V červnu 2013 uplyne osmdesát let od doby, kdy bratru Branhamovi bylo z nadpřirozeného světelného oblaku silným hlasem zvoláno, že zvěst, která je mu svěřena, předejde druhému příchodu Krista.

Před padesáti lety, totiž v březnu 1963, mluvil bratr Branham v celé řadě shromáždění na přímý odkaz Pána o zjevení sedmi pečetí. Tomu předcházelo něco mimořádného: 28. února 1963 byl bratr Branham na hoře Sunset v Arizoně, USA, když náhle následovalo za sebou sedm hromových ran, které otřásly celou krajinou. Na těchto sedm hromů se stále znovu odvolával a srovnával je se Zjevením 10 a řekl, že jsou spojeny se sedmi pečetěmi a vírou k vytržení. Tam se mu zjevilo v nadpřirozeném světelném oblaku sedm andělů, kteří byli seřazeni ve tvaru pyramidy. Ten sedmý v této konstelaci k němu mluvil a dal mu příkaz, že se má vrátit do Jeffersonville a kázat o sedmi pečetích. To se stalo od 17. do 24. března 1963.

Při otevření pečetí se jednalo o zjevení všech tajemství, ano o tom jedině na Písmu Svatém založeném výkladu celé rady Boží s církví, s Izraelem a všeobecně.

Je politováníhodné, že nebylo nikdy tolik výkladů výroků proroka, tak mnoho směrů a učení, jež jsou pokřiveným způsobem označovány za „zvěst“, jako nyní. Každý se odvolává na proroka, i když jsou předkládány vlastní výklady, bez toho, že by vůbec vzali na zřetel, co říká Bible.

Skutečně nikomu není nápadné, jak mnohé oni k tomu psanému Slovu přidávají jako tzv. „zvláštní zjevení“? Copak opravdu nikdo z nich nemyslí na to, co Pán předpověděl těm, kteří ke slovu proroctví něco přidávají, „že jemu přidá Bůh ran napsaných v knize této“ (Zj.22:18-19)? Oni nebudou v nebi, nýbrž venku a budou muset podstoupit ty rány a trápení.

Můžeme se například přece ptát, co je v Bibli napsáno o sedmi hromech. Odpověď je jasná: nic, absolutně nic. Co mohu já, jako Boží služebník, kterého Pán povolal ke zvěstování Božího Slova, k tomu říci? Nic. Proč ne? Protože uctivě respektuji, co ten hlas z nebe řekl: „Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho!“ (Zj.10:4). Také při tomto problematickém tématu je absolutně důležité, neužívat pouze citáty z let 1962/63, ale také to, co bratr Branham řekl po otevření pečetí.

V kázání „Odhalení Boha“ z července 1964 řekl bratr Branham: „Namítal jsem: «Ale, podívej se přece, vždyť žádné slovo nemůže být přidáno nebo odňato.» Pak se on ptal: «Těch sedm hromů, jejichž hlasy zazněly, nebude to zjevení, které bude dáno nějakému člověku?» Odpověděl jsem: «Ne, můj pane. To by znamenalo ke slovu něco přidat nebo něco odejmout.» Je to všechno zjeveno zde uvnitř, a těch sedm pečetí zjevení o tom oznámily, co to bylo. ON je stále ještě Slovo! Nesmíte jít přes Slovo. Duch Boží přes Slovo nikdy nejde. ON vždy zůstane se Svým Slovem …“ (1.Kor.4:6).

Je tomu osmdesát let, když mu bylo řečeno, že druhému příchodu Krista předejde zvěst. Dva tisíce let uplynulo od doby, kdy Pán dal zaslíbení Svého návratu. Již tehdy psal Pavel: „Ne všichni zajisté zesneme, ale všichni proměněni budeme“ (1.Kor.15:51). Petr píše: „Nemešká Pán s naplněním slibů, jako někteří za to mají, že mešká, ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všichni ku pokání se obrátili“ (2.Petr.3:9). Stále ještě platí, co náš Pán řekl: „Bděte tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijít má!“ (Mat.24:42) a: „Vizte, bděte a modlete se; nebo nevíte, kdy bude ten čas“ (Mar.13:33).

Můžeme počítat v krátkosti s návratem nebeského Ženicha, který nastane, jakmile bude zavolán ten poslední. Je důležité, abychom byli připraveni. „Proto, nejmilejší, takových věcí čekajíce, snažte se, abyste bez poskvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji“ (2.Petr.3:14).

Poslední zvěst dosáhla končiny Země a každý rok by mohl být tím posledním. Pro nás má největší význam orientace skrze prorocké Slovo, které nedovoluje svévolný výklad (2.Petr.1:20). Čteme, co je pro tento čas ve Slovu předpověděno a vidíme, že se všechno plní.

Nyní skutečně záleží na tom, abychom všechno, co se týká Božího spásného plánu, správně zařadili a také sami sebe nechali správně zařadit. Vycházím z toho, že všichni, kteří své vyvolení a předurčení přijímají, mohou věřit celým srdcem tomu, co Bůh nyní činí. Všichni ostatní se musí se svým určením smířit, protože se na Slově pro tento čas urážejí a to co Bůh dělá, neuznávají.

Pro všechny, kteří nalézají milost před Bohem, platí jen to, co je ve Slově napsáno. A každý, kdo je ve svém srdci správný, bude všemu správně rozumět. Nemusím brát zpátky nic z toho, co jsem kázal nebo psal. Spolu se všemi vyvolenými prožijeme to dokonání a závěrečné vytržení, jak mi bylo v lednu 1981 ukázáno, když jsem byl s bíle oděným zástupem vzat vzhůru. Končím slovem apoštola Pavla: „Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal a přisluhování, které jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží … Neboť jsem neobmeškal zvěstovat vám všeliké rady Boží“ (Sk.20:24+27).

Všem vyvoleným a předurčeným na všech kontinentech srdečně děkuji, že stojíte věrně k Pánu a Jeho Slovu a dílu.

„I řekl mi: Piš: Blahoslavení, kteří jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni. A řekl mi: Tato slova Boží jsou pravá.“ (Zj.19:9).

„A Duch i nevěsta říkají: Pojď. A kdo slyší, řekni: Přijď. A kdo žízní, přijď, a kdo chce, naber vody života darmo.“ (Zj.22:17).

V červnu 2013 uplyne osmdesát let od doby, kdy bratru Branhamovi bylo z nadpřirozeného světelného oblaku silným hlasem zvoláno, že zvěst, která je mu svěřena, předejde druhému příchodu Krista.

Před padesáti lety, totiž v březnu 1963, mluvil bratr Branham v celé řadě shromáždění na přímý odkaz Pána o zjevení sedmi pečetí. Tomu předcházelo něco mimořádného: 28. února 1963 byl bratr Branham na hoře Sunset v Arizoně, USA, když náhle následovalo za sebou sedm hromových ran, které otřásly celou krajinou. Na těchto sedm hromů se stále znovu odvolával a srovnával je se Zjevením 10 a řekl, že jsou spojeny se sedmi pečetěmi a vírou k vytržení. Tam se mu zjevilo v nadpřirozeném světelném oblaku sedm andělů, kteří byli seřazeni ve tvaru pyramidy. Ten sedmý v této konstelaci k němu mluvil a dal mu příkaz, že se má vrátit do Jeffersonville a kázat o sedmi pečetích. To se stalo od 17. do 24. března 1963.

Při otevření pečetí se jednalo o zjevení všech tajemství, ano o tom jedině na Písmu Svatém založeném výkladu celé rady Boží s církví, s Izraelem a všeobecně.

Je politováníhodné, že nebylo nikdy tolik výkladů výroků proroka, tak mnoho směrů a učení, jež jsou pokřiveným způsobem označovány za „zvěst“, jako nyní. Každý se odvolává na proroka, i když jsou předkládány vlastní výklady, bez toho, že by vůbec vzali na zřetel, co říká Bible.

Skutečně nikomu není nápadné, jak mnohé oni k tomu psanému Slovu přidávají jako tzv. „zvláštní zjevení“? Copak opravdu nikdo z nich nemyslí na to, co Pán předpověděl těm, kteří ke slovu proroctví něco přidávají, „že jemu přidá Bůh ran napsaných v knize této“ (Zj.22:18-19)? Oni nebudou v nebi, nýbrž venku a budou muset podstoupit ty rány a trápení.

Můžeme se například přece ptát, co je v Bibli napsáno o sedmi hromech. Odpověď je jasná: nic, absolutně nic. Co mohu já, jako Boží služebník, kterého Pán povolal ke zvěstování Božího Slova, k tomu říci? Nic. Proč ne? Protože uctivě respektuji, co ten hlas z nebe řekl: „Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho!“ (Zj.10:4). Také při tomto problematickém tématu je absolutně důležité, neužívat pouze citáty z let 1962/63, ale také to, co bratr Branham řekl po otevření pečetí.

V kázání „Odhalení Boha“ z července 1964 řekl bratr Branham: „Namítal jsem: «Ale, podívej se přece, vždyť žádné slovo nemůže být přidáno nebo odňato.» Pak se on ptal: «Těch sedm hromů, jejichž hlasy zazněly, nebude to zjevení, které bude dáno nějakému člověku?» Odpověděl jsem: «Ne, můj pane. To by znamenalo ke slovu něco přidat nebo něco odejmout.» Je to všechno zjeveno zde uvnitř, a těch sedm pečetí zjevení o tom oznámily, co to bylo. ON je stále ještě Slovo! Nesmíte jít přes Slovo. Duch Boží přes Slovo nikdy nejde. ON vždy zůstane se Svým Slovem …“ (1.Kor.4:6).

Je tomu osmdesát let, když mu bylo řečeno, že druhému příchodu Krista předejde zvěst. Dva tisíce let uplynulo od doby, kdy Pán dal zaslíbení Svého návratu. Již tehdy psal Pavel: „Ne všichni zajisté zesneme, ale všichni proměněni budeme“ (1.Kor.15:51). Petr píše: „Nemešká Pán s naplněním slibů, jako někteří za to mají, že mešká, ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všichni ku pokání se obrátili“ (2.Petr.3:9). Stále ještě platí, co náš Pán řekl: „Bděte tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijít má!“ (Mat.24:42) a: „Vizte, bděte a modlete se; nebo nevíte, kdy bude ten čas“ (Mar.13:33).

Můžeme počítat v krátkosti s návratem nebeského Ženicha, který nastane, jakmile bude zavolán ten poslední. Je důležité, abychom byli připraveni. „Proto, nejmilejší, takových věcí čekajíce, snažte se, abyste bez poskvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji“ (2.Petr.3:14).

Poslední zvěst dosáhla končiny Země a každý rok by mohl být tím posledním. Pro nás má největší význam orientace skrze prorocké Slovo, které nedovoluje svévolný výklad (2.Petr.1:20). Čteme, co je pro tento čas ve Slovu předpověděno a vidíme, že se všechno plní.

Nyní skutečně záleží na tom, abychom všechno, co se týká Božího spásného plánu, správně zařadili a také sami sebe nechali správně zařadit. Vycházím z toho, že všichni, kteří své vyvolení a předurčení přijímají, mohou věřit celým srdcem tomu, co Bůh nyní činí. Všichni ostatní se musí se svým určením smířit, protože se na Slově pro tento čas urážejí a to co Bůh dělá, neuznávají.

Pro všechny, kteří nalézají milost před Bohem, platí jen to, co je ve Slově napsáno. A každý, kdo je ve svém srdci správný, bude všemu správně rozumět. Nemusím brát zpátky nic z toho, co jsem kázal nebo psal. Spolu se všemi vyvolenými prožijeme to dokonání a závěrečné vytržení, jak mi bylo v lednu 1981 ukázáno, když jsem byl s bíle oděným zástupem vzat vzhůru. Končím slovem apoštola Pavla: „Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal a přisluhování, které jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží … Neboť jsem neobmeškal zvěstovat vám všeliké rady Boží“ (Sk.20:24+27).

Všem vyvoleným a předurčeným na všech kontinentech srdečně děkuji, že stojíte věrně k Pánu a Jeho Slovu a dílu.

„I řekl mi: Piš: Blahoslavení, kteří jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni. A řekl mi: Tato slova Boží jsou pravá.“ (Zj.19:9).

„A Duch i nevěsta říkají: Pojď. A kdo slyší, řekni: Přijď. A kdo žízní, přijď, a kdo chce, naber vody života darmo.“ (Zj.22:17).