Nastalo světlo v čase večerním. Při každém biblicky fundovaném učení se jasně rozsvítí to nadpřirozené světlo a my smíme chodit ve světle zjeveného Slova. „Bůh zajisté, který rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, ten se osvítil v srdcích našich, k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista“ (2.Kor.4:6). Amen.

Pán vzal Svého služebníka a proroka po dokončení jeho pověření k Sobě, ale zjevené Slovo nám zůstalo. To je ta zvěst, která dosáhla všechny končiny světa. Bůh se sám postaral o všechno, a Pán vyvolanou Církev připraví ke dni Svého návratu a postaví ji bez jediné vady před Svým svatým obličejem (Ef.5:27 aj.).

Žijeme nyní v generaci konečného času, v posledním úseku před návratem Krista. Všechno, co je v biblickém proroctví předpověděno, ať války, zemětřesení, hladomory, drahé časy, přírodní katastrofy atd., se plní před našima očima. Pán nám dal vědět: „A když se toto počne dít, pohleďte a pozdvihněte hlav vašich, protože se přibližuje vykoupení vaše“ (Luk.21:28).

Bůh mi daroval velikou přednost, že jsem směl být ve shromážděních bratra Branhama v Německu a v USA. Jsem očitým svědkem jedinečné služby jako sotva někdo jiný. Také vím, co on očekával, co ještě se mělo stát. Nedělejte si žádné starosti: Všechno, co Bůh určil pro Nevěstu, se stane. Neboť pro všechna Boží zaslíbení to Ano a Amen spočívá v Něm (2.Kor.1:18-22). Jeho služba se vyplatila pro všechny vyvolené. Zvlášť mě těší, že věrný Bůh mne nechal vidět bratra Branhama, jak byl na oblaku vzat vzhůru v okamžiku jeho odchodu domů, když jsem zde v Německu přece nemohl nic vědět o jeho nehodě 18. prosince a odchodu domů 24. prosince 1965. Ano, náš Pán byl vzat vzhůru na oblaku (Sk.1:9), Nevěsta bude při vytržení na oblacích vytržena vstříc Pánu (1.Tes.4:17), a také ti dva proroci budou vzati vzhůru na oblaku (Zj.11:12).

Celý svět ví, že s bratrem Branhamem a jeho službou jsem byl deset let vroucně spojen. Mnozí též vědí, jaký podíl Bůh z milosti daroval mně jako nositeli zvěsti. ON to určil tak, že po odchodu proroka domů jsem na základě Božího povolání směl nést Boží zvěst jako první do Evropy, do Asie a Afriky, ano, do celého světa.

Jen pro informaci: Za života bratra Branhama svět ještě o zvěsti nic neslyšel. Kromě USA byly jen tři země, ve kterých bratři kázání bratra Branhama přehrávali: v Edmontonu v Kanadě bratr Henri Martin, jehož adresu mi dal bratr Branham, v Jižní Africe bratr Sydney Jackson a u nás v Krefeldu. Sám bratr Branham mi 11. června 1958 v Dallasu, v Texasu řekl: „Bratře Franku, ty se s touto zvěstí vrátíš do Německa.“ Bratr Branham 3. prosince 1962 zopakoval, co mi Pán 2. dubna přikázal a potom k tomu dodal: „Bratře Franku, počkej s rozdáváním pokrmu, až dostaneš zbytek.“ Teprve potom, když Pán vzal Svého posla k Sobě, mohla zvěst předejít návratu Krista, protože až potom byl všechen pokrm uskladněn.

Tak jako vzal Bůh k sobě Svého proroka Mojžíše, tak se to stalo také s Eliášem a s bratrem Branhamem. Mojžíš směl s hory Nébo vidět zaslíbenou zemi (5.Moj.32:44-52), ale uvedení církve Izraele se uskutečnilo pod Jozuem. Pro Jozue byla truhla smlouvy to nejdůležitější, neboť v ní bylo uloženo Slovo zjevené prorokům. Tak je to dnes s námi: Neseme zjevené Slovo, kráčíme do zaslíbené země; všechny děti zaslíbení věří Slovu zaslíbení a budou zapečetěny Duchem zaslíbení (Ef.1:13). Nikdy, nikdy pravdivý Bůh nezapečetí Duchem Svatým někoho, kdo je v bludu.

Nejprve byl do konce sedmdesátých let ve zvěsti v každém místě jen jeden sbor. Nyní je na mnohých místech více sborů, které se odvolávají na bratra Branhama. Může si někdo představit, že „věřící“, kteří nechtějí mít na zemi mezi sebou obecenství ve společné v bohoslužbě, ani spolu slavit Večeři Páně, že by mohli být společně na svatbě Beránka? Zcela jistě ne!

Ale teď po tomto výkladu mají všichni tady a v celém světě možnost korigovat své rozhodnutí. Nyní bude jako ve dnech Mojžíše zjeveno, jestli náležíme k vyvolané církvi, anebo jsme spolčeni s Dátanem a Chóre, či jako ve dnech Pavlových s Hymeneem a Filétem (2.Tim.2:15-18). Nyní bude zjevné, jestli vůdce nějakého sboru odmítá povolaného muže té hodiny, jako kupříkladu Diotrefes odmítal apoštola Jana. Představte si, vůdce sboru odmítal apoštola Jana (3.Jan.)! Kolik máme dnes těch „Diotrefů“, kteří se prohlásili za kazatele, ale Bohem nebyli ustanoveni? Zdali neplatí navždy, co náš Pán řekl o těch, které povolal a poslal? „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal“ (Jan.13:20).

Vím, že můj Spasitel žije. Vím také, že Oběžné dopisy, které píši, nejsou soukromou věcí, nýbrž v Božím pověření jsou adresované církvi. Pán se sám postará, že v Nevěstě nastane dvojnásobné navrácení, jak nastalo u Joba (Job.42; Jak.5). Ten čas je zcela blízko. Navzdory mým lidským slabostem a nedostatkům jsem ve své službě učinil všechno podle příkazu Pána, i to, co je v 2.Tim.4:2: „Kaž slovo Boží, ponoukej vhod nebo nevhod…“ Toto biblické místo má pro mne obzvláštní význam, protože mi sám Pán v roce 1980 přikázal, abych je přečetl a kázal jen to, co je ve Slově napsáno. Totéž biblické místo vložil také bratr Branham roku 1933 do základního kamene kaple v Jeffersonville.

Mé svědectví je stejné jako Pavlovo: „Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sami pak o sobě pravíme, že jsme služebníci vaši pro Ježíše“ (2.Kor.4:5).

Návrat Krista je zcela blízko, znamení konečného času na to odkazují. Tak se také naplňuje Mat.24.14: „A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všem národům, a tehdy přijde skonání.“

Nastalo světlo v čase večerním. Při každém biblicky fundovaném učení se jasně rozsvítí to nadpřirozené světlo a my smíme chodit ve světle zjeveného Slova. „Bůh zajisté, který rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, ten se osvítil v srdcích našich, k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista“ (2.Kor.4:6). Amen.

Pán vzal Svého služebníka a proroka po dokončení jeho pověření k Sobě, ale zjevené Slovo nám zůstalo. To je ta zvěst, která dosáhla všechny končiny světa. Bůh se sám postaral o všechno, a Pán vyvolanou Církev připraví ke dni Svého návratu a postaví ji bez jediné vady před Svým svatým obličejem (Ef.5:27 aj.).

Žijeme nyní v generaci konečného času, v posledním úseku před návratem Krista. Všechno, co je v biblickém proroctví předpověděno, ať války, zemětřesení, hladomory, drahé časy, přírodní katastrofy atd., se plní před našima očima. Pán nám dal vědět: „A když se toto počne dít, pohleďte a pozdvihněte hlav vašich, protože se přibližuje vykoupení vaše“ (Luk.21:28).

Bůh mi daroval velikou přednost, že jsem směl být ve shromážděních bratra Branhama v Německu a v USA. Jsem očitým svědkem jedinečné služby jako sotva někdo jiný. Také vím, co on očekával, co ještě se mělo stát. Nedělejte si žádné starosti: Všechno, co Bůh určil pro Nevěstu, se stane. Neboť pro všechna Boží zaslíbení to Ano a Amen spočívá v Něm (2.Kor.1:18-22). Jeho služba se vyplatila pro všechny vyvolené. Zvlášť mě těší, že věrný Bůh mne nechal vidět bratra Branhama, jak byl na oblaku vzat vzhůru v okamžiku jeho odchodu domů, když jsem zde v Německu přece nemohl nic vědět o jeho nehodě 18. prosince a odchodu domů 24. prosince 1965. Ano, náš Pán byl vzat vzhůru na oblaku (Sk.1:9), Nevěsta bude při vytržení na oblacích vytržena vstříc Pánu (1.Tes.4:17), a také ti dva proroci budou vzati vzhůru na oblaku (Zj.11:12).

Celý svět ví, že s bratrem Branhamem a jeho službou jsem byl deset let vroucně spojen. Mnozí též vědí, jaký podíl Bůh z milosti daroval mně jako nositeli zvěsti. ON to určil tak, že po odchodu proroka domů jsem na základě Božího povolání směl nést Boží zvěst jako první do Evropy, do Asie a Afriky, ano, do celého světa.

Jen pro informaci: Za života bratra Branhama svět ještě o zvěsti nic neslyšel. Kromě USA byly jen tři země, ve kterých bratři kázání bratra Branhama přehrávali: v Edmontonu v Kanadě bratr Henri Martin, jehož adresu mi dal bratr Branham, v Jižní Africe bratr Sydney Jackson a u nás v Krefeldu. Sám bratr Branham mi 11. června 1958 v Dallasu, v Texasu řekl: „Bratře Franku, ty se s touto zvěstí vrátíš do Německa.“ Bratr Branham 3. prosince 1962 zopakoval, co mi Pán 2. dubna přikázal a potom k tomu dodal: „Bratře Franku, počkej s rozdáváním pokrmu, až dostaneš zbytek.“ Teprve potom, když Pán vzal Svého posla k Sobě, mohla zvěst předejít návratu Krista, protože až potom byl všechen pokrm uskladněn.

Tak jako vzal Bůh k sobě Svého proroka Mojžíše, tak se to stalo také s Eliášem a s bratrem Branhamem. Mojžíš směl s hory Nébo vidět zaslíbenou zemi (5.Moj.32:44-52), ale uvedení církve Izraele se uskutečnilo pod Jozuem. Pro Jozue byla truhla smlouvy to nejdůležitější, neboť v ní bylo uloženo Slovo zjevené prorokům. Tak je to dnes s námi: Neseme zjevené Slovo, kráčíme do zaslíbené země; všechny děti zaslíbení věří Slovu zaslíbení a budou zapečetěny Duchem zaslíbení (Ef.1:13). Nikdy, nikdy pravdivý Bůh nezapečetí Duchem Svatým někoho, kdo je v bludu.

Nejprve byl do konce sedmdesátých let ve zvěsti v každém místě jen jeden sbor. Nyní je na mnohých místech více sborů, které se odvolávají na bratra Branhama. Může si někdo představit, že „věřící“, kteří nechtějí mít na zemi mezi sebou obecenství ve společné v bohoslužbě, ani spolu slavit Večeři Páně, že by mohli být společně na svatbě Beránka? Zcela jistě ne!

Ale teď po tomto výkladu mají všichni tady a v celém světě možnost korigovat své rozhodnutí. Nyní bude jako ve dnech Mojžíše zjeveno, jestli náležíme k vyvolané církvi, anebo jsme spolčeni s Dátanem a Chóre, či jako ve dnech Pavlových s Hymeneem a Filétem (2.Tim.2:15-18). Nyní bude zjevné, jestli vůdce nějakého sboru odmítá povolaného muže té hodiny, jako kupříkladu Diotrefes odmítal apoštola Jana. Představte si, vůdce sboru odmítal apoštola Jana (3.Jan.)! Kolik máme dnes těch „Diotrefů“, kteří se prohlásili za kazatele, ale Bohem nebyli ustanoveni? Zdali neplatí navždy, co náš Pán řekl o těch, které povolal a poslal? „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal“ (Jan.13:20).

Vím, že můj Spasitel žije. Vím také, že Oběžné dopisy, které píši, nejsou soukromou věcí, nýbrž v Božím pověření jsou adresované církvi. Pán se sám postará, že v Nevěstě nastane dvojnásobné navrácení, jak nastalo u Joba (Job.42; Jak.5). Ten čas je zcela blízko. Navzdory mým lidským slabostem a nedostatkům jsem ve své službě učinil všechno podle příkazu Pána, i to, co je v 2.Tim.4:2: „Kaž slovo Boží, ponoukej vhod nebo nevhod…“ Toto biblické místo má pro mne obzvláštní význam, protože mi sám Pán v roce 1980 přikázal, abych je přečetl a kázal jen to, co je ve Slově napsáno. Totéž biblické místo vložil také bratr Branham roku 1933 do základního kamene kaple v Jeffersonville.

Mé svědectví je stejné jako Pavlovo: „Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sami pak o sobě pravíme, že jsme služebníci vaši pro Ježíše“ (2.Kor.4:5).

Návrat Krista je zcela blízko, znamení konečného času na to odkazují. Tak se také naplňuje Mat.24.14: „A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všem národům, a tehdy přijde skonání.“