Protože výklady o tom, co bratr Branham především v kázání “Vytržení” řekl, jdou svojí cestou, musí být tato událost ještě jednou Svatým Písmem objasněna.

V mnohých místech Nového Zákona je řeč o návratu Ježíše Krista; za času apoštolů to bylo přece hlavním tématem. Náš Pán a Spasitel řekl obojí: “Jdu, abych vám připravil místo” a: “zase přijdu, a poberu vás k sobě samému” (Jan.14:2-3). Na pravé zvěstovatele zvěsti se vztahuje: “Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod (návrat), ale jako ti, kteří jsme očima svýma viděli jeho velebnost” (2.Petr.1:16-21).

V německé Bibli je slovo “návrat” napsáno sedmnáctkrát, například Jak.5:7: “A proto trpěliví buďte, bratří, až do příchodu (návratu) Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal raný a pozdní déšť.”

Apoštol Jan píše: “A nyní, synáčkové, zůstávejte v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho v příchodu (návratu) jeho” (1.Jan.2:28). Jsou různé příchody Pána; ale my čekáme na druhý příchod, na Jeho zaslíbený návrat (Jan.14:1-3).

V Luk.24:50-51 a Sk.1:9-11 najdeme zprávu těch, kteří byli očitými svědky, když vzkříšený Pán vystoupil na nebesa. Jim bylo řečeno: “Tento Ježíš, který vzhůru vzat jest od vás do nebe, tak přijde, jak jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe” (Sk.1:11). Podle Ž.47:6 vystoupil náš Pán jako vítěz z Golgaty, jako ten Vzkříšený, který smrt a peklo přemohl, s jásotem za zvuku pozounů na nebesa: “Vstoupil Bůh s troubením, Pán se zvukem trouby.” S vítězným křikem a Božím pozounem se také vrátí, jak stojí psáno v 1.Tes.4:13-17.

Tam stojí doslova: “Nechci pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteří zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteří naděje nemají. Nebo jako věříme, že Ježíš umřel a z mrtvých vstal, tak Bůh i ty, kteří by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním.” Nyní následuje to TAK PRAVÍ PÁN: “Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteří zesnuli. Nebo sám ten Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.” Zřetelněji to nemůže být řečeno!

Kdo sleduje, co je psáno ve verši 13 a 14, pozná, komu je to volání k probuzení ve verši 16 adresováno. Potom se nejedná o zvěst, která po mnohá léta před Jeho příchodem směřuje k těm živým, jak to mnozí tvrdí, ale k těm, kteří zesnuli v Kristu. Hned na to my, kteří žijeme, budeme proměněni a společně s nimi na oblacích Pánu vstříc vytrženi.

V 1.Kor.15:50-58 kde Pavel píše o proměně těla při vytržení, zdůrazňuje, že návrat Krista nastane v jednom okamžiku – ne v etapách. Tam je psáno: “Hle, tajemství vám pravím: Ne všichni zajisté zesneme, ale všichni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, (viz. 1.Tess.4:16) a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme” (v.51-52). Kdo tomu nevěří, dělá z Boha lháře (1.Jan.5:10). Ale zůstává: “Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jako psáno jest: Aby ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když by soudil” (Řím.3:4).

Ta zvěst “hle, Ženich přichází! Jděte mu naproti!” (Mat.25) je podávána již mnoho let. Bratr Branham v kázání “Vytržení” jasně a zřetelně řekl: “Nejprve vyjde zvěst. Je to čas k vyčištění lamp” (4. prosinec 1965). Při tom jde o zvěst zjeveného Slova pro náš čas, se kterou byl poslán a která předchází druhému Kristovu příchodu. Ta slouží k vyvolání, oddělení, obnovení a přípravě opravdově věřících na přeslavný den návratu Ženicha.

Když On vezme Svoji Nevěstu domů, naplní se: “Neb jako blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka” (Mat.24:27); “Tehdy dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán. Dvě budou mleti ve mlýně; jedna bude vzata, a druhá zanechána” (Mat.24:40-41). Tak se to stane při návratu Krista.

Tak jako tělesné vzkříšení a tělesné nanebevstoupení našeho Pána byla realita, tak také tělesný návrat Ježíše Krista a tělesné vzkříšení zesnulých v Kristu a též naše tělesné proměnění a vytržení budou realita.

Kdo nevěří, že Ježíš Kristus se tělesně vrátí týmž způsobem, jak vystoupil na nebesa, není podle 2.Jan.7 jen bludař, ale je pod antikristovským duchem: “Nebo mnozí bludaři (falešní učitelé) vyšli na svět, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v masitém těle. Takový každý je bludař a antikrist.” Všichni, kteří učí, že Ježíš Kristus v roce 1963 opustil trůn milosti a duchovně sestoupil, aby si nárokoval ty Své, jsou bludaři a svůdci. Co by v tom případě bylo se všemi, kteří se narodili až v šedesátých anebo dalších letech, a uvěřili? Takové učení je jako každé jiné bludné a nesmyslné.

Celým srdcem smíme děkovat Bohu, že můžeme věřit každému Božímu slovu. Znamení času (Mat.24) ukazují na to, že Jeho návrat je zcela blízko, neboť tak to náš Pán ohledně událostí konečného času řekl: “A když se toto počne dít, pohleďte a pozdvihněte hlav vašich, protože se přibližuje vykoupení vaše.” (Luk.21:28)

Zvěst zjeveného Slova, jak byla darována bratrovi Branhamovi, je nám vzácná. Ta skutečně předchází druhému Kristovu příchodu, jak to on 12. ledna 1961 potvrdil: “Je to ta zvěst, která předchází druhému Kristovu příchodu. To je to, co řekl ten anděl Páně.”

Bůh to tak vedl, že na základě přímého Božího povolání, které ten prorok potvrdil, zvěstuji Slovo a zveřejňuji kázání bratra Branhama. On na přímý příkaz Pána ten pokrm uložil, a já ho smím dávat na přímý příkaz Pána dále a spolu se všemi sloužícími bratry na celé zemi rozdávat (Mat.24:45-47). Tak ta poslední zvěst zasahuje do všech národů a jazyků, jak sám Pán řekl: “A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všem národům, a tehdy přijde skonání” (Mat.24:14).

Na základě pověření, které mi dal Pán: “… Já tě pošlu do jiných měst, abys zvěstoval Mé Slovo …”, káži po celém světě Slovo, plné evangelium, jak je kázali bratr Pavel a bratr Branham. Slovo, Bible je můj absolut. Ten prorok přece řekl: “Láska není dokonalý důkaz toho, že člověk Ducha svatého opravdu má, ale jestliže věří každému slovu. Není to ta láska, ne mluvení jazyky, ale že přijímá každé slovo” (26. července 1964). Záleží tedy na tom, ne jen slyšet nějaké kázání, ale to Slovo Boží. Poslední zvěst obsahuje všechno, co Bůh chtěl říci. Skrze ni bude Kristova Nevěsta připravena k blahoslavenému dni návratu Ženicha. Všichni vyvolení vědí, že je nyní ten čas zcela blízko. To jsou ti, kteří jako moudré panny s Ženichem vejdou na svatební hostinu (Mat.25:10), jak je psáno: “… a nevěsta jeho připravila se” (Zj.19:7).

Protože výklady o tom, co bratr Branham především v kázání “Vytržení” řekl, jdou svojí cestou, musí být tato událost ještě jednou Svatým Písmem objasněna.

V mnohých místech Nového Zákona je řeč o návratu Ježíše Krista; za času apoštolů to bylo přece hlavním tématem. Náš Pán a Spasitel řekl obojí: “Jdu, abych vám připravil místo” a: “zase přijdu, a poberu vás k sobě samému” (Jan.14:2-3). Na pravé zvěstovatele zvěsti se vztahuje: “Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod (návrat), ale jako ti, kteří jsme očima svýma viděli jeho velebnost” (2.Petr.1:16-21).

V německé Bibli je slovo “návrat” napsáno sedmnáctkrát, například Jak.5:7: “A proto trpěliví buďte, bratří, až do příchodu (návratu) Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal raný a pozdní déšť.”

Apoštol Jan píše: “A nyní, synáčkové, zůstávejte v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho v příchodu (návratu) jeho” (1.Jan.2:28). Jsou různé příchody Pána; ale my čekáme na druhý příchod, na Jeho zaslíbený návrat (Jan.14:1-3).

V Luk.24:50-51 a Sk.1:9-11 najdeme zprávu těch, kteří byli očitými svědky, když vzkříšený Pán vystoupil na nebesa. Jim bylo řečeno: “Tento Ježíš, který vzhůru vzat jest od vás do nebe, tak přijde, jak jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe” (Sk.1:11). Podle Ž.47:6 vystoupil náš Pán jako vítěz z Golgaty, jako ten Vzkříšený, který smrt a peklo přemohl, s jásotem za zvuku pozounů na nebesa: “Vstoupil Bůh s troubením, Pán se zvukem trouby.” S vítězným křikem a Božím pozounem se také vrátí, jak stojí psáno v 1.Tes.4:13-17.

Tam stojí doslova: “Nechci pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteří zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteří naděje nemají. Nebo jako věříme, že Ježíš umřel a z mrtvých vstal, tak Bůh i ty, kteří by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním.” Nyní následuje to TAK PRAVÍ PÁN: “Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteří zesnuli. Nebo sám ten Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.” Zřetelněji to nemůže být řečeno!

Kdo sleduje, co je psáno ve verši 13 a 14, pozná, komu je to volání k probuzení ve verši 16 adresováno. Potom se nejedná o zvěst, která po mnohá léta před Jeho příchodem směřuje k těm živým, jak to mnozí tvrdí, ale k těm, kteří zesnuli v Kristu. Hned na to my, kteří žijeme, budeme proměněni a společně s nimi na oblacích Pánu vstříc vytrženi.

V 1.Kor.15:50-58 kde Pavel píše o proměně těla při vytržení, zdůrazňuje, že návrat Krista nastane v jednom okamžiku – ne v etapách. Tam je psáno: “Hle, tajemství vám pravím: Ne všichni zajisté zesneme, ale všichni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, (viz. 1.Tess.4:16) a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme” (v.51-52). Kdo tomu nevěří, dělá z Boha lháře (1.Jan.5:10). Ale zůstává: “Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jako psáno jest: Aby ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když by soudil” (Řím.3:4).

Ta zvěst “hle, Ženich přichází! Jděte mu naproti!” (Mat.25) je podávána již mnoho let. Bratr Branham v kázání “Vytržení” jasně a zřetelně řekl: “Nejprve vyjde zvěst. Je to čas k vyčištění lamp” (4. prosinec 1965). Při tom jde o zvěst zjeveného Slova pro náš čas, se kterou byl poslán a která předchází druhému Kristovu příchodu. Ta slouží k vyvolání, oddělení, obnovení a přípravě opravdově věřících na přeslavný den návratu Ženicha.

Když On vezme Svoji Nevěstu domů, naplní se: “Neb jako blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka” (Mat.24:27); “Tehdy dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán. Dvě budou mleti ve mlýně; jedna bude vzata, a druhá zanechána” (Mat.24:40-41). Tak se to stane při návratu Krista.

Tak jako tělesné vzkříšení a tělesné nanebevstoupení našeho Pána byla realita, tak také tělesný návrat Ježíše Krista a tělesné vzkříšení zesnulých v Kristu a též naše tělesné proměnění a vytržení budou realita.

Kdo nevěří, že Ježíš Kristus se tělesně vrátí týmž způsobem, jak vystoupil na nebesa, není podle 2.Jan.7 jen bludař, ale je pod antikristovským duchem: “Nebo mnozí bludaři (falešní učitelé) vyšli na svět, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v masitém těle. Takový každý je bludař a antikrist.” Všichni, kteří učí, že Ježíš Kristus v roce 1963 opustil trůn milosti a duchovně sestoupil, aby si nárokoval ty Své, jsou bludaři a svůdci. Co by v tom případě bylo se všemi, kteří se narodili až v šedesátých anebo dalších letech, a uvěřili? Takové učení je jako každé jiné bludné a nesmyslné.

Celým srdcem smíme děkovat Bohu, že můžeme věřit každému Božímu slovu. Znamení času (Mat.24) ukazují na to, že Jeho návrat je zcela blízko, neboť tak to náš Pán ohledně událostí konečného času řekl: “A když se toto počne dít, pohleďte a pozdvihněte hlav vašich, protože se přibližuje vykoupení vaše.” (Luk.21:28)

Zvěst zjeveného Slova, jak byla darována bratrovi Branhamovi, je nám vzácná. Ta skutečně předchází druhému Kristovu příchodu, jak to on 12. ledna 1961 potvrdil: “Je to ta zvěst, která předchází druhému Kristovu příchodu. To je to, co řekl ten anděl Páně.”

Bůh to tak vedl, že na základě přímého Božího povolání, které ten prorok potvrdil, zvěstuji Slovo a zveřejňuji kázání bratra Branhama. On na přímý příkaz Pána ten pokrm uložil, a já ho smím dávat na přímý příkaz Pána dále a spolu se všemi sloužícími bratry na celé zemi rozdávat (Mat.24:45-47). Tak ta poslední zvěst zasahuje do všech národů a jazyků, jak sám Pán řekl: “A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všem národům, a tehdy přijde skonání” (Mat.24:14).

Na základě pověření, které mi dal Pán: “… Já tě pošlu do jiných měst, abys zvěstoval Mé Slovo …”, káži po celém světě Slovo, plné evangelium, jak je kázali bratr Pavel a bratr Branham. Slovo, Bible je můj absolut. Ten prorok přece řekl: “Láska není dokonalý důkaz toho, že člověk Ducha svatého opravdu má, ale jestliže věří každému slovu. Není to ta láska, ne mluvení jazyky, ale že přijímá každé slovo” (26. července 1964). Záleží tedy na tom, ne jen slyšet nějaké kázání, ale to Slovo Boží. Poslední zvěst obsahuje všechno, co Bůh chtěl říci. Skrze ni bude Kristova Nevěsta připravena k blahoslavenému dni návratu Ženicha. Všichni vyvolení vědí, že je nyní ten čas zcela blízko. To jsou ti, kteří jako moudré panny s Ženichem vejdou na svatební hostinu (Mat.25:10), jak je psáno: “… a nevěsta jeho připravila se” (Zj.19:7).