

Jako mladistvý byl přáteli opětovně nucen k tomu, aby pil a kouřil. Označili ho za zbabělce, a právě to nechtěl být; jako boxer přece nebyl žádným zbabělcem. Při každém pokoušení se zdálo, že slyší ten stejný šelest a tentýž hlas, který mu nařídil, aby to nečinil. Tím zůstal ochráněn. Eliáš prožil bouři, než s ním Pán mluvil na hoře Oréb (1. Král. 19). Job slyšel hlas Pána přímo z bouře (kap. 38:1). „On činí z andělů Svých větry…” (Židům 1:7) To platí ještě i dnes.

Jako mladý muž byl v baptistické církvi ordinován Dr. Roy Davisem. Zanedlouho nato začal nadkonfesní službu, protože se cítil být zavázán všem.

V červnu 1933 se stalo vícero věcí většího významu. Měl svoji první evangelizaci. Na  konci této série shromáždění se v řece Ohio konala v neděli, 11. června 1933, bohoslužba se křtem podle prvokřesťanského vzoru. Několik set nově obrácených se dalo pokřtít. Když se mladý kazatel chystal pokřtít sedmnáctou osobu, modlil se: „Otče, tak jako já křtím vodou, křti Ty Duchem Svatým.” V tom okamžiku se to stalo: Z nebe sestoupilo jasné světlo podobné hvězdě a zůstalo nad ním stát. Z tohoto světla zazněl hlas, který řekl: „Jako byl Jan Křtitel předeslán prvnímu příchodu Krista, tak budeš ty poslán se zvěstí, které bude předcházet druhému příchodu Krista.” V dubnu 1966 jsem se u příležitosti jednoho shromáždění v USA osobně setkal s asi dvanácti osobami, které byly v červnu 1933 při této události přítomny.

Reakce zástupu, čítajícího asi čtyři tisíce duší, kteří to zažili, byla rozdílná. Jedni se modlili, jiní upadli do bezvědomí, druzí se tázali, co by to mělo znamenat, a jiní to nechali bez povšimnutí. Obzvláště agentura Associated Press v USA a v Kanadě podávala zprávu o této neobyčejné události. Každý další zážitek, obzvláště sedm vidění, která měl v roku 1933 o budoucím celosvětovém vývoji až do konce, přispívaly k tomu, že se ostatní kazatelé od něho víc a víc distancovali. Dokonce i ti, kteří mu byli blízcí, sice připouštěli, že takové zážitky v biblických dobách existovaly, ale popřeli, že existují ještě nyní.

Když bylo mladému muži Božímu řečeno, že bude poslán do celého světa a bude modlit za krále a panovníky, řekl mu Dr. Roy Davis: „Billy, kdo tě asi bude poslouchat? Ty s tvým nepatrným školním vzděláním! … Budeš mluvit k sloupům v kapli a k prázdným lavicím. Lidé tě nepřijdou poslouchat.” Odpověď byla prostá: „…je-li to Bůh, který mě poslal, potom také pošle lidi, k nimž budu mluvit…”

 7. května 1946 dostal William Branham skutečně nebeskou návštěvu. Ve Starém i Novém Zákoně nacházíme mnoho zpráv, že se objevili andělé, jednalo-li se o mimořádné události: od Abrahama až po Daniele; od Zachariáše až po Marii. Nad betlémskými nivami se objevily nebeské zástupy a anděl vyslovil to největší oznámení všech časů, totiž o narození Vykupitele. Pavel i Jan, který byl ve vyhnanství na ostrově Patmos, to dosvědčují. U Židů 1 čteme o andělech: „Zda nejsou všichni služební duchové, kteří jsou vysíláni k vykonávání služby kvůli těm, kteří mají dosáhnout spasení?”

Večer 7. května 1946 se William Branham nacházel v místnosti, kde již určitý čas trávil na modlitbě a ve čtení Bible. Náhle, kolem 23. hodiny, sestoupilo seshora do místnosti světlo, které stále více sílilo a šířilo se. Nechme vyprávět jej samého: 

„Když jsem vzhlédl, visela tam velká hvězda. Neměla ale pět cípů, vypadala spíš jako zářivý ohnivý míč, který svítil na podlahu. Potom jsem uslyšel někoho jít. Vylekal jsem se ještě víc, neboť jsem nevěděl o nikom, kdo by sem byl přišel, kromě mne samého. V tomto světle jsem viděl, jak se ke mně blíží muž, tak přirozeně, jako byste přicházeli ke mně vy. Tento muž vážil asi 85 kg a měl bílé roucho. Měl hladkou tvář, žádný vous, tmavý vlas až na ramena, trochu tmavší pleť, velmi příjemný vzhled. Přiblížil se ke mně, naše zraky se střetly. Viděl, jak velice se bojím, a řekl: ‘Neboj se. Byl jsem poslán z přítomnosti všemohoucího Boha, abych ti řekl, že tvůj zvláštní život a tvé neporozuměné cesty poukazují na to, že Bůh tě poslal národům s darem Božského uzdravování. Budeš-li upřímný a dosáhneš toho, že ti lidé uvěří, nebude moci tvé modlitbě odolat žádná nemoc, ani rakovina ne.’ Slova nemohou vyjádřit, jak jsem se při tom cítil.”

Oslovení: „Neboj se” použil anděl i při Danielovi, Zachariášovi a Marii. Totéž učinil náš PÁN. Často řekl: „Neboj se.”

Anděl mu dále řekl: 

„Jako byla proroku Mojžíšovi dána dvě znamení (2. Mojžíše 4), tak budou dána tobě dvě znamení. Nebudou-li věřit tomu prvnímu, uvěří tomu druhému.” 

Téměř stejné doslovné znění nacházíme v 2. Mojžíšově 4:8: 

„A tak jestliže neuvěří a nedají na první znamení, uvěří druhému znamení.”

Muži s obzvláštním povoláním přijali zvláštní znamení, jímž mělo být lidem postaveno před oči, že zde mluví a působí sám Bůh.

Potom mu vysvětlil anděl první znamení. Po kázání a modlitbě za všechny, kteří chtěli svůj život zasvětit Pánu, se měl modlit za nemocné. První znamení mělo spočívat v tom, že vezme do své ruky ruku pacienta, přičemž na hřbetu jeho ruky měla být zbarvením a tvarem viditelně ukázána pacientovi vlastní nemoc. Nato měla následovat modlitba o uzdravení. Pacient měl sledovat průběh na hřbetu ruky. Pokud totiž byla modlitba vyslyšena a Bůh způsobil uzdravení, zmizelo vyobrazení nemoci před očima trpícího. Mnoho těch, kteří byli takto Božím zázrakem uzdraveni, to na sobě pocítilo. Viděli, jak uzdravení probíhá, a nemálo jich přemožením hlasitě vykřiklo.

Anděl pak objasnil používání druhého daru a to několika místy z Bible. Odvolával se na službu našeho Pána a vysvětlil zvlášť Jana 5:19 a 20, totiž, že On jako Syn člověka působil jako Prorok a ve viděních viděl, co Bůh chtěl konat. 

„Vpravdě, vpravdě JÁ vám říkám: Syn sám od sebe nemůže nic činit, jedině co vidíOtce činit; neboť co onen činí, to stejným způsobem koná i Syn, neboť Otec miluje Syna a dává Mu všechno vidět,  co On sám koná…” (Jan 5:19-20) 

Podle tohoto slova vykonával Syn člověka Svoji službu jen podle toho, co Mu bylo ve viděních ukázáno. Anděl se zmínil o obou prožitích z Jana 1 s Petrem i Natanaelem. Když Ondřej vedl svého bratra Šimona k Ježíšovi, čteme: 

„…tento se na něho podíval a pravil: ‘Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas, to znamená přeloženo ,skála’.” 

Nikdy předtím Petra neviděl, a přesto znal jeho jméno a jméno jeho otce. Podobně se dělo s Natanaelem, kterého přivedl k Pánu Filip: 

„Aj, vpravdě Izraelita, v němž není lsti … dříve ještě, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem, viděl jsem tě.”

Jak byl Natanael přemožen a jak reagoval na toto zjevení, si mohou všichni přečíst.

Anděl se dále odvolal na Jana 4 a zmínil rozmluvu, kterou Pán vedl se Samaritánkou u Jákobovy studny. Skrze zjevení, které Mu bylo ukázáno, jí řekl: 

„…neboť pět mužů jsi měla, a ten, kterého nyní máš, není tvůj manžel.” 

Na konci rozhovoru žena zvolala: 

„Vím, že Mesiáš přijde, kterého nazýváme Kristus; ten až přijde, řekne nám všechno.” 

Ježíš jí odpověděl: „JÁ to jsem, který s tebou mluví!” 

Anděl se ještě odvolal na další místa z Bible, v nichž jsou uvedeny podobné události, a kde prorocká služba Syna člověka obzvláště vynikne. Právě na této službě se farizeové prohřešili a řekli: „ON má Belzebuba” atd. Jako Prorok poznal Syn člověka dokonce pohnutky a myšlenky srdcí, a právě to se zejména duchovním vůdcům oné doby vůbec nehodilo. Avšak tak byli duchové zjevováni a oddělováni. Vždyť Bůh Pán Mojžíšovi řekl: 

„Proroka jako tebe jim nechám povstat ze středu jejich bratří a dám mu Svá Slova v ústa a on jim bude zvěstovat všechno, co mu přikáži.” (5. Mojžíše 18:18, Skutky 3:22-23)

Anděl dále vysvětlil, že toto stejné „Znamení Mesiáše”, které bylo tehdy zjevené při Židech a Samaritánech, se nyní opakuje v církvi z pohanů. Téměř před každou bohoslužbou s uzdravováním se William Branham odvolával na tato místa z Bible, která mu anděl doslovně objasnil. Druhý dar spočíval v tom, že právě na základě toho, co mu bylo ukázáno, mohl během bohoslužby s uzdravováním lidem říci, z jaké země přicházejí, z jakého města, jak se jmenují, kdo jsou, jaké nemoci mají, v podstatě všechno – tak jak se to dělo v prorocké službě Syna člověka. Zažil jsem to osobně ve shromážděních a byl jsem nemálo překvapen, když mi tento Boží muž 3. prosince 1962 řekl přesné znění povolání, kterým mě Pán 2. dubna 1962 před východem slunce zde v Krefeldu povolal do služby. Zde nejsou předkládány vymyšlené věci, zde je před všemohoucím Bohem pravdivě dosvědčováno, že se prorockou službou v naší generaci Ježíš ohlašoval stejným způsobem, jak se to dělo tehdy, když chodil na zemi.