Nyní, přímo před návratem našeho Pána, jde o to, aby všichni náležející k církvi Ježíše Krista byli vyvedeni ze všeho duchovního otroctví a zmatku také uvnitř zvěsti, aby mohli Pánu sloužit jako Jeho svobodný lid. Jen to je biblická zvěst vyvolání: Zpět k začátku! Zpět ke Slovu! Zpět k evangeliu, které kázali Pavel a apoštolové. Každé jiné zvěstování stojí podle Gal.1:6-10 pod kletbou. Tento text by všichni měli číst a vzít vážně, tak jako 2.Kor.11:1-6. Pavel chtěl Kristu přivést čistou pannu. To chtěl také bratr Branham. To by chtěl každý pravý služebník Boží. Ale jako had od počátku svedl všechny, kteří nezůstali statečně ve Slově, tak to ten nepřítel činí i nyní. Satan vždy zůstává u tématu, ale nikdy ne v pravdě (Jan.8:44).

Ti opravdu vyvolení, patřící k Nevěstě, ale nemohou být svedeni. Podle Ef.5:27 je to sám Pán, který Svoji Církev v nádherné kráse bez poskvrny a vrásky postaví před Svou tváří. Zcela důležité je, abychom zaslíbením, která Pán dal pro tento čas, věřili a prožili je. Bratr Branham řekl: „O čem mluví Mal.4:6? O navrácení. Že se navrátíme k původní letniční víře, k lidem se stejnou letniční zvěstí, k témuž letničnímu znamení, ke stejnému letničnímu důkazu, k témuž Bohu, k stejné síle a ke stejnému učení a všemu ostatnímu. Ten ohnivý sloup sám, před kterým se Pavel na cestě do Damašku zhroutil na zem, je dnes jako důkaz mezi námi. ON činí totéž jako tehdy: ON nás svede dohromady. (Čas sjednocení a znamení. 18. srpna 1963).

Kde se nalézá vyvolaná církev nyní? Vidíme, jak daleko vedl Mojžíš církev Izraele pod přímým Božím vedením. Ale potom ten prorok své pověření splnil. Vyplatí se přečíst si jeho závěrečná slova v 5.Moj. v kapitolách 25 až 34, která zahrnují všechny oblasti, zvláště požehnání dvanácti kmenů. Mojžíš měl vystoupit na horu Nébo a pohledět do zaslíbené země, ale vstoupit do ní nesměl. Tam vzal Pán Svého služebníka k Sobě, jeden úsek skončil, další započal. Pod vedením Jozue nesli kněží truhlu smlouvy a Jordán, jako předtím Rudé moře, byl předkročen suchou nohou a zaslíbená země byla obsazena. Také kapitoly v knize Jozue svědčí o Božích spásných dějinách. Vidíme v nich, jak to pokračovalo: „Řekl pak byl Jozue lidu: Posvěťte se, zítra zajisté učiní Pán divné věci mezi vámi. Potom řekl Jozue kněžím těmi slovy: Vezměte truhlu smlouvy, a jděte před lidem. I vzali truhlu smlouvy a brali se před lidem.“ (Joz.3:5-6). Nepotřebujeme žádného osmého zvěstovatele, co my potřebujeme, je Slovo Smlouvy, Svaté Písmo. Amen.

Potom co Pán sám lid Izraelský doprovodil až tam, zjevil se Jozuovi jako Vůdce (Kníže) vojska s taseným mečem v ruce. Ten před Ním padl, aby Mu vzdal čest a ptal se: „Co Pán můj chce mluvit služebníku svému? Tedy odpověděl Kníže vojska Páně k Jozue: Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue“ (Joz.5:13-15).

Potom nastal zvláštní den, den vítězství pro lid Boží. Slunce zůstalo stát uprostřed nebe a Vůdce vojska Páně šel sám v čele a bojoval za Izrael. Vidíme však, kam až byla církev dovedena službou bratra Branhama? Vidíme, jak to šlo dále a ještě pokračuje?

Nechť i toto podání přispěje k tomu, aby každý, kdo patří k Církvi-Nevěstě, dával pozor na hlas nebeského Ženicha a osobně se nechal zařadit do vůle a spásného Božího plánu. Církev Páně je představena zrovna tak v plném navrácení, které nám bylo zaslíbeno, jako Tělo Kristovo, jako dům Boží, jako sloup a základ Pravdy, jako v původním počátku: totéž kázání, totéž učení, stejný křest, stejný křest Duchem – všechno tak, jak to bylo na počátku: tedy jeden Pán, jedna víra, jeden křest (Ef.4). Ne jedna skupina zde a druhá tam, nýbrž jako ti, kteří uvěřili, byli jedním srdcem a jednou duší, budou nyní na konci v každé zemi a v každém městě jedno srdce a jedna duše.

My jsme utěšení. Pán sám, ten Vítěz z Golgaty, který porazil všechny nepřátelské mocnosti a postavil je na pranýř, předchází před námi (Kol.2:12-15). ON, který nás silnou rukou vyvedl ven, nás také silnou rukou a vztaženým ramenem uvede dovnitř. „Pravice Pánova vyvýšila se, pravice Pánova dokázala síly.“ (Ž.118:15-16). Žádné zaslíbení nezůstane nenaplněné. ON, náš Pán a Spasitel Své dílo dovede k závěru a my na tom smíme mít podíl.

Nyní, přímo před návratem našeho Pána, jde o to, aby všichni náležející k církvi Ježíše Krista byli vyvedeni ze všeho duchovního otroctví a zmatku také uvnitř zvěsti, aby mohli Pánu sloužit jako Jeho svobodný lid. Jen to je biblická zvěst vyvolání: Zpět k začátku! Zpět ke Slovu! Zpět k evangeliu, které kázali Pavel a apoštolové. Každé jiné zvěstování stojí podle Gal.1:6-10 pod kletbou. Tento text by všichni měli číst a vzít vážně, tak jako 2.Kor.11:1-6. Pavel chtěl Kristu přivést čistou pannu. To chtěl také bratr Branham. To by chtěl každý pravý služebník Boží. Ale jako had od počátku svedl všechny, kteří nezůstali statečně ve Slově, tak to ten nepřítel činí i nyní. Satan vždy zůstává u tématu, ale nikdy ne v pravdě (Jan.8:44).

Ti opravdu vyvolení, patřící k Nevěstě, ale nemohou být svedeni. Podle Ef.5:27 je to sám Pán, který Svoji Církev v nádherné kráse bez poskvrny a vrásky postaví před Svou tváří. Zcela důležité je, abychom zaslíbením, která Pán dal pro tento čas, věřili a prožili je. Bratr Branham řekl: „O čem mluví Mal.4:6? O navrácení. Že se navrátíme k původní letniční víře, k lidem se stejnou letniční zvěstí, k témuž letničnímu znamení, ke stejnému letničnímu důkazu, k témuž Bohu, k stejné síle a ke stejnému učení a všemu ostatnímu. Ten ohnivý sloup sám, před kterým se Pavel na cestě do Damašku zhroutil na zem, je dnes jako důkaz mezi námi. ON činí totéž jako tehdy: ON nás svede dohromady. (Čas sjednocení a znamení. 18. srpna 1963).

Kde se nalézá vyvolaná církev nyní? Vidíme, jak daleko vedl Mojžíš církev Izraele pod přímým Božím vedením. Ale potom ten prorok své pověření splnil. Vyplatí se přečíst si jeho závěrečná slova v 5.Moj. v kapitolách 25 až 34, která zahrnují všechny oblasti, zvláště požehnání dvanácti kmenů. Mojžíš měl vystoupit na horu Nébo a pohledět do zaslíbené země, ale vstoupit do ní nesměl. Tam vzal Pán Svého služebníka k Sobě, jeden úsek skončil, další započal. Pod vedením Jozue nesli kněží truhlu smlouvy a Jordán, jako předtím Rudé moře, byl předkročen suchou nohou a zaslíbená země byla obsazena. Také kapitoly v knize Jozue svědčí o Božích spásných dějinách. Vidíme v nich, jak to pokračovalo: „Řekl pak byl Jozue lidu: Posvěťte se, zítra zajisté učiní Pán divné věci mezi vámi. Potom řekl Jozue kněžím těmi slovy: Vezměte truhlu smlouvy, a jděte před lidem. I vzali truhlu smlouvy a brali se před lidem.“ (Joz.3:5-6). Nepotřebujeme žádného osmého zvěstovatele, co my potřebujeme, je Slovo Smlouvy, Svaté Písmo. Amen.

Potom co Pán sám lid Izraelský doprovodil až tam, zjevil se Jozuovi jako Vůdce (Kníže) vojska s taseným mečem v ruce. Ten před Ním padl, aby Mu vzdal čest a ptal se: „Co Pán můj chce mluvit služebníku svému? Tedy odpověděl Kníže vojska Páně k Jozue: Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue“ (Joz.5:13-15).

Potom nastal zvláštní den, den vítězství pro lid Boží. Slunce zůstalo stát uprostřed nebe a Vůdce vojska Páně šel sám v čele a bojoval za Izrael. Vidíme však, kam až byla církev dovedena službou bratra Branhama? Vidíme, jak to šlo dále a ještě pokračuje?

Nechť i toto podání přispěje k tomu, aby každý, kdo patří k Církvi-Nevěstě, dával pozor na hlas nebeského Ženicha a osobně se nechal zařadit do vůle a spásného Božího plánu. Církev Páně je představena zrovna tak v plném navrácení, které nám bylo zaslíbeno, jako Tělo Kristovo, jako dům Boží, jako sloup a základ Pravdy, jako v původním počátku: totéž kázání, totéž učení, stejný křest, stejný křest Duchem – všechno tak, jak to bylo na počátku: tedy jeden Pán, jedna víra, jeden křest (Ef.4). Ne jedna skupina zde a druhá tam, nýbrž jako ti, kteří uvěřili, byli jedním srdcem a jednou duší, budou nyní na konci v každé zemi a v každém městě jedno srdce a jedna duše.

My jsme utěšení. Pán sám, ten Vítěz z Golgaty, který porazil všechny nepřátelské mocnosti a postavil je na pranýř, předchází před námi (Kol.2:12-15). ON, který nás silnou rukou vyvedl ven, nás také silnou rukou a vztaženým ramenem uvede dovnitř. „Pravice Pánova vyvýšila se, pravice Pánova dokázala síly.“ (Ž.118:15-16). Žádné zaslíbení nezůstane nenaplněné. ON, náš Pán a Spasitel Své dílo dovede k závěru a my na tom smíme mít podíl.