Při posvěcení chrámu „vnesli kněží truhlu se zákonem Páně na určené místo její … do svatyně svatých, pod křídla cherubínů“ (2.Par.5:7).

Šalomoun zdůraznil význam truhly smlouvy: „… a postavil jsem tam truhlu, v níž jest smlouva Pána, kterou učinil se syny Izraelskými“ (2.Par.6:11).

V modlitbě posvěcení Šalomoun pod inspirací Ducha řekl: „Požehnaný Pán, ten Bůh Izraelský, který to zaslíbení, které mluvil ústy svými Davidovi, otci mému, teď skutečně naplnil…“ (2.Par.6:4).

On zdůraznil, že vše, co Pán ústně zaslíbil, se také naplnilo: „TY jsi splnil služebníku svému, Davidovi, otci mému, což jsi mluvil jemu. Jak jsi mluvil ústy svými, tak jsi to skutečně naplnil, jak se to dnes vidí!

Nyní tedy, ó Pane, Bože Izraelský, naplň služebníku svému Davidovi, otci mému, co jsi mluvil jemu, řka: Nebude vyhlazen muž z rodu tvého od tváři mé, aby neměl sedět na stolici Izraelské, jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své, chodíce v zákoně mém, tak jako jsi ty chodil přede mnou“ (2.Par.6:15-16). Nade všemi zaslíbeními, která Pán ve Svém Slově dal, On bdí, aby naplnil, co zaslíbil (2.Kor.1:20-22).

V Novém Zákoně Bůh uzavřel Novou Smlouvu. Nový Zákon je Zakladatelský doklad církve. Pán sám přece řekl: „JÁ vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí“ (Mt.16:18).

Novou Smlouvu Pán potvrdil slovy: „Neb to jest krev má nové smlouvy, která se za mnohé vylévá na odpuštění hříchů“ (Mt.26:28).

Naše modlitba je: „Ó Pane, rozpomeň se na Smlouvu, kterou jsi s námi uzavřel, na krev, kterou jsi pro nás prolil, na zaslíbení, která jsi nám dal, a daruj nám Tvůj věčný život.“

Zaslíbení, která Pán dal ústně, sepsali Jeho apoštolé. Založení církve (Sk.2) následovalo skrze vylití Ducha svatého. Petr pod přímou inspirací Ducha svatého ve svém prvním kázání stanovil jako vzor pro církev během platnosti Nového Zákona následující: „Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého. Vám zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všem, kteří daleko jsou, kterékoli povolal by Pán náš Bůh“ (Sk.2:38-39). Ve Skutcích apoštolů a v apoštolských dopisech je nám zanecháno vše, co je církvi v učení a životě nařízeno.

Zaslíbení církvi před návratem Krista zní: „Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci“ (Mt.17:11; Mk.9:12a). Než se náš Pán může vrátit a Svou církev-Nevěstu vzít k sobě, musí do ní být navráceno každé biblické učení a bohulibý život, včetně křtu Duchem, darů Ducha a ovoce Ducha. Ano, všechno musí být opět do správného stavu uvedeno, jak tomu bylo na počátku, tak zní ústní zaslíbení našeho Spasitele, které je v Matouši 17:11 a Marku 9:12 písemně zanecháno.

Tak jako Eliáš roztroušený Izraelský lid shromáždil na horu Karmel, vzal 12 kamenů a obnovil Boží oltář, tak Eliáš našeho času nanovo postavil učení 12 apoštolů na svícen, na starý základ apoštolů a proroků (Ef.2:20), a roztroušený lid Boží ve všech náboženstvích a konfesích svolal zpět k Bohu, k pravé víře jako na počátku.

Příkaz této hodiny zní: „A proto vyjděte z prostředku jejich a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí“ (2.Kor.6:17-18).

Kdo nyní u Boha nalezne milost, přijme to, co v tom zakladatelském dokladu Nového Zákona je napsáno a bude tomu věřit. Kdo je z Boha, věří, co Bůh novozákonní církvi zaslíbil.

Vážné napomenutí: k té uzavřené závěti Nové Smlouvy až do Zj. 22 nikdo nesmí nic přidávat nebo z ní něco odnímat. TAK PRAVÍ TEN PÁN: „…jestliže by kdo přidal k těmto věcem, Bůh mu přidá ran v této knize zapsaných. Kdokoli z prorockých slov této knihy něco odejme, Bůh odejme jeho díl ze stromu (z Knihy) života a z svatého města a z dobrých věcí v této knize zapsaných“ (Zj.22:18-19).

Také apoštol Petr musel pod vedením Ducha svatého psát: „A máme přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítící, dobře činíte, až by se den rozednil a jitřenka vzešla v srdcích vašich, toto nejprve znajíce, že výklad žádného proroctví Písma svatého nezáleží na rozumu lidském“ (2.Pt.1:19-20).

Při posvěcení chrámu „vnesli kněží truhlu se zákonem Páně na určené místo její … do svatyně svatých, pod křídla cherubínů“ (2.Par.5:7).

Šalomoun zdůraznil význam truhly smlouvy: „… a postavil jsem tam truhlu, v níž jest smlouva Pána, kterou učinil se syny Izraelskými“ (2.Par.6:11).

V modlitbě posvěcení Šalomoun pod inspirací Ducha řekl: „Požehnaný Pán, ten Bůh Izraelský, který to zaslíbení, které mluvil ústy svými Davidovi, otci mému, teď skutečně naplnil…“ (2.Par.6:4).

On zdůraznil, že vše, co Pán ústně zaslíbil, se také naplnilo: „TY jsi splnil služebníku svému, Davidovi, otci mému, což jsi mluvil jemu. Jak jsi mluvil ústy svými, tak jsi to skutečně naplnil, jak se to dnes vidí!

Nyní tedy, ó Pane, Bože Izraelský, naplň služebníku svému Davidovi, otci mému, co jsi mluvil jemu, řka: Nebude vyhlazen muž z rodu tvého od tváři mé, aby neměl sedět na stolici Izraelské, jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své, chodíce v zákoně mém, tak jako jsi ty chodil přede mnou“ (2.Par.6:15-16). Nade všemi zaslíbeními, která Pán ve Svém Slově dal, On bdí, aby naplnil, co zaslíbil (2.Kor.1:20-22).

V Novém Zákoně Bůh uzavřel Novou Smlouvu. Nový Zákon je Zakladatelský doklad církve. Pán sám přece řekl: „JÁ vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí“ (Mt.16:18).

Novou Smlouvu Pán potvrdil slovy: „Neb to jest krev má nové smlouvy, která se za mnohé vylévá na odpuštění hříchů“ (Mt.26:28).

Naše modlitba je: „Ó Pane, rozpomeň se na Smlouvu, kterou jsi s námi uzavřel, na krev, kterou jsi pro nás prolil, na zaslíbení, která jsi nám dal, a daruj nám Tvůj věčný život.“

Zaslíbení, která Pán dal ústně, sepsali Jeho apoštolé. Založení církve (Sk.2) následovalo skrze vylití Ducha svatého. Petr pod přímou inspirací Ducha svatého ve svém prvním kázání stanovil jako vzor pro církev během platnosti Nového Zákona následující: „Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého. Vám zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všem, kteří daleko jsou, kterékoli povolal by Pán náš Bůh“ (Sk.2:38-39). Ve Skutcích apoštolů a v apoštolských dopisech je nám zanecháno vše, co je církvi v učení a životě nařízeno.

Zaslíbení církvi před návratem Krista zní: „Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci“ (Mt.17:11; Mk.9:12a). Než se náš Pán může vrátit a Svou církev-Nevěstu vzít k sobě, musí do ní být navráceno každé biblické učení a bohulibý život, včetně křtu Duchem, darů Ducha a ovoce Ducha. Ano, všechno musí být opět do správného stavu uvedeno, jak tomu bylo na počátku, tak zní ústní zaslíbení našeho Spasitele, které je v Matouši 17:11 a Marku 9:12 písemně zanecháno.

Tak jako Eliáš roztroušený Izraelský lid shromáždil na horu Karmel, vzal 12 kamenů a obnovil Boží oltář, tak Eliáš našeho času nanovo postavil učení 12 apoštolů na svícen, na starý základ apoštolů a proroků (Ef.2:20), a roztroušený lid Boží ve všech náboženstvích a konfesích svolal zpět k Bohu, k pravé víře jako na počátku.

Příkaz této hodiny zní: „A proto vyjděte z prostředku jejich a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí“ (2.Kor.6:17-18).

Kdo nyní u Boha nalezne milost, přijme to, co v tom zakladatelském dokladu Nového Zákona je napsáno a bude tomu věřit. Kdo je z Boha, věří, co Bůh novozákonní církvi zaslíbil.

Vážné napomenutí: k té uzavřené závěti Nové Smlouvy až do Zj. 22 nikdo nesmí nic přidávat nebo z ní něco odnímat. TAK PRAVÍ TEN PÁN: „…jestliže by kdo přidal k těmto věcem, Bůh mu přidá ran v této knize zapsaných. Kdokoli z prorockých slov této knihy něco odejme, Bůh odejme jeho díl ze stromu (z Knihy) života a z svatého města a z dobrých věcí v této knize zapsaných“ (Zj.22:18-19).

Také apoštol Petr musel pod vedením Ducha svatého psát: „A máme přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítící, dobře činíte, až by se den rozednil a jitřenka vzešla v srdcích vašich, toto nejprve znajíce, že výklad žádného proroctví Písma svatého nezáleží na rozumu lidském“ (2.Pt.1:19-20).