Všichni, kteří jsou obeznámeni se službou bratra Branhama, vědí, co Bůh v našem čase učinil – také, co se stalo 28. února 1963. Tehdy se naplnilo vidění, o kterém bratr Branham často mluvil a mně se o něm v prosinci 1962 osobně svěřil: Pán se mu zjevil v nadpřirozeném oblaku na hoře Sunset v blízkosti Tucsonu v Arizoně, obklopen sedmi anděly. Přitom sedm mocných hromových ran otřáslo celým okolím. Bylo mu řečeno: “Vrať se zpátky do Jeffersonille, neboť těch sedm pečetí má být otevřeno.” Zpráva Dr. Jamese McDonalda o tajemném oblaku a ten snímek byly uveřejněny ve známých časopisech “Science Magazin” 19. dubna 1963 a “Life Magazin” 17. května 1963.

Potom od 17. do 24. března 1963 kázal bratr Branham v Jeffersonville o sedmi pečetích. Jednalo se o zjevení toho, co ještě bylo v Božím Slovu skryto (Zj.5).

Vyložil, že novozákonní církev bude končit laodicejským časovým obdobím (Zj.3), které potrvá až do návratu Krista, a Nevěsta bude zase ukázána až ve Zj.19 na svatební hostině. Bylo mu také zjeveno, že první čtyři pečetě (kap.6:1-8) ukazují antikrista jedoucího na čtyřech koních v jeho čtyřech vývojových stádiích.

V páté pečeti (kap.6:9-11) mu byly zjeveny duše zavražděných jako ti židovští mučedníci, kteří se drželi svědectví slova (Tóra: pět knih Mojžíšových), až po šest milionů vyvražděných Židů během holocaustu v Třetí říši. Oni prosí Boha toho Pána o pomstu – zatímco věřící křesťané se modlí o odpuštění pro své nepřátele.

Šestá pečeť se vztahuje, jak bratr Branham 23. března 1963 několikrát opakoval, na čas po vytržení, na dobu soužení. 10. listopadu 1963 se na to odvolal a řekl: “Pod šestou pečetí, když zazní pozouny, On opustil trůn milosti, neboť dílo spasení bylo ukončeno.”

V březnu 1963 Beránek trůn milosti neopustil – jak tomu mnozí špatně porozuměli. My stále ještě žijeme v čase milosti: ta krev smlouvy je stále ještě na trůnu milosti (Žid.4:16) – na truhle smlouvy (3.Moj.16:11-14; Žid.9:15-22) a bude tam, dokud i ten nesčíslný zástup ze Zjevení 7 během velikého soužení neobmyje svá roucha v krvi Beránka.

V březnu 1963 také ještě nenastala půl hodina ticha na nebi. V březnu 1963 ten Anděl Smlouvy (Zj.10) ještě nesestoupil na zem, nepostavil Své nohy na zemi a moře. V březnu 1963 sedm hromů ze Zjevení 10 nepromluvilo svými hlasy.

V březnu 1963 bratr Branham dostal zjevené přesně to, co bylo ukázáno Janovi na ostrově Patmos, když Beránek vzal tu tajemnou Knihu (Zj.5). Díky Bohu je nám všechno jasně osvíceno, tak že naplnění toho, co bylo zjeveno, jsme mohli do minulosti, přítomnosti a budoucnosti správně zařadit. Pečetě přece nebudou zjeveny až po vytržení, jak někteří učí. Ony jsou milostí Boží zjeveny již zde Nevěstě. Prorokovi Danielovi bylo řečeno: “Ty pak Danieli, zavři slova tato, a zapečeť knihu tuto až do času jistého. Mnozí budou pilně zpytovat, a rozmnoženo bude poznání” (Dan.12:4). My žijeme v konečném času, můžeme bádat v té Knize a jsme vděční za zjevení, které nám Bůh v našem čase daroval. Amen.

Bratr Branham četl právě příslušný biblický text prvních šesti pečetí. To co se děje během šesté pečetě (Zj.6:12-17), nám jasně ukazuje, že je to po vytržení: “I pohleděl jsem, když otevřel pečeť šestou, a hle, zemětřesení veliké stalo se, a slunce učiněno jest černé jako pytel žíněný, a měsíc všechen byl jako krev” (v.12). Šestá pečeť končí výrokem: “Neboť přišel ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci obstát?” (v.17).

Ve Zj.7:1-8 je čtyřem andělům soudu dán pokyn: “Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud neznamenáme služebníků Boha našeho na čelech jejich” (v.3). To se vztahuje na zapečetění 144.000 z dvanácti kmenů Izraele službou dvou svědků trvající tři a půl roku (Zj.11). Teprve potom mohou přijít na zem pozounové soudy.

Ve verších 9 až 17 je ukázána věrnost nesčíslného zástupu, těch, kteří musejí projít velikým soužením a svá roucha umyli v krvi Beránka.

Text sedmé pečetě bratr Branham ve svém kázání nečetl, jen první verš ze Zj.8 o tichu v nebi.

První verš zní následovně: “A když otevřel pečeť sedmou, stalo se na nebi mlčení, jako za půl hodiny.”

Od verše 2 je jasně řečeno, co se potom děje: “I viděl jsem sedm andělů, kteří stojí před obličejem Božím, jimž dáno sedm trub.”

V prvním pozounu soudu shořel třetí díl země a stromů (v.7);

v druhém pozounu soudu se obrátil třetí díl moře v krev (v.8-9);

v třetím pozounu soudu (verše 10 a 11) se jedná o třetí díl řek;

ve čtvrtém pozounu soudu (verš 12) je postižen třetí díl měsíce a hvězd.

Potom následuje trojnásobné běda nad obyvateli země a varování před posledními trestními soudy zbývajících tří pozounových andělů (v.13).

Když zatroubí pátý anděl na pozoun (Zj.9:1-12), následuje pátý pozoun soudu: Všichni lidé budou trápeni 5 měsíců, kromě těch již zapečetěných 144.000 (Zj.7:3-4), kteří budou ušetřeni.

Během šestého pozounu soudu (verše 13 až 21) čtyři soudní andělé svázaní k hodině, dni, měsíci a roku u Eufratu pobijí třetí díl lidstva (v.15).

Teprve potom, co šest pozounových andělů a ti čtyři obzvláštní andělé soudu vykonali své pověření, zazní ve Zj.10:7 oznámení: “… ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubit, dokonáno bude to tajemství Boží, jak to zvěstoval služebníkům svým prorokům.”

Ve jménu Ježíše Krista prosím, aby si všichni s největším respektem přečetli Zj.10 od samého začátku. Potom sestoupí sám Pán jako Anděl Smlouvy, zahalen do oblaku, duhou obklopen, v ruce má otevřenou Knihu, postaví jako ten, skrze něhož bylo všechno stvořeno, jednu nohu na zemi a druhou na moře a “volal hlasem velikým, jako by lev řval. A když dokonal volání, mluvilo sedm hromů hlasy své” (v.3).

17. března 1963 předčítal bratr Branham text ze Zj.10 a řekl: “Jestliže jste si toho všimli, je to Kristus. Ve Starém zákoně je nazván Andělem Smlouvy. ON nyní přijde přímo k Židům, neboť církev je dokonána.” Skrze sedmého zvěstovatele církve jsou nám, jak bratr Branham dobře 50krát řekl, zjevena mnohá tajemství. Tady se ale jedná o Izrael, o sedmého pozounového anděla a o “to (jedno) tajemství Boží” (Kol.2:2-3) – a to je Ježíš Kristus, náš Pán (1.Tim.3:16). Tehdy Jej Židé nepoznali, potom budou hledět na Toho, kterého probodli (Zach.12:10; Jan.19:37; Zj.1:7).

A zase jdeme do Starého Zákona a vidíme, že se potom plní druhá část z Mal.3:1 a ten Anděl Smlouvy přijde do Svého chrámu. Že se v tom úseku jedná o Izrael, o Jeruzalém a horu Sion, na které se těch 144.000 shromáždí (Zj.14), to je TAK PRAVÍ PÁN v Jeho Slově.

“A Pán řvát bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas svůj, tak že se třást budou nebesa i země; nebo Pán je útočiště lidu svého, a síla synů Izraelských” (Joel.3:16).

Teprve když Pán řve jako Lev z kmene Juda (Jer.25:30; Oz.11:10; Joel.3:16; Zj.10:3), mluví 7 hromů hlasy své. Ale ten hlas z nebe přikázal: “Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho” (v.4). Amen. To respektují všichni, jejichž jména jsou zapsána v Knize života zabitého Beránka. Pravé Boží děti nyní věří jen tomu, co ve Starém a v Novém Zákoně je napsáno, ale ne výkladům a falešným učením. Rozeznávají mezi sedmi hromy, které mluví svými hlasy ve Zj.10 a mocnými hromy 28. února 1963, o kterých často bratr Branham mluvil, obzvláště 24. března 1963. Tyhle byly zcela přirozené a doprovázelo je zemětřesení, které otřáslo celým okolím hory Sunset v Arizoně, že kusy hornin se valily dolů a vrcholky stromů byly zlámány. To kamení a stromy jsem v prosinci 1968 viděl na vlastní oči při jedné túře, na kterou bratr Pearry Green z Tucsonu pozval více kazatelů. Když bratr Branham mluvil o sedmi hromech, směřovaly jeho vzpomínky zcela jistě k tomuto mimořádnému prožití.

Vraťme se ke Starému Zákonu, abychom se přesně dozvěděli, kolik času ještě zbývá, když Anděl Smlouvy bude přísahat: “I slyšel jsem muže toho oblečeného v roucho lněné, který stál nad vodou té řeky, on zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a přísahal skrze Živého na věky, že po uloženém času, a dvou uložených časech, i půl času, – tedy 3 a 1/2 letech –; a když docela rozptýlí násilí lidu svatého, dokonají se všecky tyto věci” (Dan.12:7). Dík Bohu, za přesnost Starého a Nového Zákona! Ve Starém Zákoně je stanoveno, co by se mělo stát. V Novém Zákoně vidíme, kde, jak a kdy se to plní.

Ve Zj.11:1-14 je přesně popsáno vyměřování chrámu a služba dvou svědků, kteří vystoupí v Jeruzalémě: Potrvá tisíc dvě stě šedesát dnů, tedy přesně tři a půl roku. Po službě těch dvou proroků, když chrám bude již postaven (Zj.11:1; Zj.16:1), budou ti dva zabiti a vzati do nebe. Pak bude vyléváno sedm koflíků hněvu: “Potom viděl jsem jiný zázrak na nebi veliký a předivný: Sedm andělů majících sedm ran posledních, nebo skrze ně má dokonán být hněv Boží” (Zj. 15 a 16). Na konci toho času útrap, po třech a půl letech, bude vyhlášeno království: “Učiněna jsou království všeho světa královstvím Pána našeho a Krista jeho, a kralovat bude na věky věků” (Zj.11:15+17; Luk.1:33; Iz.9:6). Může to být ještě jasněji a přehledněji popsáno, než je nám to v Bibli zanecháno?

Všichni, kteří jsou obeznámeni se službou bratra Branhama, vědí, co Bůh v našem čase učinil – také, co se stalo 28. února 1963. Tehdy se naplnilo vidění, o kterém bratr Branham často mluvil a mně se o něm v prosinci 1962 osobně svěřil: Pán se mu zjevil v nadpřirozeném oblaku na hoře Sunset v blízkosti Tucsonu v Arizoně, obklopen sedmi anděly. Přitom sedm mocných hromových ran otřáslo celým okolím. Bylo mu řečeno: “Vrať se zpátky do Jeffersonille, neboť těch sedm pečetí má být otevřeno.” Zpráva Dr. Jamese McDonalda o tajemném oblaku a ten snímek byly uveřejněny ve známých časopisech “Science Magazin” 19. dubna 1963 a “Life Magazin” 17. května 1963.

Potom od 17. do 24. března 1963 kázal bratr Branham v Jeffersonville o sedmi pečetích. Jednalo se o zjevení toho, co ještě bylo v Božím Slovu skryto (Zj.5).

Vyložil, že novozákonní církev bude končit laodicejským časovým obdobím (Zj.3), které potrvá až do návratu Krista, a Nevěsta bude zase ukázána až ve Zj.19 na svatební hostině. Bylo mu také zjeveno, že první čtyři pečetě (kap.6:1-8) ukazují antikrista jedoucího na čtyřech koních v jeho čtyřech vývojových stádiích.

V páté pečeti (kap.6:9-11) mu byly zjeveny duše zavražděných jako ti židovští mučedníci, kteří se drželi svědectví slova (Tóra: pět knih Mojžíšových), až po šest milionů vyvražděných Židů během holocaustu v Třetí říši. Oni prosí Boha toho Pána o pomstu – zatímco věřící křesťané se modlí o odpuštění pro své nepřátele.

Šestá pečeť se vztahuje, jak bratr Branham 23. března 1963 několikrát opakoval, na čas po vytržení, na dobu soužení. 10. listopadu 1963 se na to odvolal a řekl: “Pod šestou pečetí, když zazní pozouny, On opustil trůn milosti, neboť dílo spasení bylo ukončeno.”

V březnu 1963 Beránek trůn milosti neopustil – jak tomu mnozí špatně porozuměli. My stále ještě žijeme v čase milosti: ta krev smlouvy je stále ještě na trůnu milosti (Žid.4:16) – na truhle smlouvy (3.Moj.16:11-14; Žid.9:15-22) a bude tam, dokud i ten nesčíslný zástup ze Zjevení 7 během velikého soužení neobmyje svá roucha v krvi Beránka.

V březnu 1963 také ještě nenastala půl hodina ticha na nebi. V březnu 1963 ten Anděl Smlouvy (Zj.10) ještě nesestoupil na zem, nepostavil Své nohy na zemi a moře. V březnu 1963 sedm hromů ze Zjevení 10 nepromluvilo svými hlasy.

V březnu 1963 bratr Branham dostal zjevené přesně to, co bylo ukázáno Janovi na ostrově Patmos, když Beránek vzal tu tajemnou Knihu (Zj.5). Díky Bohu je nám všechno jasně osvíceno, tak že naplnění toho, co bylo zjeveno, jsme mohli do minulosti, přítomnosti a budoucnosti správně zařadit. Pečetě přece nebudou zjeveny až po vytržení, jak někteří učí. Ony jsou milostí Boží zjeveny již zde Nevěstě. Prorokovi Danielovi bylo řečeno: “Ty pak Danieli, zavři slova tato, a zapečeť knihu tuto až do času jistého. Mnozí budou pilně zpytovat, a rozmnoženo bude poznání” (Dan.12:4). My žijeme v konečném času, můžeme bádat v té Knize a jsme vděční za zjevení, které nám Bůh v našem čase daroval. Amen.

Bratr Branham četl právě příslušný biblický text prvních šesti pečetí. To co se děje během šesté pečetě (Zj.6:12-17), nám jasně ukazuje, že je to po vytržení: “I pohleděl jsem, když otevřel pečeť šestou, a hle, zemětřesení veliké stalo se, a slunce učiněno jest černé jako pytel žíněný, a měsíc všechen byl jako krev” (v.12). Šestá pečeť končí výrokem: “Neboť přišel ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci obstát?” (v.17).

Ve Zj.7:1-8 je čtyřem andělům soudu dán pokyn: “Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud neznamenáme služebníků Boha našeho na čelech jejich” (v.3). To se vztahuje na zapečetění 144.000 z dvanácti kmenů Izraele službou dvou svědků trvající tři a půl roku (Zj.11). Teprve potom mohou přijít na zem pozounové soudy.

Ve verších 9 až 17 je ukázána věrnost nesčíslného zástupu, těch, kteří musejí projít velikým soužením a svá roucha umyli v krvi Beránka.

Text sedmé pečetě bratr Branham ve svém kázání nečetl, jen první verš ze Zj.8 o tichu v nebi.

První verš zní následovně: “A když otevřel pečeť sedmou, stalo se na nebi mlčení, jako za půl hodiny.”

Od verše 2 je jasně řečeno, co se potom děje: “I viděl jsem sedm andělů, kteří stojí před obličejem Božím, jimž dáno sedm trub.”

V prvním pozounu soudu shořel třetí díl země a stromů (v.7);

v druhém pozounu soudu se obrátil třetí díl moře v krev (v.8-9);

v třetím pozounu soudu (verše 10 a 11) se jedná o třetí díl řek;

ve čtvrtém pozounu soudu (verš 12) je postižen třetí díl měsíce a hvězd.

Potom následuje trojnásobné běda nad obyvateli země a varování před posledními trestními soudy zbývajících tří pozounových andělů (v.13).

Když zatroubí pátý anděl na pozoun (Zj.9:1-12), následuje pátý pozoun soudu: Všichni lidé budou trápeni 5 měsíců, kromě těch již zapečetěných 144.000 (Zj.7:3-4), kteří budou ušetřeni.

Během šestého pozounu soudu (verše 13 až 21) čtyři soudní andělé svázaní k hodině, dni, měsíci a roku u Eufratu pobijí třetí díl lidstva (v.15).

Teprve potom, co šest pozounových andělů a ti čtyři obzvláštní andělé soudu vykonali své pověření, zazní ve Zj.10:7 oznámení: “… ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubit, dokonáno bude to tajemství Boží, jak to zvěstoval služebníkům svým prorokům.”

Ve jménu Ježíše Krista prosím, aby si všichni s největším respektem přečetli Zj.10 od samého začátku. Potom sestoupí sám Pán jako Anděl Smlouvy, zahalen do oblaku, duhou obklopen, v ruce má otevřenou Knihu, postaví jako ten, skrze něhož bylo všechno stvořeno, jednu nohu na zemi a druhou na moře a “volal hlasem velikým, jako by lev řval. A když dokonal volání, mluvilo sedm hromů hlasy své” (v.3).

1. března 1963 předčítal bratr Branham text ze Zj.10 a řekl: “Jestliže jste si toho všimli, je to Kristus. Ve Starém zákoně je nazván Andělem Smlouvy. ON nyní přijde přímo k Židům, neboť církev je dokonána.” Skrze sedmého zvěstovatele církve jsou nám, jak bratr Branham dobře 50krát řekl, zjevena mnohá tajemství. Tady se ale jedná o Izrael, o sedmého pozounového anděla a o “to (jedno) tajemství Boží” (Kol.2:2-3) – a to je Ježíš Kristus, náš Pán (1.Tim.3:16). Tehdy Jej Židé nepoznali, potom budou hledět na Toho, kterého probodli (Zach.12:10; Jan.19:37; Zj.1:7).

A zase jdeme do Starého Zákona a vidíme, že se potom plní druhá část z Mal.3:1 a ten Anděl Smlouvy přijde do Svého chrámu. Že se v tom úseku jedná o Izrael, o Jeruzalém a horu Sion, na které se těch 144.000 shromáždí (Zj.14), to je TAK PRAVÍ PÁN v Jeho Slově.

“A Pán řvát bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas svůj, tak že se třást budou nebesa i země; nebo Pán je útočiště lidu svého, a síla synů Izraelských” (Joel.3:16).

Teprve když Pán řve jako Lev z kmene Juda (Jer.25:30; Oz.11:10; Joel.3:16; Zj.10:3), mluví 7 hromů hlasy své. Ale ten hlas z nebe přikázal: “Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho” (v.4). Amen. To respektují všichni, jejichž jména jsou zapsána v Knize života zabitého Beránka. Pravé Boží děti nyní věří jen tomu, co ve Starém a v Novém Zákoně je napsáno, ale ne výkladům a falešným učením. Rozeznávají mezi sedmi hromy, které mluví svými hlasy ve Zj.10 a mocnými hromy 28. února 1963, o kterých často bratr Branham mluvil, obzvláště 24. března 1963. Tyhle byly zcela přirozené a doprovázelo je zemětřesení, které otřáslo celým okolím hory Sunset v Arizoně, že kusy hornin se valily dolů a vrcholky stromů byly zlámány. To kamení a stromy jsem v prosinci 1968 viděl na vlastní oči při jedné túře, na kterou bratr Pearry Green z Tucsonu pozval více kazatelů. Když bratr Branham mluvil o sedmi hromech, směřovaly jeho vzpomínky zcela jistě k tomuto mimořádnému prožití.

Vraťme se ke Starému Zákonu, abychom se přesně dozvěděli, kolik času ještě zbývá, když Anděl Smlouvy bude přísahat: “I slyšel jsem muže toho oblečeného v roucho lněné, který stál nad vodou té řeky, on zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a přísahal skrze Živého na věky, že po uloženém času, a dvou uložených časech, i půl času, – tedy 3 a 1/2 letech –; *a když docela rozptýlí násilí lidu svatého, dokonají se všecky tyto věci*” (Dan.12:7). Dík Bohu, za přesnost Starého a Nového Zákona! Ve Starém Zákoně je stanoveno, co by se mělo stát. V Novém Zákoně vidíme, kde, jak a kdy se to plní.

Ve Zj.11:1-14 je přesně popsáno vyměřování chrámu a služba dvou svědků, kteří vystoupí v Jeruzalémě: Potrvá tisíc dvě stě šedesát dnů, tedy přesně tři a půl roku. Po službě těch dvou proroků, když chrám bude již postaven (Zj.11:1; Zj.16:1), budou ti dva zabiti a vzati do nebe. Pak bude vyléváno sedm koflíků hněvu: “Potom viděl jsem jiný zázrak na nebi veliký a předivný: Sedm andělů majících sedm ran posledních, nebo skrze ně má dokonán být hněv Boží” (Zj. 15 a 16). Na konci toho času útrap, po třech a půl letech, bude vyhlášeno království: “Učiněna jsou království všeho světa královstvím Pána našeho a Krista jeho, a kralovat bude na věky věků” (Zj.11:15+17; Luk.1:33; Iz.9:6). Může to být ještě jasněji a přehledněji popsáno, než je nám to v Bibli zanecháno?