Kdekoliv je Pán přítomen, dějí se mimořádné věci. Duch Boží je činný během celého času milosti: Lidé jsou zachráněni, osvobozeni, uzdraveni a požehnáni. To všechno se stalo při službě bratra Branhama tisícinásobně. Doslova se naplnilo, co řekl Pán: „Kdo věří ve mne, skutky, které já činím, i on činit bude, a větší nad ty činit bude.“ (Jan.14:12).

Tentýž Bůh, který se ve dnech Bible zjevil jako Pán, jako Anděl Smlouvy, se také v našem čase zjevil v Ohnivém sloupu a v nadpřirozeném oblaku. Pán Své zaslíbení naplnil: „Ještě maličko a svět Mě již více neuzří, ale vy mě uvidíte.“ (Jan.14:19) „A aj Já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.“ (Mat.28:20). Ano, On dokonce dopustil, že 24. ledna 1950 v Houstonu, v Texasu, byla pořízena fotografie se světelným sloupem nad hlavou bratra Branhama a 28. února 1963 byly udělány snímky nadpřirozeného oblaku.

V Houstonu to byli fotografové z tisku, kteří pořizovali náhodné snímky během diskuze o božském uzdravování. Oba byli kritici Branhama. Při vyvolávání filmu zjistili, že všechny negativy byly prázdné, zdařil se jen jediný snímek: ten bratra Branhama se světlem nad jeho hlavou. Negativ byl na prosbu Gordona Lindsaye, se kterým jsem se také osobně seznámil, poslán k ověření odborníkovi na posuzování sporných dokumentů Dr. George J. Lacymu do Washingtonu. Ten po přezkoumání vystavil 29. ledna 1950 certifikát, který byl často otiskován. Jeho svědectví: To nadpřirozené světlo tam bylo, jinak by to kamera nemohla zachytit. Bůh sám tím vydal svědectví, že byl přítomen a potvrdil slovo Svého služebníka (Iz.44:26a).

Totéž se vztahuje na nadpřirozený oblak, který 28. února 1963 zůstal nad Flagstaffem v Arizoně. Jak bratr Branham viděl v jednom vidění, nacházel se v té době na hoře Sunset, a stalo se to, jak mu bylo ukázáno. O tom vidění mi vyprávěl v prosinci 1962 a prosil mě, protože v lednu 1963 se měl stěhovat do Tucsonu v Arizoně, abych místo něho kázal ve shromáždění „Křesťanských obchodníků“ v Los Angeles, které naplánoval Demos Shakarian v Clifton’s Cafeteria.

Ten světelný oblak se zjevil na jasně modrém nebi a ještě 28 minut po západu slunce byl vidět na nebi jasně osvícený. Stalo se to přesně tam, kde se nacházel bratr Branham a obdržel pokyn k otevření sedmi pečetí: Zaznělo sedm mocných hromových ran a celá krajina se otřásla za silného zemětřesení, že se z té hory koulely balvany. Balvany, které tam zůstaly, jsem prosinci 1968 při jednom výletu z Tucsonu do Sunset pohoří viděl na vlastní oči.

Podle tiskových zpráv bylo více než 80 snímků tohoto neobyčejného oblaku pořízeno z různých míst. Dokonce známý Science Magazin ve vydání z 19. dubna 1963 jeden snímek tohoto fenoménu přinesl na titulní stránce a na stránkách 292, 293, 294 článek Dr. Jamese McDonalda z Tucsonské university. Také Life Magazin uveřejnil ve vydání ze 17. května 1963 článek a více snímků oblaku. Podle výpovědi bratra Branhama se v tom oblaku nacházelo sedm andělů ve formě pyramidy. Ten sedmý v této sestavě k němu mluvil.

Ohledně této záležitosti řekl bratr Branham následující: „To pohoří bylo otřeseno na míle daleko v okolí, tam stálo sedm andělů, jeden se stříbrným mečem v ruce. Bylo řečeno: »Vrať se domů a otevři Sedm pečetí, které byly dány.« Ony jsou vyloženy – pravé tajemství o manželství a rozvodu, semeni hada a všechny ostatní věci, ve kterých bylo mnoho zmatků. Je to TAK PRAVÍ PÁN.“ (Velikonoční pečeť, 10. dubna 1965).

„Stál jsem tam se zdviženýma rukama a modlil se, když do mé ruky padl meč. O tom víte. Stál jsem tam, a hleděl jsem na něj; byl tak opravdový, jak nyní moje ruka. Nevěděl jsem, co to znamená. Byl mi předán, mezitím Hlas řekl: »Toto je meč Krále.« Později, když to Anděl Páně zjevil, to bylo to Slovo v ruce. Přímo potom se ukázali andělé Páně a mluvili o sedmi pečetích; měl jsem se vrátit sem do Jeffersonville a kázat o sedmi pečetích.“ (Slavnost pozounů, 19. července 1964).

Musí být ještě jednou řečeno: U bratra Branhama se jedná o Boží povolání a poslání s mimořádnou odpovědností jako u Mojžíše. Jeho prorocká služba musí být zařazena do prorockého slova. On jako Pavel zvěstoval celou radu Boží, dostalo se mu zjevení všech tajemství a také je kázal: počínaje pádem do hříchu v zahradě Eden, dokud čas nepomine ve věčnosti.

Biblicky věřící lidé nemají žádný problém věřit, že k Zachariášovi přišel anděl a oznámil narození Jana Křtitele, nebo jak je ve stejné kapitole psáno, že anděl Gabriel přišel k Marii a oznámil narození Spasitele (Luk.1), také že anděl Páně v jasném světle vešel do kobky, ve které byl uvězněn Petr (Sk.12:7), nebo že Pán Svého anděla poslal na ostrov Patmos, aby ukázal Svým služebníkům, co se má brzy stát, nebo také zpráva v Dan.8:15-19, atd.

Musel se Bůh někoho ptát, když povolal Mojžíše nebo některého jiného proroka? ON sám rozhoduje, co činí, podle Svého věčného spásného plánu, který uskutečňuje v průběhu času. Také v životě bratra Branhama byl celý počet mimořádných prožití, která mu Bůh daroval obzvláště od jeho sedmi let. Vždyť proroci jsou Bohu posvěceni od mateřského lůna (Jer.1:5). Jan Křtitel byl podle Luk.1:15 již v mateřském lůnu naplněn Duchem Svatým. Také Pavel svědčí, že byl v mateřském lůně oddělen (Gal.1:15).

Sedmý zvěstovatel v Laodicejském časovém období zahájil svou službou časové období Nevěsty. Blaze těm, kteří jsou skrze Ducha Pravdy uvedeni do Slova Pravdy, jak to Pán těm Svým oznámil: „Ale když přijde ten Duch pravdy, uvede vás ve všelikou pravdu“ (Jan.16:13)! Blaze tomu, kdo nemá nutkání říkat: „To může být tak nebo tak“, nýbrž ví, že to je vždy tak a naplňuje se to, jak Bůh řekl ve Svém Slově, které zůstává na věky! Blaze tomu, kdo může zařadit do Bible, co bratr Branham řekl! Nemá smysl, brát ze souvislosti ty mnohé citáty a pokřikovat: „Ten prorok řekl: …! Prorok řekl: …!“ Prorocké Slovo nedovoluje žádný svévolný výklad (2.Petr.1:20). Každý výklad je lež, a apoštol Jan zdůrazňuje: „… všeliká lež není z pravdy“ (1.Jan.2:21). Stále platí: Kde je Boží zjevení, tam už se nevykládá a kde se vykládá, není žádné zjevení. V Jeho pravé církvi musí být všechno biblické, to znamená v plném souladu se Starým a Novým Zákonem.

Všechno, co náleželo ke službě bratra Branhama, se stalo. Co bylo zaslíbeno Církvi-Nevěstě, to v ní jistě bude realitou. Jen pokud je o něčem zaslíbení v Písmu, pak může být také naplnění, neboť jenom „kolik jest zaslíbení Božích, v něm jsou: Jest, a vněm také jest Amen, k slávě Bohu skrze nás“ (2.Kor.1:20). Beránkova Nevěsta nečeká na proroka, který má vystupovat čtyři týdny ve stanu v USA, ani na to, že mrtví v Kristu povstanou a potom budou aspoň 30 dní chodit na zemi. Ona očekává plnou náhradu, závěrečné působení Ducha a nebeského Ženicha!

Poslední zvěst měla předcházet návratu Krista, a to se děje nyní se vší mocí. Skrze závěrečné mocné Boží působení bude zjevené Slovo potvrzeno mezi vyvolenými v celém světě. Návrat Pána a vytržení bude závěr korunovat. „Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteří zesnuli. Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví, kteří jsou v Kristu, vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme.“ (1.Tes.4:15-17). Vytržení není žádné soukromé zjevení; sice se uskuteční tajně, je to ale největší realita všech časů: zjevení synů Božích, naše tělesná proměna a vzetí vzhůru k svatební hostině Beránka.

Kdekoliv je Pán přítomen, dějí se mimořádné věci. Duch Boží je činný během celého času milosti: Lidé jsou zachráněni, osvobozeni, uzdraveni a požehnáni. To všechno se stalo při službě bratra Branhama tisícinásobně. Doslova se naplnilo, co řekl Pán: „Kdo věří ve mne, skutky, které já činím, i on činit bude, a větší nad ty činit bude.“ (Jan.14:12).

Tentýž Bůh, který se ve dnech Bible zjevil jako Pán, jako Anděl Smlouvy, se také v našem čase zjevil v Ohnivém sloupu a v nadpřirozeném oblaku. Pán Své zaslíbení naplnil: „Ještě maličko a svět Mě již více neuzří, ale vy mě uvidíte.“ (Jan.14:19) „A aj Já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.“ (Mat.28:20). Ano, On dokonce dopustil, že 24. ledna 1950 v Houstonu, v Texasu, byla pořízena fotografie se světelným sloupem nad hlavou bratra Branhama a 28. února 1963 byly udělány snímky nadpřirozeného oblaku.

V Houstonu to byli fotografové z tisku, kteří pořizovali náhodné snímky během diskuze o božském uzdravování. Oba byli kritici Branhama. Při vyvolávání filmu zjistili, že všechny negativy byly prázdné, zdařil se jen jediný snímek: ten bratra Branhama se světlem nad jeho hlavou. Negativ byl na prosbu Gordona Lindsaye, se kterým jsem se také osobně seznámil, poslán k ověření odborníkovi na posuzování sporných dokumentů Dr. George J. Lacymu do Washingtonu. Ten po přezkoumání vystavil 29. ledna 1950 certifikát, který byl často otiskován. Jeho svědectví: To nadpřirozené světlo tam bylo, jinak by to kamera nemohla zachytit. Bůh sám tím vydal svědectví, že byl přítomen a potvrdil slovo Svého služebníka (Iz.44:26a).

Totéž se vztahuje na nadpřirozený oblak, který 28. února 1963 zůstal nad Flagstaffem v Arizoně. Jak bratr Branham viděl v jednom vidění, nacházel se v té době na hoře Sunset, a stalo se to, jak mu bylo ukázáno. O tom vidění mi vyprávěl v prosinci 1962 a prosil mě, protože v lednu 1963 se měl stěhovat do Tucsonu v Arizoně, abych místo něho kázal ve shromáždění „Křesťanských obchodníků“ v Los Angeles, které naplánoval Demos Shakarian v Clifton’s Cafeteria.

Ten světelný oblak se zjevil na jasně modrém nebi a ještě 28 minut po západu slunce byl vidět na nebi jasně osvícený. Stalo se to přesně tam, kde se nacházel bratr Branham a obdržel pokyn k otevření sedmi pečetí: Zaznělo sedm mocných hromových ran a celá krajina se otřásla za silného zemětřesení, že se z té hory koulely balvany. Balvany, které tam zůstaly, jsem prosinci 1968 při jednom výletu z Tucsonu do Sunset pohoří viděl na vlastní oči.

Podle tiskových zpráv bylo více než 80 snímků tohoto neobyčejného oblaku pořízeno z různých míst. Dokonce známý Science Magazin ve vydání z 19. dubna 1963 jeden snímek tohoto fenoménu přinesl na titulní stránce a na stránkách 292, 293, 294 článek Dr. Jamese McDonalda z Tucsonské university. Také Life Magazin uveřejnil ve vydání ze 17. května 1963 článek a více snímků oblaku. Podle výpovědi bratra Branhama se v tom oblaku nacházelo sedm andělů ve formě pyramidy. Ten sedmý v této sestavě k němu mluvil.

Ohledně této záležitosti řekl bratr Branham následující: „To pohoří bylo otřeseno na míle daleko v okolí, tam stálo sedm andělů, jeden se stříbrným mečem v ruce. Bylo řečeno: »Vrať se domů a otevři Sedm pečetí, které byly dány.« Ony jsou vyloženy – pravé tajemství o manželství a rozvodu, semeni hada a všechny ostatní věci, ve kterých bylo mnoho zmatků. Je to TAK PRAVÍ PÁN.“ (Velikonoční pečeť, 10. dubna 1965).

„Stál jsem tam se zdviženýma rukama a modlil se, když do mé ruky padl meč. O tom víte. Stál jsem tam, a hleděl jsem na něj; byl tak opravdový, jak nyní moje ruka. Nevěděl jsem, co to znamená. Byl mi předán, mezitím Hlas řekl: »Toto je meč Krále.« Později, když to Anděl Páně zjevil, to bylo to Slovo v ruce. Přímo potom se ukázali andělé Páně a mluvili o sedmi pečetích; měl jsem se vrátit sem do Jeffersonville a kázat o sedmi pečetích.“ (Slavnost pozounů, 19. července 1964).

Musí být ještě jednou řečeno: U bratra Branhama se jedná o Boží povolání a poslání s mimořádnou odpovědností jako u Mojžíše. Jeho prorocká služba musí být zařazena do prorockého slova. On jako Pavel zvěstoval celou radu Boží, dostalo se mu zjevení všech tajemství a také je kázal: počínaje pádem do hříchu v zahradě Eden, dokud čas nepomine ve věčnosti.

Biblicky věřící lidé nemají žádný problém věřit, že k Zachariášovi přišel anděl a oznámil narození Jana Křtitele, nebo jak je ve stejné kapitole psáno, že anděl Gabriel přišel k Marii a oznámil narození Spasitele (Luk.1), také že anděl Páně v jasném světle vešel do kobky, ve které byl uvězněn Petr (Sk.12:7), nebo že Pán Svého anděla poslal na ostrov Patmos, aby ukázal Svým služebníkům, co se má brzy stát, nebo také zpráva v Dan.8:15-19, atd.

Musel se Bůh někoho ptát, když povolal Mojžíše nebo některého jiného proroka? ON sám rozhoduje, co činí, podle Svého věčného spásného plánu, který uskutečňuje v průběhu času. Také v životě bratra Branhama byl celý počet mimořádných prožití, která mu Bůh daroval obzvláště od jeho sedmi let. Vždyť proroci jsou Bohu posvěceni od mateřského lůna (Jer.1:5). Jan Křtitel byl podle Luk.1:15 již v mateřském lůnu naplněn Duchem Svatým. Také Pavel svědčí, že byl v mateřském lůně oddělen (Gal.1:15).

Sedmý zvěstovatel v Laodicejském časovém období zahájil svou službou časové období Nevěsty. Blaze těm, kteří jsou skrze Ducha Pravdy uvedeni do Slova Pravdy, jak to Pán těm Svým oznámil: „Ale když přijde ten Duch pravdy, uvede vás ve všelikou pravdu“ (Jan.16:13)! Blaze tomu, kdo nemá nutkání říkat: „To může být tak nebo tak“, nýbrž ví, že to je vždy tak a naplňuje se to, jak Bůh řekl ve Svém Slově, které zůstává na věky! Blaze tomu, kdo může zařadit do Bible, co bratr Branham řekl! Nemá smysl, brát ze souvislosti ty mnohé citáty a pokřikovat: „Ten prorok řekl: …! Prorok řekl: …!“ Prorocké Slovo nedovoluje žádný svévolný výklad (2.Petr.1:20). Každý výklad je lež, a apoštol Jan zdůrazňuje: „… všeliká lež není z pravdy“ (1.Jan.2:21). Stále platí: Kde je Boží zjevení, tam už se nevykládá a kde se vykládá, není žádné zjevení. V Jeho pravé církvi musí být všechno biblické, to znamená v plném souladu se Starým a Novým Zákonem.

Všechno, co náleželo ke službě bratra Branhama, se stalo. Co bylo zaslíbeno Církvi-Nevěstě, to v ní jistě bude realitou. Jen pokud je o něčem zaslíbení v Písmu, pak může být také naplnění, neboť jenom „kolik jest zaslíbení Božích, v něm jsou: Jest, a v něm také jest Amen, k slávě Bohu skrze nás“ (2.Kor.1:20). Beránkova Nevěsta nečeká na proroka, který má vystupovat čtyři týdny ve stanu v USA, ani na to, že mrtví v Kristu povstanou a potom budou aspoň 30 dní chodit na zemi. Ona očekává plnou náhradu, závěrečné působení Ducha a nebeského Ženicha!

Poslední zvěst měla předcházet návratu Krista, a to se děje nyní se vší mocí. Skrze závěrečné mocné Boží působení bude zjevené Slovo potvrzeno mezi vyvolenými v celém světě. Návrat Pána a vytržení bude závěr korunovat. „Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteří zesnuli. Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví, kteří jsou v Kristu, vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme.“ (1.Tes.4:15-17). Vytržení není žádné soukromé zjevení; sice se uskuteční tajně, je to ale největší realita všech časů: zjevení synů Božích, naše tělesná proměna a vzetí vzhůru k svatební hostině Beránka.