Také v našich dnech bylo potvrzeno poslání, aby srdce dětí Božích byla navrácena k víře apoštolských otců. To je naplnění zaslíbení z Mal.4:5-6, jak to náš Pán potvrdil v Mat.17:11 a v Mar.9:12: „Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci.“ O to se nyní jedná v církvi Páně: Jak Eliáš tehdy vzal dvanáct kamenů odpovídajících počtu dvanácti kmenů a zase zbudoval oltář Páně, svolal lid na Karmel, aby ta srdce přivedl k obrácení (1.Kr.18:21-37), tak v našem čase ten muž Boží nově vyzdvihl učení 12 apoštolů (Sk.2:42) a naše srdce přivedl k obrácení. Církev musí být uvedena do původního stavu, než se Ježíš může vrátit, neboť tak zní zaslíbení: „Kterého zajisté musí přijmout nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků od věků“ (Sk.3:21). To je také TAK PRAVÍ PÁN.

Od reformace proběhla mnohá probuzení, kdy zvěstování evangelia bylo ústředním bodem. Počátkem 20. století nastalo mocné vylití Ducha Svatého podobné tomu o Letnicích. Z toho vyšly mnohé letniční sbory. Pravý průlom k původnímu křesťanství ale ještě nenastal. Po druhé světové válce vystoupil muž, který měl podle Písma apoštolskou a prorockou službu. Byl to William Branham, muž Bohem poslaný, skrze nějž jsme dožili průlom mocného probuzení spásy a uzdravení ode dnů Ježíše a apoštolů.

7. května 1946 měl bratr Branham následující prožití: z nebe toho večera svítilo do pokoje nadpřirozené světlo. Bratr Branham viděl jak v tom světle sestupuje posel Boží a přibližuje se k němu. On se zděšeně postavil a slyšel první slova: „Neboj se, jsem k tobě poslán z přítomnosti Boží.“ Dále mu vysvětlil všechny podrobnosti, které budou v jeho službě. Bratru Branhamovi bylo mimo jiné řečeno: „Jako Mojžíšovi byla dána dvě znamení, tak budou také tobě dána dvě znamení.“ První znamení spočívalo v tom, že svou levou rukou uchopil pravou ruku nemocné osoby a na ruce bratra Branhama byla ta nemoc viditelná – např. rakovina, nádor – a při uzdravení to zmizelo; druhé znamení bylo, že ze života osoby, za kterou se modlil, mu bylo zjeveno něco, co nemohl absolutně vědět. Každé osobě, o které bylo bratrovi Branhamovi něco ukázáno, mohl ve jménu Páně říci: „Ty jsi uzdraven(a) skrze sílu Boží ve jménu Ježíše Krista.“ Mojžíšovi Pán řekl: „Jestliže neuvěří tobě, a neposlechnou hlasu a znamení prvního, uvěří hlasu a znamení druhému.“ (2.Moj.4:8).

Statisíce v letech 1946 až 1965 prožily a svědčily, že slepí se stali vidoucími a ochrnutí chodili, hluší mohli slyšet a především nemocní rakovinou byli uzdravováni. Stalo se to, protože Boží posel při tom povolání bratrovi Branhamovi řekl: „Jestliže dosáhneš toho, že ti lidé budou věřit, tak tvé modlitbě nebude moci nic odporovat, ani rakovina.“

Syn Boží byl, co se týkalo Jeho služby ten »Prorok«, který byl zaslíben v 5.Moj.18:18, jak je to také ve Sk.3:22-23 potvrzeno: „Mojžíš zajisté otcům řekl, že Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne, jehož poslouchat budete ve všem, cokoli bude mluvit vám. A stane se, že každá duše, která by neposlouchala toho Proroka, vyhlazena bude z lidu mého.“ ON viděl ve vidění, co se bude dít, vyslovil to a stalo se, úplně jedno, jestli ten dotyčný byl slepý, ochrnutý anebo malomocný atd.

Přesně stejná služba se zopakovala v našem čase: Bratrovi Branhamovi bylo ve vidění ukázáno, co se stane, vyslovil to a stalo se. Proto se stále znovu ten Boží muž odvolával na Jan.5:19 a také vztahoval na svoji službu: „I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůže Syn sám od sebe nic činit, jediné což vidí, že Otec činí. Nebo cokoli on činí, to i Syn též podobně činí.“

Bratr Branham, pokud se týkalo jeho služby, často také užíval přirovnání s 1.Moj.18, když Pán v doprovodu dvou andělů navštívil Abrahama a dal mu zaslíbení narození Izáka. Sára, která byla ve stanu a naslouchala, se v duchu smála. Pán pohleděl na Abrahama a řekl mu: „Proč se Sára smála?“ Stejně se bratr Branham odvolával na Jan.1, když Ondřej přivedl k Pánu svého bratra, On mu pak řekl: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův.“ Natanaelovi řekl: „Prve nežli tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkem, viděl jsem tebe.“

Žena u studny, jejíž život On zjevil, věděla: „Vím, že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.“ A Mesiáš řekl: „JÁ to jsem, který mluvím s tebou.“ (Jan.4). Tento prorocký dar, vidět věci ve viděních a dostat je zjevené, bylo jedněm k velkému požehnání, zatímco jiní, obzvláště znalci Písma a farizeové, se na tom urazili a Pána označili za belzebuba.

Ta služba se stala v našich dnech, v tomto prorockém časovém období, ve kterém se zjevil Syn člověka (Luk.17:26-30). Na Jeho příchod ještě čekáme (Luk.17:34-37). Jeho návrat se stane náhle v jednom dni, v jedné hodině. Potom dva budou na jednom loži nebo na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. To se stane v jediném okamžiku (1.Kor.15:51-58), jak to Pán porovnal s bleskem, který probleskne od východu až na západ (Mat.24:27; Luk.17:24). Přesněji to nemohl říci. A my věříme, jak je to napsáno. Amen.

Také v našich dnech bylo potvrzeno poslání, aby srdce dětí Božích byla navrácena k víře apoštolských otců. To je naplnění zaslíbení z Mal.4:5-6, jak to náš Pán potvrdil v Mat.17:11 a v Mar.9:12: „Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci.“ O to se nyní jedná v církvi Páně: Jak Eliáš tehdy vzal dvanáct kamenů odpovídajících počtu dvanácti kmenů a zase zbudoval oltář Páně, svolal lid na Karmel, aby ta srdce přivedl k obrácení (1.Kr.18:21-37), tak v našem čase ten muž Boží nově vyzdvihl učení 12 apoštolů (Sk.2:42) a naše srdce přivedl k obrácení. Církev musí být uvedena do původního stavu, než se Ježíš může vrátit, neboť tak zní zaslíbení: „Kterého zajisté musí přijmout nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků od věků“ (Sk.3:21). To je také TAK PRAVÍ PÁN.

Od reformace proběhla mnohá probuzení, kdy zvěstování evangelia bylo ústředním bodem. Počátkem 20. století nastalo mocné vylití Ducha Svatého podobné tomu o Letnicích. Z toho vyšly mnohé letniční sbory. Pravý průlom k původnímu křesťanství ale ještě nenastal. Po druhé světové válce vystoupil muž, který měl podle Písma apoštolskou a prorockou službu. Byl to William Branham, muž Bohem poslaný, skrze nějž jsme dožili průlom mocného probuzení spásy a uzdravení ode dnů Ježíše a apoštolů.

1. května 1946 měl bratr Branham následující prožití: z nebe toho večera svítilo do pokoje nadpřirozené světlo. Bratr Branham viděl jak v tom světle sestupuje posel Boží a přibližuje se k němu. On se zděšeně postavil a slyšel první slova: „Neboj se, jsem k tobě poslán z přítomnosti Boží.“ Dále mu vysvětlil všechny podrobnosti, které budou v jeho službě. Bratru Branhamovi bylo mimo jiné řečeno: „Jako Mojžíšovi byla dána dvě znamení, tak budou také tobě dána dvě znamení.“ První znamení spočívalo v tom, že svou levou rukou uchopil pravou ruku nemocné osoby a na ruce bratra Branhama byla ta nemoc viditelná – např. rakovina, nádor – a při uzdravení to zmizelo; druhé znamení bylo, že ze života osoby, za kterou se modlil, mu bylo zjeveno něco, co nemohl absolutně vědět. Každé osobě, o které bylo bratrovi Branhamovi něco ukázáno, mohl ve jménu Páně říci: „Ty jsi uzdraven(a) skrze sílu Boží ve jménu Ježíše Krista.“ Mojžíšovi Pán řekl: „Jestliže neuvěří tobě, a neposlechnou hlasu a znamení prvního, uvěří hlasu a znamení druhému.“ (2.Moj.4:8).

Statisíce v letech 1946 až 1965 prožily a svědčily, že slepí se stali vidoucími a ochrnutí chodili, hluší mohli slyšet a především nemocní rakovinou byli uzdravováni. Stalo se to, protože Boží posel při tom povolání bratrovi Branhamovi řekl: „Jestliže dosáhneš toho, že ti lidé budou věřit, tak tvé modlitbě nebude moci nic odporovat, ani rakovina.“

Syn Boží byl, co se týkalo Jeho služby ten »Prorok«, který byl zaslíben v 5.Moj.18:18, jak je to také ve Sk.3:22-23 potvrzeno: „Mojžíš zajisté otcům řekl, že Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne, jehož poslouchat budete ve všem, cokoli bude mluvit vám. A stane se, že každá duše, která by neposlouchala toho Proroka, vyhlazena bude z lidu mého.“ ON viděl ve vidění, co se bude dít, vyslovil to a stalo se, úplně jedno, jestli ten dotyčný byl slepý, ochrnutý anebo malomocný atd.

Přesně stejná služba se zopakovala v našem čase: Bratrovi Branhamovi bylo ve vidění ukázáno, co se stane, vyslovil to a stalo se. Proto se stále znovu ten Boží muž odvolával na Jan.5:19 a také vztahoval na svoji službu: „I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůže Syn sám od sebe nic činit, jediné což vidí, že Otec činí. Nebo cokoli on činí, to i Syn též podobně činí.“

Bratr Branham, pokud se týkalo jeho služby, často také užíval přirovnání s 1.Moj.18, když Pán v doprovodu dvou andělů navštívil Abrahama a dal mu zaslíbení narození Izáka. Sára, která byla ve stanu a naslouchala, se v duchu smála. Pán pohleděl na Abrahama a řekl mu: „Proč se Sára smála?“ Stejně se bratr Branham odvolával na Jan.1, když Ondřej přivedl k Pánu svého bratra, On mu pak řekl: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův.“ Natanaelovi řekl: „Prve nežli tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkem, viděl jsem tebe.“

Žena u studny, jejíž život On zjevil, věděla: „Vím, že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.“ A Mesiáš řekl: „JÁ to jsem, který mluvím s tebou.“ (Jan.4). Tento prorocký dar, vidět věci ve viděních a dostat je zjevené, bylo jedněm k velkému požehnání, zatímco jiní, obzvláště znalci Písma a farizeové, se na tom urazili a Pána označili za belzebuba.

Ta služba se stala v našich dnech, v tomto prorockém časovém období, ve kterém se zjevil Syn člověka (Luk.17:26-30). Na Jeho příchod ještě čekáme (Luk.17:34-37). Jeho návrat se stane náhle v jednom dni, v jedné hodině. Potom dva budou na jednom loži nebo na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. To se stane v jediném okamžiku (1.Kor.15:51-58), jak to Pán porovnal s bleskem, který probleskne od východu až na západ (Mat.24:27; Luk.17:24). Přesněji to nemohl říci. A my věříme, jak je to napsáno. Amen.