Bohem poslaní muži byli ve všech dobách na zemi legitimováni z nebe. V prvotním křesťanství pokračovala Kristem započatá služba po zmrtvýchvstání Vykupitele ve vykoupených. Od vylití Ducha Svatého v letničním dni bylo apoštolské zvěstování provázeno a potvrzováno spolupůsobením Pána. Prvotní křesťanská církev je pro celou dobu milosti v kaž­dém směru platným vzorem.

„Potom tedy, co Pán Ježíš k nim mluvil, byl vyzdvižen do nebe a posadil se na pravici Boží. Oni ale vytáhli a kázali všude, přičemž Pán působil a potvrzoval Slovo znameními.” (Marka 16:19–20)

„Jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám, přičemž i Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy Své moci a rozdílením Ducha Svatého podle Své vůle.” (Židům 2:3–4)

Kdo čte Skutky apoštolů a epištoly, vždy znovu zjistí, že Bůh Pán potvrzoval Své Slovo nadpřirozeným způsobem. Při lidech, kteří uvěřili, se děly divy a znamení. Evangelium o ukřižovaném a vítězně zmrtvýchvstalém Pánu bylo obojí: obšťastňující a osvobozující poselství o spasení a také mocí Boží, prokazující se na věřících (Římanům 1:16–17, 1. Korintským 1:18).

Vždyť byl vykoupen celý člověk, a tak při bohoslužbách v prvotním křesťanství bylo zachránění duše, osvobození ducha a uzdravení těla docela normální; ano, dokonce je podána zpráva o vzkříšení z mrtvých. Přesně to, co se dělo ve službě našeho Pána Ježíše Krista a potom působením Ducha Božího v prvotním křesťanství, to se skutečně v ještě větší míře opakovalo ve službě Williama Branhama. Pro tuto skutečnost existují milióny očitých svědků, a jak již uvedeno, zmíněná kázání.

Kdo jej srovnává se známými evangelisty, jimž je vhod každá metoda, včetně shánění peněz, a každý způsob předvádění, křivdí tomuto Božímu služebníku. Kdyby byli dotázáni, nemohl by žádný z nich vydat svědectví o nebeském povolání, jak to mohli učinit skutečně Bohem poslaní muži až po Williama Branhama.

Kazatel Gordon Lindsay napsal knihu «Muž Bohem poslaný», kterou v německé řeči vydal farář R. Kägi z Zürichu. Ať přátelé, či protivníci, všichni museli připustit, že zde nepůsobil člověk, nýbrž skrze člověka Bůh sám. Poté, co tento prostý muž dostal 7. května 1946 potvrzení svého povolání a poslání, začal se zvláštními polními taženími. V letech 1946-1949 nastal rozhodující průlom plného evangelia v novověku podle vzoru prvotního křesťanství. Potvrzení a divy uzdravování byly tak mocné, že k shromážděním proudili lidé ze všech denominací a ze všech koutů světa. Muži z politiky, ekonomiky, ba i z Kongresu ve Washingtonu ho vyhledali, aby se za ně modlil.

V první polovině padesátých let vedly jeho misijní cesty Afrikou, Indií a Evropou. V Durbanu v Jižní Africe čítalo posluchačstvo ve velkém stadionu několik set tisíc. V Bombaji v Indii, byl zástup lidí odhadnut na 400 000. V Německu a ve Švýcarsku přicházelo k přednáškám, jak kdy a podle místa, 10 000 a 20 000 lidí. Ve skandinávských zemích, a to obzvláště ve Finsku, se staly velké zázraky a znamení, dokonce vzkříšení chlapce, zabitého autonehodou. Král Jiří VI. z Anglie prosil Williama Branhama, aby se za něho modlil. To se pak stalo v Buckinghamském paláci při mezipřistání v Londýně na cestě do Finska.

Všichni evangelisté, kteří se po II. světové válce stali známými v USA a později i v jiných zemích, vděčí přímo nebo nepřímo za svoji službu nadpřirozenému Božímu působení, které viděli v životě Williama Branhama. David DuPlessis († 1987), po celém světě známý jako „Mr. Pentecost”, byl ve shromážděních v Jižní Africe tak hluboce ovlivněn, že se rozhodl následovat Williama Branham do USA. Setkal jsem se s ním u příležitosti mezinárodní konference věřících pořádané Gordonem Lindsayem v červnu 1958 v Dallasu v Texasu, v níž byl William Branham hlavním řečníkem. Mohlo by být jmenováno mnoho mužů, které osobně znám, včetně Demose Shakariana, světového presidenta Obchodníků plného evangelia, kteří by mohli být k dispozici jako svědci této jedinečné služby – pokud ještě žijí a měli by k tomu odvahu.

Při tomto Božím muži platí doslovně, co náš Pán řekl:

„Někdo jiný to je, který vydává Své svědectví o Mně, a Já vím, že svědectví, které On o Mně vydává, pravdivé je … Já ale mám svědectví, které je závažnější než Janovo, neboť skutky, které Mi Otec svěřil, abych konal, právě ty skutky, které konám, vydávají svědectví o Mně, že Mě Otec poslal. Tak ten, který Mne poslal, sám Otec, se Mě zastal Svým svědectvím…” (Jan 5:32-37)

Kde mluví a působí sám Bůh, má svědectví svoji vlastní závažnost.

Bohem nadpřirozeným způsobem konané skutky jsou důkazem božského poslání ve spojení se zvěstováním evangelia Ježíše Krista. Jsou nevyvratitelnou, celého člověka přesvědčující legitimací. Náš Pán řekl:

„Věřte Mi, že jsem v Otci a Otec ve Mně je; ne-li, tedy věřte přece pro skutky samy. Vpravdě, vpravdě říkám vám: Kdo věří ve Mne, bude také konat skutky, které Já činím, ano bude konat ještě větší, než Já konám…” (Jan 14:11–12)

I toto Slovo ve službě Williama Branhama Sám Bůh potvrdil jako pravdivé, takže již nepotřebuje žádného dalšího lidského dobrozdání. Mojžíš a Eliáš, Petr a Pavel, ano všichni Bohem poslaní muži Jím byli potvrzeni. To stejné může být řečeno i v tomto případě. Komu je zatěžko věřit člověku, dostává tím možnost věřit Bohu.

„…neboť nikdo nemůže konat taková znamení divů, jako Ty činíš, kdyby Bůh s ním nebyl.” (Jan 3:2b)

Bohem poslaní muži byli ve všech dobách na zemi legitimováni z nebe. V prvotním křesťanství pokračovala Kristem započatá služba po zmrtvýchvstání Vykupitele ve vykoupených. Od vylití Ducha Svatého v letničním dni bylo apoštolské zvěstování provázeno a potvrzováno spolupůsobením Pána. Prvotní křesťanská církev je pro celou dobu milosti v kaž­dém směru platným vzorem.

„Potom tedy, co Pán Ježíš k nim mluvil, byl vyzdvižen do nebe a posadil se na pravici Boží. Oni ale vytáhli a kázali všude, přičemž Pán působil a potvrzoval Slovo znameními.” (Marka 16:19–20)

„Jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám, přičemž i Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy Své moci a rozdílením Ducha Svatého podle Své vůle.” (Židům 2:3–4)

Kdo čte Skutky apoštolů a epištoly, vždy znovu zjistí, že Bůh Pán potvrzoval Své Slovo nadpřirozeným způsobem. Při lidech, kteří uvěřili, se děly divy a znamení. Evangelium o ukřižovaném a vítězně zmrtvýchvstalém Pánu bylo obojí: obšťastňující a osvobozující poselství o spasení a také mocí Boží, prokazující se na věřících (Římanům 1:16–17, 1. Korintským 1:18).

Vždyť byl vykoupen celý člověk, a tak při bohoslužbách v prvotním křesťanství bylo zachránění duše, osvobození ducha a uzdravení těla docela normální; ano, dokonce je podána zpráva o vzkříšení z mrtvých. Přesně to, co se dělo ve službě našeho Pána Ježíše Krista a potom působením Ducha Božího v prvotním křesťanství, to se skutečně v ještě větší míře opakovalo ve službě Williama Branhama. Pro tuto skutečnost existují milióny očitých svědků, a jak již uvedeno, zmíněná kázání.

Kdo jej srovnává se známými evangelisty, jimž je vhod každá metoda, včetně shánění peněz, a každý způsob předvádění, křivdí tomuto Božímu služebníku. Kdyby byli dotázáni, nemohl by žádný z nich vydat svědectví o nebeském povolání, jak to mohli učinit skutečně Bohem poslaní muži až po Williama Branhama.

Kazatel Gordon Lindsay napsal knihu «Muž Bohem poslaný», kterou v německé řeči vydal farář R. Kägi z Zürichu. Ať přátelé, či protivníci, všichni museli připustit, že zde nepůsobil člověk, nýbrž skrze člověka Bůh sám. Poté, co tento prostý muž dostal 7. května 1946 potvrzení svého povolání a poslání, začal se zvláštními polními taženími. V letech 1946-1949 nastal rozhodující průlom plného evangelia v novověku podle vzoru prvotního křesťanství. Potvrzení a divy uzdravování byly tak mocné, že k shromážděním proudili lidé ze všech denominací a ze všech koutů světa. Muži z politiky, ekonomiky, ba i z Kongresu ve Washingtonu ho vyhledali, aby se za ně modlil.

V první polovině padesátých let vedly jeho misijní cesty Afrikou, Indií a Evropou. V Durbanu v Jižní Africe čítalo posluchačstvo ve velkém stadionu několik set tisíc. V Bombaji v Indii, byl zástup lidí odhadnut na 400 000. V Německu a ve Švýcarsku přicházelo k přednáškám, jak kdy a podle místa, 10 000 a 20 000 lidí. Ve skandinávských zemích, a to obzvláště ve Finsku, se staly velké zázraky a znamení, dokonce vzkříšení chlapce, zabitého autonehodou. Král Jiří VI. z Anglie prosil Williama Branhama, aby se za něho modlil. To se pak stalo v Buckinghamském paláci při mezipřistání v Londýně na cestě do Finska.

Všichni evangelisté, kteří se po II. světové válce stali známými v USA a později i v jiných zemích, vděčí přímo nebo nepřímo za svoji službu nadpřirozenému Božímu působení, které viděli v životě Williama Branhama. David DuPlessis († 1987), po celém světě známý jako „Mr. Pentecost”, byl ve shromážděních v Jižní Africe tak hluboce ovlivněn, že se rozhodl následovat Williama Branham do USA. Setkal jsem se s ním u příležitosti mezinárodní konference věřících pořádané Gordonem Lindsayem v červnu 1958 v Dallasu v Texasu, v níž byl William Branham hlavním řečníkem. Mohlo by být jmenováno mnoho mužů, které osobně znám, včetně Demose Shakariana, světového presidenta Obchodníků plného evangelia, kteří by mohli být k dispozici jako svědci této jedinečné služby – pokud ještě žijí a měli by k tomu odvahu.

Při tomto Božím muži platí doslovně, co náš Pán řekl: 

„Někdo jiný to je, který vydává Své svědectví o Mně, a Já vím, že svědectví, které On o Mně vydává, pravdivé je … Já ale mám svědectví, které je závažnější než Janovo, neboť skutky, které Mi Otec svěřil, abych konal, právě ty skutky, které konám, vydávají svědectví o Mně, že Mě Otec poslal. Tak ten, který Mne poslal, sám Otec, se Mě zastal Svým svědectvím…” (Jan 5:32-37) 

Kde mluví a působí sám Bůh, má svědectví svoji vlastní závažnost.

Bohem nadpřirozeným způsobem konané skutky jsou důkazem božského poslání ve spojení se zvěstováním evangelia Ježíše Krista. Jsou nevyvratitelnou, celého člověka přesvědčující legitimací. Náš Pán řekl: 

„Věřte Mi, že jsem v Otci a Otec ve Mně je; ne-li, tedy věřte přece pro skutky samy. Vpravdě, vpravdě říkám vám: Kdo věří ve Mne, bude také konat skutky, které Já činím, ano bude konat ještě větší, než Já konám…” (Jan 14:11–12) 

I toto Slovo ve službě Williama Branhama Sám Bůh potvrdil jako pravdivé, takže již nepotřebuje žádného dalšího lidského dobrozdání. Mojžíš a Eliáš, Petr a Pavel, ano všichni Bohem poslaní muži Jím byli potvrzeni. To stejné může být řečeno i v tomto případě. Komu je zatěžko věřit člověku, dostává tím možnost věřit Bohu. 

„…neboť nikdo nemůže konat taková znamení divů, jako Ty činíš, kdyby Bůh s ním nebyl.” (Jan 3:2b)