Kam to náleží, kde je to podle spásných dějin zařazeno, když Pán říká: „Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám,“ (Mat.25:1)? V Mat.24 Pán předpověděl průběh posledního časového období. ON v podobenství o fíkovém stromu označil za zvláštní znamení návrat lidu Izraelského do země jejich otců, do zaslíbené země. Tím chtěl naši pozornost upoutat k tomu, co se nyní podle Jeho zaslíbení plní před našimi zraky. „Také i vy, když uzřeli byste toto všecko, vězte, že blízko jest a ve dveřích“ (Mat.24:33). Potom náš Pán mluví o návratu Syna člověka, porovnává tento čas s dny Noémovými a ještě jednou zdůrazňuje: „… tak bude i příští (návrat) Syna člověka.“ Při návratu, na který tak toužebně čekáme, bude jeden přijat a druhý zanechán (v.40-41). To se děje při vytržení. Proto ta napomínající slova: „Bděte tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.“ (v.42) „Proto i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterou se nenadějete, Syn člověka přijde“ (v.44).

Vše, o čem se náš Pán zmiňuje: o válkách a válečných zprávách, hladomorech a zemětřesení a bolestech zrodu, které přijdou na celou zemi, se nám nyní plní před očima: „… a bude na zemi soužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití“ (Luk.21:25). Ale přesně tak se děje v našem čase to, co přímo návazně Pán řekl v Mat.24:45-47: „Kdo tedy jest služebník věrný a opatrný, kterého ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm vpravý čas?“ Vždyť to je také TAK PRAVÍ PÁN, a týká se to církve. Bůh neposlal nějakého proroka, jen aby pokrm uskladnil, jak na to bratr Branham v čase od 11. března 1962 až do června 1963 osmkrát upozornil, nýbrž On se postaral také o to, aby tento pokrm byl dále předáván vší čeledi. Skrze tuto službu může všechna Bohem ustanovená čeleď stejné slovo, stejný duchovní pokrm rozdávat. Tak se stalo zjevené slovo duchovním pokrmem pro všechny.

Všichni, kteří věří, že službou bratra Branhama všechno skončilo, popírá to, co Pán 11. června 1933 bratru Branhamovi provolal, když křtil v řece Ohio. Nebesa se otevřela a nadpřirozené světlo viditelné pro všechny sestoupilo a Pán mluvil: „Jako Jan Křtitel předcházel prvnímu Kristovu příchodu, tak ty budeš poslán se zvěstí, která předejde druhému Kristovu příchodu.“ Oni věří vymyšlené, falešné verzi, ve které se už „o zvěsti“ nemluví. „Jako Jan Křtitel předešel prvnímu Kristovu příchodu, tak ty předejdeš druhému Kristovu příchodu.“ Proto odmítají toho, který tu zvěst přináší a to, co Bůh v přítomnosti koná. Žijí v minulosti a jdou od jednoho bludu k druhému, od jednoho výkladu k dalšímu. Co ale dělají se slovy z úst bratra Branhama: „Ne, že já bych byl předchůdce, ale ta zvěst bude předchůdcem.“?

Kdo zapírá to, co Pán řekl a je pro nás z úst bratra Branhama doslovně zachováno, ten se stal obětí stejného svedení jako Eva. Pavel, který podle 2.Kor.11 chtěl přivést Kristu čistou pannu – po čemž vyhlížel i bratr Branham a jak se to nyní stane – říká jasně, čím se svedení projeví: Zvěstuje se jiný Ježíš, a v činnosti je jiný duch, káže se jiné evangelium. Pavel v síle Božího povolání takovým lidem zlořečil (Gal.1:6-10). Je nápadné, že se zapírá jen tento jediný výrok bratra Branhama. Jinak je slyšet jen: „Ten prorok řekl! Prorok řekl!“ , aniž by byla ta slova ponechána v souvislosti, natož aby byla zařazena do Svatého Písma. Tak se stává obsahem jejich zvěstování ten prorok a vzniká jiné evangelium. Ti moudří vezmou všechno a zařadí to podle Písma ve správné souvislosti. Oni věří Slovu, které bylo na počátku a zůstává na věky. Oni tvoří Nevěstu, která je spasena skrze krev, posvěcena ve Slově a v Duchu spojena s Kristem.

Přesto počítají i ti blázniví s návratem Pána a jsou dokonce přesvědčeni o tom, že budou mít účast při vytržení a svatební hostině, ale ignorují to, co Bůh nyní činí. Ani Jan, ani Pavel (Sk.26:13-18) ani bratr Branham nemohli za to, že byli povoláni a že jejich služba měla význam ve spásných dějinách. Ani já jsem si nezvolil, co mi Pán uložil apokaždé mě „Můj služebníku“ oslovil: „Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzy uplyne … Můj služebníku, nezakládej žádné lokální sbory … Můj služebníku, Já jsem tě určil k tomu, podle Mat.24:45-47rozdávat pokrm … Můj služebníku, vstaň a čti 2.Tim.4!“ Pro mne je všechno, co mi On řekl, rovněž tak i to, co je v Mat.24.45-47 a na jiných místech napsáno, TAK PRAVÍ PÁN!

Hned na to ve 25. kapitole následuje podobenství o deseti pannách: „Potom – jestliže se děje všechno to, co je v kapitole 24 předpověděno – potom bude království nebeské podobné deseti pannám.“ Potom, když je pokrm rozdáván, zaznívá půlnoční křik: Hle, Ženich přichází! Pak se všechno naplní, a děje se to v našem čase. Toto je nejdůležitější období v celém spásném plánu a blaze tomu, kdo to napojení nepromešká.

Dvacet dní před svým odchodem bratr Branham mluvil v kázání „Vytržení“ o volání k probuzení: „Je to zvěst, aby lidé byli svoláni dohromady. Nejprve zazní zvěst: ,Je na čase vyčistit lampy. Vstaňte a dejte své lampy do pořádku!‘ … Hle, Ženich přichází! Vstaňte a vyčistěte své lampy“ (4. prosince 1965).

V kázání „Neviditelné sjednocení Kristovy Nevěsty“ z 25. listopadu 1965, tedy měsíc před svým odchodem domů, řekl bratr Branham: „Ale všimněte si: jestliže začne probuzení v duchovní Nevěstě, jestliže se začne vracet zpět ke Slovu, a tím se vyrovnávat, dejte pozor: potom uvidíte, že v tom časevyjde z Písma zvěst a uchvátí Nevěstu, uchvátí tyto vyvolené.“

V kázání o sedmé pečeti řekl: „Možná je už zde ta hodina, aby tato veliká osoba, kterou očekáváme, vystoupila. Možná, že skrze službu, kterou se snažím přivést lidi zpět ke Slovu, byl položen základ. Jestliže tomu tak je, pak vás navždy opustím. Nebudou tu dva z nás najednou. Když se to tak děje, budu já ubývat, aby on mohl nabývat. Měl jsem před Bohem tu přednost vidět tento vývoj. To je pravda.“ (24.3.1963).

Na konci tohoto kázání se bratr Branham modlil: „Potom ještě prosím, Pane, abys mi pomohl. Já budu slábnout, a vím, že mé dny jsou sečteny; proto prosím o Tvoji pomoc. Nech mě být věrným, poctivým a upřímným, Pane, abych byl schopen nést tu zvěst tak daleko, jak je mi to určeno. Když přijde ten čas a já musím být odložen, až přijdu k té řece, v níž se valí vlny, ó Bože, chtěl bych tento meč moci předat někomu, kdo je poctivý a tu Pravdu ponese.“ Bůh vzal zvěstovatele k Sobě, ale ta zvěst nám zůstala, a je nesena do celého světa. Ten meč Ducha (Ef.6:10-20) byl svěřen také mně.

„Toto praví ten, který má ten meč s obou stran ostrý …“ (Zj.2:12).

„Živá jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahuje až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i morku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce“ (Žid.4:12).

23. srpna 1964 bratr Branham napomínal: „To jediné, čemu můžete důvěřovat, je to TAK PRAVÍ PÁN v Bibli. Církvi, přesně v tom jsem se vás snažil zachovat, mé děti. Pokud by se mi něco přihodilo a Bůh mě vzal z této země, nikdy se od toho neodchylujte. Dobře si to pamatujte: setrvejte se Slovem! Neodvracejte se od Slova! Odvraťte se od všeho, co s ním nesouhlasí, úplně jedno, co je to. Potom víte, že to souhlasí.“

Moudré panny věří každému Božímu slovu a každému zaslíbení. Ony jsou vedeny od jasnosti k jasnosti a mají přímý podíl na tom, co Bůh nyní dělá. Ony nemají jen lampy, to osvícení, ony mají napojení na plnost Ducha, který vede do vší pravdy. Jejich nádoby jsou naplněny olejem a tak podle slov našeho Pána vejdou na svatební oslavu. Ale předtím, v čase vyvolání a přípravy, poznají učitelskou službu, která nyní probíhá, tak jako předtím jsme poznali tu prorockou službu. Bůh se nezastavil v minulosti, nýbrž je Bohem přítomnosti.

Kam to náleží, kde je to podle spásných dějin zařazeno, když Pán říká: „Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám,“ (Mat.25:1)? V Mat.24 Pán předpověděl průběh posledního časového období. ON v podobenství o fíkovém stromu označil za zvláštní znamení návrat lidu Izraelského do země jejich otců, do zaslíbené země. Tím chtěl naši pozornost upoutat k tomu, co se nyní podle Jeho zaslíbení plní před našimi zraky. „Také i vy, když uzřeli byste toto všecko, vězte, že blízko jest a ve dveřích“ (Mat.24:33). Potom náš Pán mluví o návratu Syna člověka, porovnává tento čas s dny Noémovými a ještě jednou zdůrazňuje: „… tak bude i příští (návrat) Syna člověka.“ Při návratu, na který tak toužebně čekáme, bude jeden přijat a druhý zanechán (v.40-41). To se děje při vytržení. Proto ta napomínající slova: „Bděte tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.“ (v.42) „Proto i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterou se nenadějete, Syn člověka přijde“ (v.44).

Vše, o čem se náš Pán zmiňuje: o válkách a válečných zprávách, hladomorech a zemětřesení a bolestech zrodu, které přijdou na celou zemi, se nám nyní plní před očima: „… a bude na zemi soužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití“ (Luk.21:25). Ale přesně tak se děje v našem čase to, co přímo návazně Pán řekl v Mat.24:45-47: „Kdo tedy jest služebník věrný a opatrný, kterého ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v pravý čas?“ Vždyť to je také TAK PRAVÍ PÁN, a týká se to církve. Bůh neposlal nějakého proroka, jen aby pokrm uskladnil, jak na to bratr Branham v čase od 11. března 1962 až do června 1963 osmkrát upozornil, nýbrž On se postaral také o to, aby tento pokrm byl dále předáván vší čeledi. Skrze tuto službu může všechna Bohem ustanovená čeleď stejné slovo, stejný duchovní pokrm rozdávat. Tak se stalo zjevené slovo duchovním pokrmem pro všechny.

Všichni, kteří věří, že službou bratra Branhama všechno skončilo, popírá to, co Pán 11. června 1933 bratru Branhamovi provolal, když křtil v řece Ohio. Nebesa se otevřela a nadpřirozené světlo viditelné pro všechny sestoupilo a Pán mluvil: „Jako Jan Křtitel předcházel prvnímu Kristovu příchodu, tak ty budeš poslán se zvěstí, která předejde druhému Kristovu příchodu.“ Oni věří vymyšlené, falešné verzi, ve které se už „o zvěsti“ nemluví. „Jako Jan Křtitel předešel prvnímu Kristovu příchodu, tak ty předejdeš druhému Kristovu příchodu.“ Proto odmítají toho, který tu zvěst přináší a to, co Bůh v přítomnosti koná. Žijí v minulosti a jdou od jednoho bludu k druhému, od jednoho výkladu k dalšímu. Co ale dělají se slovy z úst bratra Branhama: „Ne, že já bych byl předchůdce, ale ta zvěst bude předchůdcem.“?

Kdo zapírá to, co Pán řekl a je pro nás z úst bratra Branhama doslovně zachováno, ten se stal obětí stejného svedení jako Eva. Pavel, který podle 2.Kor.11 chtěl přivést Kristu čistou pannu – po čemž vyhlížel i bratr Branham a jak se to nyní stane – říká jasně, čím se svedení projeví: Zvěstuje se jiný Ježíš, a v činnosti je jiný duch, káže se jiné evangelium. Pavel v síle Božího povolání takovým lidem zlořečil (Gal.1:6-10). Je nápadné, že se zapírá jen tento jediný výrok bratra Branhama. Jinak je slyšet jen: „Ten prorok řekl! Prorok řekl!“ , aniž by byla ta slova ponechána v souvislosti, natož aby byla zařazena do Svatého Písma. Tak se stává obsahem jejich zvěstování ten prorok a vzniká jiné evangelium. Ti moudří vezmou všechno a zařadí to podle Písma ve správné souvislosti. Oni věří Slovu, které bylo na počátku a zůstává na věky. Oni tvoří Nevěstu, která je spasena skrze krev, posvěcena ve Slově a v Duchu spojena s Kristem.

Přesto počítají i ti blázniví s návratem Pána a jsou dokonce přesvědčeni o tom, že budou mít účast při vytržení a svatební hostině, ale ignorují to, co Bůh nyní činí. Ani Jan, ani Pavel (Sk.26:13-18) ani bratr Branham nemohli za to, že byli povoláni a že jejich služba měla význam ve spásných dějinách. Ani já jsem si nezvolil, co mi Pán uložil a  pokaždé mě „Můj služebníku“ oslovil: „Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzy uplyne … Můj služebníku, nezakládej žádné lokální sbory … Můj služebníku, Já jsem tě určil k tomu, podle Mat.24:45-47  rozdávat pokrm … Můj služebníku, vstaň a čti 2.Tim.4!“ Pro mne je všechno, co mi On řekl, rovněž tak i to, co je v Mat.24.45-47 a na jiných místech napsáno, TAK PRAVÍ PÁN!

Hned na to ve 25. kapitole následuje podobenství o deseti pannách: „Potom – jestliže se děje všechno to, co je v kapitole 24 předpověděno – potom bude království nebeské podobné deseti pannám.“ Potom, když je pokrm rozdáván, zaznívá půlnoční křik: Hle, Ženich přichází! Pak se všechno naplní, a děje se to v našem čase. Toto je nejdůležitější období v celém spásném plánu a blaze tomu, kdo to napojení nepromešká.

Dvacet dní před svým odchodem bratr Branham mluvil v kázání „Vytržení“ o volání k probuzení: „Je to zvěst, aby lidé byli svoláni dohromady. Nejprve zazní zvěst: ,Je na čase vyčistit lampy. Vstaňte a dejte své lampy do pořádku!‘ … Hle, Ženich přichází! Vstaňte a vyčistěte své lampy“ (4. prosince 1965).

V kázání „Neviditelné sjednocení Kristovy Nevěsty“ z 25. listopadu 1965, tedy měsíc před svým odchodem domů, řekl bratr Branham: „Ale všimněte si: jestliže začne probuzení v duchovní Nevěstě, jestliže se začne vracet zpět ke Slovu, a tím se vyrovnávat, dejte pozor: potom uvidíte, že v tom čase vyjde z Písma zvěst a uchvátí Nevěstu, uchvátí tyto vyvolené.“

V kázání o sedmé pečeti řekl: „Možná je už zde ta hodina, aby tato veliká osoba, kterou očekáváme, vystoupila. Možná, že skrze službu, kterou se snažím přivést lidi zpět ke Slovu, byl položen základ. Jestliže tomu tak je, pak vás navždy opustím. Nebudou tu dva z nás najednou. Když se to tak děje, budu já ubývat, aby on mohl nabývat. Měl jsem před Bohem tu přednost vidět tento vývoj. To je pravda.“ (24.3.1963).

Na konci tohoto kázání se bratr Branham modlil: „Potom ještě prosím, Pane, abys mi pomohl. Já budu slábnout, a vím, že mé dny jsou sečteny; proto prosím o Tvoji pomoc. Nech mě být věrným, poctivým a upřímným, Pane, abych byl schopen nést tu zvěst tak daleko, jak je mi to určeno. Když přijde ten čas a já musím být odložen, až přijdu k té řece, v níž se valí vlny, ó Bože, chtěl bych tento meč moci předat někomu, kdo je poctivý a tu Pravdu ponese.“ Bůh vzal zvěstovatele k Sobě, ale ta zvěst nám zůstala, a je nesena do celého světa. Ten meč Ducha (Ef.6:10-20) byl svěřen také mně.

„Toto praví ten, který má ten meč s obou stran ostrý …“ (Zj.2:12).

„Živá jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahuje až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i morku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce“ (Žid.4:12).

1. srpna 1964 bratr Branham napomínal: „To jediné, čemu můžete důvěřovat, je to TAK PRAVÍ PÁN v Bibli. Církvi, přesně v tom jsem se vás snažil zachovat, mé děti. Pokud by se mi něco přihodilo a Bůh mě vzal z této země, nikdy se od toho neodchylujte. Dobře si to pamatujte: setrvejte se Slovem! Neodvracejte se od Slova! Odvraťte se od všeho, co s ním nesouhlasí, úplně jedno, co je to. Potom víte, že to souhlasí.“

Moudré panny věří každému Božímu slovu a každému zaslíbení. Ony jsou vedeny od jasnosti k jasnosti a mají přímý podíl na tom, co Bůh nyní dělá. Ony nemají jen lampy, to osvícení, ony mají napojení na plnost Ducha, který vede do vší pravdy. Jejich nádoby jsou naplněny olejem a tak podle slov našeho Pána vejdou na svatební oslavu. Ale předtím, v čase vyvolání a přípravy, poznají učitelskou službu, která nyní probíhá, tak jako předtím jsme poznali tu prorockou službu. Bůh se nezastavil v minulosti, nýbrž je Bohem přítomnosti.