Co se stalo při prvním Kristově příchodu a co se děje nyní, před Jeho druhým příchodem? Jan vystoupil a vydal svědectví o tom Světle, aby skrze ně přišli všichni k pravé víře (Jan.1:7). Tak jak se proroctví z Iz.40:3 a Mal.3:1 naplnila službou Jana Křtitele, totiž že skrze jeho zvěst budou dosažena srdce starozákonních věřících žijících otců a Pánu přiveden připravený lid (Luk.1:16-17), tak nyní jsou srdce dětí Božích navracena k učení apoštolů, k víře apoštolských otců. Touto poslední zvěstí bude Pánu přiveden opět dobře připravený lid.

V 1.Kor.10 nám Pavel představuje vyvedení Jeho vyvoleného lidu. Všichni stáli pod oním oblakem, všichni prošli Rudým mořem, všichni byli pokřtěni na Mojžíše, všichni jedli manu, všichni pili z duchovní skály, která byla Kristus (v.1-4).

Ano, a potom následuje zdrcující odsouzení: „Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti“ (v.5). Ve verši 11 jsme osloveni přímo my: „Toto pak všecko k příkladu událo se jim, a napsáno je k napomenutí (k varování) našemu, kteří jsme na konci světa.“ Tento varovný příklad je napsán pro nás, kteří žijeme na konci času světa. Nestačí mluvit o prorocích, o vyvolání ven, o křtu, o ohnivém sloupu, o tom, co Bůh učinil – musíme se ptát, co Bůh učinil při nás a jestli na nás opravdu spočívá Boží zalíbení.

Tehdy při většině Svého vyvoleného lidu Izraele Bůh neměl zalíbení. Ale právě na tom záleží, jak ukazuje příklad o Enochovi, kterému před jeho vytržením bylo dáno svědectví, že se v něm Bohu zalíbilo (Žid.11:5-6).

O to se přece jedná, poznat cestu, kterou jde Bůh se Svou církví nyní. Neboť jen tak může Boží zalíbení spočinout na všech, kteří budou vytrženi. Oni jsou v nejhlubším nitru svého srdce v absolutním souladu s Bohem, s Jeho Slovem a také v Jeho vůli pro tento důležitý úsek dokonání spásných dějin.

Pán musel o Svém vyvoleném lidu, který po čtyřicet let vídal Jeho veliké skutky a přesto nevěřil, říci: „Proto hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých!“ (Žid.3:10). Poznali jsme cesty Páně s Jeho církví pro toto období? Nebo svým srdcem bloudíme po vlastních cestách?

Zde musí být dán odkaz na 2.Kor.11:1-6. Pavel, povolaný muž Boží, byl naplněn Boží horlivostí, on zaslíbil ty věřící jedinému Muži, ano, chtěl Kristu přivést čistou pannu. Ale obával se, že had ty lehkomyslné věřící svede podvodem a odtáhne od Krista ke Zlému. Pak porovnává, jak se to stalo s Evou. Po svedení už Eva nebyla panna. Po svedení měla v sobě semeno hada, oddala se Adamovi, porodila Kaina a pokračovala a porodila Ábela (1.Moj.4). V Evě byla dvě rozdílná semena, dva synové, kteří byli nazváni bratry (1.Moj.4:8-10). Kain byl falešný bratr, on nebyl Adamův syn a není vypsán v žádném rodokmenu. Byl synem toho Zlého (1.Jan.3:12).

Jak často bratr Branham ohledně Evy zdůrazňoval, že to bylo jen jediné slovo, které had k tomu přidal, a pak všechno, co Bůh řekl, zpochybnil. Tak přišel původní hřích, ta nevíra, a nakonec došlo ke svedení, které mělo za následek tělesnou a duchovní smrt. Proto bratr Branham tu nevíru stále znovu zdůrazňoval jako «původní hřích», který za sebou táhl všechny ostatní hříchy a přestoupení. Za každým výkladem následuje pochybnost o tom, co Bůh řekl, a tak víra je zmařena a nahrazena nevírou.

Co je to tajemství s Kristem a Církví-Nevěstou? Marie byla zasnoubená s Josefem, ale ona byla panna. Věřila tomu zaslíbení a řekla: „Aj, služebnice Páně, staň mi se podle slova tvého“ (Luk.1:38). Do jejího klína bylo vloženo Boží semeno skrze nadpřirozené zplození, jak je v Ž.22:10 zaslíbeno: „Ježto ty jsi, který jsi mne vyvedl z života …“ (který jsi mne položil matce do klína“ – podle něm. př. Bible) a „Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě“ (Ž.2:7; 2.Sam.7:14). Tak se plní slovo z Iz.7:14: „Hle, panna počne …“, a Slovo se stalo masitým tělem, narozeným Synem Božím (Mat.1:18-25; Luk.1:26-38). Právě tak bude božské Slovo-Semeno, ve kterém je klíček života, vloženo jako slovo zaslíbení do panenského klínu církve, ze které pak vyjde zástup přemožitelů, který dospěje do mužné zralosti (Ef.4:13).

Stále znovu se musí zdůrazňovat, že nyní na konci času milosti se více než kdy předtím jedná o pravé zvěstování poslední Boží zvěsti: o zaslíbené slovo, nad kterým Bůh bdí a On sám je v dětech zaslíbení přivádí k naplnění.

Co se stalo při prvním Kristově příchodu a co se děje nyní, před Jeho druhým příchodem? Jan vystoupil a vydal svědectví o tom Světle, aby skrze ně přišli všichni k pravé víře (Jan.1:7). Tak jak se proroctví z Iz.40:3 a Mal.3:1 naplnila službou Jana Křtitele, totiž že skrze jeho zvěst budou dosažena srdce starozákonních věřících žijících otců a Pánu přiveden připravený lid (Luk.1:16-17), tak nyní jsou srdce dětí Božích navracena k učení apoštolů, k víře apoštolských otců. Touto poslední zvěstí bude Pánu přiveden opět dobře připravený lid.

V 1.Kor.10 nám Pavel představuje vyvedení Jeho vyvoleného lidu. Všichni stáli pod oním oblakem, všichni prošli Rudým mořem, všichni byli pokřtěni na Mojžíše, všichni jedli manu, všichni pili z duchovní skály, která byla Kristus (v.1-4).

Ano, a potom následuje zdrcující odsouzení: „Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti“ (v.5). Ve verši 11 jsme osloveni přímo my: „Toto pak všecko k příkladu událo se jim, a napsáno je k napomenutí (k varování) našemu, kteří jsme na konci světa.“ Tento varovný příklad je napsán pro nás, kteří žijeme na konci času světa. Nestačí mluvit o prorocích, o vyvolání ven, o křtu, o ohnivém sloupu, o tom, co Bůh učinil – musíme se ptát, co Bůh učinil při nás a jestli na nás opravdu spočívá Boží zalíbení.

Tehdy při většině Svého vyvoleného lidu Izraele Bůh neměl zalíbení. Ale právě na tom záleží, jak ukazuje příklad o Enochovi, kterému před jeho vytržením bylo dáno svědectví, že se v něm Bohu zalíbilo (Žid.11:5-6).

O to se přece jedná, poznat cestu, kterou jde Bůh se Svou církví nyní. Neboť jen tak může Boží zalíbení spočinout na všech, kteří budou vytrženi. Oni jsou v nejhlubším nitru svého srdce v absolutním souladu s Bohem, s Jeho Slovem a také v Jeho vůli pro tento důležitý úsek dokonání spásných dějin.

Pán musel o Svém vyvoleném lidu, který po čtyřicet let vídal Jeho veliké skutky a přesto nevěřil, říci: „Proto hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých!“ (Žid.3:10). Poznali jsme cesty Páně s Jeho církví pro toto období? Nebo svým srdcem bloudíme po vlastních cestách?

Zde musí být dán odkaz na 2.Kor.11:1-6. Pavel, povolaný muž Boží, byl naplněn Boží horlivostí, on zaslíbil ty věřící jedinému Muži, ano, chtěl Kristu přivést čistou pannu. Ale obával se, že had ty lehkomyslné věřící svede podvodem a odtáhne od Krista ke Zlému. Pak porovnává, jak se to stalo s Evou. Po svedení už Eva nebyla panna. Po svedení měla v sobě semeno hada, oddala se Adamovi, porodila Kaina a pokračovala a porodila Ábela (1.Moj.4). V Evě byla dvě rozdílná semena, dva synové, kteří byli nazváni bratry (1.Moj.4:8-10). Kain byl falešný bratr, on nebyl Adamův syn a není vypsán v žádném rodokmenu. Byl synem toho Zlého (1.Jan.3:12).

Jak často bratr Branham ohledně Evy zdůrazňoval, že to bylo jen jediné slovo, které had k tomu přidal, a pak všechno, co Bůh řekl, zpochybnil. Tak přišel původní hřích, ta nevíra, a nakonec došlo ke svedení, které mělo za následek tělesnou a duchovní smrt. Proto bratr Branham tu nevíru stále znovu zdůrazňoval jako «původní hřích», který za sebou táhl všechny ostatní hříchy a přestoupení. Za každým výkladem následuje pochybnost o tom, co Bůh řekl, a tak víra je zmařena a nahrazena nevírou.

Co je to tajemství s Kristem a Církví-Nevěstou? Marie byla zasnoubená s Josefem, ale ona byla panna. Věřila tomu zaslíbení a řekla: „Aj, služebnice Páně, staň mi se podle slova tvého“ (Luk.1:38). Do jejího klína bylo vloženo Boží semeno skrze nadpřirozené zplození, jak je v Ž.22:10 zaslíbeno: „Ježto ty jsi, který jsi mne vyvedl z života …“ (který jsi mne položil matce do klína“ – podle něm. př. Bible) a „Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě“ (Ž.2:7; 2.Sam.7:14). Tak se plní slovo z Iz.7:14: „Hle, panna počne …“, a Slovo se stalo masitým tělem, narozeným Synem Božím (Mat.1:18-25; Luk.1:26-38). Právě tak bude božské Slovo-Semeno, ve kterém je klíček života, vloženo jako slovo zaslíbení do panenského klínu církve, ze které pak vyjde zástup přemožitelů, který dospěje do mužné zralosti (Ef.4:13).

Stále znovu se musí zdůrazňovat, že nyní na konci času milosti se více než kdy předtím jedná o pravé zvěstování poslední Boží zvěsti: o zaslíbené slovo, nad kterým Bůh bdí a On sám je v dětech zaslíbení přivádí k naplnění.