V průběhu lidských dějin se tak stalo mnohé, co nám připadá nepochopitelné. Začalo to již v ráji a pokračovalo až do přítomnosti. Víme o tom, že každé semeno plodí podle svého druhu (1.Moj.1:12). Jakmile Eva přiznala, že byla hadem svedena, (1.Moj.3:13), zlořečil Bůh, ten Pán hadu, který od toho času musí lézt po břiše (v.14). Potom Bůh ustavil nepřátelství mezi hadem a Evou a mezi jeho a jejím semenem. V Bibli se mluví 213 krát o „semenu“, když je míněno tělesné potomstvo. Každému čtenáři Bible bude z toho textu jasné – přestože je vyjádřeno v podobenství – že Kain byl výsledkem svedení. Potom poznal Adam Evu: „… a ona porodila Kaina … a pokračovala a porodila Abele.“ (podle něm. př. Bible). Apoštol Jan to vyslovuje jasně: totiž že Kain byl dítětem Zlého (1.Jan.3:12). Z toho důvodu Kain nikdy není označen jako Adamův syn a Adam jako Kainův otec. Kain proto také není ani jednou zmíněn v rodokmenu, přestože měl potomky, nebyl v 1.Moj.5:1-7, nebyl v 1.Par.1:1-5, ani v Luk.3:37-38.

Každý čtenář Bible také ví, že Kristus, náš Spasitel, byl předpověděné zaslíbené Semeno (1.Moj.3:15; Gal.3:16 aj.), které se mělo narodit na tento svět skrze ženu. Satan využil hada, svedl Adamovu ženu a skrze tělesné zplození se vloudil do lidstva. Bůh vyvolil pannu Marii, která řekla Gab-rielovi: „… nevím o žádném muži“ (Luk.1:34), aby ve Svém jednorozeném Synu, skrze zplození z Ducha Svatého (v.35), mohl přijít do lidstva a nás vysvobodit z pádu do hříchu (Řím.8:3).

Pro nás všechny volal David zástupně ve svém Žalmu pokání: „Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.“ (Ž.51:7). Protože jsme se všichni narodili v původním hříchu, musíme být znovuzrozeni z Ducha (Jan.3:1-8 aj.), jinak království Boží nemůžeme vidět. Tělesným zplozením jsme se narodili do tohoto světa; skrze zplození z Ducha jsme narozeni do Božího království a obdržíme věčný život.

Od začátku je to tak, že duchovně existují dvě semena ((Mat.13:24-43). Pán zasel Slovo, nepřítel výklad. Také v našem čase bylo rozseto čisté Slovo, ale hned potom se vloudil nepřítel a rozsel do církve konečného času plevel. Bratr Branham viděl ve vidění, jak církev je vedena čarodějnicí a dělá přirovnání ke svedení skrze světovou radu kostelů. Viděl také, že se Nevěsta dostala ze stejnokroku, ale nakonec byla do něj opět uvedena (Mistrovské dílo, 5. června 1964). Bůh nám musí zjevit, kdy a jak se toto vidění naplní.

Co se týká duchovní setby, chceme vyslechnout jako svědky evangelisty. V Mar.4:14 řekl Pán: „Rozsévač, ten slovo rozsívá.“ A v Luk.8:11 vysvětlil: „Jest pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží.“ Podle Mat.13 Pán jako Syn člověka rozsel dobré semeno, a ve všech, kteří to Slovo ve víře přijímají, toto semeno vzešlo (Mat.13:23). ON řekl: „A pole jest tento svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka“ (13:37-38).

Jen ten kdo Slovo přijímá v ušlechtilém a dobrém srdci, může být znovuzrozen (1.Petr.1:23; Jak.1:18 aj.) a trvale nese ovoce (Luk.8:15). Tak nejprve vyraší stéblo, potom klas, a ten se pak naplní pšenicí (Mar.4:28).

Také se ale stalo něco strašného, jak Pán v téže kapitole řekl: „Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho a nasel koukole mezi pšenici a odešel“ (Mat.13:25).

V Mat.25:5 je řečeno, co se stane v posledním úseku: „A když prodléval Ženich, zdřímaly všecky a zesnuly.“

Od času bratra Branhama zazníval mocný hlas k probuzení. Bláznivé a moudré panny vzaly své lampy a vydaly se na cestu. Když se ale příchod Ženicha pozdržel, všechny usnuly. Toho varování: „Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení“ (Mat.26:41), jsme nedbali. Tohoto času nepřítel využil, aby podvedl a svedl (2.Kor.11:3), aby zasel vlastní semeno. Nepřítel chtěl konečný cíl celé zvěsti konečného času navždy zmařit tím, že jejího nositele učinil nevěrohodným. To se mu nepodařilo, ale mnozí se dostali pod vliv toho Zlého a vzešla »setba odporu«, jak to nazval bratr Branham.

Prorokovi Jeremiášovi Pán řekl: „Kteří bojovat budou proti tobě, ale neodolají proti tobě. Nebo já jsem s tebou, praví Pán, abych tě vysvobozoval!“ (Jer.1:19).

Považme, co všechno udělali s naším Pánem, který byl zosobněné Slovo, jakému nactiutrhání a osočování byl vystaven od Svého narození až do smrti na kříži: „… nemanželsky narozený, podvodník, belzebub, posedlý, svůdce atd.“ Stejně tak byli proroci a apoštolové jako nositelé Slova pronásledováni, kamenováni, zabíjeni, jak to náš Pán řekl (Mat. 23:34). To Slovo ale, které pro nás zanechali, je ještě dnes živé a vykonává, k čemu je On poslal (Iz.55:11). Žel obě semena jsou na stejném poli, dostává se jim dokonce stejného deště (Mat.5:45) a zdánlivě stejných požehnání (Žid.6) a oboje roste vedle sebe až do žně (Mat.13:30).

V kázání „Pomazaní posledního času“ potvrdil bratr Branham svůj výrok: „Ti pomazaní, falešní Kristové a falešní proroci obdrželi stejné pomazání Ducha Svatého“, s tím TAK PRAVÍ PÁN. Hovoří o těch třech „kruzích“ tělo, duch, duše a říká: „Vy můžete být pomazáni v druhém úseku pravým Duchem Svatým, aniž byste byli v duši zachráněni a znovuzrozeni.“ To nám jasně ukazuje Mat.7:21-24, když ti pomazaní nositelé darů přijdou před Pána vyslechnou si: „Odstupte ode mne, činitelé nepravosti!“

Tady je to poznávací znamení, na které musíme dát pozor: „Podle jejich ovoce je poznáte. – ne podle darů! – Můžeme sbírat hrozny z trní nebo fíky z bodláčí?“ (Mat.7:16). Dítě Boží nikdy nemůže mít ďábelskou povahu a pravá Boží bytost nikdy nemůže být zjevena skrze dítě ďáblovo. Platí: „Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedník jest, a víte, že žádný vražedník nemá života věčného v sobě zůstávajícího.“ (1.Jan.3:15). Mysleme na příklad Kaina a Abela.

V dětech Božích je zjevena povaha Ježíše v Boží lásce se všemi ctnostmi (2.Petr:1), jak je to popsáno také v 1.Kor.13. Tak každý sám u sebe může zjistit, jestli prodělal dokonalé obnovení a přetvoření do bytosti a obrazu Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Boží dítě se vždy bude zkušovat podle Božího Slova. Kdo Boží Slovo v sobě nenese jako Boží semeno, soudí a odsuzuje ostatní, a tak odhaluje povahu nepřítele, žalobníka bratří.

Ale navždy platí: „Kdo bude žalovat na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje … ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučit od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.“ (Řím.8:33-39). Amen.

V průběhu lidských dějin se tak stalo mnohé, co nám připadá nepochopitelné. Začalo to již v ráji a pokračovalo až do přítomnosti. Víme o tom, že každé semeno plodí podle svého druhu (1.Moj.1:12). Jakmile Eva přiznala, že byla hadem svedena, (1.Moj.3:13), zlořečil Bůh, ten Pán hadu, který od toho času musí lézt po břiše (v.14). Potom Bůh ustavil nepřátelství mezi hadem a Evou a mezi jeho a jejím semenem. V Bibli se mluví 213 krát o „semenu“, když je míněno tělesné potomstvo. Každému čtenáři Bible bude z toho textu jasné – přestože je vyjádřeno v podobenství – že Kain byl výsledkem svedení. Potom poznal Adam Evu: „… a ona porodila Kaina … a pokračovala a porodila Abele.“ (podle něm. př. Bible). Apoštol Jan to vyslovuje jasně: totiž že Kain byl dítětem Zlého (1.Jan.3:12). Z toho důvodu Kain nikdy není označen jako Adamův syn a Adam jako Kainův otec. Kain proto také není ani jednou zmíněn v rodokmenu, přestože měl potomky, nebyl v 1.Moj.5:1-7, nebyl v 1.Par.1:1-5, ani v Luk.3:37-38.

Každý čtenář Bible také ví, že Kristus, náš Spasitel, byl předpověděné zaslíbené Semeno (1.Moj.3:15; Gal.3:16 aj.), které se mělo narodit na tento svět skrze ženu. Satan využil hada, svedl Adamovu ženu a skrze tělesné zplození se vloudil do lidstva. Bůh vyvolil pannu Marii, která řekla Gab-rielovi: „… nevím o žádném muži“ (Luk.1:34), aby ve Svém jednorozeném Synu, skrze zplození z Ducha Svatého (v.35), mohl přijít do lidstva a nás vysvobodit z pádu do hříchu (Řím.8:3).

Pro nás všechny volal David zástupně ve svém Žalmu pokání: „Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.“ (Ž.51:7). Protože jsme se všichni narodili v původním hříchu, musíme být znovuzrozeni z Ducha (Jan.3:1-8 aj.), jinak království Boží nemůžeme vidět. Tělesným zplozením jsme se narodili do tohoto světa; skrze zplození z Ducha jsme narozeni do Božího království a obdržíme věčný život.

Od začátku je to tak, že duchovně existují dvě semena ((Mat.13:24-43). Pán zasel Slovo, nepřítel výklad. Také v našem čase bylo rozseto čisté Slovo, ale hned potom se vloudil nepřítel a rozsel do církve konečného času plevel. Bratr Branham viděl ve vidění, jak církev je vedena čarodějnicí a dělá přirovnání ke svedení skrze světovou radu kostelů. Viděl také, že se Nevěsta dostala ze stejnokroku, ale nakonec byla do něj opět uvedena (Mistrovské dílo, 5. června 1964). Bůh nám musí zjevit, kdy a jak se toto vidění naplní.

Co se týká duchovní setby, chceme vyslechnout jako svědky evangelisty. V Mar.4:14 řekl Pán: „Rozsévač, ten slovo rozsívá.“ A v Luk.8:11 vysvětlil: „Jest pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží.“ Podle Mat.13 Pán jako Syn člověka rozsel dobré semeno, a ve všech, kteří to Slovo ve víře přijímají, toto semeno vzešlo (Mat.13:23). ON řekl: „A pole jest tento svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka“ (13:37-38).

Jen ten kdo Slovo přijímá v ušlechtilém a dobrém srdci, může být znovuzrozen (1.Petr.1:23; Jak.1:18 aj.) a trvale nese ovoce (Luk.8:15). Tak nejprve vyraší stéblo, potom klas, a ten se pak naplní pšenicí (Mar.4:28).

Také se ale stalo něco strašného, jak Pán v téže kapitole řekl: „Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho a nasel koukole mezi pšenici a odešel“ (Mat.13:25).

V Mat.25:5 je řečeno, co se stane v posledním úseku: „A když prodléval Ženich, zdřímaly všecky a zesnuly.“

Od času bratra Branhama zazníval mocný hlas k probuzení. Bláznivé a moudré panny vzaly své lampy a vydaly se na cestu. Když se ale příchod Ženicha pozdržel, všechny usnuly. Toho varování: „Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení“ (Mat.26:41), jsme nedbali. Tohoto času nepřítel využil, aby podvedl a svedl (2.Kor.11:3), aby zasel vlastní semeno. Nepřítel chtěl konečný cíl celé zvěsti konečného času navždy zmařit tím, že jejího nositele učinil nevěrohodným. To se mu nepodařilo, ale mnozí se dostali pod vliv toho Zlého a vzešla »setba odporu«, jak to nazval bratr Branham.

Prorokovi Jeremiášovi Pán řekl: „Kteří bojovat budou proti tobě, ale neodolají proti tobě. Nebo já jsem s tebou, praví Pán, abych tě vysvobozoval!“ (Jer.1:19).

Považme, co všechno udělali s naším Pánem, který byl zosobněné Slovo, jakému nactiutrhání a osočování byl vystaven od Svého narození až do smrti na kříži: „… nemanželsky narozený, podvodník, belzebub, posedlý, svůdce atd.“ Stejně tak byli proroci a apoštolové jako nositelé Slova pronásledováni, kamenováni, zabíjeni, jak to náš Pán řekl (Mat. 23:34). To Slovo ale, které pro nás zanechali, je ještě dnes živé a vykonává, k čemu je On poslal (Iz.55:11). Žel obě semena jsou na stejném poli, dostává se jim dokonce stejného deště (Mat.5:45) a zdánlivě stejných požehnání (Žid.6) a oboje roste vedle sebe až do žně (Mat.13:30).

V kázání „Pomazaní posledního času“ potvrdil bratr Branham svůj výrok: „Ti pomazaní, falešní Kristové a falešní proroci obdrželi stejné pomazání Ducha Svatého“, s tím TAK PRAVÍ PÁN. Hovoří o těch třech „kruzích“ tělo, duch, duše a říká: „Vy můžete být pomazáni v druhém úseku pravým Duchem Svatým, aniž byste byli v duši zachráněni a znovuzrozeni.“ To nám jasně ukazuje Mat.7:21-24, když ti pomazaní nositelé darů přijdou před Pána vyslechnou si: „Odstupte ode mne, činitelé nepravosti!“

Tady je to poznávací znamení, na které musíme dát pozor: „Podle jejich ovoce je poznáte. – ne podle darů! – Můžeme sbírat hrozny z trní nebo fíky z bodláčí?“ (Mat.7:16). Dítě Boží nikdy nemůže mít ďábelskou povahu a pravá Boží bytost nikdy nemůže být zjevena skrze dítě ďáblovo. Platí: „Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedník jest, a víte, že žádný vražedník nemá života věčného v sobě zůstávajícího.“ (1.Jan.3:15). Mysleme na příklad Kaina a Abela.

V dětech Božích je zjevena povaha Ježíše v Boží lásce se všemi ctnostmi (2.Petr:1), jak je to popsáno také v 1.Kor.13. Tak každý sám u sebe může zjistit, jestli prodělal dokonalé obnovení a přetvoření do bytosti a obrazu Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Boží dítě se vždy bude zkušovat podle Božího Slova. Kdo Boží Slovo v sobě nenese jako Boží semeno, soudí a odsuzuje ostatní, a tak odhaluje povahu nepřítele, žalobníka bratří.

Ale navždy platí: „Kdo bude žalovat na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje … ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučit od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.“ (Řím.8:33-39). Amen.