Po odchodu Božího muže Williama Branhama v prosinci 1965 pokračuje na jedné straně zvěstování pravé zvěsti Slova, na druhé straně byly a jsou náboženskými fanatiky šířeny výklady a bludná učení. Některá z nich zde musíme zmínit.

Začalo to citáty bratra Branhama, že rokem 1977 všechno dospěje ke konci a nastane vytržení. Další výklady následovaly. Tak například:

že vzkříšení se stalo a že ten prorok potom svoji službu dokončí ve 30 až 40 dnech v stanu.

že Spasitel roku 1963 při otevření Pečetí opustil trůn milosti a sestoupil, aby si nárokoval spasené.

že Pán v probuzení té zvěsti již sestoupil dolů.

že nyní se koná svatba Nevěsty a Ženicha a svatební hostina bude až v nebi.

že sedm hromů způsobí víru vytržení a těch sedm hromů bude nahlas zvěstovat sedm mužů.

že Anděl Smlouvy ze Zj.10:1 už za života proroka přišel na Zemi.

že William Branham je hlas toho sedmého anděla ze Zj.10:7, protože se na to často odvolával;

a později, že on by byl ten hlas Boží (Voice of God), který by museli všichni slyšet z magnetofonových pásků.

že bratrem Branhamem pro církev všechno skončilo, protože on sám předešel druhému Kristovu příchodu.

Již 12. ledna 1961 on ale zdůraznil: „Je to ta zvěst, která druhému Kristovu příchodu předejde. To je to, co anděl Páně řekl.“

Seznam mylných učení a výkladů by mohl pokračovat. Je nepochopitelné, že muži, kteří nemají žádné božské povolání, jako „zvěst“ šíří citáty proroka! Všem popíračům tělesného návratu Ježíše Krista je adresováno důležité místo v 2.Jan.7: „Do světa vyšla spousta bludařů, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v těle (Lk.24:51; Sk.1:9-11; 1.Kor.15:39-58; 1.Tes.4:13-17 a.j). Každý takový je bludař a antikrist.“

Při bližším pozorování se v těch bludných učeních jedná jen o Branhama a to, co on řekl – ani jednou o Ježíše Krista nebo o to, co říká Bible. Každý blud sebou přináší nové rozštěpení a všichni se odvolávají na proroka. Přitom mnohému špatně porozuměli, protože se nevracejí k Bibli jako k první a poslední autoritě. Ti samozvaní kazatelé vůbec nemyslí na to, aby ty výroky porovnali s Biblí. Bratr Branham, který byl především evangelista a prorok, ve své pokoře stále znovu, dokonce 21krát řekl: „Já nejsem učitel…“, ale vyslovil napomenutí: „Nepřijímejte nic, co není napsáno v Bibli.“ 60 let ta kázání překládám; proto je všechna dobře znám.

V modlitební řadě ve vidění viděl podrobnosti nemocných, kteří stáli před ním: Bylo mu zjeveno, jakou nemoc mají, často také jejich jméno, jejich bydliště. Vesvé službě s darem vidění stále mohl říkat: „TAK PRAVÍ PÁN: Ty jsi uzdraven.“ Mnohokrát nastalo uzdravení okamžitě. To jsem v jeho shromážděních roku 1955 jako očitý svědek sebou prožil v Německu a později také v USA. Stejná služba, jakou konal náš Pán (Jan.5:19), se zopakovala v našem čase. Dík Bohu za tu jedinečnou službu, kterou jsem směl osobně prožívat!

Ale jako ta starozákonní proroctví nacházela své zařazení teprve v evangeliích a dopisech Nového Zákona, tak musí také nyní v té zvěsti být všecko učitelsky zařazeno do biblické souvislosti. Jestliže bratr Branham cituje 258krát například slovo ze Zach.14:7: „… v čas večera bude světlo…“, tak proto, že jemu prostě bylo tak důležité, že nyní, v čas večera ve dni spásy, ještě jednou jasně zazářilo plné světlo zjeveného Slova, než prolomí temná půlnoční hodina. Kdo čte celou kapitolu, zjistí, že se tam jedná o začátek královské vlády, když Pán postaví Své nohy na hoře Olivetské (v.4). V 9. verši je řečeno: „A bude Pán králem nade vší zemí; v ten den bude Pán ten Jediný, a jméno jeho ›JEDINÝ‹.“

S tím mnohokrát citovaným veršem z Lk.17:30 je to zrovna tak: „… tak nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.“ Kdo by chtěl přesně vědět, k čemu se ten 30. verš opravdu vztahuje, musí si přečíst nejprve verš 24: „Nebo jako blesk blýskající se z jedné krajiny, která pod nebem jest, až do druhé, která též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém“, a potom číst dále až do verše 36. Správná odpověď je vždy jen v samotném Slově. Ve verších 34-36 stojí zřetelně, co se stane: „V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.“ Kdy se to stane, víme všichni: při vytržení.

Zjevení 10 mělo pro bratra Branhama zjevně zcela zvláštní význam. Odvolával se na to 86krát. Ale i zde musíme číst tu kapitolu až do konce a také ještě kapitolu 11, abychom viděli, kam všechno přesně náleží.

V březnu 1962 měl bratr Branham známé vidění o zjevení nadpřirozeného oblaku a o uložení pokrmu. Mluvil o tom na počátku kázání z 1. dubna 1962.

V prosinci 1962 mi řekl, co mu bylo ve vidění ukázáno a řečeno: „Až město bude vyměřovat a rozšiřovat tvoji ulici a plot bude ležet na trávníku, potom se odeber do Arizony.“

V prosinci 1962 jsem ten plot na vlastní oči viděl ležet na trávníku, a bratr Branham mi řekl: „Musím balit a stěhovat se s rodinou do Tucsonu v Arizoně.“ Proto mě prosil, abych místo něho kázal v Los Angeles a v Oaklandu, v Kalifornii.

Co se 28. února 1963 stalo, o tom informoval bratr Branham 24. dubna 1965 a je to všem známo: Strhla se silná bouře, která srazila vrcholy stromů, celým okolím otřáslo zemětřesení, když zaznělo sedm mocných hromových ran. Nad tu horu sestoupil nadpřirozený mrak. Tam on dostal pokyn, aby se vrátil zpátky do Jeffersonville, neboť mělo být otevřeno sedm Pečetí. Později jsem ta místa vzdálená 40 mil od Tucsonu sám viděl, i ty uražené vrcholy stromů a balvany, které se z hory svalily.

Na toto zvláštní prožití se bratr Branham odvolával také 24. března 1963 ve svém kázání o 7. Pečeti, když sedmkrát pěstí udeřil na řečnický pult a řekl: „Tak mocných těchto sedm hromů bylo!“ Stále zmiňoval těch 7 hromů, neboť ony zazněly v souvislosti se zjevením Pečetí.

V kázáních bratra Branhama jsou také některé těžce srozumitelné věci o 7 hromech, třetím tahu, o stanové vizi atd.; ale musíme to nechat stát a nesmíme to k vlastnímu zatracení překrucovat. To řekl již Petr o dopisech Pavla (2.Pt.3:16). Služba bratra Branhama je minulostí, ale ta zvěst nám přece ukazuje cestu v přítomnosti až do návratu Krista.

Po odchodu Božího muže Williama Branhama v prosinci 1965 pokračuje na jedné straně zvěstování pravé zvěsti Slova, na druhé straně byly a jsou náboženskými fanatiky šířeny výklady a bludná učení. Některá z nich zde musíme zmínit.

Začalo to citáty bratra Branhama, že rokem 1977 všechno dospěje ke konci a nastane vytržení. Další výklady následovaly. Tak například:

že vzkříšení se stalo a že ten prorok potom svoji službu dokončí ve 30 až 40 dnech v stanu.

že Spasitel roku 1963 při otevření Pečetí opustil trůn milosti a sestoupil, aby si nárokoval spasené.

že Pán v probuzení té zvěsti již sestoupil dolů.

že nyní se koná svatba Nevěsty a Ženicha a svatební hostina bude až v nebi.

že sedm hromů způsobí víru vytržení a těch sedm hromů bude nahlas zvěstovat sedm mužů.

že Anděl Smlouvy ze Zj.10:1 už za života proroka přišel na Zemi.

že William Branham je hlas toho sedmého anděla ze Zj.10:7, protože se na to často odvolával;

a později, že on by byl ten hlas Boží (Voice of God), který by museli všichni slyšet z magnetofonových pásků.

že bratrem Branhamem pro církev všechno skončilo, protože on sám předešel druhému Kristovu příchodu.

Již 12. ledna 1961 on ale zdůraznil: „Je to ta zvěst, která druhému Kristovu příchodu předejde. To je to, co anděl Páně řekl.“

Seznam mylných učení a výkladů by mohl pokračovat. Je nepochopitelné, že muži, kteří nemají žádné božské povolání, jako „zvěst“ šíří citáty proroka! Všem popíračům tělesného návratu Ježíše Krista je adresováno důležité místo v 2.Jan.7: „Do světa vyšla spousta bludařů, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v těle (Lk.24:51; Sk.1:9-11; 1.Kor.15:39-58; 1.Tes.4:13-17 a.j). Každý takový je bludař a antikrist.“

Při bližším pozorování se v těch bludných učeních jedná jen o Branhama a to, co on řekl – ani jednou o Ježíše Krista nebo o to, co říká Bible. Každý blud sebou přináší nové rozštěpení a všichni se odvolávají na proroka. Přitom mnohému špatně porozuměli, protože se nevracejí k Bibli jako k první a poslední autoritě. Ti samozvaní kazatelé vůbec nemyslí na to, aby ty výroky porovnali s Biblí. Bratr Branham, který byl především evangelista a prorok, ve své pokoře stále znovu, dokonce 21krát řekl: „Já nejsem učitel…“, ale vyslovil napomenutí: „Nepřijímejte nic, co není napsáno v Bibli.“ 60 let ta kázání překládám; proto je všechna dobře znám.

V modlitební řadě ve vidění viděl podrobnosti nemocných, kteří stáli před ním: Bylo mu zjeveno, jakou nemoc mají, často také jejich jméno, jejich bydliště. Ve své službě s darem vidění stále mohl říkat: „TAK PRAVÍ PÁN: Ty jsi uzdraven.“ Mnohokrát nastalo uzdravení okamžitě. To jsem v jeho shromážděních roku 1955 jako očitý svědek sebou prožil v Německu a později také v USA. Stejná služba, jakou konal náš Pán (Jan.5:19), se zopakovala v našem čase. Dík Bohu za tu jedinečnou službu, kterou jsem směl osobně prožívat!

Ale jako ta starozákonní proroctví nacházela své zařazení teprve v evangeliích a dopisech Nového Zákona, tak musí také nyní v té zvěsti být všecko učitelsky zařazeno do biblické souvislosti. Jestliže bratr Branham cituje 258krát například slovo ze Zach.14:7: „… v čas večera bude světlo…“, tak proto, že jemu prostě bylo tak důležité, že nyní, v čas večera ve dni spásy, ještě jednou jasně zazářilo plné světlo zjeveného Slova, než prolomí temná půlnoční hodina. Kdo čte celou kapitolu, zjistí, že se tam jedná o začátek královské vlády, když Pán postaví Své nohy na hoře Olivetské (v.4). V 9. verši je řečeno: „A bude Pán králem nade vší zemí; v ten den bude Pán ten Jediný, a jméno jeho ›JEDINÝ‹.“

S tím mnohokrát citovaným veršem z Lk.17:30 je to zrovna tak: „… tak nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.“ Kdo by chtěl přesně vědět, k čemu se ten 30. verš opravdu vztahuje, musí si přečíst nejprve verš 24: „Nebo jako blesk blýskající se z jedné krajiny, která pod nebem jest, až do druhé, která též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém“, a potom číst dále až do verše 36. Správná odpověď je vždy jen v samotném Slově. Ve verších 34-36 stojí zřetelně, co se stane: „V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.“ Kdy se to stane, víme všichni: při vytržení.

Zjevení 10 mělo pro bratra Branhama zjevně zcela zvláštní význam. Odvolával se na to 86krát. Ale i zde musíme číst tu kapitolu až do konce a také ještě kapitolu 11, abychom viděli, kam všechno přesně náleží.

V březnu 1962 měl bratr Branham známé vidění o zjevení nadpřirozeného oblaku a o uložení pokrmu. Mluvil o tom na počátku kázání z 1. dubna 1962.

V prosinci 1962 mi řekl, co mu bylo ve vidění ukázáno a řečeno: „Až město bude vyměřovat a rozšiřovat tvoji ulici a plot bude ležet na trávníku, potom se odeber do Arizony.“

V prosinci 1962 jsem ten plot na vlastní oči viděl ležet na trávníku, a bratr Branham mi řekl: „Musím balit a stěhovat se s rodinou do Tucsonu v Arizoně.“ Proto mě prosil, abych místo něho kázal v Los Angeles a v Oaklandu, v Kalifornii.

Co se 28. února 1963 stalo, o tom informoval bratr Branham 24. dubna 1965 a je to všem známo: Strhla se silná bouře, která srazila vrcholy stromů, celým okolím otřáslo zemětřesení, když zaznělo sedm mocných hromových ran. Nad tu horu sestoupil nadpřirozený mrak. Tam on dostal pokyn, aby se vrátil zpátky do Jeffersonville, neboť mělo být otevřeno sedm Pečetí. Později jsem ta místa vzdálená 40 mil od Tucsonu sám viděl, i ty uražené vrcholy stromů a balvany, které se z hory svalily.

Na toto zvláštní prožití se bratr Branham odvolával také 24. března 1963 ve svém kázání o 7. Pečeti, když sedmkrát pěstí udeřil na řečnický pult a řekl: „Tak mocných těchto sedm hromů bylo!“ Stále zmiňoval těch 7 hromů, neboť ony zazněly v souvislosti se zjevením Pečetí.

V kázáních bratra Branhama jsou také některé těžce srozumitelné věci o 7 hromech, třetím tahu, o stanové vizi atd.; ale musíme to nechat stát a nesmíme to k vlastnímu zatracení překrucovat. To řekl již Petr o dopisech Pavla (2.Pt.3:16). Služba bratra Branhama je minulostí, ale ta zvěst nám přece ukazuje cestu v přítomnosti až do návratu Krista.