V Jan.14 nalézáme hlavní zaslíbení našeho milovaného Pána: „Jdu, abych vám připravil místo … zase přijdu, a poberu vás k sobě samému …“

Předtím se ale muselo naplnit, co rovněž předpověděl: „Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci“ (Mat.17:11). Zaslíbení, že před tím dnem Páně musí vystoupit prorok jako Eliáš, se nachází v Mal.4:5-6. To se v našem čase naplnilo. Tak jako Eliáš vzal dvanáct kamenů, postavil oltář Páně a lid Izraelský vyzval k rozhodnutí, tak totéž se stalo skrze službu bratra Branhama, který učení dvanácti apoštolů postavil na svícen. Eliáš se modlil: „Vyslyš mne, Pane, vyslyš mne, aby poznal lid tento, že jsi ty, Pane, Bohem, když bys obrátil srdce jejich zase!“ (1.Kr.18:37). Pán sám přivedl k obrácení také naše srdce.

O našem Spasiteli je psáno: „Kterého zajisté musí přijmout nebesa, až do času napravení všech věcí; což předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků před časy“ (Sk.3:21). Nyní je čas vyvolání, napravení a navrácení do původního stavu, jak to Bůh předpověděl. Původní základ je položen; zvěstuje se absolutně čistá Boží zvěst věčně platného evangelia (Mat.24:14; Zj.14:6).

Při prvním Kristově příchodu se děly na Zemi nadpřirozené věci: Anděl, který mohl říci: „Já jsem Gabriel, který stojím před obličejem Božím, a jsem poslán, abych mluvil s tebou …“, navštívil v chrámě Zachariáše, a dal mu zaslíbení o narození Jana Křtitele (Luk.1:11-25). Potom přišel anděl Gabriel k panně Marii a oznámil jí narození Spasitele (Luk.1:26-38). Ve službě našeho Pána se děly neustále nadpřirozené věci. A také věřící v původním křesťanství prožili nadpřirozené působení Boží. Myslíme také na nadpřirozené povolání Pavla (Sk.9). V prvních třech verších Zj.1 čteme, že Pán poslal Svého anděla, aby Svému služebníkovi Janovi oznámil všechno, co se bude dít. V poslední kapitole v 16. verši svědčí náš Pán ještě jednou: „Já Ježíš poslal jsem anděla svého, aby vám svědčil o těchto věcech v církvích.“

7. května 1946 přišel k bratrovi Branhamovi anděl a řekl: „Neboj se! Jsem k tobě poslán z přítomnosti Boží …“ Tak William Branham obdržel, jak je všem ve zvěsti známé, přímé povolání k službě, skrze niž byla srdce Božích dětí zavedena zpět k tomu původu, k začátku, ke Slovu, k víře apoštolských otců. To je to Slovo Páně, které zůstává na věky, a jak Petr svědčí, „vám jako evangelium bylo zvěstováno“ (1.Petr.1:25). Nyní máme co činit s tím nejdůležitějším obdobím ve spásných dějinách.

Tehdy bylo ve zvěsti toho předchůdce obsaženo zcela obzvláštní zaslíbení. Všichni, kteří uvěřili a nechali se pokřtít, slyšeli Jana říkat: „… On vás křtít bude Duchem svatým a ohněm“ (Mat.3:11) – „Na vás, kteří jste tu zvěst slyšeli, jejichž srdce byla k Němu přivedena, kteří se necháváte křtít, na vás On Své zaslíbení naplní.“ Ve Sk.2 čteme, jak se to naplnilo (v.33-41). O Letnicích to bylo nejprve těch 120 shromážděných na vrchní síni, kteří byli Duchem Svatým naplněni. Potom Petrovo kázání šlo mnohým jako bodnutí srdcem a ptali se: „Muži bratři, co musíme činit …“ Potom přišla odpověď, která platí ještě dnes: „Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého.“ (Sk.2:38). Ve verši 41 se k nim přidaly tři tisíce, ve Sk.4:4 pět tisíc. Služba toho předchůdce se vyplatila; mnohá srdce byla připravená; oni očekávali; věřili těm zaslíbením; měli na tom podíl, když se to stalo. Právě tak budou srdce těch opravdově věřících s Pánem spojena a všichni jsou ve velikém očekávání toho, co Bůh bude činit. Oni se nechají biblicky pokřtít na jméno Pána Ježíše Krista a prožijí mocné působení Ducha.

11. června 1933 byla bratrovi Branhamovi z nadpřirozeného světelného mraku provolána následující slova: „Jako Jan Křtitel byl poslán před prvním Kristovým příchodem, tak ta zvěst, která tobě je dána, bude předcházet druhému příchodu Krista!“ Bratr Branham tato slova ve svých kázáních mnohokrát opakoval a dokonce řekl: „Ne, že já bych byl tím předchůdcem, nýbrž ta zvěst bude tím předchůdcem!“

Podle Iz.55 to přece není ten zvěstovatel jako nosič toho slova, kdo by je vykonal, nýbrž ta zvěst sama vykoná to, k čemu ji Bůh poslal: „… Tak bude slovo mé, které vyjde z úst mých. Nenavrátí se ke mně prázdné, ale učiní to, co mi se líbí, a prospěšně to vykoná, k čemu je posílám“ (v.11).

Jako očitý svědek, který shromáždění bratra Branhama prožil a deset let s ním byl osobně ve spojení, jsem také obeznámen s tím, co jemu ohledně zvěsti, kterou musel přinést, bylo řečeno. Nicméně později byla jako původní a pravá, zveřejněna úplně jiná verze, ve které to slovo „zvěst“ schází. Podle nejnovější verze měl ten hlas údajně říci „As John the baptist was sent for a forerunner of the first coming of Jesus Christ, you will bring the second coming of Jesus Christ“ – „Jak Jan Křtitel byl jako předchůdce prvního příchodu poslán, přineseš ty druhý příchod Ježíše Krista.“ Jedna starší verze zní: „… byl jsi poslán, abys předešel druhému příchodu.“ Jedno slovo přidat nebo vynechat, to přece zcela změní, co Pán řekl (Zj.22).

Důvod, proč bratři záměrně uvedli falšování znění slov poslání, je zřejmý: chtějí tím říci, že službou bratra Branhama vše skončilo. Někteří dokonce věří, že Pán již přišel, a nyní si nárokuje ty Své; jiní, že vytržení již nastalo; jiní zase, že Anděl Smlouvy sestoupil na Zemi a Svoji nohu postavil na zemi a moře; že zjevení 10 se již naplnilo; že trůn milosti se stal trůnem soudu; že sedm hromů je sedm zvláštních mužů; a ještě mnohem více zmatků. Oni nemohou a nechtějí věřit, že bratr Branham na příkaz Páně ten pokrm jen uložil, když ho, jak v jednom vidění viděl, dával v koších do polic, ale ještě nepodával jako připravený pokrm na stůl. Oni nemohou a nechtějí věřit, že ten prorok mi 3. prosince 1962 řekl: „Počkej s rozdáváním pokrmu, až obdržíš zbytek …“ a: „Ten pokrm je v kázáních, která jsou natočena na magnetofonových páskách …“

V uplynulých letech cestovalo do Jeffersonville osm bratří ze čtyř zemí, aby mluvili s dvěma svědky, kteří byli u toho, když bratr Branham skrze zjevení tehdy zopakoval, co Pán mně 2. dubna 1962 řekl. Těm posledním dvěma bratřím hlavní svědek, bratr Fred Sothmann, který se od roku 1948 držel bratra Branhama jako lopuch, dokonce přesně zopakoval slova, která ten prorok vyslovil. I na větu „počkej s rozdáváním pokrmu, až obdržíš ten zbytek“, si mohl ještě dobře vzpomenout. Proč se žádný z těch bratří, kteří zveřejnili vlastní teorie, těch svědků neptal? Odpověď se nabízí: Pak by nemohli dále zapírat, museli by uznat to, co Bůh nyní činí skrze tuto zvěst.

Každý musí dospět k rozhodnutí, jestli uvěří Bohu a Jeho Slovu, nebo výkladům. Nebo, zda v tomto případě, věří tomu, co bylo opravdu řečeno, nebo tomu, co z toho udělali falšovatelé. Přesto bude Kristu, našemu Pánu a Spasiteli přivedena čistá panna (2.Kor.11) a moudré panny budou při návratu Ženicha připraveny (Mat.25:10). Připravenost moudrých panen je ovšem spojena se službou moudrého a opatrného služebníka a věrnou čeledí z Mat.24:45-47, neboť hned v další kapitole je řečeno: „Potom bude království nebeské podobno deseti pannám“. To se vztahuje na náš čas. Duchovní hlad, který byl u proroka Am.8:11 předpověděn, je zde a ten pokrm uskladněný na příkaz Pána je rozdáván, jak mi to Pán 2. dubna 1962 přikázal. Později mi pak rovněž řekl: „Můj služebníku, určil jsem tě podle Mat.24:45-47 k tomu, abys ten pokrm rozdával …“ U Boha probíhá vše spořádaně a podle plánu. Co On řekl tehdy, platí ještě dnes: „Kdo vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá …“ (Luk.10:16).

V Jan.14 nalézáme hlavní zaslíbení našeho milovaného Pána: „Jdu, abych vám připravil místo … zase přijdu, a poberu vás k sobě samému …“

Předtím se ale muselo naplnit, co rovněž předpověděl: „Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci“ (Mat.17:11). Zaslíbení, že před tím dnem Páně musí vystoupit prorok jako Eliáš, se nachází v Mal.4:5-6. To se v našem čase naplnilo. Tak jako Eliáš vzal dvanáct kamenů, postavil oltář Páně a lid Izraelský vyzval k rozhodnutí, tak totéž se stalo skrze službu bratra Branhama, který učení dvanácti apoštolů postavil na svícen. Eliáš se modlil: „Vyslyš mne, Pane, vyslyš mne, aby poznal lid tento, že jsi ty, Pane, Bohem, když bys obrátil srdce jejich zase!“ (1.Kr.18:37). Pán sám přivedl k obrácení také naše srdce.

O našem Spasiteli je psáno: „Kterého zajisté musí přijmout nebesa, až do času napravení všech věcí; což předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků před časy“ (Sk.3:21). Nyní je čas vyvolání, napravení a navrácení do původního stavu, jak to Bůh předpověděl. Původní základ je položen; zvěstuje se absolutně čistá Boží zvěst věčně platného evangelia (Mat.24:14; Zj.14:6).

Při prvním Kristově příchodu se děly na Zemi nadpřirozené věci: Anděl, který mohl říci: „Já jsem Gabriel, který stojím před obličejem Božím, a jsem poslán, abych mluvil s tebou …“, navštívil v chrámě Zachariáše, a dal mu zaslíbení o narození Jana Křtitele (Luk.1:11-25). Potom přišel anděl Gabriel k panně Marii a oznámil jí narození Spasitele (Luk.1:26-38). Ve službě našeho Pána se děly neustále nadpřirozené věci. A také věřící v původním křesťanství prožili nadpřirozené působení Boží. Myslíme také na nadpřirozené povolání Pavla (Sk.9). V prvních třech verších Zj.1 čteme, že Pán poslal Svého anděla, aby Svému služebníkovi Janovi oznámil všechno, co se bude dít. V poslední kapitole v 16. verši svědčí náš Pán ještě jednou: „Já Ježíš poslal jsem anděla svého, aby vám svědčil o těchto věcech v církvích.“

1. května 1946 přišel k bratrovi Branhamovi anděl a řekl: „Neboj se! Jsem k tobě poslán z přítomnosti Boží …“ Tak William Branham obdržel, jak je všem ve zvěsti známé, přímé povolání k službě, skrze niž byla srdce Božích dětí zavedena zpět k tomu původu, k začátku, ke Slovu, k víře apoštolských otců. To je to Slovo Páně, které zůstává na věky, a jak Petr svědčí, „vám jako evangelium bylo zvěstováno“ (1.Petr.1:25). Nyní máme co činit s tím nejdůležitějším obdobím ve spásných dějinách.

Tehdy bylo ve zvěsti toho předchůdce obsaženo zcela obzvláštní zaslíbení. Všichni, kteří uvěřili a nechali se pokřtít, slyšeli Jana říkat: „… On vás křtít bude Duchem svatým a ohněm“ (Mat.3:11) – „Na vás, kteří jste tu zvěst slyšeli, jejichž srdce byla k Němu přivedena, kteří se necháváte křtít, na vás On Své zaslíbení naplní.“ Ve Sk.2 čteme, jak se to naplnilo (v.33-41). O Letnicích to bylo nejprve těch 120 shromážděných na vrchní síni, kteří byli Duchem Svatým naplněni. Potom Petrovo kázání šlo mnohým jako bodnutí srdcem a ptali se: „Muži bratři, co musíme činit …“ Potom přišla odpověď, která platí ještě dnes: „Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého.“ (Sk.2:38). Ve verši 41 se k nim přidaly tři tisíce, ve Sk.4:4 pět tisíc. Služba toho předchůdce se vyplatila; mnohá srdce byla připravená; oni očekávali; věřili těm zaslíbením; měli na tom podíl, když se to stalo. Právě tak budou srdce těch opravdově věřících s Pánem spojena a všichni jsou ve velikém očekávání toho, co Bůh bude činit. Oni se nechají biblicky pokřtít na jméno Pána Ježíše Krista a prožijí mocné působení Ducha.

1. června 1933 byla bratrovi Branhamovi z nadpřirozeného světelného mraku provolána následující slova: „Jako Jan Křtitel byl poslán před prvním Kristovým příchodem, tak ta zvěst, která tobě je dána, bude předcházet druhému příchodu Krista!“ Bratr Branham tato slova ve svých kázáních mnohokrát opakoval a dokonce řekl: „Ne, že já bych byl tím předchůdcem, nýbrž ta zvěst bude tím předchůdcem!“

Podle Iz.55 to přece není ten zvěstovatel jako nosič toho slova, kdo by je vykonal, nýbrž ta zvěst sama vykoná to, k čemu ji Bůh poslal: „… Tak bude slovo mé, které vyjde z úst mých. Nenavrátí se ke mně prázdné, ale učiní to, co mi se líbí, a prospěšně to vykoná, k čemu je posílám“ (v.11).

Jako očitý svědek, který shromáždění bratra Branhama prožil a deset let s ním byl osobně ve spojení, jsem také obeznámen s tím, co jemu ohledně zvěsti, kterou musel přinést, bylo řečeno. Nicméně později byla jako původní a pravá, zveřejněna úplně jiná verze, ve které to slovo „zvěst“ schází. Podle nejnovější verze měl ten hlas údajně říci „As John the baptist was sent for a forerunner of the first coming of Jesus Christ, you will bring the second coming of Jesus Christ“ – „Jak Jan Křtitel byl jako předchůdce prvního příchodu poslán, přineseš ty druhý příchod Ježíše Krista.“ Jedna starší verze zní: „… byl jsi poslán, abys předešel druhému příchodu.“ Jedno slovo přidat nebo vynechat, to přece zcela změní, co Pán řekl (Zj.22).

Důvod, proč bratři záměrně uvedli falšování znění slov poslání, je zřejmý: chtějí tím říci, že službou bratra Branhama vše skončilo. Někteří dokonce věří, že Pán již přišel, a nyní si nárokuje ty Své; jiní, že vytržení již nastalo; jiní zase, že Anděl Smlouvy sestoupil na Zemi a Svoji nohu postavil na zemi a moře; že zjevení 10 se již naplnilo; že trůn milosti se stal trůnem soudu; že sedm hromů je sedm zvláštních mužů; a ještě mnohem více zmatků. Oni nemohou a nechtějí věřit, že bratr Branham na příkaz Páně ten pokrm jen uložil, když ho, jak v jednom vidění viděl, dával v koších do polic, ale ještě nepodával jako připravený pokrm na stůl. Oni nemohou a nechtějí věřit, že ten prorok mi 3. prosince 1962 řekl: „Počkej s rozdáváním pokrmu, až obdržíš zbytek …“ a: „Ten pokrm je v kázáních, která jsou natočena na magnetofonových páskách …“

V uplynulých letech cestovalo do Jeffersonville osm bratří ze čtyř zemí, aby mluvili s dvěma svědky, kteří byli u toho, když bratr Branham skrze zjevení tehdy zopakoval, co Pán mně 2. dubna 1962 řekl. Těm posledním dvěma bratřím hlavní svědek, bratr Fred Sothmann, který se od roku 1948 držel bratra Branhama jako lopuch, dokonce přesně zopakoval slova, která ten prorok vyslovil. I na větu „počkej s rozdáváním pokrmu, až obdržíš ten zbytek“, si mohl ještě dobře vzpomenout. Proč se žádný z těch bratří, kteří zveřejnili vlastní teorie, těch svědků neptal? Odpověď se nabízí: Pak by nemohli dále zapírat, museli by uznat to, co Bůh nyní činí skrze tuto zvěst.

Každý musí dospět k rozhodnutí, jestli uvěří Bohu a Jeho Slovu, nebo výkladům. Nebo, zda v tomto případě, věří tomu, co bylo opravdu řečeno, nebo tomu, co z toho udělali falšovatelé. Přesto bude Kristu, našemu Pánu a Spasiteli přivedena čistá panna (2.Kor.11) a moudré panny budou při návratu Ženicha připraveny (Mat.25:10). Připravenost moudrých panen je ovšem spojena se službou moudrého a opatrného služebníka a věrnou čeledí z Mat.24:45-47, neboť hned v další kapitole je řečeno: „Potom bude království nebeské podobno deseti pannám“. To se vztahuje na náš čas. Duchovní hlad, který byl u proroka Am.8:11 předpověděn, je zde a ten pokrm uskladněný na příkaz Pána je rozdáván, jak mi to Pán 2. dubna 1962 přikázal. Později mi pak rovněž řekl: „Můj služebníku, určil jsem tě podle Mat.24:45-47 k tomu, abys ten pokrm rozdával …“ U Boha probíhá vše spořádaně a podle plánu. Co On řekl tehdy, platí ještě dnes: „Kdo vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá …“ (Luk.10:16).