S největším respektem a plni vděčnosti uznáváme, co Bůh v našem čase nadpřirozeným způsobem učinil. Ale tím nám chtěl odkázat cestu zpět k začátku, k původnímu základu, k učení apoštolů, k jedinému absolutu Jeho Slova. Neboť jen tak prožijeme plnou jednotu a dokonání z milosti.

Pro ty čtyři evangelisty bylo nejdůležitější, aby všechno, co bylo napsáno, od Matouše 1 až po Jana 21, bylo zařazeno podle Písma: „Toto pak všecko stalo se, aby se naplnilo …“ (Mat.1:22a). „Stalo se pak to, aby se naplnilo Písmo …“ (Jan.19:36a). Totéž učinil také Petr ještě před dnem Letnic: „Psáno jest zajisté v knihách Žalmů …“ (Sk.1:20a), a potom zvláště po vylití Ducha Svatého: „Ale toto jest, což jest předpověděno skrze proroka Joele…“ (Sk.2:16a). Po vzkříšení řekl náš Pán: „Tato jsou slova, která jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplnit všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmech o mně.“ (Luk.24:44). Ano, a nyní ve spojení s naplněním On otevřel těm Svým porozumění pro Písmo (v.45).

Pavel se také stále znovu odvolával na Svaté Písmo a dokonce mohl v pravém čase svoji službu zařadit do Iz.49:6, jako spásu převedenou od Židů na pohany: „Neboť jest nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům, tak abys ty byl spasení až do končin země.“ (Sk-13:41-51). On byl povolán pohanům „kázat evangelium Boží, kteréžto zdávna zaslíbil skrze proroky své v Písmech svatých“ (Řím.1:1-5). Právě tak můžeme také službu bratra Branhama zařadit do Svatého Písma. Ono je také jediný základ mého zvěstování. Musím se odvolávat na Mat.24:45-47, protože to mi Pán sám hlasitě provolal. Musím se odvolávat na 2.Tim.4:1-5, protože mi to Pán zvučným hlasem přikázal. Také nynější služba musí být biblicky zařazena.

Nestačí být upřímný a mluvit o bratrovi Branhamovi a jeho službě. Biblické zařazování psaného a zjeveného slova je to nejdůležitější. K tomu například patří, že zjevení pečetí v březnu 1963 nestavíme na stejnou úroveň s jejich naplněním, natož s návratem Krista. Zjevení v tom oblaku přece bylo jen odkazem na otevření pečetí! Bratr Branham to jasně řekl. Věci, které jsou ještě v budoucnosti, byly vysloveny, jakoby se již staly. Tak je to přece s celým biblickým proroctvím. Izaiáš viděl v 53. kapitole ukřižování, jakoby se již stalo, přestože se to mělo naplnit až za 800 let. Apoštol Jan viděl všechno, co má přijít, jakoby se to již stalo: Viděl svatební hostinu (19. kap.); ve 20. kapitole viděl soud před bílým trůnem, a dokonce Nový Jeruzalém, jak sestupuje na Zemi – a je stále ještě nahoře. Viděl také nové nebe a novou Zemi (kap.21).

Zcela otevřeně musí být řečeno, že stále ještě žijeme v čase milosti. Krev Nové Smlouvy je ještě na trůnu milosti. Ježíš Kristus je Prostředník Nové Smlouvy a zůstává naším Přímluvcem, dokud poslední vyvolený nebude zavolán (Žid.9:11-22 aj.) Spasitel si ty spasené nárokoval v každém časovém období. Při Svém návratu Svůj nárok na ty Své dokoná tělesnou proměnou. „A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i my také sami v sobě lkáme, zvolení synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho“ (Řím.8:23). Podle Zj.7 bude ještě během velkého soužení ten nesčíslný zástup omývat svůj šat v krvi Beránka (v.14). Blaze tomu, kdo věří jak praví Písmo, a oprostí se od každého výkladu!

Tu jedinečnou službu bratra Branhama jsme stále znovu biblicky objasňovali a stoprocentně postavili na základ Svatého Písma. Tak je jasné, že on byl zvěstovatel posledního sedmého časového období církve, jehož službou byla zjevena ta tajemství, všechna učení, všechno důkladně zase uvedeno do původního stavu jako na počátku. Že očekával ještě více než to, co se již stalo, o tom také víme. Kdo o tom může vědět lépe než já, kdo jeho kázání od roku 1958 překládal do německé řeči? Když bratr Branham 28. listopadu 1963 řekl, že stovky jeho magnetofonových pásků jsou v Německu překládány a přehrávány před stovkami lidí, nemohl nikoho jiného mínit, protože tu nikdo jiný nebyl.

Jde snad o to, aby výroky bratra Branhama byly stavěny nad Písmo jako absolut a jak to mnozí dělají, dokonce masově používají jeho citáty, aby ospravedlnili vlastní učení? Neopakuje se tím, co apoštol Petr již tehdy psal, že ti neupevnění ve Slově také dnes ta těžce srozumitelná místa překrucují k vlastnímu zatracení (2.Petr.3:14-18)? Nalézá se dost citátů, které jsou zcela upřímně opakovány – jen je politováníhodné, a to buď Bohu řečeno a žalováno, bez biblického zařazení. Ano, člověk může být upřímný a přitom upřímně převrácený a Bohu chtít prokazovat službu, aniž by k tomu byl povolán a proto ani není v Jeho vůli.

Boží povolání a poslání, které ten prorok 3. prosince 1962, potvrdil v přítomnosti dvou svědků Sothmana a Wooda je neodvolatelné. Má služba je ve spásných dějinách spojena s bratrem Branhamem. Co se týká jistých očekávání uvnitř zvěsti, kdy se odvolávají na citáty, musí být ještě jednou řečeno: Jestliže pro něco není v Bibli zaslíbení, pak také není žádné naplnění. Výklady dávají falešné naděje, a právě ty nepotřebujeme, neboť vedou ke zklamání. Služba bratra Branhama je provždy u konce, tak jako Mojžíšova, Eliášova, Jana Křtitele a každá jiná služba. Nyní je ale podle Mat.24:45-47 rozdáván duchovní pokrm za spoluúčasti ostatních služebníků v celém světě. Nejprve však musel být ten pokrm uskladněn, jak to bratr Branham opakoval. Mohu svědčit, že jsem na příkaz Páně konal oboje: nejprve uskladnění a potom rozdávání. Ještě nikdy předtím nemohlo být ohledně slova ve verši 47: „Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej“, řečeno: „Dnes se toto Písmo naplnilo.“ Poslední zvěst je přímo spojena s Mat.25: „Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu.“ Moudré panny to slyší, vyčistí své lampy a naplní džbány. Ty bláznivé to ignorují a tak zmeškají svou přípravu. Kdo odmítá tu následující službu, musí se ptát, jestli opravdu pochopil předešlou. Co by bylo, kdyby se Pán sám již léta předtím nepostaral o to, aby ta zvěst mohla být nesena do celého světa vlastně až po odchodu domů toho zvěstovatele?

S největším respektem a plni vděčnosti uznáváme, co Bůh v našem čase nadpřirozeným způsobem učinil. Ale tím nám chtěl odkázat cestu zpět k začátku, k původnímu základu, k učení apoštolů, k jedinému absolutu Jeho Slova. Neboť jen tak prožijeme plnou jednotu a dokonání z milosti.

Pro ty čtyři evangelisty bylo nejdůležitější, aby všechno, co bylo napsáno, od Matouše 1 až po Jana 21, bylo zařazeno podle Písma: „Toto pak všecko stalo se, aby se naplnilo …“ (Mat.1:22a). „Stalo se pak to, aby se naplnilo Písmo …“ (Jan.19:36a). Totéž učinil také Petr ještě před dnem Letnic: „Psáno jest zajisté v knihách Žalmů …“ (Sk.1:20a), a potom zvláště po vylití Ducha Svatého: „Ale toto jest, což jest předpověděno skrze proroka Joele…“ (Sk.2:16a). Po vzkříšení řekl náš Pán: „Tato jsou slova, která jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplnit všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmech o mně.“ (Luk.24:44). Ano, a nyní ve spojení s naplněním On otevřel těm Svým porozumění pro Písmo (v.45).

Pavel se také stále znovu odvolával na Svaté Písmo a dokonce mohl v pravém čase svoji službu zařadit do Iz.49:6, jako spásu převedenou od Židů na pohany: „Neboť jest nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům, tak abys ty byl spasení až do končin země.“ (Sk-13:41-51). On byl povolán pohanům „kázat evangelium Boží, kteréžto zdávna zaslíbil skrze proroky své v Písmech svatých“ (Řím.1:1-5). Právě tak můžeme také službu bratra Branhama zařadit do Svatého Písma. Ono je také jediný základ mého zvěstování. Musím se odvolávat na Mat.24:45-47, protože to mi Pán sám hlasitě provolal. Musím se odvolávat na 2.Tim.4:1-5, protože mi to Pán zvučným hlasem přikázal. Také nynější služba musí být biblicky zařazena.

Nestačí být upřímný a mluvit o bratrovi Branhamovi a jeho službě. Biblické zařazování psaného a zjeveného slova je to nejdůležitější. K tomu například patří, že zjevení pečetí v březnu 1963 nestavíme na stejnou úroveň s jejich naplněním, natož s návratem Krista. Zjevení v tom oblaku přece bylo jen odkazem na otevření pečetí! Bratr Branham to jasně řekl. Věci, které jsou ještě v budoucnosti, byly vysloveny, jakoby se již staly. Tak je to přece s celým biblickým proroctvím. Izaiáš viděl v 53. kapitole ukřižování, jakoby se již stalo, přestože se to mělo naplnit až za 800 let. Apoštol Jan viděl všechno, co má přijít, jakoby se to již stalo: Viděl svatební hostinu (19. kap.); ve 20. kapitole viděl soud před bílým trůnem, a dokonce Nový Jeruzalém, jak sestupuje na Zemi – a je stále ještě nahoře. Viděl také nové nebe a novou Zemi (kap.21).

Zcela otevřeně musí být řečeno, že stále ještě žijeme v čase milosti. Krev Nové Smlouvy je ještě na trůnu milosti. Ježíš Kristus je Prostředník Nové Smlouvy a zůstává naším Přímluvcem, dokud poslední vyvolený nebude zavolán (Žid.9:11-22 aj.) Spasitel si ty spasené nárokoval v každém časovém období. Při Svém návratu Svůj nárok na ty Své dokoná tělesnou proměnou. „A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i my také sami v sobě lkáme, zvolení synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho“ (Řím.8:23). Podle Zj.7 bude ještě během velkého soužení ten nesčíslný zástup omývat svůj šat v krvi Beránka (v.14). Blaze tomu, kdo věří jak praví Písmo, a oprostí se od každého výkladu!

Tu jedinečnou službu bratra Branhama jsme stále znovu biblicky objasňovali a stoprocentně postavili na základ Svatého Písma. Tak je jasné, že on byl zvěstovatel posledního sedmého časového období církve, jehož službou byla zjevena ta tajemství, všechna učení, všechno důkladně zase uvedeno do původního stavu jako na počátku. Že očekával ještě více než to, co se již stalo, o tom také víme. Kdo o tom může vědět lépe než já, kdo jeho kázání od roku 1958 překládal do německé řeči? Když bratr Branham 28. listopadu 1963 řekl, že stovky jeho magnetofonových pásků jsou v Německu překládány a přehrávány před stovkami lidí, nemohl nikoho jiného mínit, protože tu nikdo jiný nebyl.

Jde snad o to, aby výroky bratra Branhama byly stavěny nad Písmo jako absolut a jak to mnozí dělají, dokonce masově používají jeho citáty, aby ospravedlnili vlastní učení? Neopakuje se tím, co apoštol Petr již tehdy psal, že ti neupevnění ve Slově také dnes ta těžce srozumitelná místa překrucují k vlastnímu zatracení (2.Petr.3:14-18)? Nalézá se dost citátů, které jsou zcela upřímně opakovány – jen je politováníhodné, a to buď Bohu řečeno a žalováno, bez biblického zařazení. Ano, člověk může být upřímný a přitom upřímně převrácený a Bohu chtít prokazovat službu, aniž by k tomu byl povolán a proto ani není v Jeho vůli.

Boží povolání a poslání, které ten prorok 3. prosince 1962, potvrdil v přítomnosti dvou svědků Sothmana a Wooda je neodvolatelné. Má služba je ve spásných dějinách spojena s bratrem Branhamem. Co se týká jistých očekávání uvnitř zvěsti, kdy se odvolávají na citáty, musí být ještě jednou řečeno: Jestliže pro něco není v Bibli zaslíbení, pak také není žádné naplnění. Výklady dávají falešné naděje, a právě ty nepotřebujeme, neboť vedou ke zklamání. Služba bratra Branhama je provždy u konce, tak jako Mojžíšova, Eliášova, Jana Křtitele a každá jiná služba. Nyní je ale podle Mat.24:45-47 rozdáván duchovní pokrm za spoluúčasti ostatních služebníků v celém světě. Nejprve však musel být ten pokrm uskladněn, jak to bratr Branham opakoval. Mohu svědčit, že jsem na příkaz Páně konal oboje: nejprve uskladnění a potom rozdávání. Ještě nikdy předtím nemohlo být ohledně slova ve verši 47: „Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej“, řečeno: „Dnes se toto Písmo naplnilo.“ Poslední zvěst je přímo spojena s Mat.25: „Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu.“ Moudré panny to slyší, vyčistí své lampy a naplní džbány. Ty bláznivé to ignorují a tak zmeškají svou přípravu. Kdo odmítá tu následující službu, musí se ptát, jestli opravdu pochopil předešlou. Co by bylo, kdyby se Pán sám již léta předtím nepostaral o to, aby ta zvěst mohla být nesena do celého světa vlastně až po odchodu domů toho zvěstovatele?