Oběžný dopis březen/duben 2014

V kázání „To mluvené slovo …“ (2. část) z 18. března 1962 bratr Branham oznamuje, že viděl Zemi a Muže oblečeného v bílém, který, jak se to dříve dělávalo, byl opásán lněnou zástěrou na jedné straně trochu popuštěnou, v níž měl pšenici, kterou rozséval.

Hned za Ním následoval ničema a rozséval mezi to plevel. Oboje, pšenice i plevel, rostly společně. Potom nastalo sucho a pšenice i plevel svěsily své hlavy. Pak přišel déšť: pšenice se narovnala a znělo hlasité: „Gloria! Gloria! Gloria!“; také plevel se napřímil a volal: „Gloria! Gloria! Gloria!“ Bratr Branham nad tím žasl. Že pšenice jásala, tomu rozuměl, ale že také plevel chválil Boha, nemohl pochopit. A Pán k němu mluvil: „Čti Žid.6.“

Tam je psáno. „… Země zajisté, která často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterých bývá dělána, dochází požehnání od Boha. Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejíž konec bývá spálení“ (v.7-8). Zde je také řeč o lidech, kteří Boha prožili, dokonce okusili moc budoucího světa a Ducha Svatého, a přesto odpadají a Syna Božího zostuzují. Jsou věřící, kteří to vzácné Boží Slovo slyšeli, uvěřili zvěsti, potom se ale odvrátí, a nemohou se již nikdy vrátit zpět. Také se plní to slovo z Mat.5:45b: „Slunci svému velí vycházet na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.“

Za času našeho Pána Jej a Jeho službu přirovnávali ti učenci k Belzebubovi. Na to On řekl: „Kdo není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje“ (Mat.12:22-37). Pak přišel rozsudek: „… Proto pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno lidem“ (v.31). Potom již zbývá jen soud. Bůh vyžaduje spravedlnost: „Nebo ze slov svých spravedliv budeš učiněn, a z řečí svých budeš odsouzen“ (v.37). Jak mnozí věřící z letničních sborů se při službě bratra Branhama prohřešili? Kolik se jich prohřeší nyní?

Bratr Branham řekl: „V druhé oblasti můžete být Duchem pokřtěni a přesto v duši nebýt znovuzrozeni.“ Záleží na semeni: déšť je určen k tomu, aby pšeničné zrno zemřelo a život, který je v semenu, skrze teplo slunce vzešel (Jan.12:24). „… to, co rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře“ (1.Kor.15:36). Jestliže to slovo není přijato, vzejde na poli srdce trní a bodláčí toho zlořečenství. Každé semeno plodí podle svého druhu. Aby zlořečenství neposlušnosti, pádu do hříchu, vzal na Sebe, nesl náš Spasitel trnitou korunu (Jan.19), a „poslušný jsa učiněn až do smrti, a to do smrti na kříži“ (Fil.2:8).

Dobré semeno je slovo, které je zaseto do srdcí opravdově věřících (Mar.4:14; Luk.8:11). Oni jsou synové Božího království, o nichž řekl Pavel: „My pak jsme povinni děkovat Bohu vždycky za vás, bratří Pánu milí, že vyvolil vás Bůh od počátku k spasení, v posvěcení Ducha a u víře pravdy“ (2.Tes.2:13). Ale satan, ten nepřítel, rozsévá jako v zahradě Eden také svůj výklad, a tak se synové toho zlého projevují zcela nábožně. To je setba odporu, o které bratr Branham kázal celé kázání.

Apoštol Jan píše: „Nebo to jest to zvěstování, které jste slýchali od počátku, abychom milovali jedni druhé. Ne jako Kain, který z toho zlostníka byl a zamordoval bratra svého. A pro kterou příčinu zamordoval ho? Protože skutkové jeho byli zlí, bratra pak jeho byli spravedliví“ (1.Jan.3:11-12). Kain není ani ve Starém ani v Novém Zákoně uveden ve vypsání rodu jako Adamův syn (1.Moj.5; 1.Par.1; Luk.3). Právě tak nemohou být jména falešného semene zapsána v Knize Života.

Kain a Abel byli oba věřící, oba vystavěli oltáře, oba obětovali oběť. Avšak Kainovy skutky odpovídaly jeho zděděné povaze. V něm byla žárlivost a nenávist, která z něho učinila vraha. Jako v přirozeném u Evy, jsou obě duchovní semena zjevena v církvi. „Po tomto zjevní jsou synové Boží a synové ďáblovi. Každý, kdo nečiní spravedlnosti, není z Boha, a kdo nemiluje bratra svého“ (1.Jan.3:10).

„Každý, kdo nenávidí bratra svého, vražedník jest, a víte, že žádný vražedník nemá života věčného v sobě zůstávajícího.“ Na pravé děti Boží se vztahuje: „Po tomto jsme poznali lásku, že on duši svou za nás položil, i my tedy máme za bratří duše své klást“ (1.Jan.3:15-16).

Kdo nemá Kaina za bratra, nemůže být Abel. Ty protiklady v obou semenech se projevují ve své povaze: jedni pronásledují, druzí jsou pronásledováni; jedni nenávidí, druzí jsou nenáviděni; jedni pomlouvají, druzí jsou pomlouváni. Jedni milují jako Kain a přívětivě vraždí dobrou pověst druhých, druzí nasazují svůj život v Boží lásce za bratry. Tak to opravdu je. Každé semeno plodí podle svého druhu. To je zákon rozmnožování v přirozené i duchovní oblasti.

Abel byl obětí vraha. A to jen proto, že se satanovi podařilo Evu svést, když k tomu, co Bůh řekl, přidal jediné slovo. Porovnejme 1.Moj.2:16: „Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš…“ s 1.Moj.3:1: „Tak-li jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jíst z každého stromu rajského?“

Musíme vědět, že ke každému pokušení jako v zahradě Eden a potom u našeho Spasitele může vždy dojít, jestliže se jedná o Slovo. Satan přišel s tím „Je psáno …“, ale náš Spasitel odpověděl: „Je rovněž psáno.“ Přesná odpověď je možná vždy jen tím správným, k tématu náležejícím biblickým místem (Mat.4). Naše modlitba má být: „… a veď nás, abychom neupadli do pokušení, ale spas nás od toho zlého …“ (Mat.6:13). Všichni, kteří k Božímu Slovu něco přidávají, stojí pod falešným vlivem a jsou vyloučeni (Zj.22). U Boha nejsou kompromisy možné, ano, jsou vyloučeny a nestačí říkat: „Já věřím zvěsti.“ To tvrdí i ti, kteří rozšiřují svá nebiblická „zvláštní zjevení“. Ježíš Kristus, náš Pán, říká: „Kdo věří ve mně jak Písmo praví …“, ne jak si to lidé vysvětlují.

Pavel v 2.Tes.2 jasně říká, proč lidé naletí protivníkovi a jdou do zatracení: „… protože lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli …“, „… aby odsouzeni byli všichni, kteří neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.“ (2.Tes.2:10-12). Těm zdánlivě svatým farizeům náš Pán řekl: „Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; proto vy neslyšíte, že z Boha nejste“ (Jan.8:47). ON jim vytýkal: „… ale hledáte mne zabít; nebo řeč má nemá místa u vás“ (v.37b). „Poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?“ (v.47b) Tak to je také nyní v kruzích zvěsti konečného času. Ti jedni věří každému slovu, protože jsou narozeni ze semene Slova. Ostatní, kteří nejsou z Boha zplozeni, přidávají, odnímají, vykládají a sami se staví pod prokletí (Gal.1:8).

V Janově evangeliu v 8. kapitole čteme také vše pronikající slovo našeho Pána: „Jestliže vy zůstanete v řeči mé, v pravdě učedníci moji budete“ a s tím je spojeno zaslíbení: „A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí“ (v.31-32). Amen. Božská pravda nás osvobodila od každého bludu.

Bratr Branham viděl, jak byla zaseta pšenice a plevel a oboje rostlo na stejném poli. To řekl také náš Pán v Mat.13:30, a rovněž řekl: „Nechte, ať oboje spolu roste až do žně. A v čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejprve koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromážděte do stodoly mé.“

Pán mi to veliké, přezrálé pšeničné pole ukázal bez plevele, bez bodláčí. Jakože je Bůh živ, bude sklizena jen čistá pšenice. U Boha neexistuje žádné smíchání. Jen pravá pšenice bude sklizena a vzata ve vytržení při návratu Krista vzhůru. Své humno důkladně čistí Pán sám. „Jeho vějička v ruce jeho, a vyčistí humno své, a shromáždí pšenici svou do obilnice, ale plevy pálit bude ohněm neuhasitelným.“ (Mat.3:12).

Blahoslavení a svatí budou všichni, kteří budou mít účast při prvním vzkříšení!